Management
1 Management
1 Management
1.3 Testovací otázky
Management je v současnosti často skloňované slovo. Co to ale znamená? Mnohým se vybaví v souvislosti s tímto termínem především ekonomie, což může být zavádějící. Jistě ekonomie jako obor s managementem úzce souvisí, především v oblasti řízení finančních či materiálních zdrojů, ale zaměňovat nebo omezovat management pouze s ní by bylo stejné, jako tvrdit, že ošetřovatelství znamená aplikaci injekcí. Kromě ekonomie management využívá např. právo, psychologii, sociologii, etiku, atd.
Nejčastěji se „management“ vysvětluje překladem anglického slova „to manage“, tedy řídit, dále pak jako vedení lidí. Setkáváme se také s užitím slova „management“ pro název oddělení/úseku vedení nějakého zařízení nebo podniku.
Vezmeme-li v úvahu dělení managementu, tak právě vedení podniku spadá do kategorie „vrcholový management“ nebo také „top management“. Druhý stupeň, tedy „střední management“ je označení pro vedoucí pracovníky určitých skupin/odborů, v případě zdravotnictví např. primariátů. Nejnižší úroveň je „liniový management“, který pracuje v nejužším kontaktu s jednotlivými pracovníky, řeší jednotlivé pracovní postupy atd. Příkladem liniových manažerů jsou staniční sestry.
Na jednotlivých manažerských úrovních převažují odlišné kompetence vedoucích pracovníků. Naopak spojujícím prvkem všech manažerů jsou nároky na jejich osobní kvality.
Manažer by měl, kromě odborných znalostí a získaných dovedností, mít právě zmíněné osobní kvality, díky kterým by se mohl stát autoritou pro své podřízené.
Osobnost manažera (osobní kvality) – řazeno abecedně (BEDRNOVÁ, NOVÝ a kol., 2004, KRNINSKÁ, 2002):
- Autorita, charisma
- Etické cítění
- Kreativita
- Korektnost
- Loajalita
- Ochota a způsobilost překonávat překážky
- Pozitivní uvažování
- Pracovní a osobní kompetence
- Proaktivní jednání
- Průbojnost
- Sebevědomí
- Schopnost sebekontroly
- Schopnost seberozvoje
- Schopnost motivace sebe a ostatních
- Schopnost nadhledu (pro sebe i okolí)
- Schopnost pochopení a tolerance
- Sociální kompetence
- Takt
- Vyšší hladina aspirací
- Zájem o práci
Podle osobnosti manažera, typu pracoviště a také s ohledem na strukturu podřízených pracovníků (pracovní zaměření, vzdělání pracovníků, věk, zkušenosti apod.) lze využívat několik stylů řízení. V naprosté většině případů jsou jednotlivé styly propojovány tak, jak to situace na pracovišti vyžaduje.
Základní styly řízení:
- Autokratický styl – založen na disciplíně, manažer rozhoduje sám a očekává bezpodmínečné plnění příkazů
- Demokratický styl – založen na respektu k podřízeným a dalším spolupracovníkům, rozhodování je odrazem diskuze
- Liberální styl – manažer nechává podřízeným volnost jednání, napomáhá při překonávání překážek (přesahujících kompetence podřízených), koordinuje práci předáváním relevantních informací
Mezi další styly řízení patří např.: konzultativní, participativní, byrokratický, týmový atd.
Dalším společným prvkem pro veškeré vedoucí pracovníky jsou základní manažerské funkce, které jsou vzájemně propojeny v cyklickém procesu.
Rozeznáváme 5 základních manažerských funkcí:
- Plánování – proces volby cílů a prostředků k jejich dosažení
- Organizování – určování činností lidí
- Personalistika – personální management, řízení lidských zdrojů
- Vedení – ovlivňování, manipulace podřízených směřující k naplnění cíle
- Kontrolování – objektivní hodnocení vykonané práce
Manažer musí kromě výše uvedených funkcí ještě s ohledem na svou formální (v ideálním případě i neformální) autoritu splňovat několik rolí, a to především:
- Interpersonální roli – slaďuje potřeby zaměstnanců a podniku, řeší mezilidské problémy na pracovišti, vykonává činnosti ceremoniálního charakteru (vede porady, hovoří za dané oddělení/úsek, přijímá návštěvy, apod.)
- Rozhodovací roli
- Koordinátor
- Vyjednavač/mluvčí
- Alokátor zdrojů
- Informátor
Pro snadnější porozumění dalších kapitol je třeba uvést alespoň velice stručný přehled vývoje managementu.
Zkušenost ukazuje, že jeho jednotlivé fáze se vracejí, nebo lépe řečeno, nové přístupy ve vedení lidí se opírají o minulé zkušenosti a popsané teorie.
První znaky řízení nacházíme již od počátku existence samotného lidstva, kdy docházelo k dělbě prací na mužské a ženské, dále pak v jednotlivých společenstvích byly páce dále přerozdělovány např. podle věku, zkušeností, zručnosti atd. Sofistikovanější metody managementu se pak rozvíjely především v boji (armády), v oblasti správy území (např. království) a v neposlední řadě v oblasti správy společenství a institucí (např. církev a kláštery).
