Komunitní péče

1.2 Komunitní péče

1.2 Komunitní péče
   
 
Komunitní péče je soubor zdravotních, sociálních a dalších služeb, které jsou poskytovány nemocným a zdravým občanům, rodinám, skupinám určité komunity. Komunitní péče je zaměřená na skupiny a celé komunity a činnosti vycházejí přímo z potřeb komunity.  
Cíl komunitní péče je poskytnout péči v domácím prostředí a umožnit co nejdelší setrvání v komunitě, a to i při zdravotním postižení, závislosti či chronické nemoci. (JAROŠOVÁ, 2007)
 
Komunitní zdravotnictví poskytuje péči jednotlivcům a rodinám na specifických místech (městské čtvrtě, malá města, venkovské usedlosti).
Ošetřovatelství v komunitní zdravotní péči provází člověka celým životem od narození po smrt.
 
Specializace ošetřovatelství v komunitní zdravotní péči:
- sestra komunitního zdraví
- terénní sestra – vykonává domácí ošetřovatelskou péči
- porodní asistentka – pečuje o ženu před, v průběhu a po porodu
- dětská komunitní sestra
- komunitní psychiatrická sestra
- sestra pro tělesně a mentálně handicapované
- školská sestra (na Slovensku)
- sestra pro zdraví v povolání a zaměstnání (na Slovensku). (HANZLÍKOVÁ, 2007)
 
Komunitní péče zahrnuje fyzické, psychologické, paliativní a duchovní služby. (JAROŠOVÁ, 2007)
 
Světová zdravotnická organizace definovala v roce 1974 charakteristiky komunitní ošetřovatelské péče: 
- smysl pro zodpovědnost při poskytování zdravotní péče v komunitě,
- prioritou jsou ohrožení jedinci a skupiny v komunitě,
- klient (jednotlivec, rodina, skupina, komunita) musí být partnerem při plánování a hodnocení zdravotní péče. (MARKOVÁ, MIKULKOVÁ, 2009) 
 
Obecné principy komunitní péče:
- 24hodinová dostupnost základní pomoci
- snadná dostupnost zdravotních a sociálních služeb
- rychlé předávání klienta odpovídajícím službám
- návaznost péče
- multidisciplinární spolupráce
- možnost výběru služeb
- individuální přístup
- diskrétnost
- účelnost nákladů. (JAROŠOVÁ, 2007)
 
Hlavní trendy ovlivňující rozvoj komunitní a domácí péče:
- globální stárnutí populace
- měnící se rodinné struktury - méně dětí, neúplné rodiny, stěhování…
- „postmoderní společnost“ - individualismus, emancipace žen, zvýšená rozvodovost, jednočlenné domácnosti
- technika v terénní péči - telenursing, telemedicína, výzkum v terénu, management bolesti, infuzní terapie, parenterální výživa
- informovaný příjemce zdravotní péče - lepší informovanost, znalost svých práv, vyhledávání přírodní terapie a alternativní péče
- krize ošetřovatelství – zvyšující se věk sester, nedostatek sester, klesá zájem o studium a profesi (JAROŠOVÁ, 2007, s. 26)