Mikrobiologie a imunologie

12.2 Aktivní imunizace

12.2 Aktivní imunizace
 
 
Očkování proti tuberkulóze
TBC je vážné onemocnění i v současnosti a může přejít do chronicity a následně vést k úmrtí. Tuberkulózu vyvolává bakterie Mycobacterium tuberculosis a jiné typy – např. Mycobacterium avium - intracellulare. Celosvětový nárůst počtu nemocných tuberkulózou, patrný v 90. letech minulého století, se přičítal relativně vysokému počtu HIV pozitivních osob, které se mohly stát jejím obnoveným zdrojem. Epidemiologická situace není ve všech zemích stejná. Ve středoevropském regionu patří Česká republika mezi země s relativně nejnižší roční incidencí tuberkulózy (asi 8 případů onemocnění na 100 000 obyvatel, tedy cca 600 diagnostikovaných případů TBC ročně). Preferovaným místem záchytu mykobakterií jsou plíce, odkud se mohou krevním řečištěm nebo lymfatickým systémem šířit do dalších orgánů. V některých případech může akutní tuberkulóza propuknout i po letech po expozici a záchytu mykobakterie. Příznaky jsou většinou nepříliš výrazné, nemocní trpí únavou, hodně se potí (hlavně v noci), mají zvýšenou teplotu a ubývají na váze. Nejčastější plicní formy se projevují vleklým kašlem. Naopak nejnebezpečnější formou je miliární nebo meningeální tuberkulóza s nejistým výsledkem léčby a možnými neurologickými následky. Komplikací posledních let se stává antibiotická rezistence některých mykobakteriálních kmenů.
Očkování se provádí v ČR pouze u dětí s indikacemi k očkování proti TBC, indikaci posoudí lékař novorozeneckého oddělení zejména na základě zákonným zástupcem dítěte vyplněné části dotazníku k definici rizika tuberkulózy. Lékař novorozeneckého oddělení vyplní dotazník a jako součást propouštěcí zprávy ho předá registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost. V případě, že dítě má indikaci k očkování, současně informuje pracoviště kalmetizace.
Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtý den a nejpozději do konce šestého týdne po narození dítěte. Po třech až čtyřech měsících po tomto očkování se provede přešetření místa vpichu a regionálních uzlin. Pokud se nezjistí žádná lokální reakce, provede se přeočkování zpravidla po skončení základního očkování prováděného v rámci pravidelného očkování dětí, a to v případě negativního tuberkulinového testu. 
Další přeočkování se provede v době od dovršení jedenáctého do dovršení dvanáctého roku věku dítěte po předchozím provedení tuberkulinového testu, a to jen u dětí s negativním tuberkulinovým testem.
 
Indikace očkování proti tuberkulóze
1. Jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, měl/má aktivní tuberkulózu.
2. Dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/pobýval ve státě s vyšším výskytem tuberkulózy než 40 případů na 100 000 obyvatel. Ministerstvo zdravotnictví každoročně uveřejní seznam států s vyšším výskytem tuberkulózy do 30 dnů od aktualizace provedené Světovou zdravotnickou organizací.
3. Dítě bylo v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
4. Indikace k očkování vyplývá z anamnestických údajů poskytnutých lékaři novorozeneckého oddělení nebo registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost zákonnými zástupci dítěte.
 
Obecně byl konsensuálně přijat intradermální způsob podání BCG vakcíny. Důvodem je skutečnost, že dávku lze dobře odměřit a její podání lépe kontrolovat. Obvyklým místem podání je deltoidní oblast. Objem vakcinační dávky může být různý v závislosti na věku očkovance, komerčního typu vakcíny nebo způsobu podání. V Česku se dětem mladším než 1 rok intradermálně aplikuje 0,05 ml vakcíny o koncentraci 5-5,6 log VBC (počet živých bakteriálních zárodků), tj. 100 000-400 000 VBC/dávka. Děti starší jednoho roku nebo dospělí se očkují dávkou 5,3-5,9 log VBC o objemu 0,1 ml.
 