Běžný popis vývoje managementu je dělen na 4 období:
Taylorismus (konec 19. stol.– 30. léta 20. století)
Odrazem nutnosti kvalifikovaného řízení lidí na počátku minulého století, které byly dány (především v USA) přílivem nekvalifikovaných dělníků, jsou první manažerské teorie (BLAŽEK, 2011):
- Teorie vědeckého řízení – kladení důrazu na výkon na jednotlivých pracovištích, tedy řízení na úrovni liniových manažerů, kteří užívali především autoritativní styl vedení; vychází z časových a pohybových studií; vytváří se systém pravidel postupů práce vycházející z praxe; pracovník býval chápán pouze jako výrobní faktor.
Představitel: F. W. Taylor, H. Ford
- Teorie lidských vztahů – základ personalistiky, motivačních teorií; zdůrazňování psychologických a sociologických souvislostí s výkonností pracovníků; lidé jsou považování za nejcennější kapitál podniků.
Představitel: E. Mayo, T. Baťa
- Teorie správního řízení – kladení důrazu na strukturalizaci řízení a definování jednotlivých manažerských funkcí; řízení je považováno za vyvažování technických, obchodních, finančních, ochranných, účetních a správních (plánování, organizování, přikazování, koordinování, kontrolování) činností. Představitel: H. Fayol, H. Gantt
- Teorie byrokratického řízení – kladení důrazu na deklarování jednotlivých operací/činností, úkolů, odpovědností; popis hierarchie podniku; řízení je zaměřeno na dodržování psaných pravidel (je považováno za spravedlivý styl řízení), přesnost a disciplínu; základ pro soudobé pojetí organizační struktury, organizačních řádů, norem, standardů apod.
Představitel: M. Weber
Management 40.–70. let 20. století (manažerská revoluce)
V tomto období dochází v masivním měřítku k rozdělení funkce vlastníka podniku a manažera, včetně rozdělení jednotlivých stupňů managementu (vrcholový, střední a liniový management). Absence silných osobností, většinou právě vlastníků, vedla často k úpadku nebo dokonce zániku podniku. Jako reakce na tuto skutečnost se začaly objevovat další teorie – např.:
- Teorie procesního přístupu popisující zvládnutí procesu řízení a funkce vedoucích pracovníků.
- Teorie systémového přístupu, která poukazuje na fakt, že na podnik je nutné pohlížet jako na celek, než jako na součet jeho částí.
- Snahou kvantitativních přístupů řízení bylo využití matematických výpočtů v plánování, přesné měření pracovních činností a tvorbu pracovních modelů. Tento systém se např. využíval při řízení válečných operací a dále se pak rozšířil pro civilní účely během 50. let minulého století.
Představitel: L. H. Gulick
Management konce 20. století
V tomto období je kladen důraz na pojetí „dokonalého podniku“, zaměstnanci mají často možnost se podílet na vedení podniku a do řízení se zapojují zkušenosti a ověřené postupy jiných manažerů. Management není v tomto pojetí chápán jen jako věda, ale především jako umění.
Za představitele empirického přístupu řízení (70. léta minulého století), který popisuje zkušenosti manažerů, je možné jmenovat např. P.F. Druckera, H. Mintzberga, P. Kotlera, J.P. Kottera. Díla (pocházející z této doby) těchto manažerů lze do jisté míry považovat dodnes za využitelné.
Od druhé poloviny 70. let minulého století se v oblasti managementu setkáváme s pojmem „globalizace“, který chápe spolupráci a konkurenci na celosvětové úrovni. Trend globalizace je dán politickými integračními procesy, souvisejícími ekonomickými možnostmi, rozvojem komunikačních technologií a dopravy.
80. léta 20. století se stala symbolem pro počátek dominantního postavení zákazníka ve vztahu nabídky a poptávky, protože nabídka jednoznačně převýšila poptávku.
Období přelomu století je také ve znamení podílu na zisku zaměstnanců podniku a zaměstnaneckých akcií.
Soudobý management – 21. století
Soudobé pojetí managementu klade důraz především na znalosti, kreativitu, invenci pracovníků a zároveň na kvalitu a bezpečnost nejen pro zákazníky, ale i pro zaměstnance.
Představitel: B. Gates
Literatura:
BEDRNOVÁ, Eva, Ivan NOVÝ a kol. Psychologie a sociologie řízení. 2. rozšířené vydání. Praha: Management Press, 2004. ISBN 978-80-7261-064-3.
BLAŽEK, Ladislav. Management. Organizování, rozhodování, ovlivňování. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-3275-6.
CEJTHAMR, Václav a Jiří DĚDINA. Management a organizační chování. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-3348-7.
HEKELOVÁ, Zuzana. Manažerské znalosti a dovednosti pro sestry. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-4032-4.
KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vydání. Praha: Portál, 2006. ISBN 978-80-7367-181-6.
KOTLER, Philip, Veronica WONG, John SAUNDERS a Gary ARMSTRONG. Moderní marketing. 4. evropské vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 978-80-2471-545-2.
KRNINSKÁ, Růžena. Řízení lidských zdrojů. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2012. ISBN 978-80-7040-571-3.
PLEVOVÁ, Ilona a kol. Management v ošetřovatelství. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-247-3781-0.