Vyzkum_v_osetrovatelstvi
7.3 Analýza dat
7.3 Analýza dat
Analýza kvalitativních dat, lépe řečeno výběr analytické metody, závisí na zaměření výzkumu. Obecně ale platí, že analýza kvalitativních dat se provádí pomocí kódování, tedy převodu prvotních dat do významových jednotek, kterým jsou přiřazovány názvy, případně jsou nějakým způsobem strukturovány.
V kódování probíhají neustále změny a není výjimkou, že např. jedna věta/odstavec spadá do několika kategorií (tzv. dvojité kódování). (DISMAN, 2002)
Kvalitativní analýza bývá prioritně zaměřena na obsah (dále na strukturu, vzhled apod.), který může mít různou povahu. Proto existuje celá řada metod, jako např.:
- rozbor textu
- časové osy
- tvorbu trsů
- zachycení vzorců
- srovnávání
Základní technikou pro analýzu kvalitativních dat je rozbor textu. Při prostém rozboru textu se třídí informace např. ve smyslu:
- o čem rozhovor je?
- jaké informace jsou získány?
- jaký kontext z textu vyplývá?
- dají se získané informace nějak seskupit?
Nalezené kategorie nebo oblasti/skupiny (viz níže) výzkumník pojmenuje tak, aby označení charakterizovalo daný obsah.
Následně je daná kategorie popsána/vysvětlena a výzkumníkovo tvrzení (interpretace) je vhodné doložit ukázkami textu.
Rozbor textu – příklad
Cílem rozhovoru bylo zjistit subjektivní hodnocení poskytování ošetřovatelské péče na pracovišti všeobecnou sestrou (oddělení všeobecné traumatologie ortopedické kliniky nejmenované nemocnice v Praze)
R – respondent (všeobecná sestra, jméno – Pavlína, vzdělání – vyšší odborné, věk - 24 let, praxe na daném pracovišti – 2 roky, zkušenosti z jiných pracovišť – 3 roky psychiatrické oddělení)
Pavlínino vyprávění
Z textu vyplývá, že respondentka předpokládá, že tazatelka zná situaci a prostředí, o kterém hovoří.
R: „No víš, co myslim,(.) prostě, že je nás tu málo,….Vem si jenom dekubity. Ještě že se to hlídá a monitoruje. To se taky zavedlo tady, ne?….Ale vyrazila mi dech ta holka na trojce…..Kolikátej je ročník?“
V textu se také objevují odborné názvy a odborný žargon.
R: „ …ale nevíš, jestli je to femur, pertrochanter, subtrochanter a tak…“
R: „ …ani výkony, cepka, déháeska, totálky si asi hlídáme,….“
Vzhledem k tomu, že v průběhu rozhovoru není tato terminologie vysvětlena, Pavlína to pravděpodobně nepovažovala za nutné, je nasnadě, že tazatelka se v těchto výrazech orientuje.
Také používání jmen bez bližšího zařazení nebo vysvětlení např. funkce, poukazuje na to, že jmenované osoby tazatelka zná.
V ukázkách rozhovoru nejsou jména plně uvedena.
R: „…tady je vypipláme a pak se pro formu přeložej k T. Beru, že bysme tu občas nějakou měli, M. je taky dělá,…“
R: „To to H. neví? (…) A co V.? Vždyť to B. vrchní kolikrát už říkala…..“
Označování pacientů
Označení pacientů, které je v textu používáno navozuje pocit, že sestry pacienty považují pouze za diagnózy ležící na lůžku.
R: „…ale páteře stejně přijímáme my,…“
R: „…máme si jet dolu s vanou, je tam třeba achilovka,..“
R: „…zdravá holka akorát nechodící sádra pod koleno,…“
R:„...protože nevíš diagnózu, teda víš, jestli je to ruka nebo noha,…., ale nevíš, jestli to je femur, pertrochanter, subtrochanter a tak,….“
Také další označování pacientů nevyznívá ve prospěch sester, protože působí degradujícím způsobem.