 
OČKOVACÍ KALENDÁŘ platný v ČR k 1. 1. 2014
Termín
věk dítěte
Povinné očkování
Nepovinné očkování
Nemoc
Očkovací látka
Nemoc
Očkovací látka
od 4. dne – 6. týdne
Tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací)
BCG vaccine SSI
od 6. týdne
Rotavirové nákazy
Rotarix, Rotateq (1. dávka)
od 9. týdne (2. měsíc)
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae b
Infanrix hexa (1. dávka)
Pneumokoková onemocnění*
Synflorix, Prevenar 13 (1. dávka)
Rotavirové nákazy
Rotarix, Rotateq (2. dávka - za měsíc po 1. dávce)
3. měsíc
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae b
Infanrix hexa (2. dávka-za měsíc po 1. dávce)
Pneumokoková onemocnění*
Synflorix, Prevenar 13 (2. dávka - za měsíc po 1. dávce)
Rotavirové nákazy
Rotateq (3. dávka - za měsíc po 2. dávce)
4. měsíc
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae b
Infanrix hexa (3. dávka-za měsíc po 2. dávce)
Pneumokoková onemocnění*
Synflorix, Prevenar 13 (3. dávka - za měsíc po 2. dávce)
11.-15. měsíc
Pneumokoková onemocnění*
Synflorix, Prevenar 13 (přeočkování)
15. měsíc
Spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix (1. dávka)
Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix-Tetra (1. dávka)
do 18. měsíce
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae b
Infanrix hexa (4. dávka)
21. až 25. měsíc
Spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix (2. dávka - za 6-10 měsíců po 1. dávce)
Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice
Priorix-Tetra (2. dávka)
5. - 6. rok
Záškrt, tetanus, černý kašel
Infanrix (přeočkování)
10. - 11. rok
Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna
Boostrix polio (přeočkování)
13. rok (jen dívky)
Onemocnění lidským papilomavirem (karcinom děložního čípku)*
Cervarix, Silgard (celkem 3 dávky)
14. rok (u neočkovaných v 10-11 letech)
Tetanus
Tetavax, Tetanol Pur (přeočkování)
Záškrt, tetanus, černý kašel
Boostrix, Adacel (přeočkování)
*hrazeno ze zdravotního pojištění
 
Poznámky
Povinné očkování je plně hrazené. V rámci povinného očkování lze použít jinou očkovací látku, než zajistí Ministerstvo zdravotnictví (v souladu s § 47 zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví). Tato očkovací látka musí být v České republice registrována a výlohy za ni pak platí rodič sám.
 
Očkování proti dětské přenosné obrně (poliomyelitidě)
Poliomyelitida je nebezpečná virová infekce, která probíhá často lehce nebo dokonce bezpříznakově. Viry se vylučují stolicí nemocného člověka a mohou se dál šířit při nedostatečné hygieně, dále kontaminovanou vodou či potravinami. Existuje však i kapénkový způsob přenosu nákazy, kterou mohou přenášet nemocní i nosiči. Virus se zachytí a začne šířit na sliznicích nosu, ústech, v krku a střevech pacienta. Inkubační doba onemocnění je 7-14 dní. Dětská obrna může mít mírnou formu – mezi příznaky onemocnění pak patří zvýšená teplota, nevolnost, bolest hlavy a břicha, někdy i ztuhlost zad a nohou. V těchto případech se pacient vyléčí bez trvalých následků. Pokud ovšem viry zasáhnou CNS, mohou způsobit těžší formu nemoci. V konečném důsledku tak může vzniknout paralytická dětská obrna s následným ochrnutím nejčastěji dolních končetin a trvalými následky po zbytek života. Při napadení mozkového kmene dochází k selhání životně důležitých orgánů. Smrtící kombinací je také postižení dýchacích a polykacích svalů.
Před zavedením očkování v České republice v roce 1960 se poliomyelitida vyskytovala v epidemiích přicházejících přibližně v pětiletých intervalech, kdy onemocnělo vždy několik tisíc dětí (formou s obrnami). Právě díky pravidelnému očkování se toto onemocnění u nás nevyskytuje už od počátku šedesátých let. WHO vyvinula velké úsilí pro eradikaci tohoto onemocnění. Poliomyelitida se však stále ve světě vyskytuje a riziko importované nákazy turisty nebo expozice našich občanů v zahraničí je velmi reálné. Ve světě vznikají epidemie většinou ve špatně proočkovaných populacích i v zemích, kde již podobně jako u nás dětskou obrnu neznali, a to jako přímý důsledek zhroucení očkovacích programů. Epidemie proběhly v nedávné minulosti v Albánii, Rusku, Tádžikistánu, Uzbekistánu nebo Ázerbájdžánu. Očkované musí být všechny děti povinně, s výjimkou těch, u kterých jsou prokázány různé překážky nedovolující očkování.
Základní očkování se provede v době od započatého devátého týdne po narození dítěte třemi dávkami hexavakcíny proti záškrtu, tetanu, pertusi s acelulární složkou, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, virové hepatitidě B a inaktivovanou očkovací látkou proti přenosné dětské obrně (dále jen „hexavalentní očkovací látka“) v průběhu prvního roku života dítěte, podanými v intervalech nejméně jednoho měsíce mezi dávkami, a čtvrtou dávkou podanou nejméně šest měsíců po podání třetí dávky. Čtvrtá dávka hexavalentní očkovací látky se podá nejpozději před dovršením osmnáctého měsíce věku dítěte. U dětí očkovaných proti tuberkulóze se základní očkování hexavalentní očkovací látkou provede od započatého třináctého týdne po narození dítěte, vždy však po zhojení postvakcinační reakce po očkování proti tuberkulóze.
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli s acelulární pertusovou složkou spolu s aplikací páté dávky inaktivované očkovací látky proti přenosné dětské obrně se provede od dovršení desátého do dovršení jedenáctého roku věku dítěte. Za úplné očkování proti přenosné dětské obrně se považuje aplikace pěti dávek očkovací látky.
 
