Máte zapnutý náhled celé osnovy, zpět na běžné zobrazení.
Načítání a prohlížení osnovy může být v závislosti na množství obsahu pomalejší.
Ošetřovatelská péče v dermatovenerologii
Anotace předmětu:
Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický celek. Je součástí komplexu předmětů z klinického ošetřovatelství. Seznamuje studenty s klinickými stavy z hlediska ošetřovatelské péče a potřeb pacientů změněných v souvislosti s onemocněními postihujícími kůži a pohlavní orgány a seznamuje studenty s odlišnostmi multidisciplinární péče v rámci ambulantních a lůžkových zdravotních služeb.
Kapitoly:
Kapitola obsahuje:
3
Obrázek
1
Odpovědník
1
Text
Kapitola obsahuje:
1
Odpovědník
4
Text
Kapitola obsahuje:
1
Text
-
6.1 Onemocnění kůže ze zevních příčin
-
6.2 Onemocnění kůže vyvolané parazity
-
6.3 Onemocnění kůže vyvolané houbami
-
6.4 Onemocnění kůže vyvolané koky
-
6.5 Kožní onemocnění vyvolané viry
-
6.6 Ekzémové onemocnění kůže
-
6.7 Onkologická onemocnění kůže
-
6.8 Venerologické pohlavně přenosné choroby
-
6.9 Kožní choroby z poruch cirkulace
-
6.10 Onemocnění nehtů
-
6.11 Onemocnění mazových žláz
Kapitola obsahuje:
27
Obrázek
1
Odpovědník
14
Text
1 Anatomie a fyziologie kůže
1 Anatomie a fyziologie kůže
1.1 Testovací otázky
Kůže tvoří pokrývku těla, jsou v ní uložená sensitivní nervová zakončení, potní a mazové žlázy, chlupy, nehty. Má funkci ochranou, termoregulační a výměny látek, je exkreční i dýchací orgán a svým velkým povrchem je orgán recepce.
Kůže se skládá vrstev: z epitelové pokožky (epidermis), vazivové škáry (dermis, corium), podkožního vaziva (tela sucutanea, sucutis).
Pokožka (epidermis) tvoří povrchovou vrstvu kůže, skládá se z mnohovrstevného epitelu, v povrchových vrstvách probíhá neustálé rohovění. Hraniční vrstva buněk naléhající na corium se nazývá stratum basale, v této vrstvě vznikají dělením nové vrstvy epidermis, které nahrazují vrstvy zrohovělé. V stratum basale je pigment, který dodává kůži specifické zbarvení. Nad stratum basale je vytvořeno stratum spinosum, stratum granulosum, stratum lucidum, tvořené třemi až čtyřmi řadami buněk, které obsahují množství eleidinu. Vrstva rohová (stratum corneum) je tvořená plochými zrohovělými buňkami. Ty se přeměňují v šupiny, které se postupně odlupují, jsou nahrazovány novými buňkami, z hlouběji uložených vrstev epidermis.
Mezi epidermis a koriem je vytvořená basální membrána.
Škára, dermis (corium), je tvořená vazivovou tkání. Její vlákna se vzájemně proplétají v různých směrech a tvoří hustou síť, ve které jsou uloženy cévy, nervy, svaly, žlázy a zakotvené chlupy a nehty. Korium tvoří dvě vrstvy: stratum papillare, stratum reticulare. Stratum papillare je povrchová vrstva, přiléhá k epidermis, proti které vybíhá ve vyvýšené papily. V papilách jsou obsažena nervová zakončení, krevní kapiláry a povrchové subepidermální kožní sítě. Stratum reticulare hlubší vrstva, která kůží dává mechanickou pevnost.
Tela subcutanea, (podkožní vazivo) odděluje kůži od povrchové fascie nebo periostu, je potencionální tukovou tkání, která deponuje velké množství tukových kapének má ochranou a izolační funkci při termoregulaci a konečně na některých místech má význam mechanický.
Cévy kůže tvoří hlubokou a povrchovou, subpapilátní arteriální i venózní pleteň, rovnoběžnou s povrchem a propojenou spojkami, z plexů odstupují větvičky k adnexům a do papil, kde vytvářejí kapilární klíčky. Také mízní cévy, které začínají v papilách vytvářet dvě obdobné pleteně.
Nervové zásobení kůže je cerebrospinální a vegetativní, senzitivní nervy končí buď jednoduchými volnými zakončeními, nebo speciálními smyslovými tělísky. Slouží k vnímání tlaku hlubokého čití, dotyku, tepla a chladu. Vegetativní vlákna ovlivňují funkci žláz, zejména potních, obstarávají stahování a roztahování cév a stahy hladkého svalstva.
Vlasy (capili) a chlupy (pili) vyrůstají z vlasových folikulů, které obsahuje zárodečné buňky pokožky, ze kterých vlas vyrůstá. Jednotlivé typy vlasů dělíme se na fetální velusové a terminální, dělíme je na: lanugo – chmýří, barba – vousy, hirci – chlupy podpaží, pubes – chlupy ohanbí. Zvláštní účel mají oční brvy – cilia, obočí – supercilia, chlupy v nose – vibrissae, zvukovod – tragi. Do poloviny vlasové pochvy se upíná hladký sval – musculus arrektor pili, který napřimuje vlas.
Nehet (unguis) je rohová ploténka, vyrůstá z nehtové matrix a posunuje se po nehtovém lůžku ke konci prstu. Obklopuje jej nehtový val, který u kořene nehtu přechází na měsíčkovitou bělavou lunulu jako eponychium.
Kožní žlázy se dělí na dvě hlavní skupiny: mazové žlázy a potní žlázy.
Mazové žlázy – žlázy holokrinní jsou to alveolární až tuboalveolární žlázy, připojené k pochvám chlupů, odtud přechází sekret na chlupy (vlasy) a na povrch kůže, sekret vzniká tukovou přeměnou a následujícím rozpadem žlázových buněk, které se v sekret proměňují (holokrinní žlázy), produktem těchto žláz je kožní maz (sebum), který chrání kůží.
Potní žlázy – glandulae sudoriferae, vylučují sekret vytvářený buňkami a jejich organelami, na rozdíl holokrinních mazových žlázek buňky žlázy přetrvávají. Merokrinní žlázy jsou dvojí podle povahy své sekrece: žlázy ekrinní - jejich sekretem je tekutina a žádná buněčná složka, takovými žlázami jsou malé potní žlázy, rozeseté po celé kůži; žlázy apokrinní - jsou se zvláštní funkcí a ve specifických lokalizacích, sekret obsahuje části buněk (zpravidla apikální části), které se s nahromaděným sekretem oddělují a stávají se jeho součástí. Apokrinní potní žlázy, jsou větší než potní žlázy endokrinní, produkují pot s dalšími látkami, které způsobují typický zápach sekretu. Apokrinní potní žlázy tvoří skupiny v určité lokalitě, zpravidla vázané na terciární chlupy této lokality.
Mléčná žláza (glaudula mammae) je největší kožní žláza, která podmiňuje vyvýšení zvané mamma – prs, je vyklenutý na přední straně hrudníku ženy, v němž je obsažena mléčná žláza.
Fyziologie kůže
Kůže jako hraniční orgán mezi vnitřním a zevním prostředím se v průběhu fylogenetického vývoje specializovala na základní fyziologické funkce nezbytné pro život člověka.
Funkce ochranné - chrání povrch kůže člověka působením mechanických vlivů (tlak, tření), aktinických vlivů (UV-záření). Kůže se uplatňuje jako orgán citlivě udržující homeostázu tepelnou – termoregulace, vodní a elektrolytovou, plní funkce detoxikační (léky, toxiny). Uplatňuje funkcí metabolickou – syntéza vitamínu D, metabolismus lipidů, imunologickou – tvorba protilátek. Plně funkční uplatnění kůže jako orgánu je možné tehdy, jsou-li všechny dílčí struktury kůže normálně vyvinuty.
Abnormální vývoj kožní struktury, vrstvy nebo adnexa má za následek závažné poruchy funkční, znemožňující život takto postiženého jedince, jde o abnormality podmíněné geneticky (např. ektodermální dysplazie, ichtyózy, bulózní epidermolýzy, albinizmus a další).
Nejdokonalejší vývojovou adaptaci lze pozorovat na úrovni kožního povrchu, speciálně na úrovni rohové vrstvy ve smyslu funkce bariéry chemické a vodní, kde kůže je schopná vodu vázat a odpařovat. V případě, že rohová vrstva není vyvinutá, nebo poškozená, není schopná bariérovou funkci vykonávat, jedinec je závislý na obsahu vodních pár v okolním vzduchu. Kůže a podkoží jsou zásobárnou energetických, výživných a jiných látek (tuk, sacharidy, chlorid sodný, voda). Kůže vnímá dotyk, tlak, teplo, chlad, bolest, svědění. Kůže doprovází mnoho nemocí, změny na ní jsou projevem zevních i vnitřních faktorů.
Obr. č.1- Anatomie kůže
Obr. č. 2 - Anatomie kůže
Obr. č. 3 - Anatomie kůže
Literatura:
ABRAHAMS, P. Lidské tělo – Atlas anatomie člověka. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-955-7.
ČIHÁK, R. Anatómie 3. Praha: Grada Publishing, 1997. s. 676. ISBN 80-7169-140-2.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
PETROVICKÝ, P., DRUGA, R. Systematická, topografická klinická anatomie. Praha: Karolinum, 1997. s. 86. ISBN 80-7184-108-0, ISBN 80-7184-118-8.
2 Charakteristika dermatovenerologie jako oboru
2 Charakteristika dermatovenerologii jako oboru
2.4 Testovací otázky
S kožními i venerologickými chorobami se ve svých ordinacích setkávají lékaři specialisté a sestry. Diagnostika a léčebná péče vyžaduje od sester kvalifikovaný, profesionální a do určité míry specializovaný přístup. Dermatovenerologie je klinický obor, patří mezi obory interní, má zcela specifický a vyhraněný charakter. Řada chorobných projevů na kůži a sliznicích souvisí s onemocněním orgánů a orgánových systému (např. imunologií, ftiseologií, mikrobiologií, diabetologií, urologií, infekčními chorobami). Způsoby ošetřování pacientů s kožními a pohlavními chorobami mají v mnoha směrech speciální zaměření a přináší s sebou pro ošetřující personál některá zvýšená zdravotní rizika.
Literatura:
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
2.1 Charakter práce sestry na ambulanci
2.1 Charakter práce sestry na ambulanci
Charakter práce sestry na ambulanci vyžaduje všeobecné znalosti o daném onemocnění. Psychika lidí, kteří trpí kožními nemocemi je výrazně ovlivněna, ani ne tak samotnou nemocí, jako viditelnými defekty, které pečlivě zakrývají. Je důležité přesvědčit pacienta postiženého kožním onemocněním, že se nejedná o infekční onemocnění. V případě infekční formy jsou nemocní i jejich rodiny řádně poučení, záleží na jejich odpovědnosti, jak nařízení dodržují. Spolupráce a takt celé rodiny dává naději na vyrovnanou psychiku nemocného. Sestra dovede odvodit i z pouhého chování postiženého různé zajímavé údaje, které nám zapadají do anamnestických údajů a vyšetření. Sestra připraví pacienta na vyšetření tak, aby byly vidět základní kožní projevy, protože lékař by měl vyšetřit pacienta celého svlečeného. Stanovení diagnózy a správné léčení je sice smyslem práce každého lékaře a ostatních zdravotnických pracovníků, ale samo o osobě nemůže mnohdy zajistit úspěch. Každý, kdo pracuje v kterémkoliv medicínském oboru včetně dermatovenerologie, si musí být vědom, že nedílnou součástí úspěšné léčby je navázání úzkého kontaktu, důvěry a spolupráce s pacientem. Navázání kontaktu s pacientem, ale i s rodinnými příslušníky a spolupráce s nimi je důležitou součástí práce jak lékaře, tak i ošetřujícího personálu. Každý ošetřující je svým způsobem i psycholog, který musí počítat s individuálním postojem pacienta a musí stanovit základní typ osobnosti a odhadnout reakce pacienta na terapeutovo jednání. Tomu musí pak přizpůsobit i individuální přístup ke každé postižené osobě zvlášť, tento přístup je časově i duševně náročný, je-li prováděn dobře, přináší kladné výsledky.
2.2 Charakter a specifika práce sestry na oddělení
2.2 Charakter a specifika práce sestry na oddělení
Léčebná péče je poskytovaná na odborných kožních odděleních, v soukromých zdravotnických zařízeních, lázeňských zařízeních a v ústavech lékařské kosmetiky. Některá zařízení se specializují na léčení určitých typů onemocnění. Lůžková oddělení mají kromě pokojů pro nemocné, určené speciální místnosti pro aplikaci léků na kůži. Jsou zde prováděny převazy a ošetřování kůže. Sestra při ošetření v dermatovenerologii musí mít znalosti o anatomii a fyziologii kůže a o onemocnění kůže. Musí si být vědoma rizik, která jsou s prací spojená. Proto musí dodržovat všechna preventivní opatření, a to nejenom tam, kde hrozí riziko infekce. Používá ochranné pomůcky (rukavice, ústenku, ochranný oděv). Dodržuje přísné hygienické opatření při ošetření pacienta. Hygienické opatření musí také dodržovat pacient s kožním onemocněním, k základnímu poučení nemocného je dodržování přísných hygienických návyků, pečlivě otíraní kůže, hlavně pak v místech, kde se dotýkají dvě kožní plochy. Vybavení koupelen by mělo být upraveno tak, aby byla snadno udržovatelná v čistotě. Prádlo pacienta by mělo být práno odděleně z důvodů estetických a preventivních.
Jednou z hlavních povinností sestry je vždy pojímat nemocného jako celek – bio-psycho-sociální bytost. Sestra má další výraznou roli pomoci nemocnému v dodržování diety, je naši povinností nemocného přesvědčit o naprosté nutnosti dodržování určitých dietních nařízení.
Sestra by neměla být nadřazená, nepřístupná, nedůsledná, popudlivá, vzteklá vůči pacientovi, svou práci by měla vykonávat s patřičným odstupem, kterým si zachová respekt, s důrazem na důslednost v dodržování podmínek léčby. Je potřebné pacienta povzbuzovat a vysvětlovat v čem vyšetřovací metoda spočívá, čím mnohdy pacientovi jeho úděl ulehčí.
2.3 Charakter práce sestry v domácí péči
2.3 Charakter práce sestry v domácí péči
V domácím prostředí je možno též po dohodě s lékařem aplikovat určité léčebné metody – solux, horské slunce. Mnoho kožních onemocnění lze naprosto kvalitně ošetřovat v domácím prostředí (např. převazy – koupele, bércového vředu, diabetických gangrén). Sestra v domácí péči má v tomto ohledu naprosto nezastupitelnou roli.
Kožní onemocnění mnohdy mohou mít zkrácenou hospitalizaci, nebo od ní lze upustit, jestliže je sestra dostatečně vzdělaná, zručná a připravená pro výkon těchto ordinací od ošetřujícího lékaře do domácí péče.
3 Diagnostika
3 Diagnostika
3.4 Testovací otázky
Diagnostika na kůži můžeme vidět všechny změny do nejmenších podrobností, provádíme nejprve rozbor vlastních příznaků nemoci a teprve pak:
- zjišťujeme anamnézu - rodinná, osobní, pracovní, léková, alimentární - výživová
- provádíme popis objektivních změn na kůži
- provádíme pomocná vyšetření a diagnostické metody
Literatura:
CETKOVSKÁ, P., PIZINGER, K., ŠTORK, J. Kožní změny u interních onemocnění. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 229. ISBN 978-80-247-1004-4.
