Osetrovatelska_pece_v_dermatovenerologii

4.1 Zevní terapie

4.1 Zevní terapie
 
 
Zevní terapie – lokální farmakoterapie, chirurgická a fyzikální terapie. Zevní léky se skládají z vlastního léčiva a z vehikula v němž se léčivo aplikuje. Léčebný efekt je závislý na farmakodynamickém účinku léčiva, ale i na formě vehikula a na jeho aplikaci a pečlivosti ošetřování pacienta. Dokonce forma léku a způsob ošetřování mají větší význam než zvolené léčivo.
 
Lékové formy – jsou kapalné, suché, polotuhé, tuhé a mastné. Především se liší od sebe působením na určitou formu postižení (např. mokvání, chronické změny na určitých místech na těle).
 
Očistná koupel slouží k odstranění nečistot, šupin, strupů a zbytků dříve aplikovaných léků. Koupel má mít teplotu 37 °C. U nemocí svrab, lupenka můžeme použít mýdlo, ale ekzém, lékové exantémy a jiné dráždivé nemoci nesnášejí mýdlo, proto je vhodnější osprchování a šetrné osušení ručníkem (nikoli třením).
 
Léčivá koupel se připravuje přidáním léčiv do lázně, je nutné dodržovat předepsanou teplotu, ale i délku koupele. Teplá koupel působí vazodilataci, studená vazokonstrikci až vazoparezu. Nejčastěji se používá: hypermanganová koupel, heřmánková lázeň, tříslová lázeň, sirná koupel,iIchthamolová a dehtová lázeň, cévní rytmika.
 
Obklady rozlišujeme dva druhy – vysychavé a zapařovací, oba mají opačné účinky a proto je třeba pacienta o způsobu aplikace poučit.
Vysýchavé obklady se používají chladné 10-24 °C, vlažné 25-35 °C a teplé. Chladné a vlažné obklady se odpařováním obkladové tekutiny ochlazují a odnímáním tepla, ošetřované chorobné ploše působí protizánětlivě. Teplé vysychavé obklady působí překrvení kůže, tlumí svědění a zmenšují, až zastavují mokvání, proto jsou nejvhodnější na léčení. Nejčastější používané vysýchavé obklady jsou – 3% borová voda, Jarischův roztok, hypermangan – růžový, heřmánkový nálev, octan hlinitý, rivanol.
Pracovní postup: 4 vrstvy gázy, nebo 1-2 vrstvy čisté bavlněné tekutiny se namočí do roztoku, lehce se vyždímají a přiloží na ošetřované místo, obklad se po každých 5 minutách vymění, postup se opakuje a trvá celkem půl až 1 hodinu. Pokožka bez obkladů oschne, může opakovat po 1-2 hodinách víckrát denně. Přes noc nebo během spánku obklady nedáváme, pacient by se přikryl peřinou a došlo by k zapaření.
 
Zapařující – neprodyšné, Priessnitzovy obklady používáme k překrvení hlubokých nebo chronických zánětů, jsou proto nevhodné na akutní kožní choroby. Hodí se na furunkly, záněty žil ve stádiu vstřebávání.
Pracovní postup: vrstvy gázy zvlhčené obkladovou tekutinou (Burow 1:10-20), se přiloží na nemocné místo, překryje plenou z PVC, upevní obinadlem a silnou vrstvou pokrývky - vata, obinadlo, ponechá se 24 hodin.
 
Léčivé roztoky jsou rozpuštěny v tekutém vehikulu, nanášejí se tamponem nebo vatovou štětičkou. Vehikulum je voda nebo líh, aceton, éter, benzén, po odpaření vehikula zůstává na kůži tenká vrstva léků. Z nejpoužívanějších je 1-2% roztoky organických barviv – vodné, lihové (genciánová violeť, jodová tinktura…).
 
Salicylové kolodium jako keratolytikum se aplikuje na kuří oka a mozoly.
 
Zásypy jsou minerálního a rostlinného původu. Minerální - talcum venetum, zinkum oxydatum, jsou hrubší, nekazí se, a po aplikaci na kůži se nerozkládají. Rostlinného původu – amylum tritici, oryzae jsou jemnější, ale podléhají rozkladu a kvašení. Zásypy absorbují z kůže vodu, pot a maz, kůži vysušují a odmašťují a zároveň odpařováním absorbované vody ochlazují. Působí protisvědivě a protizánětlivě, ale účinek je povrchní, slabý. Ošetřují se erytémové plochy v místech kožních záhybů a v ochlupení, kde omezují zapařování a tření. Neaplikujeme na mokvající plochy a kůži přesušenou. Zásypy aplikujeme mulovým tamponem a na malá místa nanášíme pudry pomocí vatových štětinek.
 
