Etika
3.1 Etické hodnoty a normy
Na základě vývoje etického myšlení a mravního předporozumění je možno stanovit základní etické principy které platí obecně i aplikovaně v různých oblastech lidského konání. Princip znamená základ, zásadu, ale i původ (odvození od něčeho zásadního, základního) z čeho se vychází při odvozování dalších poznatků či následného jednání (IVANOVÁ, ZIELINA, 2010, s. 16). Hodnotový systém člověka je ovlivněn jeho příslušností k různým sociálním skupinám. Hodnota je vždy přijímaná jako norma, má tedy normativní charakter. Hodnoty tak výrazným způsobem určují morálku jednotlivců a zároveň jsou součástí motivace jednotlivců. K základním etickým hodnotám v jednání s lidmi řadíme zodpovědnost, spravedlnost a laskavost.
Existují hodnoty souměřitelné a nesouměřitelné. Hodnoty můžeme dělit dle hierarchie:
Hodnoty příjemného a nepříjemného - hodnoty nejnižšího stupně ve smyslu motivace dle libosti a nelibosti.
Hodnoty vitálního cítění – hodnoty vyššího řádu ve smyslu životního pocitu v protikladech – vznešené a nízké, zdravé a nezdravé, mladé a staré.
Duchovní hodnoty – zde patří hodnoty morální, právní, estetické.
Hodnoty posvátna – nejvyšší skupina hodnot.
Hodnoty se mění v průběhu života bez ohledu na skutečnost, v jaké kultuře formovala jejich osobnost. Některé hodnoty v životě považujeme za zajištěné a neuvědomujeme si, že může nastat jejich změna (např. při ochrnutí). Identifikace hodnot má velký význam pro etické jednání sester.
Identifikace hodnotového systému pacienta pomáhá:
Najít nový a smysluplný systém životních hodnot po překonání úrazu, po ochrnutí dolních končetin, u pacienta na dialýze.
Získat informace o jeho reakcích na úraz, chorobu.
Hledat alternativní cíle, pokud původní hodnotový systém selhal a nelze jej obnovit.
Plánovat takové ošetřovatelské vstupy, které podporují kulturní a zdravotní přesvědčení pacienta.
Klíčovými hodnotami jsou:
1. Poskytování bezpečné, soucitné, kompetentní a etické péče.
2. Podpora zdraví a prosperity - zdravotní sestry pracují s lidmi tak, aby jim umožnily dosáhnout co možná nejvyšší úroveň zdraví a prosperity.
3. Podpora a respektování informovaných rozhodnutí - zdravotní sestry rozpoznávají, respektují a podporují právo pacientů na informovanost a jsou povinné dělat vlastní rozhodnutí.
4. Zachování důstojnosti - zdravotní sestry rozpoznávají a respektují přirozenou hodnotu každé osoby.
5. Zachování soukromí a důvěrnosti - zdravotní sestry rozpoznávají důležitost soukromí, důvěrnosti a ochrany osobních, rodinných a komunitních informací, které získají v souvislosti s profesionálním vztahem.
6. Podpora spravedlnosti - zdravotní sestry prosazují principy spravedlnosti, ochraňují lidská práva, chovají se poctivě a čestně a podporují veřejné blaho.
7. Odpovědnost - sestry jsou odpovědné za své jednání: je to proces, kdy si uvědomujeme hodnoty řídící naše jednání; podporuje rozhodování, podporuje rozvoj osobnosti, protože podporuje uvědomění sebe samotného, slouží jako klíč k hodnotám pacienta a usměrňuje intervence sestry; umožňuje vnitřní pohled do systému hodnot. Toto uvědomování umožňuje jedinci udržet si, resp. změnit hodnotový systém; ve zdravotnictví podporuje schopnost empatie.
Nejvyšším morálním kritériem by měla být ochrana a respektování základních lidských práv.
Etické normy sester
Etické principy jsou zakotveny v etických normách, přijatých Mezinárodní radou sester. Tyto normy jsou závazné pro ošetřovatelství.
Norma č. 1.
Sestra si váží jedince jako jedinečné lidské bytosti s jeho hodnotou a důstojností bez ohledu na pohlaví, etnickou skupinu, rasu, kulturu, náboženství nebo ekonomické postavení.
Při komunikaci dává najevo dostatečnou úctu a pochopení a také skutečnost, že se jedná o partnerství a ne podřízenost.
Zajišťuje soukromí při vyšetřeních, léčení a zaznamenává veškeré údaje.
K identifikaci používá jméno pacienta a příslušné údaje, nehovoří o pacientovi jako o diagnóze, o čísle.
Používá spolehlivé metody přivolání pomoci v případě potřeby.
Vytváří prostor k tomu, aby pacient mohl vyjádřit své myšlenky, které se týkají jeho
dřívějšího i současného zdravotního stavu.