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
ZÁRUBA, F., VOSMÍK, F., ZÁHEJSKÝ, J., BUCHVALD, J., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Scientia medica, 1994. s. 239. ISBN 80-85526-31-X.
3.1 Anamnéza
3.1 Anamnéza
Anamnéza rodinná - je nezbytná u genodermatóz. Výskyt podobných onemocnění u členů rodiny v předchozích generacích nás zajímá při výskytu névu, hemangiomů a při příznacích spadajících do atopického syndromu. Výskyt u ostatních členů rodiny nás zajímá u projevů psoriatických, při chorobách s poruchami metabolickými. Z genetického hlediska nás zajímá výskyt těchto onemocnění v genetické řadě vertikální nebo horizontální – dědičnost autosomálně dominantní nebo recesivní, nebo vázaná na chromozom X.
Anamnéza osobní - v předchorobí zjišťujeme všechny údaje o prodělaných chorobách od narození. Zjišťujeme začátek prvních projevů a dynamiku jejich dalšího vývoje – rozšiřování, období zhoršování a ústupu onemocnění. U malých dětí se ptáme na druh hraček, u větších dětí se ptáme na zájmovou činnost.
Anamnéza pracovní - se snaží objasnit nejen faktory a látky působící na kůži v zaměstnání, nýbrž i mimopracovní činnosti – chemizace práce v domácnosti, v mimořádné výdělečné nebo zájmové činnosti.
Anamnéza léková se projeví s užíváním některých léků – místních i celkových je velmi častá. Ptáme se podrobně, jaké léky pacient užíval, zda už někdy pozoroval po těchto lécích kožní nebo celkové vedlejší účinky. Nesnášenlivost léků výrazně označíme v chorobopise, v dekurzu, propouštěcí zprávě a v dokumentaci ošetřovatelského procesu.
Anamnéza alimentární – výživová týkající se závislosti požití některých jídel – včetně ovoce, na vznik nebo zhoršení chorobných kožních příznaků.
3.2 Fyzikální vyšetření
3.2 Fyzikální vyšetření
Fyzikální vyšetření – vyšetření kůže celého tělesného povrchu. Zrakem zhodnotíme barvu a pohmatem kožní povrch. Zřetelně bledší barvu kůže mají nemocní s atopickým ekzémem, povrch kůže je sušší a drsnější. Pohledem zjistíme, že je kůže atrofická – prosvítání cév, řasení. Pohmatem kůže můžeme zjistit, že je kůže v hlubších vrstvách tuhá, sklerotická.
V objektivním nálezu lokalizujeme chorobné změny na kůži, které vyplynou tzv. predilekční lokalizace – místo, kde se kožní choroby typicky lokalizují.
3.3 Speciální diagnostika
3.3 Speciální diagnostika
Speciální diagnostika
Laboratorní vyšetření – pro diagnostiku je nutno podle povahy onemocnění realizovat některá vyšetření:
Biochemické vyšetření- AST, ALT, ASLO, urea, kreatinin, glykémie, žaludeční chemismus.
Hematologické vyšetření – krevní obraz + diferenciál, sedimentace.
Mikrobiologické vyšetření – kultivace a citlivost mikrobů osídlujících nemocnou kůži nebo sídlících přímo v hnisavých procesech. Odběr materiálu pro kultivaci se provádí pomocí odběrového tamponu. Citlivost se určuje podle velikosti inhibičních růstových zón kolem filtračních papírků navlhčených různými antibiotiky a položených na kultivačních plotnách.
Mykologické vyšetření - zahrnuje vyšetření mikroskopické, kultivační nebo pomocí Woodovy lampy.
Mikroskopické vyšetření – šupiny odlupující se v okrajích chorobných ložisek kůže, vyšetřují se v mikroskopu, před vyšetřením je nutné je změkčit v kapce 30% NaOH na podložním sklíčku. Asi po 30 minutách je keratin šupiny změkčen, stává se opticky transparentní a v mikroskopickém obraze je možno pozorovat nález plísňových vláken nebo světlolomných spor. Stejný postup je při vyšetřování postiženého vlasu nebo šupiny z nehtu.
Kultivační vyšetření se provádí na šikmém Sabouraudově agaru, kam se kladou odebrané šupiny kůže, nehtů a vlasy. Kultivace trvá 15 dní až 3 týdny. Kolonie vyrostlých plísní se odečítají podle vzhledu a mikroskopických znaků plísně.
Histologické a cytologické vyšetření
Histologické vyšetření – materiál se odebírá chirurgickou excizí. Odebraný materiál by měl obsahovat vrstvy kůže včetně podkoží. Pro bioptické vyšetření kůže není vhodná klínovitá excize průbojníky malých průměrů.
Cytologické vyšetření – cytologický nález v nátěru ze spodiny puchýře se nazývá Tzankovým testem (kryt se odstřihne nůžkami).
Alergologické testy
Epikutánní testy-náplasťové na kůži se testují alergeny působící přecitlivělost přímým kontaktem s kůží. Test se přiloží na záda na dobu dvou dnů, testy se odečítají za dobu 24-48 hodin. Používá se nejčastěji sestava kožních alergenů působících na kůži, které jsou nejběžnější – terpentýn, chrom, kobalt, měď, nikl, benzín, prokain, formaldehyd, anilín, speciální testy pro vybrané alergeny – latex.
Speciální náplasťové testy - jde o vybrané testy z určitého výrobního odvětví - např. průmysl - chemický, stavební, gumárenský. Testováním je možné před přijetím eliminovat jedince přecitlivělé na látky vyskytující se v příslušném pracovním odvětví. Při testování dojde odhalení alergie na daný alergen. Následuje odečtení lékařem a doporučení vhodné prevence, v případě potřeby nasazení nové či úprava stávající terapie.
Skarifikační testy – používají alergeny tekuté povahy - např. antibiotika, prokain, vaječní bílek. Alergen se nanese na volární stranu předloktí, kde se provede malá povrchová skarifikace se šikmo skloněným hrotem injekční jehly a vetře se kapka testované látky. Reakce se odečítá za 20-30 minut a za 24 hodin. Provádí se před intradermálními testy. Skarifikační test není vhodný před aplikací lokálních anestetik-ve stomatologii a chirurgii.
Intradermální testy – testují se v alergologické diagnostice. Provádí se aplikace alergenu intradermálně na předloktí, reakce se odečítá za 30 minut a za 48 až 72 hodin. Testují se všechny alergeny lékové, potravinové a test trichofytinový (plísňový) a tuberkulinový (Mantoux I a II). Při aplikaci intradermální je nutno mít u alergologického vyšetření k dispozici – protišokovou terapii – soupravu první pomoci při vzniku anafylaktického šoku, která obsahuje: ampulky adrenalinu, hydrokortizonu, efedrinu, pomůcky k intubaci a kyslík.
Perorální testy – se provádí pomocí léků nebo potravin podezřelých z alergizace. Sleduje se současně event. zhoršení kožních příznaků nebo projevy jejich přecitlivělosti na alergen (svědění, rýma, astmoidní obtíže atd.)
Funkční kožní zkoušky informují o současném funkčním stavu a reaktivitě kůže.
Dermografismus – zjišťuje se odpověď kožních cév na mechanický podnět (na kůži se provádí rýha tupým předmětem s hrotem a sleduje se, za jak dlouho se objeví zčervenání, nebo zblednutí. Dermografizmus červený - vytvoří se červená čára (normální typ), dermografizmus bílý - vytvoří se v důsledku vasokonstrikce – častý u atopického ekzému, dermografismus plastický – transsudační, znamená, že v důsledku úniku tekutiny z kapilár se vytvoří kopřivka v místě podráždění.
Tepelný a chladový test - zjišťuje reaktivitu kůže na teplo a chlad, při podezření na chladové a tepelné projevy se objeví kopřivka. Provádí se přiložením zkumavky naplněné ledem nebo teplou vodou na volární stranu předloktí po dobu 10 minut, po sejmutí vzniká v pozitivním případě kopřivkový pupen v místě kontaktu se zkumavkou.
4 Terapie
4 Terapie
4.3 Testovací otázky
Terapii dělíme na zevní a vnitřní. Kožní onemocnění jsou často onemocnění celého organizmu, u některých onemocnění vystačíme s léčením zevním, u jiných s léčbou vnitřní a někde dokonce má rozhodující význam jen vnitřní léčba.
Literatura:
CETKOVSKÁ, P., PIZINGER, K., ŠTORK, J. Kožní změny u interních onemocnění. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 229. ISBN 978-80-247-1004-4.
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
ZÁRUBA, F., VOSMÍK, F., ZÁHEJSKÝ, J., BUCHVALD, J., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Scientia medica, s.r.o., 1994. s. 239. ISBN 80-85526-31-X.
4.1 Zevní terapie
4.1 Zevní terapie
Zevní terapie – lokální farmakoterapie, chirurgická a fyzikální terapie. Zevní léky se skládají z vlastního léčiva a z vehikula v němž se léčivo aplikuje. Léčebný efekt je závislý na farmakodynamickém účinku léčiva, ale i na formě vehikula a na jeho aplikaci a pečlivosti ošetřování pacienta. Dokonce forma léku a způsob ošetřování mají větší význam než zvolené léčivo.
Lékové formy – jsou kapalné, suché, polotuhé, tuhé a mastné. Především se liší od sebe působením na určitou formu postižení (např. mokvání, chronické změny na určitých místech na těle).
Očistná koupel slouží k odstranění nečistot, šupin, strupů a zbytků dříve aplikovaných léků. Koupel má mít teplotu 37 °C. U nemocí svrab, lupenka můžeme použít mýdlo, ale ekzém, lékové exantémy a jiné dráždivé nemoci nesnášejí mýdlo, proto je vhodnější osprchování a šetrné osušení ručníkem (nikoli třením).
Léčivá koupel se připravuje přidáním léčiv do lázně, je nutné dodržovat předepsanou teplotu, ale i délku koupele. Teplá koupel působí vazodilataci, studená vazokonstrikci až vazoparezu. Nejčastěji se používá: hypermanganová koupel, heřmánková lázeň, tříslová lázeň, sirná koupel,iIchthamolová a dehtová lázeň, cévní rytmika.
Obklady rozlišujeme dva druhy – vysychavé a zapařovací, oba mají opačné účinky a proto je třeba pacienta o způsobu aplikace poučit.
Vysýchavé obklady se používají chladné 10-24 °C, vlažné 25-35 °C a teplé. Chladné a vlažné obklady se odpařováním obkladové tekutiny ochlazují a odnímáním tepla, ošetřované chorobné ploše působí protizánětlivě. Teplé vysychavé obklady působí překrvení kůže, tlumí svědění a zmenšují, až zastavují mokvání, proto jsou nejvhodnější na léčení. Nejčastější používané vysýchavé obklady jsou – 3% borová voda, Jarischův roztok, hypermangan – růžový, heřmánkový nálev, octan hlinitý, rivanol.
Pracovní postup: 4 vrstvy gázy, nebo 1-2 vrstvy čisté bavlněné tekutiny se namočí do roztoku, lehce se vyždímají a přiloží na ošetřované místo, obklad se po každých 5 minutách vymění, postup se opakuje a trvá celkem půl až 1 hodinu. Pokožka bez obkladů oschne, může opakovat po 1-2 hodinách víckrát denně. Přes noc nebo během spánku obklady nedáváme, pacient by se přikryl peřinou a došlo by k zapaření.
Zapařující – neprodyšné, Priessnitzovy obklady používáme k překrvení hlubokých nebo chronických zánětů, jsou proto nevhodné na akutní kožní choroby. Hodí se na furunkly, záněty žil ve stádiu vstřebávání.
Pracovní postup: vrstvy gázy zvlhčené obkladovou tekutinou (Burow 1:10-20), se přiloží na nemocné místo, překryje plenou z PVC, upevní obinadlem a silnou vrstvou pokrývky - vata, obinadlo, ponechá se 24 hodin.
Léčivé roztoky jsou rozpuštěny v tekutém vehikulu, nanášejí se tamponem nebo vatovou štětičkou. Vehikulum je voda nebo líh, aceton, éter, benzén, po odpaření vehikula zůstává na kůži tenká vrstva léků. Z nejpoužívanějších je 1-2% roztoky organických barviv – vodné, lihové (genciánová violeť, jodová tinktura…).
Salicylové kolodium jako keratolytikum se aplikuje na kuří oka a mozoly.
Zásypy jsou minerálního a rostlinného původu. Minerální - talcum venetum, zinkum oxydatum, jsou hrubší, nekazí se, a po aplikaci na kůži se nerozkládají. Rostlinného původu – amylum tritici, oryzae jsou jemnější, ale podléhají rozkladu a kvašení. Zásypy absorbují z kůže vodu, pot a maz, kůži vysušují a odmašťují a zároveň odpařováním absorbované vody ochlazují. Působí protisvědivě a protizánětlivě, ale účinek je povrchní, slabý. Ošetřují se erytémové plochy v místech kožních záhybů a v ochlupení, kde omezují zapařování a tření. Neaplikujeme na mokvající plochy a kůži přesušenou. Zásypy aplikujeme mulovým tamponem a na malá místa nanášíme pudry pomocí vatových štětinek.
Tekuté pudry – suspenze práškových hmot a léčiv ve vodě, v lihu a glycerínu nebo jejich směsi. Účinek je obdobný jako u zásypu, ale intenzivnější. K tekutému pudru přidáváme různá léčiva, která jsou rozpustná nebo smísitelná se základní směsí např: mentol, tanin, síra, tekutý dehet. Tekutý pudr se aplikuje na rozsáhlé akutní nebo subakutní dermatózy, nesmí se dát na mokvající plochy, ochlupená místa, nebo na příliš suchou kůži.
Oleje – rostlinného, živočišného, minerálního původu. Oleje užíváme ke zvláčnění a promaštění přesušené pokožky. Můžeme přidat léčiva v olejích rozpustná. Nanášíme je obvykle dlaní v rukavici nebo mulovým tampónem na pokožku.
Masti složení masťového základu je: minerální, rostlinné, živočišné a syntetické masťové základy s léčivem. Promašťují a změkčují kůží, mají léčebný účinek, podporují odlučování šupin a krust. Vytváří na kůží vrstvu, která omezí odpařování vody a tepla, umožní vstřebávaní léku, nejsou vhodné pro aplikaci na místa s vlhkou a mokvající plochou a do intertriginózních míst. Odstranění mastí - setře se suchým mulem, zbytky se odstraní teplou vodou.
Emulze – lotiony a krémy vznikají smíšením a rozptýlením masťových základů s vodou a vodnými roztoky pomoci emulgátorů. Léčiva se snáze vstřebávají do kůže. Přesto působí emulze hůře než masti. Aplikují se většinou jen jemným vtíráním do kůže.
Pasty rozeznáváme měkké pasty – prášková hmota do 30 % a u tuhé – kolem 50 %. Přidáním vody získáme chladivou pastu. Z práškových hmot se používá zincum oxidatum, talcum, calcium carbonicum. Pasty jsou tužší a sušší než masti, kůži nemacerují, jsou prodyšné, dobře se snášejí. Pasty se užívají k ochraně kůže před macerací sekretem z rány.
Kataplazmata – jsou husté pasty s dobrou přilnavostí, používají se k teplým obkladům. Užívá se Aphlox Spofa – obsahuje kyselinu salicylovou, boritou a jodové sloučeniny. Slouží k vstřebání hlubokých zánětlivých infiltrátů.
