Komunitní péče

14.3 Zachování soběstačnosti u seniorů

14.3 Zachování soběstačnosti u seniorů
 
  
Kvalita péče o seniory je vymezována podle schopností udržet nebo zvýšit míru soběstačnosti.
Soběstačnost je schopnost být fyzicky, psychicky, finančně i emočně nezávislý. Soběstačnost s přibývajícím věkem v jedné nebo více složkách klesá.
 
U seniorů dochází ke kombinaci většího počtu zdravotních problémů a involučních změn organizmu. Změny vytváří komplex příčin, které se vzájemně ovlivňují a je nelehké určit stěžejní důvod aktuálního zdravotního stavu a stanovit adekvátní postup vhodný k udržení funkčních schopností.
 
Mezi komplex příčin ovlivňujících soběstačnost patří:
Syndrom instability 
- hlavním rizikem jsou pády
- pády jsou zdrojem nárůstu nemocnosti a úmrtnosti
- osa: instabilita – pády – osteoporóza – zlomeniny
Dělení pádů: pády zhroucením (náhlá ztráta svalového tonu a následný pád), pády skácením (vznik na podkladě těžké poruchy rovnováhy), pády zakopnutím (směřují dopředu, uplatňuje se obranný reakce předpažení rukou), pády zamrznutím (pád směřuje dopředu, příčinou je špatná koordinace pohybu mezi chodidlem a tělem postiženého), nediferencované pády (není možné zařadit kvůli atypickému průběhu, příčina např. nepozornost)
Příčiny pádů: závratě (porucha rovnováhy), poruchy chůze, synkopy (náhlé krátké ztráty vědomí), poruchy smyslových orgánů (poruchy zraku), svalová atrofie, kloubní změny, vnější příčiny (nevhodná obuv, nebezpečný povrch, překážky), léky na snížení tlaku, abúzus alkoholu.
Nebezpečí pádů je největší u samostatně žijících seniorů.
Snížení rizika pádů je stěžejním úkolem zdravotníků. Důležité je vyhodnotit každý pád a vytvořit bezpečné, bezbariérové prostředí.
 
Syndrom dekondice a hypomobility - předstupeň syndromu imobility, který při nevhodné kompenzaci následuje
- hypomobilita je postupné omezování pohybu seniora, dochází k němu na podkladě dlouhodobě snížené pohybové aktivity seniora
 
Syndrom imobility - soubor negativních důsledků a projevů dlouhodobého omezení pohybové aktivity – upoutáním na lůžko
Změny během imobilizačního syndromu: oblenění krevního oběhu, vznik flebotrombózy a riziko vzniku plicní embolie, hypoventilace plicní, vznik proleženin, svalová atrofie, zhoršení pohybové koordinace při chůzi, deklimace skeletu, vznik osteoporózy, obstipace, poruchy mikce, psychické poruchy, dehydratace
 
Syndrom inkontinence - stav nedobrovolného úniku moči
 
Syndrom smyslové alterace – intelektové změny, kognitivní deficity až syndrom demence (BÁRTLOVÁ et al, 2010)
 
Závislost u seniorů vzniká postupně pozvolným poklesem funkční výkonnosti a adaptačních schopností nebo náhle při akutní změně zdravotního stavu. 
Stupně závislosti u seniorů:
Podle schopnosti zajištění sebepéče a fyzické aktivity, psychických možností seniora můžeme rozdělit seniory do kategorií:
- Zdatní senioři – mladší senioři, jsou schopni zajistit si veškeré potřeby, jsou ve výborné nebo velmi dobré kondici, zvládají náročnější fyzickou zátěž, minimální změny na kognitivní úrovni, pomoc zdravotníků vyžadují výjimečně
- Nezávislí senioři – velmi dobře zvládají všechny aktivity běžného života, fyzická kondice na dobré úrovni, drobné změny kognitivních funkcí, změněná fyzická kondice pomoc zdravotních a sociálních služeb v případě mimořádné situace
- Křehčí senioři (frail) – nejpočetnější skupina od věku 75 let, změněná úroveň fyzické kondice a kognitivních funkcí, trvalá pomoc při zajišťování denních aktivit, trvalá kontrola v různých časových intervalech, při zátěžové situaci se senior nemůže již vrátit zpět do domácích podmínek
- Závislí senioři – závislost na pomoci okolí, často žijí v sociálních institucích, ve vlastním sociálním prostředí mohou žít jen výjimečně
- Zcela závislí senioři – dlouhodobě upoutání na lůžko, bez pomoci nezvládnou sebeobsluhu
- Umírající – vyžadují zajištění specifických potřeb, paliativní péči (BÁRTOLOVÁ et al, 2010)
 
Jiné dělení závislosti seniorů:
- lehká závislost vyžadována podpora a motivace jedince, potřebná kontrola provádění
- závislost středního stupně – nutný pravidelný dohled a stálá pomoc druhou osobou  
- úplná – těžká závislost – trvalá péče, základní potřeby si jedinec nezaopatří sám