Obrázek 63 Poliomyelitis
 
Očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli
Záškrt
Záškrt vyvolává mikrob Corynebacterium diphteriae, zdrojem nákazy je nemocný člověk, rekonvalescent nebo bacilonosič toxického kmene. Nemoc se přenáší přímo vzdušnou cestou, méně nepřímo kontaminovanými předměty. Vstupní branou jsou nejčastěji mandle, vzácně sliznice nosní, sliznice hrtanu, spojivky, kůže. Inkubační doba trvá 2–5 dnů a podle místa, kde se zánětlivý proces rozvíjí, může vzniknout záškrt mandlí (diphtheria tonsilarum), nosu, (diphtheria nasi), hrtanu (diphtheria laryngis, croup). Nemoc začíná jako angína zvýšením teploty, bolestmi v krku, nechutenstvím, malátností. Mandle jsou zduřelé, zarudlé a tvoří se na nich žlutobílé pablány. Současně zduřují i podčelistní mízní uzliny jako u jiných angín. Povlaky se šíří po celých mandlích a začnou přerůstat do okolí na sliznici měkkého patra, oblouků patrových, čípku. Jakmile povlaky přerostou z mandlí do okolí, zhorší se stav nemocného. Teplota se zvýší na 39–40 °C, nemocný je těžce schvácený, dýchá otevřenými ústy, podčelistní uzliny se zvětšují do velkosti ořechu a vzniká kolem nich otok podkožního vaziva. Krk zduřuje a má stejný obvod jako hlava. Otok krku označujeme jako caesarský krk (collum Caesari).
Zhoubný záškrt je vždy provázen komplikacemi a ty mohou vést k smrti. Pravidelně vzniká zánět srdečního svalu (myocarditis) a pozáškrtové obrny. Už v prvních dnech nemoci vzniká obrna měkkého patra, nemocný mluví huhňavě, při napití mu vytékají tekutiny nosem zpět do hrnečku. Ve 4. - 6. týdnu se obrna měkkého patra ještě zhoršuje a podle těžkosti průběhu přistupují ještě další obrny. V lehčích případech se přidá obrna akomodačních svalů, takže nemocný nevidí na čtení, v těžších jsou postiženy svaly dolních končetin, trupu, horních končetin.
 
Obrázek 64 Záškrt
 
Tetanus
Tetanus (strnutí šíje) je nebezpečné onemocnění způsobované bakterií Clostridium tetani, která je běžně přítomna ve stolici koní, skotu a člověka. Do půdy se dostává s výkaly, kde jsou spory schopny přežívat i několik let. Při poranění dojde pak snadno ke kontaminaci (hřebík, tříska, hlína). Mikrob produkuje v anaerobním prostředí neurotoxin, nemoc se projevuje křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů, která je způsobena tím, že toxiny produkované bakteriemi blokují uvolňování svalového stahu. Bez lékařské pomoci (antibiotika, sérum) končí zpravidla smrtí v důsledku zástavy srdce nebo kolapsu dýchacího systému (křeč mezižeberních a dalších svalů znemožní dýchání). Inkubační doba tetanu se pohybuje mezi 3 a 21 dny. Obecně platí, že čím dál je místo zranění od CNS, tím delší je inkubační doba. Čím kratší je inkubační doba, tím vyšší je riziko úmrtí. Při novorozeneckém tetanu se symptomy obvykle objevují mezi 4-14 dny po narození, s průměrem kolem 7 dnů.
Místní tetanus (lokalizovaný) je málo častá forma onemocnění, při které mají pacienti trvalý stah svalů ve stejné anatomické oblasti, v jaké se nachází zranění. Stahy mohou přetrvat mnoho týdnů, než postupně odezní. Místní tetanus je mírnější, pouze kolem 1 % případů je smrtelných.
Generalizovaný tetanus je nejčastější typ tetanu, který představuje kolem 80 % případů. Generalizovaná forma se obvykle vyznačuje sestupujícím průběhem. Prvními příznaky jsou obvykle trismus, neboli čelistní kontraktura a obličejové křeče zvané risus sardonicus následované strnulostí šíje, obtížemi při polykání a ztuhlostí břišních a lýtkových svalů. Ostatní symptomy zahrnují zvýšenou teplotu, pocení, zvýšený krevní tlak a občasný zrychlený tep. Často se objevují křeče, které trvají několik minut a tělo je při nich prohnuto do charakteristické podoby napjatého luku (opistotonus). Křeče se vracejí a úplné uzdravení může trvat měsíce.
Mateřský tetanus je forma generalizovaného tetanu, který se vyskytuje u novorozenců v rozvojových zemích. Zpravidla dojde k infekci nezahojené pupeční jizvy.  
 