Pěna – foam jsou vhodné do míst vlhké zapářky, silné ochlupená místa. Z tlakové nádoby se uvolní potřebné množství léčiva a lehce se rozetře rukou v rukavici na postižené místo.
Léčebné šampony a mýdla jsou směsi sodných nebo draselných solí nasycených nebo nenasycených alifatických kyselin. Používá se, sapo kalinus - draselné mýdlo, jako základní substance, do které je možné přidat léčebné látky, tímto mýdlem se smývají strupy, fibrinoidní povlaky, šupiny. Šampony - ve vlasech se nechávají potřebnou dobu působit a teprve pak se smývají.
Spreje, aeorosoly – jsou léky v tekutém, prchavém vehikulu, uzavřené v tlakové nádobce. Vhodné k velkoplošné aplikaci, rychle vstřebatelné, nevhodné do obličeje a míst vlhké zapářky.
Zevní léčba podle účinku
Jednotlivé skupiny léčiv mají současně více různých účinků. Tak např. kyselina salicylová má účinek antimikrobiální, keratoplastický i keratolitický, anestetický. Účinek některých látek (např. dehtu) je komplikovaný, mechanizmus účinku u mnohých léků není řádně objasněn.
Antipruriginóza – látky s protisvědivým účinkem (mentol).
Adstringentia – působí svíravě na cévy i tkáně, zastavují mokvání a působí i protizánětlivě (odvar dubové kůry).
Keratoplastika – podporují tvorbu rohové vrstvy (kyselina salicylová 1-3%).
Keratolytika – změkčují a odstraňují rohovinu (nejvíce acidum salicilykum 5-40%).
Léčiva s antimikrobiálním účinkem – dezinficiencia, antiseptika, antimykotika, antibiotika. Mají účinek cílený nebo univerzální (např. jód). Působí bakteriostaticky až baktericidně a osvědčují se při léčení houbových onemocnění, pyodermií a jiných infekčních kožních nemocí.
Dezinfekční prostředky – Antiskabietika – síra, peruánský balzám, benzylbenzoát (Scabitol), hexachlorcyklohexan, HCH(Skabicid). Prostředky proti vším – Jacutin, xylen, petrolej.
Antiekzematika – protizánětlivého, antialergického, protisvědivého, adstringentního, keratoplastického, často jsou to léky empirické – u níž podstata účinků, není dobře známa. Hlavní místo zaujímají kortikoidy, dehet a jeho deriváty, kyselina salicylová.
Antiseboroika – tvorbu mazu tlumí hlavně síra, dehty a jejich deriváty.
Antihydrotika – pocení omezují hypermangan 1:5000 v koupeli, nebo tanín 1-3% v zásypu nebo v tekutém pudru.
Ochranné prostředky proti slunečnímu záření – fyzikální sluneční filtry. Ochranné prostředky proti UVB i UVA záření i kosmetika chránící proti celému spektru slunečního záření.
Lokální cytostatika – tlumí buněčné množení i nádorové bujení. V zevní léčbě mají jen omezený význam. Lze je aplikovat na nádory, které nelze odstranit chirurgicky, nebo zářením. Podofylín se osvědčil u bradavic a u povrchových forem bazaliomů.
Na závěr je třeba upozornit na vedlejší nežádoucí účinky mnoha zevních léčiv, především na kontaktně alergické působení (neomycin, ajatin, dehet, jódové sloučeniny.
Odstraňování skvrn od některých zevně aplikovaných léků – při dermatologickém ošetřovaní se používají špinící léky, jejichž odstranění z prádla je obtížné, používáme některé látky, které jsou schopné je odstranit.
- barvy, chlorid železitý – citronová šťáva
- dehet – potřeme tukem a pak skvrnu rozpustíme benzínem
- glycerin - pereme ve vodě s přídavkem soli
- krev, hnis, sperma, moč – kyselinou citronovou, vinnou, pak dobře vyprat
- pasty, krémy, masti - teplou vodou a pracím prostředkem
- tekuté pudry – vodou, mýdlem, pracím prostředkem.
Léčba fyzikální korektivně dermatologická patří neoddělitelně k léčbě zevní. Fyzikální nebo chirurgická metoda vhodně doplňují účinek zevně aplikovaných léčiv nebo se používají zevní léky, které nemohou afekci (poškození) účinně ovlivnit. Některé z přístrojů jako kauter, kryoterapie, diatermokoagulace patří k základnímu vybavení dermatologické ordinace, rentgenovými ozařovacími přístroji jsou vybavena specializovaná oddělení nemocnice.
Aktinoterapie - Světloléčba – využívá záření – ultrafialové a infračervené (solux) – záření prokrvuje kůži a je nutno dávkovat je opatrně.
Kryoterapie – léčba zmrazováním – nízká teplota s použitím kapalného dusíku -190°C.
Diatermokoagulace – vysokofrekvenční proud – elektrická energie – využívá se k odstranění kožních výrostků.
Laser – využívá zesílení světla stimulovanou emisí záření – pro tvorbu a růst granulací a epitelizaci kůže. V dermatologii se používá karbonový a argonový laser, v poslední době se prosazoval svým slabým paprskem i hélium-neonový laser pro své bio stimulační a analgetické účinky (ulcus cruris, dekubity, herpes zoster), pracuje v oblasti nad 700 až 2000 nm, na podobném principu jako Solux.
Chirurgické zákroky – v dermatologii je třeba provádět i některé malé chirurgické výkony. Ostrou lžičkou se odstraňují drobnější projevy na kůži - kondylomata, bradavice, moluska a senilní bradavice. Nejprve útvar zmrazíme kelénem a poté je seškrábneme lžičkou. Krvácení zastavíme stlačením rány sterilním tampónem a přiložíme sterilní obvaz.
Incize – vypuštění obsahu abscesů.
Excise – vyříznutí častí tkáně za účelem diagnostickým a terapeutickým.
Ablace nehtových plotének - léčení houbového postižení nehtů, infikované ploténky, deformací nehtů různého původu. S rozvojem nových perorálních antimykotik od ablace nehtů se z důvodů onychomykózy upouští.
Dermabraze – vyhlazení povrchu kůže - kosmetické úpravy jizev po akné, vrásky apod.
4.2 Vnitřní terapie
4.2 Vnitřní terapie
Mezi Vnitřní terapie patří farmakoterapie, diet terapie, terapie klimatická a lázeňská. Aplikační formy léků jsou nejčastější tabletové, injekční, infuzní a zřídka v čípcích. Interní léčení kožních nemocí se způsobem aplikace neliší od léčení v jiných oborech, některé skupiny léčiv stojí v popředí důležitosti, jsou to: chemoterapeutiká, ATB, cytostatiká, imunosupresíva, antihistaminika, antikoagulancia, vazodilatancia, sedativa, sympatikomimetika, psychofarmaka, popudové léky, organo-preparáty.
Léčba dietou má vliv na průběh choroby. Poučení pacienta o dietním systému. Určení diety dle onemocnění a rozpisu diety. U některých dermatóz zakazujeme určité složky potravin, např. u hnisavých projevů kůže – akné, furunkulóza – doporučujeme omezit tuky a škroby.
Nedoporučují se: pikantní jídla, citrusové ovoce, některé druhy zeleniny - rajčata, zelí, česnek, omezují se sladkosti – čokoláda, kakao, ořechy.
Lázeňská léčba je doplňkovou léčbou, určená pro chronické a recidivující dermatózy. Léčbu v rámci lázeňského pobytu doplňuje pití lázeňských léčivých vod, které upravují střevní metabolizmus a vodní hospodářství.
Klimatická léčba – probíhá v poloze s dostatečnou vlhkostí vzduchu a bezprašném ovzduší, pomáhá hlavně u atopického ekzému, psoriázy.
Zvláštní forma klimatické terapie je – speleoterapie - podzemní jeskyně – terapie je vhodná pro atopiky.
Přímořská léčba – je vysoce účinná, ale vzhledem k tomu, že neřeší odstranění příčiny choroby je výsledek přechodný. Pobyt u moře si nemocní hradí sami, výsledky jsou různé, každý postižený má jiné zkušenosti, a proto každému pacientovi nelze doporučit speciální místo, kde by se mohl léčit.
5 Prevence kožních onemocnění a hygiena kůže
5 Prevence kožních onemocnění a hygiena kůže
Prevence kožních nemocí a hygiena kůže se odvíjí od znalosti jejich etiopatogeneze. Snadno se bude provádět u mnoha nemocí ze zevních příčin fyzikálních, chemických, biologických a infekčních kožních nemocí a nemocí z povolání. Důležitá je prevence proti proleženinám, kde pečlivým ošetřováním kůže a častým polohováním nemocného na lůžku a používáním vhodných pomůcek při polohování nemocného zabráníme vzniku dekubitu. Prevence proti omrzlinám spočívá ve volbě vhodné obuvi a ponožek. Před traumatickými puchýři, mozoly a kuřími oky nás ochrání vhodné pracovní rukavice, obuv správné velikosti a tvaru. Drobná poranění včas ošetříme, abychom zabránili rozsáhlé infekci. K všeobecné znalosti příčin kožních nemocí, a tím i k jejich prevenci, může přispět správně provedená edukace a osvěta.
Jednou s hlavních položek prevence je správná osobní a pracovní hygiena a ošetření kůže. Záplava moderních prostředků k osobní hygieně a péči o pleť a její vzhled na jedné straně hygienu umožňuje, ale i poškozuje. Většina kosmetických přípravků, představuje pro kůži riziko (např. mýdla, šampóny, lak na vlasy, barvy na vlasy, dezodoranty, intim spreje, koupele, krémy, zásypy).
Nadměrné a časté mytí – porušuje přirozený ochranný kyselý kožní plášť. Při intenzívním mytí, kde je kůže vystavená nečistotě, je vhodné kůži řádně opláchnout mycími prostředky a nanést na kůži mastný krém (např. Indulona A/64, nebo rostlinný olej).
Mycí prostředky a kosmetika obsahují nejrůznější alergeny, které není snadné odhalit, patří mezi ně – parabeny, lanolin, éterické oleje, dezinfekční přísady, mohou být příčinou kontaktního alergického ekzému, fotodynamických, fotoalergických a jiných nežádoucích reakcí. Z toho vyplývá, že i hygienu a kosmetiku provádíme s mírou.
Moderní tkaniny vyrobené z hydrofobních a lipofilních umělých vláken, způsobují u potivých osob maceraci, podporují vznik plísňových, kvasinkových, kokových nemocí kůže a mnoho dalších nemocí. Je vhodné potící se nohy pravidelně koupat v hypermanganu a ošetřovat vhodným krémem a zásypem (formaldehydovým), často měnit ponožky, nosit nejlépe bavlněné a vzdušnou obuv (sandály, perforované boty).
Místa vlhké zapářky vyžadují zvláštní péči – častou hygienu, nejlépe roztokem hypermanganu a antiseptickým zásypem, nebo preventivní potíraní 2% salicylovým lihem, a podkládání suchými mulovými záložkami. Zapářky se nejčastěji vyskytnou v podpaží, u žen v rýhách pod prsy, perinatální a per genitální krajině, pupku, pod převislým břichem u otylých osob.
Vlasy a nehty potřebují pravidelnou péči, při onemocnění je důležitá pravidelná kontrola a prevence. V případě častého mytí vlasů a kadeřnických výkonů (např. barvení, ondulace, lakování, tužidla a. pod.), radíme nejkratší účes, který by umožňoval pravidelné a snadné ošetřování a aplikaci zevních léků. Nehty se mají ostříhat nakrátko, a mají se udržovat v čistotě.
Při prevenci některých kožních nemocí je nutné úřední hlášení. Týká se to především parazitárních a infekčních nemocí (svrab, vši, erysipel, TBC, herpes zoster, varicely, morbil, rubeoly, tularémie aj.). Zvláštnímu hlášení podléhají nemoci z povolání a pohlavní nemoci (kapavka, syfilis, měkký vřed, lymfogranulomatosis inguinalis). Také se hlásí a evidují zhoubné nádory, kde se sledují nežádoucí projevy léků, nejčastěji různé lékové exantémy. Jsou zvláštní předpisy pro každou uvedenou skupinu a je zapotřebí hlásit onemocnění na příslušných formulářích.
Literatura:
CETKOVSKÁ, P., PIZINGER, K., ŠTORK, J. Kožní změny u interních onemocnění. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 229. ISBN 978-80-247-1004-4.
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
ŠŤÁVA, Z., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Avicenum 1982. s. 504
ZÁRUBA, F., VOSMÍK, F., ZÁHEJSKÝ, J., BUCHVALD, J., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Scientia medica, 1994. s. 239. ISBN 80-85526-31-X.
6 Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění
6 Ošetřovatelská péče u vybraných skupin onemocnění
6.12 Testovací otázky
Literatura:
CETKOVSKÁ, P., PIZINGER, K., ŠTORK, J. Kožní změny u interních onemocnění. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 229. ISBN 978-80-247-1004-4.
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NIEDNER, R., ADLER, Y. Kožní choroby obrázkový atlas. Praha: Nakladatelství TRITON, 2010. s. 407.ISBN 978-80-7387-206-9.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. s. 240. ISBN 978-80-247-3422-4.
ŠŤÁVA, Z., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Avicenum, 1982. s. 504
ZÁRUBA, F., VOSMÍK, F., ZÁHEJSKÝ, J., BUCHVALD, J., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Scientia medica, 1994. s. 239. ISBN 80-85526-31-X.
6.1 Onemocnění kůže ze zevních příčin
6.1 Onemocnění kůže ze zevních příčin
Zevní faktory kožních nemocí dělíme na mechanické, fyzikální, chemické a biologické. Výsledkem jejich působení je zánět – dermatitis. U akutní dermatitidy rozeznáváme tři stupně intenzity:
1. stupeň dermatitis acuta erythematosa – projevuje se živě červeným erytémem a většinou i edémem a infiltrátem různého stupně.
2. stupeň dermatitis acuta vesiculosa – k projevům prvního stupně přistupují puchýře z počátku s čirým nebo opaleskujícím obsahem, který se kalí a může druhotně zhnisat. Někdy obsahuje příměs krve. Po exkoriaci puchýřů vzniknou mokvající eroze, hojí se epitelizací bez jizev.
3. stupeň dermatitis acuta escharotica, necrotica – destrukce kůže, nebo vystupňováním zánětu i souvislým různě hlubokým nekrózám. Eschary se později odlučují demarkačním zánětem a zanechávají vředy, které se hojí jizvou.
Chronické dermatitidy - projevy zánětu nejsou tak výrazné. Erytém je mírný, spíše tmavých, hnědavých a fialových odstínu (pasivní hyperémie), zánět se projevuje infiltrací, deskvamací, zhruběním kožní kresby, hyperplazií, hyperkeratózou, hyperpigmentací apod. Dermatitidy vyvolané různými faktory – fyzikálními, chemickými, biologickými, mají různé názvy – intertrigo vyvolané třením a zapařením kůže, solární dermatitida ultrafislovými paprsky, popálenina teplem, omrzlina chladem, poleptání agresivními chemikáliemi, erysipel streptokoky. Mnohé klinické jednotky podmíněné zánětem však mají od popsané základní dermatitidy odlišný charakteristický vzhled. O všech kožních nemocech a projevech pojednáme v následujících kapitolách.
6.1.1 Onemocnění kůže z mechanického vlivu
6.1.1 Onemocnění kůže z mechanického vlivu
Drobné oděrky a ranky kůže – mohou být vstupní bránou infekcí (např. pyodermie, erysipel, tetanus). Ošetření: očistění peroxidem vodíku, potření jodovou, Ajatinovou, nebo Septonexovou tinkturou, Akutolem. Při ošetřování je třeba pamatovat na možnou alergii na dezinfekční prostředky. Větší rány patří do péče chirurga a při první pomoci se pouze kryjí sterilním obvazem.