Akceptuje pacienta v jeho současné situaci bez hodnocení.
Podporuje sebeúctu pacienta tím, že mu umožňuje podílet se na plánování péče, která je mu poskytována.
Norma č. 2
Sestra pomáhá jednotlivcům, rodinám i jiným skupinám a také společenstvím dosahovat a udržovat optimální zdraví.
Zjišťuje ošetřovatelskou anamnézu, a provádí fyzikální vyšetření za použití vhodných nástrojů.
Monitoruje všechny potřeby nemocného a jejich uspokojování ve všech oblastech.
Pořizuje záznam, který obsahuje všechny údaje o pacientovi, který musí být průběžný a použitelný do budoucna.
Zjišťuje okamžité, průběžné i dlouhodobé potřeby pacientů.
Zjišťuje reakce a odpovědi pacienta na současné i potenciální zdravotní problémy.
Formuluje ošetřovatelskou diagnózu a stanoví plán ošetřovatelské péče po konzultaci s pacientem, a dle potřeby s ostatními členy ošetřovatelského personálu.
Norma č. 3
Sestra podporuje prostředí bez nebezpečí, aby bylo možné dosáhnout vysoké úrovně celkové spokojenosti, zdraví, resp. uzdravení z nemoci.
Sestra sbírá a využívá již získané údaje o nebezpečí, které hrozí ze strany životního prostředí v nemocnicích a domácnostech.
Zjišťuje aktuální a potenciální nebezpečí, které ohrožuje udržení zdraví.
Monitoruje rizikové životní prostředí.
Vede personál k praktikám, které minimalizují nebo vylučují rizika ze strany životního prostředí.
Informuje pacienty o změnách způsobu života, která minimalizují nebo vylučují rizika ze strany životního prostředí.
Norma č. 4
Sestra využívá vědecké poznatky jako základ pro rozhodování v ošetřovatelské praxi.
Kriticky zkoumá a zpochybňuje akceptované modely praxe.
Akceptuje nové poznatky, aby zlepšila způsoby praxe.
Sbírá údaje, které se týkají problémů ošetřovatelství.
Zjišťuje problémy klinického ošetřovatelství a využívá výzkumný proces, aby je pomáhala řešit.
K výzkumu přistupuje tak, aby byla mohla přispívat k tvorbě nových poznatků v ošetřovatelské praxi.
Norma č. 5
Sestra vykonává vhodné zákroky a léčebné úkony, aby ulehčila přežití období nemoci, zotavení z onemocnění, nebo přispěla k důstojnému umírání.
Využívá získané údaje o reakcích pacientů na onemocnění, které slouží při rozhodování při ošetřování.
Formuluje plán ošetřovatelských činností, které podporují terapeutický režim a předchází komplikacím.
Vykonává terapeutické zákroky, aby ulehčila tělesné a duševní uzdravení z onemocnění a předcházela komplikacím.
Uspokojuje všechny biopsychosociální potřeby pacienta podle jeho zdravotního stavu.
Vytváří vhodné prostředí, které přispívá k uzdravení, k získání zdraví nebo důstojnému umírání.
Hodnotí a stanovuje priority, stanovuje nové cíle a reviduje ošetřovatelský plán péče.
Norma č. 6
Sestra hodnotí účinnost poskytnuté péče na základě subjektivního a objektivního stavu pacienta a výsledků ošetřovatelského procesu.
Předvídá výsledky ošetřování na základě reakcí pacienta.
Stanovuje, zda existují měřitelné důkazy pro pokrok k dosaženému cíli.
Norma č. 7
Sestra pomáhá klientům dosahovat a udržovat si rovnováhu mezi potřebami
osobního růstu a optimálními funkcemi.
Pravidelnou edukací se snaží o změnu postojů ke zdraví nebo nemoci a usiluje, aby se sám cítil zodpovědný.
Učí pacienta odhalovat změny ve svém zdravotním stavu.
Vede pacienta k sebepéči, ke které využívá povzbuzení a pochvalu.
Norma č. 8
Sestra odhaluje změny zdravotního stavu a odchylky od optimálního vývoje.
Sbírá základní údaje o zdravotním stavu a pravidelně monitoruje jeho potřeby.
Zjišťuje tělesné a psychické reakce v oblasti zdravotního stavu.
Mění plán péče dle aktuálního zdravotního stavu ve spolupráci s pacientem a ostatními zdravotnickými odborníky.
Norma č. 9
Sestra je povinna soustavně se vzdělávat, zvyšovat svoji profesionální úroveň a přispívat k profesionálnímu růstu jiných.
Svůj profesní rozvoj zvyšuje dalším kontinuálním vzděláváním.
Účastní se seminářů, konferencí, kde si doplňuje a zvyšuje kvalifikaci.
Získané poznatky aplikuje v praxi a předává svým spolupracovníkům (HAŠKOVCOVÁ, 1997, s. 80, 83).