Obrázek 65 Opistotonus u generalizovaného tetanu
 
Hladinu tetanického toxoidu lze v séru stanovit. Koncentrace toxoidu jsou v souladu se standardy WHO a jsou vyjadřovány v mezinárodních jednotkách IU/ml. Obsah protilátek Gig proti tetanovému toxoidu > 0,1 IU/ml je uváděn jako bezpečná imunitní ochrana. Koncentrace protilátek proti tetanovému toxoidu > 0,5 IU/ml je popisována jako dostačující ochranná hladina. Nákaza podléhá povinnému hlášení.
 
Doporučení očkování proti tetanu
IU/ml
 ochrana
doporučené očkování
< 0,03
žádná
základní imunizace
0,03-0,1
není bezpečně zajištěna
obnovovací očkování
0,1-0,5
existuje
obnovovací očkování
0,5-1,0
dostačující
kontrola za 2 roky
1,1 -5,0
dlouhodobá
kontrola za 5-10 let
> 5,0
velmi vysoká
kontrola za 10 let
 
Pertuse
Černý nebo dávivý kašel je obvykle velmi závažně probíhající onemocnění, které postihuje dýchací cesty. Charakterizované je záchvatovitým dráždivým kašlem, často se zajíkáním i zvracením. Nejčastější komplikací bývá zápal plic, může dojít i k poškození mozku z nedostatku kyslíku. Infekci vyvolává bakterie Bordetella pertussis, resp. Bordetella parapertussis. V minulosti u nás býval dávivý kašel velmi častou infekcí postihující především děti předškolního věku. Onemocnění bylo diagnostikováno ročně až u několika desítek tisíc dětí a mnoho z nich umíralo. Díky vakcinaci se v České republice vyskytuje několik desítek případů ročně, i když v posledních letech přibývá výskyt tohoto onemocnění i u nás. Klasické onemocnění se může objevit hlavně u kojenců, kde zdrojem infekce bývají starší sourozenci nebo matka. Infekce probíhá u nich pod obrazem kataru dýchacích cest. Školní děti onemocní většinou parapertusí a průběh je mírnější. Inkubační doba je 7-14 dní. Nemoc začíná katarálním stadiem s kašlem, které po několika dnech přechází do paroxysmálního stadia. Záchvat kašle u nejmenších kojenců může však končit apnoí, u batolat a větších dětí zvracením.
Pertusoidní syndrom je onemocnění připomínající svým průběhem černý kašel, pro klinický obraz není typický kašel se zajíknutím a spazmy. V etiologii syndromu se objevují agens jako je např. Mycoplasma pneumoniae, Moraxella catarrhalis, Haemophilus influenzae b.
Je třeba připomenout, že přibývá případů zavlečených ze zemí, kde se očkuje méně důsledně než u nás. Všechny děti musí být podle aktuálního očkovacího kalendáře očkovány, pokud není prokázána trvalá zdravotní překážka vakcinace. Vakcinace je zahájena ve 4. měsíci života dítěte (od 13. týdne) první dávkou vakcíny a následují další tři dávky v 5., 6. a pak v 11.-18. měsíci věku. Očkuje se vakcínou Infanrix hexa – kombinovaná vakcína (záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, hepatitida B, Haemophilus influenzae b). Přeočkování se provádí jednou dávkou ve věku 5 let, později pak další dávka v 10. - 11. roce věku. Používá se acelulární vakcína, která obsahuje novou složku proti černému kašli. Měl by se tak minimalizovat vznik nežádoucích reakcí. Vakcína se podává injekčně, nejlépe do zevní horní části hýžďového svalu. Výsledkem je pak dlouhodobá imunita proti záškrtu, černému kašli a tetanu. Výskyt alergických reakcí s otoky, bolestmi hlavy, oběhové selhání a horečky jsou spíš vzácností. V současnosti by se již neměly žádné takové reakce objevovat vzhledem k novějšímu typu složky proti černému kašli.
 
Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám
Spalničky
Spalničky – morbilli jsou vysoce nakažlivé virové onemocnění. Většinou se jedná o velmi vysoký výskyt v epidemiích (v zemích, kde nejsou dobře nebo i vůbec organizovány očkovací programy). Spalničky je onemocnění menších dětí s častými komplikacemi. K onemocnění dýchacího ústrojí dochází v 5-10% případů, jedná se hlavně o zánět hrtanu, průdušnice a plic. Výjimkou není ani zánět středního ucha a průjmy. K vzácným, ale velmi závažným komplikacím patří encefalitda subakutní sklerotizující panencefalitida. Před zavedením povinného očkování, koncem šedesátých let, se v České republice vyskytovalo ročně až 80 tisíc případů onemocnění a tisíce vážných komplikací včetně úmrtí dětí. U nás se v současnosti spalničky nevyskytují (pouze zavlečené případy ze zahraničí), ale často onemocní i dospělí jedinci. Pokud by se ale v naší populaci nahromadily neočkované, a tedy vůči nákaze vnímavé děti, velice rychle by se opět rozšířily. Prodělané onemocnění zanechává celoživotní imunitu. Spalničky jsou charakterizované dvěma klinickými stádii – prodromální stádium (katarální) a exantémové stádium. Prodromální stádium začíná horečkou, rýmou, kašlem a zánětem spojivek. Asi 4. den se na ústní sliznici, na její bukální straně, objevují žlutobělavé skvrnky, tzv. Koplikovy skvrny. Posléze se rozvíjí exantémové stádium, kdy klinicky dochází opět k vzestupu tělesné teploty s výsevem sytě červeného makulopapulózního exantému - začíná za ušima, pokračuje na krku a dále na celé tělo. Exantém má tendenci ke splývání a může mít i hemoragický charakter. Poté pomalu vymizí a přetrvávají pigmentace. Nejčastějšími komplikacemi jsou bakteriální záněty vedlejších dutin nosních, záněty středouší a vzácnější bakteriální nebo primární spalničková pneumonie. Infekce probíhající v těhotenství neohrožuje plod.
 