Traumatická bula – kožní poškození s tvorbou puchýřů. Na nohou vznikají nejčastěji z těsné nebo z volné obuvi a shrnuté ponožky, na rukou z náhle vykonané těžší práce bez předchozí pozvolné adaptace. Ošetření: puchýř a jeho okolí potřeme jodovou tinkturou, puchýř propíchneme sterilní jehlou a vypustíme jeho obsah, pak přiložíme rychloobvaz nebo jen adhezívní náplast. (JIRÁSKOVÁ, 1994)
Mozol (otlak) – může druhotně zhnisat, u větších hyperkeratóz např. na patách vznikají hluboké bolestivé fisury. Diferenčně diagnosticky musíme odlišit na nohou clavus a verrucae plantares. Lokalizace profesionálních mozolů odpovídá vždy vykonávané práci (např. ve dlani u pracovníků s lopatou, pilou, od hudebních nástrojů na rtech).
Obr. č 4 Mozol (otlak)
Kuří oko (clavus) je ztluštění kůže zvláštního uspořádání. Vzniká tlakem těsné a malé obuvi na kůži hřbetní části kloubů prstů nohou. Tlakem vyvolává zánětlivé změny na kloubním pouzdru a okolní vazivové tkáni. Působí výrazné bolesti. Vyskytuje se i mezi prsty a na chodidlech, vzácně i na rukou. Prevence: vhodná obuv, správné velikosti a tvaru. Pokud jsou příčinou kuřích ok, nebo mozolů kostní deformity, je vhodná léčba chirurgická – ortopedická. Léčba se provádí 20-40% kyselinou salicylovou ve vazelíně nebo v kolodiu, po napaření v horké koupeli se změkčená rohovina odstraňuje pedikérskými nástroji.
Obr. č. 5 Kuří oko (clavus)
Zdroj: http://zivot.azet.sk/clanok/12861/kurie-oko-nase-nohy-by-si-zasluzili-viac-starostlivosti.html; http://www.grepl.com/index.asp?modul=prehledy&sek=66&prehledy=1#46
Intertrigo (opruzení) je zánět způsobený třením styčným kožních ploch, vyskytuje se nejčastěji u otylých a silně se potících lidí. Intertrigo se vykytuje na vnitřní ploše stehen, perianálně, v axilách a pod prsy i v tříslech. Zároveň dochází i k maceraci potem. Živé červené zduřelé plochy pálí a svědí, mohou i mokvat a druhotně se infikovat koky nebo kvasinkami. Plenková dermatitida se často vyskytuje u kojenců. Prevence: prádlo jemné tkaniny, volný vzdušný oděv, Aviril – zásyp. Léčení: oplachování a koupele v roztoku hypermanganu, borové vody, Jarischův roztok, emulze, krémy, spreje, zásyp – ordinuje lékař.
Obr. č. 6 Intertrigo (opruzení)
Zdroj: http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/zdravi/opruzeniny-intertrigo-pricina-lecba-faktory-vzniku
Proleženina (dekubitus) vzniká z více příčin, které se někdy kombinují. Je to zánětlivá reakce až nekróza, způsobená tlakem a ischémií, téměř vždy za přispění trofických oběhových, nervových, metabolických a jiných poruch. Proleženiny vznikají u těžkých, většinou starších nemocných, kteří jsou delší dobu nehybně upoutaní na lůžko. Postižená místa jsou nejčastěji krajina křížová, hrboly kosti sedacích, trny obratlů, paty, kotníky, ramenní klouby. Dekubitus se projevuje na kůži silnou zánětlivou reakcí, která končí rozpadem tkáně různého rozsahu a hloubky. Prevence: stanovit ošetřovací plán činností, hygiena, úprava lůžka, polohování, rehabilitace. Léčení: speciální krytí určené právě pro ošetřování dekubitů. Léčbu dekubitu ordinuje lékař.
Obr. č. 7 Proleženina (dekubitus)
Neurotické škrábání a artefakty – jde o úmyslná sebepoškození u osob, které se snaží dosáhnout určitých materiálních výhod, nebo psychopatů. Poškozená místa lze snadno lokalizovat, jsou na dostupných místech. Léčba – spolupráce s psychiatrem.
6.1.2 Onemocnění kůže z termických vlivů
6.1.2 Onemocnění kůže z termických vlivů
Popálenina (combustio) je způsobená plamenem, žhavými předměty, horkými tekutinami, párou, elektrickým proudem. Podle výšky teploty, délky a způsobu expozice vzniknou popáleniny I. II. III. stupně.
I. stupeň popálenin – bolestivý erytém a edém se dostaví už v prvních minutách po popálení a odhojí se za několik dnů odlupováním a bez jizev.
II. stupeň popálenin – k předchozím příznakům přistoupí puchýře s čirým obsahem. Hojí se, nedojede-li k druhotné infekci, rovněž bez jizvy.
III. stupeň popálenin – typickým projevem je nekróza. Příškvary jsou šedavé bílé, žluté až černé, silně bolestivé. Odlučování začíná po několika dnech, vzniklé vředy se hojí několik týdnů až měsíců atrofickou, nebo hypertrofickou, keloidní jizvou.
O popáleninách a jejich závažnosti nerozhoduje jen stupeň a hloubka postižení, ale i rozsah procenta popálené kůže. Při větším rozsahu a intenzitě jsou popáleniny doprovázeny celkovými příznaky.
Primární šok je bezprostřední reakce na bolest a leknutí, má charakter cirkulačního kolapsu (zrychlený, měkký tep, snížený krevní tlak, studená bledá kůže). Závažnější je sekundární šok, vzniká za několik hodin po popálení únikem plazmy do postižených tkáni a její ztrátou při mokvaní rané plochy. Nastává porušení rovnováhy mezi proteiny a elektrolyty, zahuštění krve, k snížení až zástavě močení. Překoná-li popálený tuto krizi, je v dalším průběhu ohrožován otravou z rozpadových produktů postižené tkáně a sekundární rannou infekcí.
První pomoc: popálené plochy neošetřujeme, jenom kryjeme sterilními rouškami nebo mulem a na obličeji má mít ošetřovaný roušku. K prevenci šoku je třeba splnit zásadu pěti T- ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, včasný transport na popáleninové nebo chirurgické oddělení.
Léčení: popáleniny většího rozsahu a intenzity léčí chirurg, závaznější formy léčíme na speciálních odděleních popálenin. U popálenin I. stupně aplikujeme obklady ze silného odvaru čaje, borové vody, Jarischův roztok. Výborný efekt mají krémy, spreje s kortikoidy, které jemně vetřeme ihned po popálení a pak opakovaně několikrát do postižených míst. Při popálení elektrickým proudem, proudem vysokého napětí nebo bleskem se na kůži vytvoří stromečkovitě se větvící, proužkované bělavé lesklé nebo modročervené až šedočerné kresby. Popálení je doprovázeno obvykle šokem s hlubokým bezvědomím, kde pokusy oživování je nutno provádět dvě až tři hodiny.
Obr. č. 8 Popálenina (combustio)
Omrzliny (congelatio) jsou akutní poškození kůže i podkožních tkání nízkými teplotami. O výsledku stejně jako u popálenin rozhoduje stupeň chladu a doba jeho působení. Na rozdíl od popáleniny záleží na individuální odolnosti organizmu. Omrzliny vznikají na akrálních částech těla. Omrznutí usnadňuje nedostatečné a vlhké nebo těsné oblečení a obutí, tělesné vyčerpání, požití alkoholu, ztráta krve apod. Na rozdíl od popálenin u omrzlin chlad přímo ovlivňuje především cévy, proto je působení hlubší a průběh hojení pomalejší. Varovným příznakem omrzliny je zbělení a necitlivost postižené kůže, kterou vystřídá po vybavení z chladu přechodný svědivý nebo bolestivý erytém. Při intenzivnějším vlivu je trvalejší překrvení, k němuž se přidruží zánětlivý otok. Při hlubším a intenzivnějším omrznutí se vytvoří puchýře s čirým nebo s krvavým obsahem, nekróza s modročernými příškvary, tkáně se pomalu odlučují. Odhojené partie jsou trvale citlivé na chlad a omrznutí.
První pomoc a léčení: zamítá se dříve doporučované tření sněhem, i rychlé zahřívaní postižených partii, ty se mají postupně prohřívat vlažnou vodou, až se přejde na teplou vodu do 38 °C. Osvědčilo se celkové zahřívání pomoci horkého čaje, kávy, malé dávky alkoholu, horké obklady ne na postižené místa a světelné skříně. Těžší omrzliny se ošetřují na sucho, pro nebezpečí vlhké gangrény. Po demarkaci je většinou nutné chirurgické snesení odumřelých tkání.
Obr. č. 9 Omrzliny (congelatio)
6.2 Onemocnění kůže vyvolané parazity
6.2 Onemocnění kůže vyvolané parazity
Hlavní paraziti, kteří v našich krajinách vyvolávají, kožní změny jsou, zákožka svrabová, trombidie, vši, blechy, štěnice, různý hmyz, v přírodě klíšťata a roupi.
Svrab (scabies) – je nakažlivé silně svědivé onemocnění, vyvolávané zákožkou svrabovou. Svrab se přenáší nejčastěji z člověka na člověka na lůžku, při spaní z nečistého prádla, při pohlavním styku. Oplodněná samička je dlouhá 0,3 mm, zavrtává se do epidermis, z vajíček se líhne larva za 3 až 5 dní, dospělá zákožka se vyvine za 3 týdny. Za tepla, opouštějí zákožky chodbičky, což pociťuje nemocný jako svědění. Sameček je menší žije na povrchu kůže a vyvrtává povrchové a krátké chodbičky. Častá je nákaza infikovaným ložním prádlem, dosti častá je profesionální infekce u zdravotnického personálu.
Příznak svrabu se objeví za 3 až 6 týdnů po infekci, zvyšuje se silné svědění, při zahřátí večer na lůžku. Základní projev je světle červená papulka o velikosti špendlíkové hlavičky v místě konce chodbičky, kde se zákožka nachází, často uvidíme papulku několik milimetrů od ní o něco menší a tmavší, která představuje místo, začátku chodbičky, kudy zákožka do kůže vnikla. Zřetelnou chodbičku vidíme jen zřídka. Projevy se často sekundárně infikují. U čistotných lidí projevy bývají diskrétní a určení diagnózy je těžké. Diagnózu lze ověřit mikroskopickým průkazem zákožky. Svrab podléhá povinnosti hlášení, vyžaduje většinou několikadenní pracovní neschopnost.
Léčení: základními léky jsou síra ve vazelíně, nebo emulze Jacutin, Skabicid. Síra se vtírá 2x denně po dobu tří dnů do kůže celého těla, bez mytí, 4 den se pacient vykoupe, osobní prádlo a šatstvo se musí v týž den vyměnit, použité prádlo se vypere, lůžkoviny se vyklepou a dají se vyvětrat, postele a podlaha se vytřou dezinfekčním prostředkem. Dětem od 3–10 let se aplikuje Jacutin 2 dny po sobě na 3 hodiny a pak se smyje teplou vodou bez mýdla. Po léčbě přetrvává někdy svědění 1–2 týdny, způsobené potíráním léčivými přípravky a intenzivním mytím po léčbě. Proto je vhodně promazávat kůži mastným krémem. V případě postižení jednoho člena rodiny se musí přeléčit celá rodina.
Obr. č. 10 Svrab (scabies)
Zdroj: http://www1.lf1.cuni.cz/~hrozs/elern01/scabies1.htm; http://img.badman.sk/stories/Zdravie/svrab-scabies2_4.jpg
Zavšivení (pediculosis) na člověku parazitují tři druhy vší – veš vlasová (padiculus capitis), veš šatní (pediculus vestimenti), veš ohanbí neboli muňka (pediculus phtirius).
Veš vlasová (padiculus capitis). Vši se živí krví hostitele, kterou sají několikrát denně. Samička lepí vajíčka s chitinovým obalem, tzv. hnidy na vlasy, chlupy, nebo vlákna oděvu. Z hnid se líhnou larvy a vyvíjejí se v dospělé vši podle okolní teploty za 2–6 týdnů.
Léčba: nejvhodnější je Jacutin gel nebo Ortosan BF 45 - šampón ve spreji (pěna), hnidy potřeme 8% octem a vyčešeme hustým hřebenem. Tento postup opakujeme 2-3krát v intervalu 8-9 dnů. Léčení následků patří opět do kompetence lékaře.
Obr. č. 11 Veš vlasová
Zdroj: http://www.zstravnik.cz/informace/vsi_0910/vsi.htm; http://zdravoveda.blogspot.sk/2011/05/vsi.html
Veš šatní (padiculus vestimenti), je o něco větší než veš dětská, žije v záhybech prádla a šatů, vajíčka lepí na vlákna textilu, vzácně na chlupy těla. Je nebezpečný přenášeč skvrnitého tyfu, volyňské horečky a návratného tyfu. Léčba: Jacutin emulze, koupel, dezinfekce, dezinsekce prádla a šatstva.
Veš ohanbí (pedikulus phtirius) je ze všech nejmenší. Přenos se uskuteční pohlavním stykem, výjimečně půjčenými plavkami, nebo spaním na lůžku po nemocném. Postihuje genitál, podpaží, vousy, obočí (u mužů silně ochlupených). Hnidy se lepí na chlupy. Léčba: jakcutin emulze – nutno opakovat dvakrát během 14 dnů.
Klíště (Ixodes ricinus) přenáší různé infekční nemoci (klíšťová encefalitida, borelióza). Kousnutí nezpůsobí bolest, svědění ani zánět. Při nesprávném odstranění klíštěte, může vzniknout hnisavý zánět, nebo infekce. Na odstranění klíštěte jsou různé názory.
Roupi (oxyuriasis, enterobiasis) žijí v tenkém střevě u dětí. Samička klade v noci vajíčka v okolí konečníku. K infekci dochází perorální cestou – nedostatečná osobní hygiena, přenos vajíček z anální krajiny prsty do úst, nemytí zeleniny. Je nutné parazitologické vyšetření stolice na vajíčka roupů. Léčení určí lékař, důležitá je pečlivá hygiena.
Obr. č. 12 Roupi (oxyuriasis, enterobiasis)
6.3 Onemocnění kůže vyvolané houbami
6.3 Onemocnění kůže vyvolané houbami
Dermatomykózy jsou kožní choroby, které jsou pravými civilizačními nemocemi vyvolanými keratofilními houbami – dermofyty, kvasinkami – kandidami, mikroorganismy a výjimečně jinými hubami. Mykózy můžeme diagnostikovat mikroskopicky v kožních šupinách, nemocných vlasech, nehtech, krytbách a obsahu puchýřků. Většinu lze i kultivovat na speciálních půdách. Dermatofyta nazýváme plísně, i když to není botanicky správné.
Vyšetřovací metody – vyšetřovaná místa nesmí být alespoň týden nebo 14 dní ošetřovaná antimykoticky působícími prostředky. Při mykologickém vyšetření používáme sterilní nástroje i laboratorní sklo. Postižená kůže se očistí 70% etanolem, při podezření na kvasinkové onemocnění se očistí sterilním fyziologickým roztokem. Šupinky kůže se seškrabují v dostatečném množství, z periferní oblasti ložiska do sterilní zkumavky nebo Petriho misky, šupinky se můžou odebrat i adhezívní průsvitnou páskou, která se zabarví laktofenolem a bavlníkovou modří a prohlíží se pod mikroskopem. Také se odebírá krytba puchýřů, hnisavých papulek nebo jejich obsah. Ze záhybů nehtových valů se odebírají šupinky špičatou kyretou, vyšetřují se mikroskopicky a kultivačně.