Tekuté pudry – suspenze práškových hmot a léčiv ve vodě, v lihu a glycerínu nebo jejich směsi. Účinek je obdobný jako u zásypu, ale intenzivnější. K tekutému pudru přidáváme různá léčiva, která jsou rozpustná nebo smísitelná se základní směsí např: mentol, tanin, síra, tekutý dehet. Tekutý pudr se aplikuje na rozsáhlé akutní nebo subakutní dermatózy, nesmí se dát na mokvající plochy, ochlupená místa, nebo na příliš suchou kůži.
 
Oleje – rostlinného, živočišného, minerálního původu. Oleje užíváme ke zvláčnění a promaštění přesušené pokožky. Můžeme přidat léčiva v olejích rozpustná. Nanášíme je obvykle dlaní v rukavici nebo mulovým tampónem na pokožku.
 
Masti složení masťového základu je: minerální, rostlinné, živočišné a syntetické masťové základy s léčivem. Promašťují a změkčují kůží, mají léčebný účinek, podporují odlučování šupin a krust. Vytváří na kůží vrstvu, která omezí odpařování vody a tepla, umožní vstřebávaní léku, nejsou vhodné pro aplikaci na místa s vlhkou a mokvající plochou a do intertriginózních míst. Odstranění mastí - setře se suchým mulem, zbytky se odstraní teplou vodou.
 
Emulze – lotiony a krémy vznikají smíšením a rozptýlením masťových základů s vodou a vodnými roztoky pomoci emulgátorů. Léčiva se snáze vstřebávají do kůže. Přesto působí emulze hůře než masti. Aplikují se většinou jen jemným vtíráním do kůže.
 
Pasty rozeznáváme měkké pasty – prášková hmota do 30 % a u tuhé – kolem 50 %. Přidáním vody získáme chladivou pastu. Z práškových hmot se používá zincum oxidatum, talcum, calcium carbonicum. Pasty jsou tužší a sušší než masti, kůži nemacerují, jsou prodyšné, dobře se snášejí. Pasty se užívají k ochraně kůže před macerací sekretem z rány.
 
Kataplazmata – jsou husté pasty s dobrou přilnavostí, používají se k teplým obkladům. Užívá se Aphlox Spofa – obsahuje kyselinu salicylovou, boritou a jodové sloučeniny. Slouží k vstřebání hlubokých zánětlivých infiltrátů.
 
Pěna – foam jsou vhodné do míst vlhké zapářky, silné ochlupená místa. Z tlakové nádoby se uvolní potřebné množství léčiva a lehce se rozetře rukou v rukavici na postižené místo.
 
Léčebné šampony a mýdla jsou směsi sodných nebo draselných solí nasycených nebo nenasycených alifatických kyselin. Používá se, sapo kalinus - draselné mýdlo, jako základní substance, do které je možné přidat léčebné látky, tímto mýdlem se smývají strupy, fibrinoidní povlaky, šupiny. Šampony - ve vlasech se nechávají potřebnou dobu působit a teprve pak se smývají.
 
Spreje, aeorosoly – jsou léky v tekutém, prchavém vehikulu, uzavřené v tlakové nádobce. Vhodné k velkoplošné aplikaci, rychle vstřebatelné, nevhodné do obličeje a míst vlhké zapářky.
 
Zevní léčba podle účinku
Jednotlivé skupiny léčiv mají současně více různých účinků. Tak např. kyselina salicylová má účinek antimikrobiální, keratoplastický i keratolitický, anestetický. Účinek některých látek (např. dehtu) je komplikovaný, mechanizmus účinku u mnohých léků není řádně objasněn.
 
Antipruriginóza – látky s protisvědivým účinkem (mentol).
 
Adstringentia – působí svíravě na cévy i tkáně, zastavují mokvání a působí i protizánětlivě (odvar dubové kůry).
 
Keratoplastika – podporují tvorbu rohové vrstvy (kyselina salicylová 1-3%).
 
Keratolytika – změkčují a odstraňují rohovinu (nejvíce acidum salicilykum 5-40%).
 
Léčiva s antimikrobiálním účinkem – dezinficiencia, antiseptika, antimykotika, antibiotika. Mají účinek cílený nebo univerzální (např. jód). Působí bakteriostaticky až baktericidně a osvědčují se při léčení houbových onemocnění, pyodermií a jiných infekčních kožních nemocí.
 