Obrázek 66 Exantém u spalniček
 
Klinický nález je potřeba vždy ověřit sérologicky – detekcí IgM a IgG protilátek.
 
Příušnice
Příušnice – parotitida patří k nemocem, které postihují zejména dětský věk, ale v posledních letech se setkáváme i u dospělých s tímto onemocněním stále častěji. Pokud bychom neočkovali, tak by docházelo v naší populaci k pravidelným epidemiím. Ke komplikacím příušnic patří zánět mozkových blan, zánět mužských pohlavních orgánů – orchitis a jednostranná hluchota. Infekci vyvolává paramyxovirus a postihuje především slinné žlázy a nervový systém. Infekce se šíří vzdušnou cestou, zdrojem nákazy je nemocný člověk a inkubační doba je 14-25 dnů. Nemoc začíná obvykle teplotami, únavou a zduřením jedné nebo více slinných žláz - příušní, podjazykové a podčelistní. Klinicky se projevuje také serózní meningitida a pankreatitida, která má zpravidla mírný průběh. Mezi vzácnější komplikace patří mastitida, oophoritida, thyreoiditida, perikarditida, neuritida nebo nefritida. Diagnostika se opírá o klinický nález, epidemiologickou anamnézu a sérologický nález včetně vyšetření a porovnání párových sér – detekce protilátek ve třídě IgM a IgG.
 
Obrázek 67 Příušnice
 
Zarděnky
Zarděnky – rubeola jsou exantémovým onemocněním dětského věku, jehož původcem je virus šířící se vzdušnou cestou. Za zdroj nákazy považujeme nemocného. Vylučuje virus již ve druhé polovině inkubační doby až 7 dnů po vzniku vyrážky. V intervalu od 12 do 23 dnů inkubace a po netypickém kataru horních cest dýchacích se objeví na obličeji nesplývající drobně skvrnitý exantém. Postupně se rozšiřuje na trup a proximální části končetin. Zduření šíjových, retroaurikulárních a týlních uzlin předchází exantematickému výsevu. Leukopenie a plazmocytóza je zaznamenána v krevním obrazu. Kromě klinického nálezu a anamnestických údajů diagnózu potvrzuje sérologický nález – detekce protilátek ve třídě IgM a IgG a při sporných výsledcích příp. avidita IgG protilátek. Velmi pečlivě sledujeme nastávající maminky, pokud přišly do kontaktu se zarděnkami, a to i v tom případě, že absolvovaly vakcinaci. Při potvrzení infekce v I. trimestru gravidity velmi uváženě zvažujeme přerušení gravidity. V tomto období ontogeneze – kdy se vyvíjejí orgány, je plod velmi citlivý ke všem vlivům včetně infekcí. Virus zarděnek způsobuje vážné poškození plodu v I. trimestru gravidity (zasažen je mozek, oko a srdce). K dalším následkům patří hluchota nebo mentální retardace, která se projeví teprve v průběhu předškolního věku. Zdrojem přenosu nákazy může být i dítě s vrozeným zarděnkovým syndromem - vylučování viru u dítěte může probíhat řadu měsíců až let močí a nosohltanem.
Všechny děti obou pohlaví jsou povinně očkovány, vyjímaje těch, kde je prokázána trvalá zdravotní překážka. Účelem vakcinace je zamezit cirkulaci viru v  populaci. Děti očkujeme od prvního dne 15. měsíce věku. Dříve se do vakcinace proti zarděnkám nepouštíme, protože u dítěte by mohly cirkulovat mateřské protilátky a vakcinace by nemusela být úspěšná. Druhá dávka se podává v období od 21. do 25. měsíce věku. Používáme vakcínu Priorix - je to živá oslabená vakcína a podává se v dávce 0,5 ml subkutánně (pod kůži), případně intramuskulárně (do svalu). Výsledkem je dlouhodobá imunita proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Po vakcinaci nastává zpravidla obvyklá fyziologická reakce, kdy je vlastně napodoben průběh onemocnění spalničkami (teplota, lehký zánět spojivek a nosohltanu nebo i exantém). Ke skutečně nežádoucím účinkům patří otok zasahující příušní žlázu a velmi vzácné jsou záněty průdušek a plic.
 