Mikroskopické vyšetření – vlasy, vousy, šupiny, malé části nehtu položíme na podložní sklíčko do kapky 10-20% sodného nebo draselného louhu, přikryjeme krycím sklíčkem a lehce zahřejeme nad kahanem. Pak krycí sklíčko lehce přitlačíme, změkčené objekty rozprostřeme do tenké vrstvy, filtračním papírem odsajeme přebytečný louh. Tento nativní louhový preparát prohlížíme suchým systémem, při silném zaclonění. Vlákna nebo spory hub potvrzují diagnózu.
Kultivace se provádí v mykologických laboratořích na speciálních půdách obsahujících glukózu, chloramfenikol, chlorhexidin (Sabourodovy půdy). Kultury rostou 2-3 týdny podle druhu houby mají zvláštní tvar, barvu, povrch, růst a jiné vlastnosti.
Woodova lampa - vydává ultrafialové záření využívá se k orientační rychlé diagnostice při hromadném vyšetřování mikrosporie a k ověření, zda je pacient vyléčen.
Trichofytinová reakce, obdoba reakce tuberkulínové.
Dermatomykózy jsou vyvolané keratofilními dermatofyty zařazenými botanicky do třídy Deuteromycetes. Z epidemiologického hlediska je můžeme dělit na parazitující jen na člověku, postihují primárně kůži zvířat a druhotně i člověka a vyskytují se převážně jako saprofyty v půdě a druhotně infikují člověka nebo zvíře. Morfologicky konidii rozlišujeme na tři druhy: Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton. Společnou vlastností všech dermatofyt je konzumování keratinu. Postihuje kůži, vlasy, nehty. Organizmus reaguje, na přítomnost dermatofyta v kůži zánětem. Některé houby vyvolávají svým vzhledem i průběhem dosti charakteristické onemocnění. V poslední době se užívá pro dermatofytózy obecný název tinea.
Kandidózy – Candidiasis – kvasinky (kandidy) jsou nozoparazitární houby, které žijí na kůži, v dutině ústní, v pochvě, ve střevním traktu, na ovoci, rostlinách a na nejrůznějších předmětech. Za vhodných podmínek jako je teplo, vlhko, macerace, změny pH, kožního pláště – alkalizace, obezita, gravidita, cukrovka, porucha výživy, kachektizující nemoci, aplikace širokospektrálních ATB, AIDS se pomnoží a vyvolávají chorobný stav. Kandidóza postihuje kůži a sliznice, místa jsou zarudlá, ohraničená, na sliznicích jsou bílé povlaky.
Moučnivka – soor – projevuje se tenkými bílými až šedobílými povlaky na sliznici jazyka, až hltanu. Proces může přejít i na sliznici rtů a obvykle přechází i na ústní koutky, kde se vytváří – Anguli infectiosi – bolestivé ústní koutky, příčinou jsou kandidy nebo stafylokokové, sifilitické, herpes simplex.
Vulvovaginitis candidosa se vyskytuje u starších obézních žen, nebo při diabetů, za gravidity i při užívání antikoncepce. Projevuje se intenzívně rudou sliznicí pochvy, edémem vulvy, bělavými povlaky, výtoky se silným svěděním. K infekci může docházet přenosem z konečníku.
Balanitis candidosa se vyskytuje na žaludu, na předkožce, vytvářejí se červená erodovaná ostře ohraničená svědící ložiska pokrytá bělavými povlaky. Nejčastěji se vyskytuje u diabetiků. U postižených nesmíme nikdy opomenout vyšetření moči na cukr, glykémii i glykemickou křivku.
Candidosis intertriginosa postihuje místa vlhké zapářky, inguiny, místa pod prsy, převislým břichem, pupek. V těchto místech vznikají zarudlá ložiska až chorobné plochy, ostře ohraničené s límečkově se odlučující epidermis. V okolí je výsev svědících puchýřků s bělavým obsahem a zánětlivým lemem. Nejčastěji se vyskytují u diabetiků, je nutné vyšetření glykémie v moči a krvi.
Erosi interdigitalis candidosa onemocnění je podmíněno určitými profesemi, postihuje kuchařky, pekaře, cukráře, ženy v domácnosti, zaměstnance konzerváren. Vyskytuje se nejčastěji v řase mezi 3. a 4. prstem na rukou, v sousedních meziprstích je rudá, svědící eroze či ragáda s bělavou a zkancerovanou, límcovitě se odlučující pokožkou. Ke vzniku přispívá macerace a cukr. Obdobné kandidové eroze mohou být i v meziprstí na nohou.
Paronychia candidosa projevuje se chronicky zánětlivým zduřením a zarudnutím nehtového valu, z pod něhož lze vytlačit kapku bělavého exsudátu s masívním nálezem kandid. Při delším trvání bývá nehet u lunuly příčně zvlněný nebo rýhovaný, hnědě zbarvený.
Léčení určí lékař. Sliznice potíráme borax-glycerinem nebo 1-2% vodním roztokem genciánové violeti. Je důležité pamatovat i na suché mulové záložky v místech kožních záhybů. U rozsáhlých forem se používají léky vnitřně. Jako doplněk k léčbě kandidóz se zavádí dieta s omezením uhlohydrátů.
Obr. č. 13 Paronychia candidosa
6.4 Onemocnění kůže vyvolané koky
6.4 Onemocnění kůže vyvolané koky
Pyodermie jsou hnisavá kožní onemocnění. Vznikají vlivem streptokoků a stafylokoků, které mohou vyvolat samotná kožní onemocnění, nebo druhotně infikovat jiné kožní choroby, zejména svědivé – impetiginizace. Klinický obraz pyodermií – intenzita a průběh závisí jak na virulenci koků, tak na rezistenci a reaktibilitě organizmu. Stafylokoky a streptokoky se vyskytují i na zdravé kůži, ale zdravá kůže má autodezinfekční schopnost. Onemocnění vzniká při porušení struktury nebo kontinuity kožního povrchu, při porušení ochranného kyselého pláště a vlivem dalších faktorů (nedostatečná hygiena, vlhko, teplo, prach). Snížená odolnost se vyskytuje u diabetiků, při nádorových onemocněních, AIDS, imunodeficientních stavů, u kachektických onemocnění.
Pyodermie rozeznáváme:
a) povrchové – postihující epidermis – impentigo, contagiosa, bulla repens, anguli infectiosi. Příčina: streptokoky, stafylokoky, i smíšené infekce.
Impetigo – příčina je ß hemolitický streptokok nebo stafylokok. Výskyt impentiga u dětí, hlavně v kolektivech a v letních měsících a přenos je z člověka na člověka nebo z předmětů (hračky, mycími a holícími potřebami apod.). Projevy bývají převážné na obličeji, a místech přístupných doteku kontaminovaných rukou. Jde o drobné rychle praskající puchýřky, pokrývající se medově žlutými strupy z tkáňového moku, provázené zduřením regionálních lymfatických uzlin. Hojí se bez jizev s dočasnými červenými skvrnami a pigmentací. Léčení: teplý roztok hypermanganu – tamponem mechanicky odstraníme puchýře a krusty a pak aplikujeme masti (ordinované lékařem, např. salicylovou kyselinu – Saloxyl ung., nebo antibiotika). Prevence: hygiena, dezinfekce předmětů, čistota prádla.
Obr. č. 14 Impetigo
Zdroj: http://www.dshs.state.tx.us/idcu/disease/impetigo/faqs/; http://dermatlas.med.jhmi.edu/image/bullous_impetigo_4_080322
b) folikulární – ostiofolliculitis, folliculitis, folliculitis eczematosa barbae, sclerotisans nuchae, furunkulus, furunkulosis, carbunculus. Příčina: stafylokoky.
Pyodermie folikulární - příčinou jsou stafylokoky, postihují ústí vlasových kořínků nebo celý vlasový kořínek a popřípadě i jeho okolí – furunkl. U furunklu se šíří infekce do hloubky a okolí, kde dojde k nekróze kořínku a okolí tkáně. Furunkl se vyskytuje kdekoliv na těle, jednotlivě i mnohočetně. Nebezpečné jsou na rtech, nosů a v nosolícních rýhách, kde hrozí přechod infekce do nitrolební dutiny a zánět mozkových blan. Furunkl se hojí s jizvou. Karbunkl vzniká splynutím několika furunklů, vytvoří se bolestivý zánětlivý hrbol s infiltrací podkoží. Po vyhnisání se abscesy vyprazdňují několika píšťalovitými otvory. Proces je obvykle provázen teplotou, celkovou nevolností, třesavkou, slabostí, hrozí sepse. Je častý u diabetiků a u mužů. Léčení: drobných povrchových pupínků – při koupeli v hypermanganu otíráním a setřením krytby gázou, Solux nebo teplé obklady, zvýšená hygiena, další léčba dle ordinace lékaře – chirurgický zásah a vysoké dávky antibiotik.
Obr. č. 15 Pyodermie folikulární
Zdroj: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/hnisave-kozni-nemoce-se-deli-na-povrchova-a-hluboka-125358; http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-medicina-priloha/hnisave-kozni-infekce-pyodermie-431510
c) potních a apokrinních žláz – ostioporitis (impentigo Bockhart), hydradenitis, suppuratíva axilaris, periporitis. Příčina: stafylokoky.
Pyodermie potních žláz – ostioporitis –impentigo je to hnisavý zánět postihuje ústí potní žlázy. Suppuratíva axilaris – hluboký zánět velkých potních žláz v podpaží způsobený stafylokoky. Může postihnout velké potní žlázy v oblasti konečníku, genitálu nebo i na prstních bradavkách. Projevuje se silnou bolestivostí zánětlivých hrbolů, někdy splývají až do valovitých útvarů napříč axilou a píštělovitě se provalují, průběh je zdlouhavý s recidivami a remisemi. Příčina je nejasná, průběh je zdlouhavý. Léčení: dle lékaře, hygiena, koupel v hypermanganu. Periporitis jsou mnohopočetné abscesy potních žláz kojenců, vyskytující se u zeslabených nebo špatně živených dětí v zátylku, na zádech, hýždích, které tvoří polokulovité červené hrboly velikosti hrachu až oříšku, které postupně měknou a po perforaci se z nich vyprázdní žlutý hnis. Léčení: dle lékaře, hygiena, koupel v hypermanganu, důležitá je prevence.
d) hluboké postihující korium – erysipelas, ekthyma, phlegmona. Příčina: streptokoky.
Erysipelas – růže – akutní streptokokové onemocnění kůže a podkožního vaziva. Jeho nejčastější lokalizace jsou bérce, obličej, může se vyskytnout kdekoli. Vstupní bránou infekce jsou na obličeji ragády kolem nosu při streptokokové rýmě, meziprstní praskliny při mykóze, drobné oděrky, bércové vředy. Příznaky – bolesti hlavy, kloubů, svalů, vysoké teploty, zimnice, třesavka, schvácenost, nevolnost až zvracení. V místě postižení se objeví zarudnutí a otok. Zánětlivá plocha se šíří do okolí lymfatickými cestami kůže, je ostře ohraničená, plaménkovými výběžky. Často se zánět stupňuje do puchýřů až s krvavým obsahem, nebo dojde k odumření postižené tkáně a k flegmóně. Léčení: odborným kožním lékařem – léčba ATB, obklady. Ošetření záleží na stádiu choroby.
Obr. č. 16 Erysipelas
Zdroj: http://missinglink.ucsf.edu/lm/DermatologyGlossary/erysipelas.html; http://www.healthinplainenglish.com/health/skin/erysipelas/index.htm
Flegmóna je akutní hnisavé onemocnění podkožní tkáně. Příčina: stafylokoky. Na kůži jsou projevy plošného zduření, zarudnutí a nepřesné ohraničení vůči okolí, později se silnou bolestivosti zvláště na dotek.
Může být provázená vysokou teplotou. Léčba jako u erysipelu – ATB, ordinace odborným lékařem v spolupráci s chirurgem.
Obr. č. 17 Flegmóna
e) vázané na nehty – paronychia coccogenes. Příčina: stafylokoky. Nehtový val je zduřelý, živě červený, bolestivý. Zpod valu lze vytlačit hnis. Léčení: ordinace dle odborného lékaře ve spolupráci s chirurgem. Léčba ATB, obklady – hypermanganové, jodová tinktura, salicylové masti.
f) chronické – šankriformní pyodermie, pyodermia vegetans, granuloma pyogenicum, teleangiektatický granulom, acne necroticans. Příčina: různá.
Pyodermia vegetans vzniká z poranění, z vředu a z jiných pyodermií. Nejčastěji se vyskytuje na končetinách jako prominující ložisko různé velikosti s houbovitými granulacemi, mezi nimiž vytéká po zatlačení z četných píšťalovitých otvorů hnis. Ten zasychá na povrchu ložiska v krustě. Průběh je chronický, trvá i několik měsíců. Léčení: jako u jiných pyodermií. Granulace odstraníme, dezinfekce s jodpolyvidonem, lokálně aplikujeme obklad – růžový roztok hypermanganu, kyselina fusidinová v kréme, celkově antibiotika dle vyšetření citlivost.
Obr. č. 18 Pyodermia vedetans
6.5 Kožní onemocnění vyvolané viry
6.5 Kožní onemocnění vyvolané viry
Z klinického hlediska dělíme kožní onemocnění vyvolané viry:
Virové bradavice: ploché, obyčejné, kondylomata, moluska
Varrucae(bradavice) jsou benigní novotvary způsobené virem bradavic ze skupiny papovavirů. Infekční agens se přenáší z člověka na člověka, autoinokulací, prostřednictvím předmětů (plantární bradavice z podlah při koupání), pohlavním stykem (condylomata acuminata). Inkubace je různá, od několika týdnů do několika měsíců.
Obr. č. 19 ploché bradavice
Ploché bradavice, postihují hlavně děti a mladší nemocné. Jsou to ploché, kruhovité, oválné papulky 2-4 mm v průměru, hladkého povrchu, barvy kůže nebo žlutohnědé, červené, v hustém nepravidelném výsevu. Léčení: ordinace odborným lékařem. Léčebně odolné onemocnění. Pokusit se o slupovací kůru s retinoidy nebo o kryoterapii, laseroterapii.
Obyčejné bradavice, zůstávají zanořené v kůži jako cvočkovité, kuřím okům podobné bradavice, jsou bolestivé. Na obličeji rostou do délky – prstovité bradavice. Postihuje častěji děti než dospělé. Léčení: tekutý dusík, salicylové náplastí, odstranění ostrou lžičkou po zmrazení kelénem či tekutým dusíkem s následným poleptáním báze lápisem, při odstranění mateřské veruky se ostatní často spontánně zhojí.
Ostrá kondylomata jedná se o bradavice vyvolané lidskými papilomaviry. Postihují mužský i ženský zevní genitál v místě vlhké zapářky a perianálni krajiny, rozmnožení podporuje nedostatečná hygiena, výtok, macerace. Léčení: fyzikálními metodami, kožní ordinace. Pokud jsou bradavice malé a ploché, lze bradavice obarvit 1% kyselinou octovou, nebo koagulace kyselinou trichloroctovou, rozsáhlé postižení elektrokauterizace: CO2, laser, kryoterapie.