Dezinfekční prostředky – Antiskabietika – síra, peruánský balzám, benzylbenzoát (Scabitol), hexachlorcyklohexan, HCH(Skabicid). Prostředky proti vším – Jacutin, xylen, petrolej.
 
Antiekzematika – protizánětlivého, antialergického, protisvědivého, adstringentního, keratoplastického, často jsou to léky empirické – u níž podstata účinků, není dobře známa. Hlavní místo zaujímají kortikoidy, dehet a jeho deriváty, kyselina salicylová.
 
Antiseboroika – tvorbu mazu tlumí hlavně síra, dehty a jejich deriváty.
 
Antihydrotika – pocení omezují hypermangan 1:5000 v koupeli, nebo tanín 1-3% v zásypu nebo v tekutém pudru.
 
Ochranné prostředky proti slunečnímu záření – fyzikální sluneční filtry. Ochranné prostředky proti UVB i UVA záření i kosmetika chránící proti celému spektru slunečního záření.
 
Lokální cytostatika – tlumí buněčné množení i nádorové bujení. V zevní léčbě mají jen omezený význam. Lze je aplikovat na nádory, které nelze odstranit chirurgicky, nebo zářením. Podofylín se osvědčil u bradavic a u povrchových forem bazaliomů.
 
Na závěr je třeba upozornit na vedlejší nežádoucí účinky mnoha zevních léčiv, především na kontaktně alergické působení (neomycin, ajatin, dehet, jódové sloučeniny.
 
Odstraňování skvrn od některých zevně aplikovaných léků – při dermatologickém ošetřovaní se používají špinící léky, jejichž odstranění z prádla je obtížné, používáme některé látky, které jsou schopné je odstranit.
- barvy, chlorid železitý – citronová šťáva
- dehet – potřeme tukem a pak skvrnu rozpustíme benzínem
- glycerin - pereme ve vodě s přídavkem soli
- krev, hnis, sperma, moč – kyselinou citronovou, vinnou, pak dobře vyprat
- pasty, krémy, masti - teplou vodou a pracím prostředkem
- tekuté pudry – vodou, mýdlem, pracím prostředkem.
 
Léčba fyzikální korektivně dermatologická patří neoddělitelně k léčbě zevní. Fyzikální nebo chirurgická metoda vhodně doplňují účinek zevně aplikovaných léčiv nebo se používají zevní léky, které nemohou afekci (poškození) účinně ovlivnit. Některé z přístrojů jako kauter, kryoterapie, diatermokoagulace patří k základnímu vybavení dermatologické ordinace, rentgenovými ozařovacími přístroji jsou vybavena specializovaná oddělení nemocnice.
 
Aktinoterapie - Světloléčba – využívá záření – ultrafialové a infračervené (solux) – záření prokrvuje kůži a je nutno dávkovat je opatrně.
 
Kryoterapie – léčba zmrazováním – nízká teplota s použitím kapalného dusíku -190°C.
 
Diatermokoagulace – vysokofrekvenční proud – elektrická energie – využívá se k odstranění kožních výrostků.
 
Laser – využívá zesílení světla stimulovanou emisí záření – pro tvorbu a růst granulací a epitelizaci kůže. V dermatologii se používá karbonový a argonový laser, v poslední době se prosazoval svým slabým paprskem i hélium-neonový laser pro své bio stimulační a analgetické účinky (ulcus cruris, dekubity, herpes zoster), pracuje v oblasti nad 700 až 2000 nm, na podobném principu jako Solux.
 
Chirurgické zákroky – v dermatologii je třeba provádět i některé malé chirurgické výkony. Ostrou lžičkou se odstraňují drobnější projevy na kůži - kondylomata, bradavice, moluska a senilní bradavice. Nejprve útvar zmrazíme kelénem a poté je seškrábneme lžičkou. Krvácení zastavíme stlačením rány sterilním tampónem a přiložíme sterilní obvaz.
Incize – vypuštění obsahu abscesů.
Excise – vyříznutí častí tkáně za účelem diagnostickým a terapeutickým.
 
Ablace nehtových plotének - léčení houbového postižení nehtů, infikované ploténky, deformací nehtů různého původu. S rozvojem nových perorálních antimykotik od ablace nehtů se z důvodů onychomykózy upouští.
 
Dermabraze – vyhlazení povrchu kůže - kosmetické úpravy jizev po akné, vrásky apod.