Vyzkum_v_osetrovatelstvi
6 Kvantitativní výzkum
6 Kvantitativní výzkum
6.5 Testovací otázky
Kvantitativní výzkum je mezi laiky nejznámější metodou výzkumu. Důvodem je patrně fakt, že se s ním setkáváme např. v rámci různých marketingových studií, výzkumu předvolebních preferencí, apod.
Účelem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz. Jinak řečeno, určuje, zda existuje souvislost mezi dvěma či více proměnnými a také kvantifikuje vztahy mezi proměnnými.
Pro kvantifikaci vztahů mezi proměnnými se využívají statistické metody, jako např.:
- korelace (korelační koeficient) – vztah mezi proměnnými
- rozdíl v určitém znaku mezi dvěma skupinami
- frekvence určitého znaku ve dvou různých skupinách
„Kvantitativní výzkum používá deduktivní metodu. To znamená, že je schopen řešit jen určitou kategorii problémů: Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pro takové problémy, které je možno popsat v termínech mezi pozorovatelnými proměnnými.“ (DISMAN, 2002)
Deduktivní metoda spočívá v následujícím postupu:
1) formulace problému nebo teorie
2) vytvoření hypotéz
3) sběr dat
4) přijetí nebo zamítnutí hypotéz
Shrneme-li uvedené, dojedeme k závěru, že kvantitativní výzkum řeší otázky, které vyvstávají z vytvořených hypotéz tím způsobem, že je buďto potvrdí nebo naopak vyvrátí.
Charakteristiky kvantitativního výzkumu:
- užívání deduktivní metody
- testování hypotéz
- typická kvantitativní data jsou číselná
- omezený obsah informací o rozsáhlém výzkumném vzorku
- snadná generalizace na populaci
- silná standardizace
- redukce informací
- vysoká reliabilita
- nízká validita
- měřitelná validita
V textu narážíme na nové termíny - hypotéza a standardizace.
Hypotézy jsou výzkumníkovy předpoklady o vlastnostech problematiky, kterou chce zkoumat, a také navrhují, jaké spojení mezi proměnnými pravděpodobně je.
Standardizace je sjednocení podmínek pro sběr dat, které zajišťuje vysokou reliabilitu, ale zároveň snižuje validitu redukcí objemu zjišťovaných informací (př. respondent je omezen volbou nabídnutých odpovědí - kategorií v dotazníku). Jedná se tedy o určitou redukci informací, která umožňuje srovnání údajů o mnoha subjektech. Lze konstatovat, že nestandardizované techniky sběru dat nejsou v kvantitativním výzkumu použitelné.
Typy výzkumných problémů a tedy i podoba kvantitativního výzkumu může být deskriptivní, (ko)relační nebo experimentální.
a) deskriptivní – popisný/pozorovací
- studuje vztahy mezi proměnnými
- subjekt je zkoumán jen jednou bez žádné intervence
- je třeba větší výzkumný vzorek (řády stovek subjektů)
b) (ko)relační
- dává do vztahu jevy nebo činitele
- studuje míru korelace (společného výskytu) několika jevů
- výsledky poskytují určitou predikci ve zkoumané oblasti
c) experimentální – pokusný/testovací
- studuje kauzalitu (příčinu nebo vztah mezi dvěma událostmi)
- subjekt je zkoumán před a po intervenci
- výzkum je dlouhodobý nebo opakovaný
- je třeba menší výzkumný vzorek (řády desítek subjektů)
Postup kvantitativního výzkumu:
1) přípravná fáze (včetně výzkumného projektu)
- formulace problému
- formulace hypotéz
- výběr populace a vzorku
- pilotní studie
- výběr techniky sběru dat
- organizační zabezpečení výzkumu
- konstrukce nástrojů pro daný sběr dat
- předvýzkum
2) sběr dat
3) zpracování dat
- analýza dat
- grafické znázornění získaných informací
4) interpretace
- formulace závěrů
- vypracování závěrečné zprávy
- prezentace výsledků
(BÁRTLOVÁ, SADÍLEK, TÓTHOVÁ, 2009, DISMAN, 2002)
Jednotlivé kroky budou popsány v následujících podkapitolách (6.1–6.4).
Literatura:
BÁRLOVÁ, Sylva, Petr SADÍLEK a Valérie TÓTHOVÁ. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978-80-7013-467-2.
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0139-7.