Obrázek 68 Zarděnky
 
Pravidelné očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím
Základní očkování se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve první den patnáctého měsíce po narození dítěte. Přeočkování se provede za 6 až 10 měsíců po provedeném základním očkování, v odůvodněných případech i později s tím, že horní věková hranice pro podání očkovací látky není omezena.
 
Očkování proti virové hepatitidě typu B
Tato vakcína je součástí hexavakcíny – Infanrix hexa a podává se dětem ve 4., 5., 6. a v rozmezí 11. - 18. měsíce věku podle očkovacího kalendáře. Zdrojem nákazy je člověk s akutní nebo chronickou hepatitidou B. Infekce se přenáší parenterální cestou a tělními tekutinami. Nákaza se projevuje jako akutní infekce, chronická infekce nebo asymptomatické nosičství viru hepatitidy B a jedná se o virový zánět jater. Kromě klinických příznaků, které na začátku mohou vypadat jako chřipka nebo viróza, je nutné k potvrzení diagnózy též sérologický nález – pozitivita u markeru HBsAg, anti – HBc IgM a markeru HBeAg (akutní fáze). Pro chronickou hepatitidu B a nosičství svědčí pozitivní sérologický nález – HBsAg, anti-HBc total a anti-HBe. K pasivní imunizaci můžeme podat specifický imunoglobulin do 7. dne po nákaze.  Proti hepatitidě B se nejpozději do 24 hodin po narození dítěte očkují novorozenci HBsAg pozitivních matek jednou dávkou očkovací látky proti virové hepatitidě B. V očkování těchto dětí se dále pokračuje od šestého týdne po narození dítěte podle souhrnu údajů o přípravku hexavalentní očkovací látky. Dále jsou proti VHB v rámci pravidelného očkování očkovány osoby při rizikové expozici biologickému materiálu, osoby, které mají být zařazeny do pravidelných dialyzačních programů nebo osoby nově přijaté do domovů pro osoby se zdravotním postižením nebo do domovů se zvláštním režimem. Očkování se neprovede, pokud fyzická osoba byla očkována nebo pokud hladina antiHBs protilátek bude po ověření stavu imunity vyšší než 10 IU/litr.
Očkování se proti VHB se v rámci zvláštního očkování provádí u fyzických osob pracujících na pracovištích se zvýšených rizikem nákazy VHB. Jedná se o osoby činné při vyšetřování a ošetřování fyzických osob, při manipulaci se specifickým odpadem ze zdravotnických zařízení a u osob činných v nízkoprahových programech pro uživatele drog, u studujících lékařských fakult, středních, vyšších a vysokých zdravotnických a sociálních škol a dalších osob dle vyhlášky 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem ve znění pozdějších předpisů.
Vakcinaci doporučujeme také cestovatelům opakovaně vyjíždějícím do oblastí s vysokou prevalencí nákazy. Základní očkování sestává ze tří dávek aplikovaných v intervalu 1 až 5 měsíců. Ukazatelem úspěšnosti vakcinace je marker anti-HBs protilátek v séru. K dispozici je i kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a hepatitidě B – Twinrix. Protektivní protilátky chrání jedince před nákazou přibližně 10 let. Osoby podezřelé z nákazy podléhají po dobu 180 dnů zdravotnímu dozoru. Vakcíny jsou velmi dobře snášeny, u malého procenta očkovaných může dojít k nežádoucím účinkům jako je bolestivost a otok v místě vpichu, únava, horečka, nevolnost. Kompletní panel markerů hepatitidy B je součástí každého předoperačního vyšetření u pacientů.
 
Očkování proti onemocnění vyvolanému bakterií Haemophilus influenzae b
Tato vakcína je součástí hexavakcíny Infanrix hexa a aplikuje se podle aktuálního očkovacího kalendáře. Haemophilus influenzae b je gramnegativní drobná tyčka, která vyvolává u malých dětí časté záněty horních cest dýchacích a vedlejších dutin nosních. Považuje se za součást běžné orofaryngeální flóry. Většinou nasedá hemofilová infekce na primární virovou infekci jako sekundární superinfekce. U některých jedinců může způsobit meningitidy, v případě, že se dostane do krve. Vzácně dochází k zánětům kloubů, srdce. Nejtěžší průběh mají infekce u neočkovaných dětí do 3 let věku a dětí imunologicky oslabených v jakémkoliv věku.
 
Zvláštním očkováním označujeme to očkování, které je povinné u osob vystavených zvýšenému nebezpečí nákazy určitou infekcí. Je to např. očkování či přeočkování proti TBC, vždy podle výsledku tuberkulinové zkoušky (zaměstnanci na odd. TBC a respiračních nemocí, patologie, soudního lékařství, mikrobiologie, zaměstnanci veterinárních zařízení). Preventivně se dále očkují proti vzteklině osoby působící v laboratořích, kde se pracuje s virem vztekliny. Vakcína obsahuje usmrcený virus vztekliny a podává se ve čtyřech dávkách do svalu 1 ml 0. den, 3. den, 7. den a 14 den. 
Mimořádné očkování se provádí u určitých vybraných skupin populace a je nařizováno hlavním hygienikem ČR v období mimořádných epidemiologických podmínek. Patří sem každoroční očkování proti chřipce, které je cílené u vytipovaných skupin populace nebo u vybraných věkových skupin v určitých oblastech, proti meningokokové infekci, případně očkování proti virové hepatitidě A např. při záplavách.
 