Molluscum contagiosum šíří se z člověka na člověka, vyskytuje se častěji u dětí, na obličeji, krku, genitálu, v okolí řitního otvoru. Inkubační doba je týdny až měsíce. Onemocnění je vyvolané virem příbuzným viru neštovic. Vyskytuje se izolovaně, nebo řídkém výsevu. Papuly jsou polokulovité, hladké, o velikosti špendlíkové hlavičky až hrachu, barvy normální kůže, žlutavé, růžové. Mohou druhotně hnisat a pokrýt se stroupky. Léčení: kryodestrukcí, odstranění ostrou lžičkou, kauterem, diatermokoagulací.
Puchýřnatá onemocnění: herpes simplex a herpes zoster
Herpes simplex – vyskytuje se na rtech, tváři, vchod nosní, genitál, hýždě. Provokujícím faktorem je horečnaté onemocnění, slunění, trauma, menstruace u ekzematiků. Ve formě primo infekce i recidiv, přenáší se kapénkovou infekcí nebo přímým stykem. Začíná jako živě červená plocha, palčivá nebo svědivá papula až ložisko. Hojí se několik dní, vznikne skupina drobných puchýřků s napnutou krytbou a záhy mléčně zkaleným obsahem, puchýřky splynou, prasknou, na vzniklé erozi zasychá tkáňový mok ve strupu, který odpadne a zanechá dočasně červenou skvrnu bez jizvy. Léčení: o léčbě rozhoduje ošetřující lékař. Lokální: v prodromálním stádiu- virostatika, jako aciklovir, idoxuridin. Ve stádiu puchýřků jsou účinné protizánětlivé vysušující prostředky, např. tekutý zinkový pudr, rivanol, nebo antiseptické či antibiotické tinktury. Při recidivách se doporučuje profylaktická léčba – viristatiky, např. valaciklovirem.)V těžkých případech je nutná hospitalizace.
Obr. č. 20 Herpes zoster
Herpes zoster je identický s virem varicely. Onemocnění může předcházet bolest v oblasti postiženého nervu či chřipce podobné potíže. Na kůži se objeví červená zduřelá ložiska a postupně puchýřky různého stáří s čirým obsahem. Puchýřky zasychají v krusty a během 2-3 týdnů bez jizev nebo s povrchovými depigmentovanými jizvami se kůže hojí, při těžším procesu hojení puchýřky nekrotizují a vzniklé příškvary se pomalu odlučují a hojí se jizvami. Nejčastějí je herpes zoster na hrudníku, pak v oblasti 1. větve trigeminu, v této lokalizaci je často postiženo i oko nebezpečným zánětem rohovky. Léčba: oftalmologem, odborným lékařem. Zevně se ošetřují projevy potíráním organickými barvivy, chlorofilovým gelem, později masti. B12, ATB, analgetika.
Virové zoonózy: stomatitis epidemica, hrboly dojičů
Noduli (tubera) mulgentium - infekční hrboly dojičů, jsou jednou z nejčastějších profesionálních zoonóz, postihuje nejčastěji dojičky krav, přenáší se přímým stykem kůže s nemocným vemenem nebo struky krav u krmičů skotu, veterinářů, řezníků se přenáší z nemocného dobytka. Léčení: antiseptické masti, koupel v hypermanganu.
Virové exantémy: plané neštovice, pravé neštovice, spalničky, zarděnky
Plané neštovice – varicella začíná červenými skvrnami velikosti čočky postupně se měnícími v papuly a puchýřky s centrální vkleslinou. Puchýřek zasychá v žlutavě hnědou krustu, výsev je postupný, na kůži vidíme různé stadia. Postihuje trup, obličej, genitál, zpravidla mírně svědí a bolí. Hojí se většinou bez jizev při druhotné infekci ojediněle jizvičkami.
Obr. č. 21 Neštovice
6.6 Ekzémové onemocnění kůže
6.6 Ekzémové onemocnění kůže
Ekzém je nejčastější kožní onemocnění, je také nejčastější kožní choroba z povolání. Ekzém je neinfekční povrchové zánětlivé onemocnění kůže se změnami v epidermis, nejčastěji alergické povahy, vyvolané nejrůznějšími zevními i vnitřními faktory. Jeho výrazným rysem je sklon k recidivám, k dlouhému trvání s charakteristickým, i když velmi pestrým klinickým obrazem.
Ekzém - jeho formy nebo typy dělíme podle různých hledisek. Podle průběhu rozlišujeme ekzém akutní, subakutní, chronický. Ekzém většinou začíná akutně a z akutního stavu se může zhojit nebo přejde do subakutního nebo chronického stádia. Jindy se vyvíjí od začátku jako chronický ekzém. Základní a typický projev ekzému jsou drobné, živě červené skvrnky a pupínky uspořádané do skupinek uprostřed hustých, na okraji se vytrácejí do okolí. Stupňováním zánětu se z papulek vyvinou drobné puchýřky až velké puchýře. Stržením vznikají mokvající ložiska. Prýštící tkáňový mok na nich zasychá v krustách, ustane-li mokvání, zůstane postižená plocha obnažená, ale suchá, hladká, lesklá, zarudlá. V chronické fázi se ložiska výrazně loupou. Při dlouhém trvání pokožka zhrubne a praská. Postižení celého povrchu se nazývá erytrodermie. Kterákoliv forma ekzému se může druhotně infikovat. Projevy ekzému svědí, na kůži vidíme důsledky škrábání. Pro úspěšné léčení ekzému je důležité znát jeho příčinu. Etiopatogenetická klasifikace ekzému není snadná.
Třídění ekzému:
1. eczema contactum allergicum
2. eczema microbiale
3. eczema nummulare
4. eczema dysidroticum
5. eczema solare
6. exanthema allergico-toxicum medicamentosum eczematoides
7. eczema atopicum
8. ekzémy z neznámých příčin
Vyšetřování: spočívá v podrobné osobní a pracovní anamnéze. Určitým vodítkem může být i lokalizace a průběh ekzému, podezřelé alergeny se testují. Správně provedené, hodnocené a interpretované epikutálnní testy jsou z nejspolehlivějších dermatologických vyšetřovacích metod.
Léčení: lokální kortikoidy, v akutním stádiu se doporučují odpařující obklady. Celkově při velké diseminaci, či těžkém průběhu, kortikoidy a antihistaminika. Důležitá je správná diagnostika ekzému. Základem léčby je eliminaci pracovníka z pracovního prostředí a pro možnost podrobnějšího vyšetření je vhodnější hospitalizace.
Hygiena, životospráva, zdravotně výchovná činnost. Pokud zjistíme alergen, pacientovi vydáme „Alergologický průkaz“ který obsahuje údaje o alergenu, který informuje pacienta a jeho lékaře o dalších postupech, jichž se má osoba vyvarovat.
Eczema atopicum – endogenní ekzém jde o dědičné onemocnění, podkladem jsou vrozené alergie – atopická dermatitida, astma, astmoidní bronchitida, senná rýma, migréna. U atopiků se může střídat s kožními projevy. Onemocnění citlivě reaguje na klimatické změny i na roční období. Nemocný může projít od útlého věku až do dospělosti všemi stadii onemocnění. Onemocnění je velmi úporné, má tři období:
a) fáze kojenecká začíná od 2–3 měsíce na obličeji, hlavně na tvářích, ve formě puchýřků, strupů, šupin až mokvajících projevů. Projevy intenzivního svědění, neklid, nespavost vedou k neurotizaci dítěte a někdy i celé rodiny. Nemoc může spontánně vymizet, nebo trvá do 2 let a také může přejít do fáze druhé.
b) v dětské fázi se projevy postupně lokalizují do loketních a podkolenních jamek a zápěstí. Akutně zánětlivé změny se zmírní – převládají chorobné plochy šedohnědočervené, infiltrované a zhrubělé, občas dochází k akutní exacerbaci. I v tomto období může dojít k spontánnímu zhojení.
c) fáze mladistvých a dospělých
Obr. č. 22 Eczema atopicum
6.7 Onkologická onemocnění kůže
6.7 Onkologická onemocnění kůže
Významnou úlohu při vzniku kožních nádorů má chronické dráždění, působení slunečního světla. Kožní nádory patří nejčastějším novotvarům vůbec. Mnohé z kožních nádorů jsou maligní (melanom, spinocelulární karcinom) a jejich včasná diagnóza má velký význam pro prognózu pacienta. Sestra by měla znát základní rysy tak, aby mohla včas poradit pacientovi, a pacient by měl vyhledat pomoc lékaře.
Základní charakteristika (podleTrapla):
1. vzhled málo zánětlivých, obvykle tužších papul, uzlů nebo hrbolů,
2. vzhled nehojících se erozí a ulcerací,
3. útvary podobné granulacím, snadno krvácející,
4. nereagování na běžnou zevní léčbu,
5. většinou nepřítomnost subjektivních příznaků.
Přesnou diagnózu kožních nádorů je možné stanovit jen histologickým vyšetřením, které se se současným rozvojem imunologie, cytochemie, elektronové mikroskopie stává v některých případech složitou záležitosti. Mezi benigními a maligními nádory nelze vést zcela ostrou hranici. Na kůži se za benigní nádor považuje ohraničený, pohyblivý novotvar, který roste velmi pomalu nebo je stacionární, nemá sklon k rozpadu a nemá metastázy. Jeho histologická stavba se většinou neliší od tkáně, ze které vzešel. Za maligní nádor lze považovat nádor, který roste rychle, má sklon k rozpadu, krvácení, vznik vředů, strupů anebo útvarů podobných granulacím. Po odstranění mohou jak benigní, tak maligní nádory recidivovat. Prognóza nádoru: závisí na biologických vlastnostech, velikosti, včasnosti záchytu a účinnosti zákroku. Prevence kožních nádorů: Zahrnuje opatření depistážní, odstraňování prekanceróz, dispenzarizaci, povinné hlášení maligních kožních nádorů. Léčení: chirurgické, ionizující záření, aplikace lokálních cytostatik, imunoterapie určuje odborný lékař
.
Nádory dělíme: 1. Nádory epitelové – benigní nádory – verruca seborrhoica, verruca senilis.
2. Maligní nádory – carcinoma spinocellulare (spinaliom), Morbus Bowen, Morbus Paget (Pagetův karcinom), basaliom.
Basaliom, jde o nejčastější méně agresívní zhoubný novotvar. Může být lokálně silně destruktivní, může rozrušovat nejen kůži, ale i chrupavku, cévy a kosti, metastazuje zcela vzácně. Postihuje obvykle starší lidi, ojediněle mladší jedince, lokalizuje se hlavně na kůži, nejčastěji ve střední části obličeje.
Obr. č. 23 Basaliom
Má několik forem: uzlovitá forma – pomalu rostoucí tuhé, lesklé, hladké papuly. Jizvící forma – má vzhled plochého jizevnatého ložiska, s navalitým okrajem, zanechává za sebou povrchovou jizvou. Sklerodermiformní forma – se projevuje bělavými tuhými destičkami s lesklým atrofickým povrchem. Pigmentovaná forma – bazaliom s pigmentem, jsou hnědé až modročerné papuly nebo hrboly, které napodobují melanoblastom, mohou se rovněž rozpadnout ve vřed. Povrchová forma – na trupu, ostře ohraničená plocha, červenohnědá ložiska se stroupky a šupinkami, jejich vzniku předchází užívání arzénu průběh je zdlouhavý i mnohaletý, může vést k destrukcím a mutilacím, ale prognóza quoad vitam je většinou dobrá. Léčení chirurgická – totální excize, lokální – rentgenové ozáření, chemoterapie, kryoterapie.
3. Nádory adnexální – vycházejí z kožních žláz a folikulů. Jsou vzácné, převažně benigní.
4. Nádory mezenchymové – fibromy, hemangiom, granuloma pyogenicum, Kaposiho sarkom.
5. Lymfomy – (retikulózy, hemoblastózy), mycosis fungoides.
6. Nádory neuroektodermové – melanoma malignum, metastatické nádory v kůži.
Melanoma malignum je nejmalignější nádor kůže a jeden z nejzhoubnějších nádorů vůbec. Postihuje častěji ženy spíše v mladším věku, ale před pubertou je zcela ojedinělý. Umístěn může být kdekoliv na těle. Klinický projev je pigmentová skvrna charakteru pigmentového junkčního névu. Metastázy se propagují lymfatickou i krevní cestou. Diferenciální diagnóza – je důležité odlišit různé pigmentové névy, reakce kůže na mikroorganismy, při traumatech, nádorů z krevních cév (černý histiocytom). Prevence – rychlá návštěva u lékaře při nálezu podezřelého útvaru na kůži, včasné odstranění nádoru, velmi důležitá je ochrana před slunečním zářením, ochranné krémy. Rizikové skupiny – modroocí, kteří nepigmentují, rezavý. Léčení: prevence, včasná diagnostika, komise složená s dermatologa, onkologa, chirurga, radioterapeuta, imunologa.
Obr. č. 24 Melanoma malignum
6.8 Venerologické pohlavně přenosné choroby
6.8 Venerologické pohlavně přenosné choroby
Venerologické choroby jsou infekční onemocnění, která se přenášejí z člověka na člověka přímým kontaktem, většinou pohlavním stykem. Přenos mimo pohlavní cestu je vzácný. Pohlavní choroby je nutné hlásit, evidovat a léčit, provádí se depistáž a je navázána úzká spolupráce s hygienickou službou. Mezi pohlavní choroby řadíme - syphilis – lues, kapavku – gonorea, měkký vřed – ulcus molle, lymphogranulomatosis inguinalis a AIDS, přenášejí se převážně pohlavním stykem. Jde o nemoci vyvolané zcela odlišnými mikroorganismy a s rozdílnou patogenezí, průběhem i klinickými projevy (např. syphilis byl přiřazen k oboru dermatologie, protože má ve všech stadiích nemoci bohaté a pestré kožní projevy). Výskyt: převážně u homosexuálů a u osob žijících promiskuitním způsobem života. Prevence: bezpečný sex, vyloučení promiskuitního chování. K účinné léčbě je nezbytné i přeléčení partnera a případně dalších sexuálních partnerů, odborná léčba lékařem. Základní farmakologickou skupinou jsou antibiotika, ordinují se dle citlivosti. V akutním stádiu je doporučován tělesný klid a sexuální zdrženlivost.
Syphilis - lues, příjice
Způsobuje ji Treponema pallidum (Spirochaeta pallida), přenáší se pohlavním stykem, intrauterinně, krevní transfuzí, nedodržením hygienických zásad. Má polymorfní příznaky, neléčená přetrvává desetiletí a může vést k úmrtí.
Obr. č. 25 Syphilis
I. stadium – syphilis primaria lze považovat za onemocnění převážně lokální, vzniká po prvním kontaktu s nákazou asi za 3 týdny. Onemocnění začíná v místě vstupu infekce tvrdý vřed – ulcus durum tzv. primární infekt a lokální lymfadenitis, tzv. primární komplex. Ulcus durum, který je lokalizován v oblasti genitálu, úst, rtů, prstů, u homosexuálů perianálně, v ústech, krku. Neléčený vřed přechází do dalšího stadia
.
II. stadium – syphilis secundaria za 5–6 týdnů je stadiem rozsevu pomnožených treponemat do krve a generalizovaných projevů příjice. Projeví se na kůži, sliznicích. Téměř všechny projevy I. a II. stádia jsou vysoce infekční.
III. stadium – syphilis terciaria vzniká po různě dlouhé bezpříznakové latenci (více let), postihuje jednotlivé orgány, svaly, kosti, mozek, vzniká zánět aorty. Projevuje se změnami osobnosti. Vyšetření: BWR, vyšetřování mozkomíšního moku se provádí, kde je důvodné podezření, že syfilis přešla do pozdního období a postihla nervovou soustavu. Léčba: rozhodnutí patří specializovanému dermatovenerologovi. (celková: ATB – Penicilin G, u alergie na PNC se podává Doxycyklin.
Gonorrhoea – kapavka je nejčastější pohlavní nemoc, častější než syphilis. Je to akutní hnisavý zánět způsobený baktérií Neisseria gonorrhoeae, který postihuje primárně sliznici urogenitálního ústrojí. Může způsobit i zánět oční spojivky, sliznice nosu, úst, faryngu a rekta. Krevní cestou může vyvolat i onemocnění pohybového aparátu, oční duhovky, endokardu.
Obr. č. 26 Gonorrhoea
Gonorrhoea muže – příznaky při močení, nemocný pociťuje pálení v močové rouře - zejména při močení, brzy se objeví výtok, nejprve hlenový později hnisavý, žlutý, při silném zánětu s příměsí krve. Neléčená nebo nedostatečně léčená, přejde v mírně probíhající kapavku chronickou. Komplikací bývá urethritis postgonorrhoica, neplodnost jako následek postižení kanálků nadvarlete nebo ductus defferens.
Gonorrhoea ženy – příznaky většinou nenápadné, protože ženská močová trubice je krátká, obtíže jsou málo výrazné, kapavka zůstává často nepoznaná a přechází po několika týdnech ve formu chronickou.
Cervicitis gonorrhoica – zánět hrdla děložního – k infekci dochází nejčastěji přímo při koitu, příznaky: hrdlo je zarudlé, vychlípené, vytéká hlenový, později hnisavý sekret, po přechodu do chronicity je sekret hlenohnisavý. Gonorrhoea může vyvolat septický rozsev s příznaky gonokokové sepse – meningitida, pneumonie, endokarditida, artritida.
Volvovaginitis gonorrhoica – zánět zevních rodidel a pochvy – výskyt nejčastěji u malých děvčátek, nebo u žen v graviditě, či v klimaktériu. Příznaky – zduřelá sliznice, páchnoucí zelenožlutý hnis. Vyšetření: Mikroskopické – exsudát z močové trubice mužů, u žen z děložního hrdla nebo z bartolinských žláz. Kultivační vyšetření – materiál se kultivuje na speciálních půdách (čokoládový agar s přísadou antibiotik, při teplotě 37°C), zjištěním citlivosti na ATB. Léčba: hlavním lékem je penicilín, jeho dávkování určí ošetřující dermatovenerolog dle stadia a rozsahu postižení, rozhodnutí patří specializovanému dermatovenerologovi.
6.9 Kožní choroby z poruch cirkulace
6.9 Kožní choroby z poruch cirkulace
Kožní choroby podmíněné oběhovými poruchami dělíme na nemoci arterii, arteriol, vén a kapilár.
Nemoci arterií a arteriol – postižení cévního řečiště tzv. polyarteriitis nodosa se projevuje pestrými kožními projevy. Jiné je endarteriitis arteriosclerotica, která postihuje starší nemocné s hypertenzí, diabetes, hypercholesterolémií. Akutní ucpání cév na dolních končetinách vede ke gangréně postihující palce, ale i větší partie. Börgerova choroba začíná migrující flebitidou, hlavním projevem jsou gangrény prstů dolních končetin. Projevuje se záchvatovitou bolesti při chůzi
.
Nemoci vén patří k nejčastějším chorobám, postihuje zejména dolní končetiny. Náleží mezi ně varixy, povrchové a hluboké tromboflebitidy.
Varixy – křečové žíly je rozšíření hlavních povrchových žil na dolních končetinách. Varixy dělíme na primární a sekundární.
Obr. č. 27 Varixy
Primární vzniká na podkladě vrozené méněcennosti vazivové tkáně žilní stěny, vrozená nedomykavost žilních chlopní.
Sekundární varixy vznikají po trombóze hlubokých žil.
Léčba – chirurgická (odstranit nebo sklerotizace). Sestra edukuje pacienta o vhodné bandáži, která zlepšuje odtok krve. Důležitá je edukace o dodržování hygieny a správné obuvi.
6.10 Onemocnění nehtů
6.10 Onemocnění nehtů
Nehet je mrtvá hmota organického původu, změna nehtových plotének je způsobena sekundárním poškozením. Změny nehtových plotének mohou být vrozené, mohou být projevem nemocí kožních nebo nemocí celkových, jsou-li samostatnou nemocí, jejich příčina bývá nezjistitelná nebo jsou to agresivní látky ze zevního prostředí. Málokdy jde o samostatnou nemoc. Zmíníme se jen o některých změnách barvy a tvaru.
Změny barvy
Nehtové dyschromie vznikají působením exogenních chemikálií- hypermangan, barva na vlasy, fotografické vývojky.
Leukonychia parcialis bílé oválné nebo proužkovité skvrny, které se růstem nehtu distálně posunují. Leukonychia totalis – všechny nehty jsou bílé.
Změny tvarů
Koilonychie – lžičkovitý nehet- ploténka je ztenčená jako miska.
Onychodystrofie – ploténka je ztluštělá bez lesku, nehet se drobí.
Onychogryphosis – rohovinový útvar drápovitě zahnutý, který se tlakem obuvi vychyluje do strany.
Paličkovité prsty – špičky prstů jsou zvětšené a ploténky se podobají hodinovému sklíčku.
Zarostlý nehet – silně klenutá nehtová ploténka, její okraje se zařezávají hluboko do měkkých částí, reaktivní zánět okolí se sekundární infekcí. Řešení chirurgické.
6.11 Onemocnění mazových žláz
6.11 Onemocnění mazových žláz
Sekreci kožního mazu ovládá mezimozek a žlázy s vnitřní sekrecí tak, že androgeny a progesteron ji stimulují a estrogeny spíše tlumí. Do těchto přirozených pochodů zasahují často rušivé vlivy emocionální, onemocnění centrálního nervstva a vlivy iatrogenní. Nadměrná tvorba mazu je vrozená.
Seborea – mazotok, zvýšená sekrece kožního mazu, naopak snížená sekrece mazu – sebostaza.
Obr. č. 28 Seborea
Seboroická dermatiris – probraná na základě morfologických podrobností v rámci ekzémů.
Acne vulgaris (juvenilis) – je zánětlivé onemocnění mazových žláz a vlasových folikulů, na jehož vzniku se podílí řada faktoru vnitřních i zevních, hlavně vlivy genetické a hormonální. Postihuje mladé lidi okolo puberty, po dvacátém roce spontánně mizí a v dospělosti se vyskytuje zcela výjimečně. Predilekční lokalizací jsou místa seboroická: obličej, ramena, záda, hruď. Onemocnění je doprovázeno mazotokem na kůži a kštici. Nejmírnější formy a též akné v prepubertálním věku se projevují jen mazotokem a komedony. Obsah komedonu lze vytlačit ve formě červíkovitého útvaru. V okolí komedonu vzniká další zánět, přidruží se sekundární infekce, vznikají červenavé papulky a pustulky, ty se zvětšují v tuhé, bolestivé červenofialové hrboly, fluktuující abscesy, hojí se atrofickými, nebo keloidními jizvami.
Léčení: retinoidy, ATB, hormony, koupaní, vodoléčba, dieta, prospívá slunce, dostatek spánku.
Rosacea (acne rosacea, růžovka) – chronické onemocnění kůže, hlavně obličeje, pacienti pociťují zohyzdění (červený nos), který je mylně u nich považován za příznak etylizmu. Postihuje muže i ženy ve věku 30 a 50 let. Někdy ji předchází seborea, seboreická dermatitida, acne vulgaris. Etiologicky se předpokládá vrozená labilita kapilár obličeje a sklon k mazotoku. Vzniká při poruchách zažívacích, fokální infekci, hormonálních. Projevům škodí chlad, sálavé teplo a různé vázodilatační inzulty-destiláty, horké nápoje. Léčení: určuje dermatolog, preventivně je důležité chránit obličej před mrazem, teplem, dodržovat dietní opatření (zákaz alkoholu, kávy, kořeněných dráždivých jídel, horkých i ledových nápojů).
Obr. č. 29 Rosacea
Dermatitis perioralis (dermatitis rosaceiformis) – postihuje převážně ženy mladšího věku. Projevuje se různě hustým výsevem červenavých papulek, papulopustulek na erytematózním podkladě. Vzniká při nevhodné zevní aplikaci fluorovaných kortikosteroidů v mastech a krémech v oblasti obličeje a laické používaní kosmetických prostředků nebo používáním fluorované zubní pasty a také při hormonální antikoncepci. Léčení: vysadit všechny léky a kosmetiku. Důležité je zejména psychické působení na postiženou pacientku. Terapii podle aktuálního stavu ordinuje ošetřující kožní lékař.
Obr. č. 30 Dermatitis perioralis
_-_Edit.jpg){kind=link}
7 Ošetřovatelský proces u vybraných onemocnění v dermatovenerologii
7 Ošetřovatelský proces u vybraných onemocnění v dermatovenerologii
7.3 Testovací otázky
Literatura:
ABRAHAMS, P. Lidské tělo – Atlas anatomie člověka. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-955-7.
CETKOVSKÁ, P., PIZINGER, K., ŠTORK, J. Kožní změny u interních onemocnění. Praha: Grada Publishing, 2010. s. 229. ISBN 978-80-247-1004-4.
ČIHÁK, R. Anatómie 3. Praha: Grada Publishing, 1997. 676 s. ISBN 80-7169-140-2.
JIRÁSKOVÁ, M. Dermatovenerologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003. s. 221. ISBN 80-246-0636-4.
NIEDNER, R., ADLER, Y. Kožní choroby obrázkový atlas. Praha: Nakladatelství TRITON, 2010. s. 407.ISBN 978-80-7387-206-9.
NOVÁKOVÁ, I. Ošetřovatelství ve vybraných oborech Dermatovenerologie, oftalmologie, ORL, stomatologie. Praha: Grada Publishing, 2011. 240 s. ISBN 978-80-247-3422-4.
PETROVICKÝ, P., DRUGA, R. Systematická, topografická klinická anatomie. Praha: Karolinum, 1997. 86 s. ISBN 80-7184-108-0, ISBN 80-7184-118-8.
ŠŤÁVA, Z., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Avicenum 1982. 504 s.
ZÁRUBA, F., VOSMÍK, F., ZÁHEJSKÝ, J., BUCHVALD, J., JIRÁSEK, L. Dermatovenerologie. Praha: Scientia medica, 1994. 239 s. ISBN 80-85526-31-X.
7.1 Ošetřovatelský proces u pacienta s onemocněním ulcus cruris
7.1 Ošetřovatelský proces u pacienta s onemocněním ulcus cruris
Ulcus cruris - bércový vřed je povrchový nebo hluboký defekt na přední ploše bérce. Má nepravidelný, mapovitý, okrouhlý tvar, porušený kožní kryt a viditelné spodní vrstvy tkáně. Na jedné končetině může být i více vředů.
Příčina – Spojující žily, jsou neprůchodné, žilní krev z povrchových žil odtéká pomalu, tekutina z těchto žil prosakuje do tkání, vzniká otok končetiny. Zpomaluje se odplavení odpadních produktů metabolismu, tkáň se rozpadá a vzniká kožní defekt – bércový vřed.
Příznaky – vzniká otok, cyanóza končetiny, deformace nehtu. Všechny příznaky vznikají v důsledku žilní insuficience a defektu na bérci. Vředy se hojí rychle, jiné přetrvávají mnoho let.
Diagnostika – Anamnéza – OA, TO, RA, SA, FA, Abúzy,
fyzikální vyšetření – aspekce - pohled, palpace - pohmat, auskultace- poslech, perkuse – poklep,
laboratorní vyšetření – základní hematologické a základní a speciální biochemické vyšetření,
mikrobiologické vyšetření - ze spodiny vředu,
histologické vyšetření - při podezření na maligní bujení a granulaci ze spodiny nebo z okrajů ulcerace,
funkční zkoušky – zjištění průchodnosti hlubokého žilního systému a nedomykavosti spojek - Perthesova zkouška. Trendelenburgová zkouška – přesnější lokalizace insuficientních chlopní a spojek.
Ultrasonografie – při diagnostice flebotrombózy a chlopenní insuficience žil.
Flebografie – rtg vyšetření s aplikací jodové kontrastní látky, kterou aplikujeme do žíly na dorzu nohy se současným zobrazováním povrchového a hlubokého žilního systému, jeho spojek a průchodnosti.
Arterigrafie – aplikace kontrastní látky do a. femoralis pod tříselným vazem, při podezření na arteriosklerotický původ ulcerace (studené prsty).
Léčba – na vyčištění vředu používáme 1% roztok chloraminu, koupel v hypermanganu a odstraňování nekrotické tkáně. Do vředu se aplikují léky dle ordinace lékaře – borová vazelína s 10% s rybím tukem nebo vazelína s 5% kyselinou salicylovou, Infadolan mast. Končetina musí být správně zabandážovaná, tím se podporuje žilní návrat a zmenšuje otok. Při lokální terapii vředu, hojení rány probíhá ve fázích, které se časově překrývají a nelze od sebe oddělit jednotlivé fáze ošetřování rány a to – fáze čištění, granulace, epitelizace.
Celková léčba je nutná, protože místní léčba nestačí. Je nutné léčit onemocnění a odstranit faktory, které zhoršují hojení – nedostatek vitaminu C, hypoproteinemie, anémie, hypoxie, hypotermie, léčba -kortikosteroidy, ATB, antikoagulancia, venotonika, lokálně protizánětlivé léky.
Kompresivní léčba je doplňující léčebná metoda, používají se kompresívní obinadla.
Naložení zevní komprese má následující účinky:
- při správném naložení bandáže se zúží lumen transportních žil, zvýší se rychlost proudění žilní krve, odstranění venostázy a žilní hypertenze
- uzavření insuficientních perforátorů
- zúžení suprafasciálních žil s částečným obnovením funkce chlopní
- lokální podpora mikrocirkulace
- zvýšený tlak na tkáň a zvýšená resorpce tkáňové tekutiny v kapilárním lůžku a lymfatických cévách.
Kontraindikace kompresivní terapie jsou kožní choroby, infekce a závažné lokální poruchy krevního oběhu.
Chirurgická terapie je metoda nařezávání navalitých okrajů vředu, k urychlení růstu epitelu, oživení tkáně.
Ošetřovatelský proces
Posouzení – získávaní informací
Zjišťujeme příznaky, charakter, lokalizace projevů onemocnění
FF – TK, P, D, TT,
Dodržování léčebného režimu
Dietní režim
Psychologická anamnéza
Projevy možných komplikací
Ošetřovatelské diagnózy podle NANDA Taxonomie II
Porucha integrity kůže kód 00046
Bolest chronická kód 00133
Deficitní znalost kód 00126
Riziko infekce kód 00004
Ošetřovatelská diagnóza
Porucha integrity kůže kód 00046
Cíl ošetřovatelské péče
Kožní defekt se hojí bez průvodních komplikací
Pacient nemá projevy poruchy celistvosti kůže
Krátkodobý cíl kožní
Dlouhodobý cíl pacient
Priorita střední
Plánování - Intervence sestry
Posuďte stav rány – hodnoťte vznik a rozsah postižení - spodiny rány, povahu exsudátů, infekci v ráně, lokalizaci rány a stáří rány.