Očkování proti chřipce
Chřipka je velmi častá a rychle se šířící virová infekce. Každoročně postihuje celosvětově sta tisíce lidí v jednotlivých zemích. Onemocnění je charakterizované vysokou horečkou, bolestmi ve svalech a kloubech, pocitem slabosti a malátnosti. U některých postižených může dojít ke komplikacím typu pneumonie, postižení nervových tkání nebo k postižení srdečního svalu, dále poškození sluchu, čichu. Nejvíce jsou chřipkou ohroženy chronicky nemocné osoby a osoby vysokého věku. Očkují se bezplatně osoby zdravotně oslabené – s chronickým onemocněním dýchacích cest, srdce a cév, ledvin nebo diabetem - dospělí i děti. Vakcinace se zahajuje od začátku října obvykle do konce listopadu a v České republice je k dispozici řada vakcín, např. Vaxigrip a Influvac. Obsahují imunologicky aktivní části chřipkových virů vždy epidemiologicky aktuálních kmenů virů chřipky. Vakcína se aplikuje injekčně do svalu nebo pod kůži v jedné dávce a chrání nejdéle 6 měsíců. Vzhledem k tomu, že se každým rokem mění cirkulující kmeny chřipky, vakcína se připravuje každoročně právě podle aktuální epidemiologické situace a podle doporučení WHO. Je potřeba ji aplikovat každý rok znovu. Výsledkem je dočasná imunita proti chřipce, vakcína chrání především proti sezónní chřipce. Riziko očkování je minimální, může se objevit bolest v místě vpichu, bolest hlavy, svalů a kloubů, ale tyto příznaky posléze odezní a s průběhem opravdové chřipky jsou tyto obtíže zanedbatelné. Odborníci doporučují, aby u nás byly očkovány pravidelně každoročně všechny rizikové skupiny – chronicky nemocní, lidé ve věku nad 65 let, zdravotníci, zaměstnanci ve školství atd., což by vedlo ke snížení výskytu této nemoci v populaci.
 
Očkování proti meningokokovému zánětu mozkových blan
Jedním z velmi vážných a život ohrožujících onemocnění je hnisavá bakteriální meningitida vyvolaná baktérií Neisseria meningitidis A, B, C a dalšími typy. K nákaze meningokokem dochází u velmi vnímavých jedinců. Neisseria meningitidis osídluje sliznice nosohltanu řady lidí v populaci a nedojde u nich k rozvoji infekce, stávají se však nosiči a respirační cestou dochází k přenosu nákazy na vnímavé jedince. Pro okolí a zvlášť vnímavé jedince to znamená velké riziko, záleží ale na stavu imunitního systému. Infekce se šíří z nosohltanu do krve a může pak přestoupit na mozkové obaly a může zanechávat trvalé následky. Na kůži se může vytvořit výsev červených skvrnek, někdy také v podobě malých modřin, které neustále přibývají. Vytváří se klinický obraz sepse. Někdy probíhá meningokoková infekce jako purulentní meningitida, kterou může doprovázet zvracení, případně poruchy vědomí nebo křeče. Kožní příznaky meningokokového zánětu mozkových blan se nemusejí vždy objevit. Nejtěžší formou onemocnění je prudce probíhající sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku se selháním životně důležitých orgánů, a to především plic a ledvin. Tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, bývá naštěstí vzácná. Pokud je infekce včas rozpoznaná a diagnostikovaná, má postižený velkou šanci na přežití i úzdravu bez trvalých následků. Ohroženi jsou branci, osoby cestující do oblastí s vysokým výskytem tohoto onemocnění, děti od předškolního věku do 18-20 let. Vakcína obsahuje usmrcené meningokoky typu A+C (Meningococcal polysacharide A+C vaccine) a aplikuje se v jedné dávce 0,5 ml injekčně do svalu nebo hluboko pod kůži. Výsledkem je dočasná imunita proti meningokokové meningitidě vyvolané meningokoky typu A a C přetrvávající maximálně 3 roky. Co se týče rizik, vakcína je velmi dobře snášena a riziko nežádoucích účinků je minimální. Očkování patří mezi nadstandardní očkování na vlastní žádost.
 