Provádějte vlastní ošetření rány – provádějte pravidelné převazy rány dle ordinace lékaře, aplikujte do okolí a místa defektu léčiva dle ordinace lékaře, kontroluj místní efekt aplikace léčiva, dodržujte hygienická opatření při zacházení s otevřenou ranou, kontrolujte místní efekt aplikace léčiva, odstraňujte předešlé nánosy předchozích léčebných mastí a bakteriálních povlaků dezinfekčním roztokem asistujte při chirurgickém odstranění nekrózy, Zajistěte dle ordinace lékaře, odběr biologického materiálu ze secernující rány na bakteriologické vyšetření.
Sledujte průběh hojení rány – zaznamenávej průběh hojení do dokumentace.
Edukujte nemocného o nutnosti pravidelného ošetřování rány, zajistěte a zdůrazněte prevenci poranění, doporučte pravidelné cvičení a chůzi, poučte pacienta o používání kompresívní léčby a jeho způsobu přikládání, doporučte snížit tlak v dolních končetinách (např. bandážemi a podkládáním nohou do zvýšené polohy), zaznamenejte charakteristiku kožního defektu, zajistěte provádění převazů i v domácnosti – agentuře domácí péče.
Realizace – dle naplánovaných aktivit sestry.
Hodnocení – zaznamenejte – cíl byl splněn, cíl byl částečně splněn v naplánovaných činnostech je nutné pokračovat, cíl nebyl splněn - v naplánovaných činnostech u dlouhodobého cíle je nutné pokračovat.
Modelová kazuistika u pacientky s onemocněním ulcus cruris
Paní X. Y., narozená 1939, vdova, bydliště Praha, důchodkyně. Byla přijatá na doporučení ambulantního kožního lékaře, je přijatá k hospitalizaci, k léčbě ulcus cruris venosum na pravé dolní končetině (PKD).
Anamnéza:
RA: matka zemřela na ca žaludku, otec na infarkt myokardu
OA: běžná dětská onemocnění, vřed žaludku v roce 2001, diabetes melitus II. typu
FA: Siofor 500 mg 1x denně, Ranitál 2x 1 tabl. Novalgin p.p., Detralex 2x 1 tabl.
AA: neudává alergii
SA: důchodkyně, žije sama, je bezdětná
Abúzus: Káva 2x denně, alkohol příležitostně, nekouří
Nynější onemocnění: pacientka má bércový vřed na PDK s nekrózou na vnitřní straně bérce. Pacientka je přijatá z domácího prostředí k hospitalizaci na kliniku dermatovenerologie, předchozí hospitalizace na diabetologii.
Pacientka: je orientovaná, místem, časem, osobou, spolupracuje
Diagnosticko-terapeutická péče v den přijetí:
krev v normě: Na, K, CL, ALT, AST, urea, kreatinin, KO-diff., Quick
krev odchylka: FW30/45, CRP 34,6/l, leukocyty 12,6x10/1, G 10,6 mmol/l
moč v normě: leukocyty, UBG, ph
moč odchylka: erytrocyty 29 elem/µl
stěr z vředu: bakteriologické vyšetření, nález+++staphyloccocus aureus
Ošetřovatelská anamnéza a současný stav: 2. den hospitalizace
Režim: pacientka je klidná
Dieta: 9/1, dodržení pitného režimu 2 l denně
FF: TK- 140/86, P - 85', TT – 37,2
Glykémie: 6. hod.- 7,2 mmol/l, 18. hod. – 6,3 mmol/l
Terapie: Siofor 500 mg 1x denně, Ranitál 2x 1 tabl. Novalgin p.p. Detralex 2x 1 tabl.
Defekt: bércový vřed na PDK s nekrózou na vnitřní straně bérce. Rána bez sekrece.
Ošetření: ulcus – Flamingel – Melolin krytí
Vyšetření: dle ordinace lékaře
Bolest: v místě defektu
BMI: 25,4
Váha:70 kg, výška: 167 cm
Celkový stav pacientky: necítí se dobře, má bolest, která jí brání v pohybové aktivitě. Kůži na těle má suchou, na bérci PDK mokvající rána s výraznou nekrózou.
Pacientka používá francouzskou hůl, na čtení používá brýle.
Pacientka je dostatečně informovaná o dietním sytému kvůli diabetu. Dietu dodržuje v souvislosti s daným onemocněním.
Pacientka je informovaná o zdravotním stavu, medikaci užívá dle ordinace lékaře, spolupracuje při ošetřovatelských činnostech, zvládá sebeobslužné činnosti s dopomoci a zúčastňuje se rehabilitace.
Pacientka spolupracuje při ošetřovatelských činnostech.
Ošetřovatelské problémy dle aktuálního stavu:
Chronická bolest PDK v oblastí bérce
Porucha tkáňové integrity v oblasti vředu
Nedostatečná sebepéče z důvodu onemocnění PDK – bércový vřed
Změna výživy z důvodu DM II. typu
Únava z důvodu onemocnění
Ošetřovatelské potencionální problémy:
Riziko vzniku pádu
Riziko vzniku infekce
Riziko vzniku poškození nežádoucími účinky léků.
Ošetřovatelské diagnózy:
Chronická bolest – 00133
Porucha tkáňové integrity v oblasti vředu – 00046
Zhoršená pohyblivost – 00085
Nadměrná výživa – 00001
Únava – 00093
Riziko pádu – 00155
Riziko vzniku infekce – 00004
Riziko poškození - 00035
7.2 Ošetřovatelský proces u pacienta s onemocněním melanoma malignum
7.2 Ošetřovatelský proces u pacienta s onemocněním melanoma malignum
Melanoma malignum patří mezi neuroektodermové nádory. Je to jeden z nejzhoubnějších nádorů vůbec. Postihuje obě pohlaví v každém věku, ale před pubertou je zcela ojedinělý. Klinickým projevem je pigmentová skvrna charakteru pigmentového junkčního névu. Může vzniknout i na kůži předtím nezměněné, pokud byl névus přehlédnut. Počátek je nenápadně plíživý, původní junkční névus se plošné zvětšuje, vznikají nepravidelně utvářené okraje, nastává změna v distribuci barviva – strakatost, vyhlazení reliéfu, vznik šupin a stroupků a pak povrchové mokvání až krvácení. Závažnější je vertikální proliferace, a to drobné papulky až hrboly nebo krvácející hrbol.
Rozlišujeme klinické formy:
- superficiální spreading melanoma (SSM) - povrchově se šířící melanom: který vzniká primárně, v ploše kůže se rozšiřuje ložisko s různými odstíny barev béžové, hnědé až černé.
- lentigo maligna melanoma (LMM) vzniká u starších lidí na obličeji, krku, dorsech rukou.
- akrální lentigo maligna(ALM) vzniká na končetinách a pod nehty.
- nodolární melanom (NM) roste rychle a často na povrchu ulceruje. Je černomodrý, i bez pigmentu, vlhnoucí, krvácející hrbol.
Průběh je často individuálně rozdílný, závislý na imunorezistenci. Metastázy propagují lymfatickou i krevní cestou.
Diagnostika – Anamnéza – OA, TO, RA, SA, FA, Abúzy,
fyzikální vyšetření – aspekce – pohled (krk, dutina ústní, prsa, kůže), palpace – pohmat (lymfatických uzlin), auskultace - poslech, perkuse – poklep,
laboratorní vyšetření – sedimentace, základní hematologické a základní a speciální biochemické vyšetření, tumorové markery,
histologické vyšetření – rychlé zmrazení odebraného vzorku, vyšetření z parafinových řezů.
Vyšetření: Ultrasonografie, rtg, CT.
Celková léčba: je závislá na velikosti a lokalizaci nádoru, okolí, na přítomnosti metastáz a histologickém nálezu. Léčba se hodnotí k věku pacienta, jeho celkovému stavu, přidruženým chorobám, stupni spolupráce a aktivitě při léčbě. Léčba je dlouhodobá, obtížná, je velkou psychickou zátěží. Terapeutické řešení má na starosti skupina odborníků, která je složená z dermatologa, onkologa, chirurga, radioterapeuta a imunologa.
Chirurgická terapie je metoda odstranění ložiska s dostatečným lemem okolí zdravé tkáně, do dostatečné hloubky.
Chemoterapie má význam paliativní, indikuje se v případě kožních, podkožních a plicních metastáz. U klientů s vysokým rizikem rozsevu a u metastatického melanomu se využívá biologická léčba.
Radioterapie - kde není možná chirurgická intervence. Paliativní radioterapie se indikuje v případě kostních a mozkových metastáz.
Nežádoucí reakce po radioterapii dochází k nejčastějším reakcím na kůži, sliznicích, celková reakce z projevu radiačního syndromu.
Ošetřovatelská péče – závisí na závažnosti reakce na kůži. Je nutná prevence infekce, citlivě a šetrně provádíme hygienu. Při infekci se podávají lokálně antibiotika, po zhojení zánětu kortikoidy. Zhojenou kůži je nutné promašťovat, chránit před sluncem a jakýmkoliv drážděním. Reakce na sliznicích se projevuje zarudnutím, bolestí při polykání a ztrátou chutí k jídlu, je porušená sekrece slin. Při ošetřovatelské péči je nutné zajistit individuální dietu, hygienu dutiny ústní, zákaz kouření a konzumace alkoholu. Při infekci podáváme antibiotika.
Radiační syndrom projevuje se zvracením, průjmem, nespavostí, bolestí hlavy, neklidem, kolapsovými stavy, leukopenií a trombocytopenií. Při ošetřovatelské péče je důležité uklidnit klienta a eliminovat strach. V případě problému je nutné přerušit ozařování.
Nežádoucí reakce na chemoterapii se objeví jako reakce rychle nastupující, bezprostředně po aplikaci – žilní komplikace, alergické reakce, nechutenství, nevolnost. Mohou vzniknout reakce časné za několik dnů až týdnů (anémie, leukopenie, záněty zažívaní a dýchací sliznice, nefrotoxicita, pneumonie, encefalopatie). Reakce pozdní se mohou objevit za několik měsíců až let (předčasná menopauza, osteoporóza, změny kůže a nehtů, kardiopatie, pneumopatie). Při ošetřovatelské péči je nutné dodržení dietních opatření, hygiena, úprava prostředí – nedráždivé, prach.
Ošetřovatelský proces
Posouzení – získávaní informací
Zjišťujeme příznaky, charakter, lokalizaci projevů onemocnění
FF – TK, P, D, TT
Dodržování léčebného režimu
Dietní režim
Psychologická anamnéza
Projevy možných komplikací
Ošetřovatelské diagnózy podle NANDA Taxonomie II
Porucha integrity kůže kód 00046
Bolest chronická kód 00133
Porušený tělesný obraz 00118
Riziko infekce kód 00004
Ošetřovatelská diagnóza
Porucha integrity kůže kód 00046
Cíl ošetřovatelské péče
Kožní defekt se hojí bez průvodních komplikací
Pacient nemá projevy poruchy celistvosti kůže
Krátkodobý cíl kožní
Dlouhodobý cíl pacient
Priorita střední
Plánování - Intervence sestry
Posuďte kožní léze – hodnoťte vznik a rozsah postižení kůže
Provádějte vlastní ošetření kůže – prováděj pravidelné převazy rány dle ordinace lékaře, aplikuj do okolí a místa defektu léčiva dle ordinace lékaře, kontroluj místní efekt aplikace léčiva, dodržuj hygienická opatření při zacházení s otevřenou ranou, kontroluj místní efekt aplikace léčiva, odstraňuj předešlé nánosy předchozích léčebných mastí a bakteriálních povlaků dezinfekčním roztokem asistuj při chirurgickém převaze. Zajisti dle ordinace lékaře odběr na histologické vyšetření.
Sleduj průběh hojení rány – zaznamenávej průběh hojení do dokumentace.
Edukuj nemocného - o nutnosti pravidelného ošetřování rány po operaci, zajisti a zdůrazni prevenci poranění, doporuč hygienu a dietní režim, pouč pacienta o používání léčby a jeho způsobu při radioterapii a chemoterapii, zaznamenej charakteristiku kožního defektu, zajisti provádění převazů i v domácnosti – agentuře domácí péče.
Realizace – aktivity dle intervencí sestry
.
Hodnocení – zaznamenej – cíl byl splněn, cíl byl částečně splněn v naplánovaných činnostech je nutné pokračovat, cíl nebyl splněn v naplánovaných činnostech u dlouhodobého cíle je nutné pokračovat.
Modelová kazuistika u pacientky s onemocněním Melanoma malignum
Paní X. Y., narozená 1936, vdova, bydliště Praha, důchodkyně. Byla přijatá na doporučení ambulantního kožního lékaře, je přijatá k hospitalizaci, k léčbě melanoma malignum na pravé straně obličeje.
Anamnéza:
RA: matka zemřela na ca plic, otec na infarkt myokardu
OA: běžná dětská onemocnění, vřed žaludků v roce 2002, diabetes melitus II. typu
FA: Siofor 500 mg 1x denně, Ranitál 2x 1 tabl. Novalgin p.p.
AA: neudává alergii
SA: důchodkyně, žije sama, je bezdětná
Abúzus: Káva 2x denně, alkohol příležitostně, nekouří
Nynější onemocnění: pacientka má na obličeji tmavý útvar. Pacientka je přijatá z domácího prostředí k hospitalizaci na kliniku dermatovenerologie, předchozí hospitalizace na diabetologii.
Pacientka: je orientovaná, místem, časem, osobou, spolupracuje
Diagnosticko-terapeutická péče v den přijetí:
krev v normě: Na, K, CL, ALT, AST, urea, kreatinin, KO-diff., Quick
krev odchylka: FW30/45, CRP 34,6/l, leukocyty 12,6x10/1, G 10,6 mmol/l
moč v normě: leukocyty, UBG, ph
moč odchylka: erytrocyty 29 elem/µl
stěr z kůže: histologické vyšetření
Ošetřovatelská anamnéza a současný stav: 1. den hospitalizace
Režim: pacientka je klidná
Dieta: 9/1, dodržení pitného režimu 2 l denně
FF: TK - 130/80, P - 80', TT – 37,2
Glykémie: 6. hod. - 6,2 mmol/l, 18. hod. – 6,3 mmol/l
Terapie: Siofor 500 mg 1x denně, Ranitál 2x 1 tabl. Novalgin p.p.
Ošetření: dle ordinace lékaře
Vyšetření: dle ordinace lékaře
Bolest: v místě defektu,
BMI: 24,4
Váha:68 kg, výška: 166 cm,
Celkový stav pacientky: necítí se dobře, má bolesti, pacientka je edukovaná o nežádoucích reakcích.
Pacientka používá na čtení brýle.
Pacientka je dostatečně informovaná o dietním sytému kvůli diabetu a nežádoucích reakcích na terapii. Dietu a hygienu dodržuje k danému onemocnění.
Pacientka je informovaná o zdravotním stavu, medikaci užívá dle ordinace lékaře, spolupracuje při ošetřovatelských činnostech, zvládá sebeobslužné činnosti s dopomocí a zúčastňuje se rehabilitace.
Pacientka spolupracuje při ošetřovatelských činnostech.
Ošetřovatelské problémy dle aktuálního stavu:
Porucha tkáňové integrity v oblasti obličeje
Změna výživy z důvodu DM II. typu a nežádoucí reakce
Únava z důvodu onemocnění
Ošetřovatelské potencionální problémy:
Riziko vzniku porušení kožní integrity
Riziko vzniku infekci
Riziko vzniku poškození nežádoucích účinků terapie.
Ošetřovatelské diagnózy:
Chronická bolest – 00133
Porucha tkáňové integrity v oblasti obličeji – 00046
Zhoršená pohyblivost – 00085
Únava – 00093
Riziko pádu – 00155
Riziko vzniku infekce – 00004
Riziko poškození – 00035