Očkování proti virové hepatitidě typu A
Virus hepatitidy A se přenáší orálně – fekální cestou, říká se, že je to „nemoc špinavých rukou“, neboť se infekce vyskytuje tam, kde je zhoršená hygiena. Virus je značně odolný na vnější vlivy, vylučuje se stolicí už 2 týdny před vznikem příznaků a ještě asi týden po skončení, nemocný je nejvíce nakažlivý před koncem inkubace. Inkubační doba je 15–50 dnů, pak nastupuje prodromální („preikterické“) stadium (dyspepsie, únava, teplota, ztráta hmotnosti) a stadium symptomatické („ikterické“), kdy vedoucím příznakem je ikterus, dále tmavá moč, světlá stolice. Průběh je mírnější a kratší než u VHB, VHA nevyvolává chronické infekce. U dětí a mladých lidí probíhá téměř bez příznaků, u osob nad 40 let obyčejně probíhá závažněji. Nejčastěji se nakazí osoby cestující do zemí s nižším hygienickým standardem, narkomané, obyvatelé sociálních ústavů apod. V současnosti není v ČR hepatitida typu A příliš rozšířená. Cílená vakcinace vychází vždy z analýzy epidemiologické situace a je podmíněna rozhodnutím epidemiologa. Vytipované jsou pro vakcinaci ohrožené skupiny populace – osoby, které cestují do rizikových oblastí a pak se vakcinace provádí na individuální žádost osob. Očkujeme vakcínou Havrix – obsahuje usmrcený virus hepatitidy A – varianta pro děti a pro dospělé anebo je k dispozici kombinovaná vakcína proti VHA a VHB – Twinrix. Výsledkem je imunita trvající po dokončeném kompletním očkování – aplikují se 2-3 dávky podle typu vakcíny, přibližně 10 let. Výskyt nežádoucích účinků je minimální a i děti snášejí tuto vakcínu velmi dobře.
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a virové hepatitidě B se provádí u zaměstnanců a příslušníků základních složek Integrovaného záchranného systému.
 
Očkování osob v souvislosti s jejich pobytem v zahraničí je velmi důležité a řídí se danou epidemiologickou situací v příslušné oblasti na základě informací WHO. Vakcinace se provádí vždy na žádost cestovatelů po předchozí konzultaci s odborníkem. Posuzuje se vždy riziko nákazy, délka pobytu, typ cesty, věk osoby, její zdravotní stav. Konzultace poskytují a očkování provádějí očkovací střediska a centra cestovní medicíny.  Patří sem očkování proti hepatitidě typu A, B, proti břišnímu tyfu, žluté zimnici, japonské encefalitidě a meningokokové meningitidě. Je potřeba kromě těchto očkování ověřit platnost očkování proti tetanu a po uvážení i přeočkování proti poliomyelitidě.
 
Očkování proti břišnímu tyfu
Očkování se doporučuje u osob vyjíždějících do zemí jihovýchodní Asie, do oblasti Indie, Afriky a Jižní Ameriky. Aplikuje se buď neživá polysacharidová vakcína, nebo živá vakcína. Výsledkem je dočasná imunita proti břišnímu tyfu, která přetrvává cca 3 roky. Vakcíny jsou snášeny velmi dobře.
 
Očkování proti japonské encefalitidě
Tato infekce je přenášena komáry, je to virové infekční onemocnění postihující mozek a mozkové blány. Důsledkem nemoci může být ochrnutí nebo smrt. Infekce se vyskytuje v jihovýchodní Asii od Indie až po Japonsko. Očkuje se vakcínou obsahující usmrcený virus. Vakcína se aplikuje ve třech dávkách, přeočkování se doporučuje po 4 letech. Výsledkem je dočasná imunita proti japonské encefalitidě.
 
Očkování proti žluté zimnici
Charakteristické pro žlutou zimnici jsou horečka, bolesti hlavy, někdy i krvácení do sliznice. Je to těžké akutní onemocnění postihující cestovatele. Virus se přenáší komáry. Oblastmi přírodního výskytu jsou hlavně subsaharská oblast Afriky a pralesy Jižní, částečně střední Ameriky. Aplikuje se vakcína obsahující nepatrné množství živého oslabeného viru žluté zimnice. Výsledkem je dlouhodobá imunita proti žluté zimnici.
 
Očkování proti choleře
Cholera je velmi závažná choroba způsobená bakterií Vibrio cholerae, která se přenáší kontaminovanými potravinami nebo vodou a způsobuje těžký průjem. Vakcína proti choleře Dukoral je připravená ve formě nápoje, děti od 6 let a dospělí dostávají 2 dávky s intervalem minimálně týden, posilovací dávka se podává do 2 let od absolvovaného očkování.
 
Očkování proti vzteklině
Preventivně jsou očkovány osoby  v profesionálním riziku nákazy, dále se očkují osoby poraněné zvířetem, u něhož byla prokázána vzteklina. V současnosti je dostupných v České republice několik druhů vakcín, všechny obsahují usmrcené viry. Aplikují se injekčně pod kůži ve více dávkových schématech. Výsledkem je dočasná imunita proti vzteklině. Riziko nežádoucích účinků je minimální i s ohledem na smrtelný průběh infekce. V současnosti je Česká republika vyhlášena jako Lyssa free area, avšak riziko přeshraničního zavlečení nákazy trvá.