R: „… jsem třeba u nějaký babči,…“
R: „… jdeš tam a děda na druhym konci….“
R: „…. vedle něj ten mlaďoch….“
R: „… vedle chlápek na extenzi skuhrá…“
R: „…lítáme kolem takovýhle pipiny,…“
Traumatologie = chaos
Při popisu péče, kterou na oddělení sestry poskytují, ji Pavlína přirovnává k chaosu, což vysvětluje důvody jako nedostatek personálu, špatný systém péče, skladbou a počtem pacientů.
R: „Že je to prostě, víš co, viď! …., no, je to někdy chaos…., prostě je nás tu málo a nezvládá se…… Jedna holka, při štěstí dvě a sanitáři to se nemůže zvládnout víc, než holej základ…..“
R: „Že je to tu blbě zařízený, myslim systém péče, je nás tu strašně málo na takovýhle oddělení…..“
R: „Ale když tu máš devětadvacet lidí, z toho PĚTADVACET LEŽÁKŮ a tři sestry na den, to je prostě BRUTALITA.“
„Nej“ sestry
Pavlína zprvu péči popisuje v zásadě negativně. Ze srovnání s ostatními odděleními ale vychází najevo, že péče, lépe řečeno práce sester a jejich pracovní nasazení je přinejmenším chvályhodné.
R: „ No ale na tý septice ty holky, mě příde, že na to kašlou. Zvonek tam řinčí třeba 10 minut a nic se neděje. Chápeš to? S nima to ANI NEHNE. Tady letíme, div se nepřerazíme.“
R: „Tak to je myslim dobrý nebo víc než dobrý. …. No asi protože se těm lidem fakt věnujem, myslím i doprovodu.“
R: „…. Když to srovnám i s praxí na zdrávce na chíře a tak, myslim si, že fakt pro ty lidi děláme hodně.“
Pavlína při líčení práce použila jako názorný příklad, na kterém ukazuje, že sestra se musí starat i o pacienty, kteří jí nemusí být zrovna sympatičtí a kteří by až takovou péči nepotřebovali.
R: „…Vlastně zdravá holka, akorát nechodící sádra pod koleno, hubená nebo prostě není tlustá a vona tim zadkem nehne. A eště je nepříjemná, nic jí není dobrý! Že jí to není blbý?…. No a to lítáme kolem takovýhle pipiny, která nechápe, když jí řekneš, že by bylo dobrý, aby měnila polohy, když už nechce chodit, a tak že může třeba ležet na boku, aby si neodřela zadek. A ona tě div neseřve, že snad je tvoje práce se o ní starat. A nepodá si ani pití… Kdyby měla bolesti, tak neřeknu ani popel, ale tohle je fakt roztáhlost! … A zabírá tu místo akuťákům. Mohla by klidně na sport, ale tam jí P. nechce, kvůli tomu jaká je!“
Výjimečná ,,traumačka“
Během celého rozhovoru převažovala chvála oddělení, jako pracovní jednotky, kde Pavlína působí. V předešlém textu je uvedeno srovnání traumatologie s jinými pracovišti a práce traumatologických sester se může zdát až bezchybná. I z popisu dalších činností „traumačky“ vyplývá určitá Pavlínina hrdost na své působiště. Naskýtá se zde otázka, zda si své zaměstnání příliš neidealizuje.
R: „Vem si jenom dekubity. Ještě že se to hlídá a monitoruje. To se taky zavedlo tady, ne?“
R: ,,A B. se docela snaží zajišťovat dobrý matreriály.(…) A obhájí si to, myslim, kvůli penězům. … A ani jsem nikde jinde neviděla že by se to zapisovalo do hlášení, tedy tady na baráku.“
Činnosti
Spektrum činností, které se v tomto 20 minutovém rozhovoru objevily je opravdu široké. Lze předpokládat, že zde nejsou vyjmenovány zdaleka všechny úkony, které sestry na traumatologii vykonávají.
Poměrně častým fenoménem je, že Pavlína během popisování chodu oddělení a vykonávaných činností mluví v množném čísle a zmiňuje ostatní personál, tedy další sestry ve směně, lékaře a sanitáře. Dá se tedy usuzovat na týmovou práci.
R: „Voláš na sanitáře, jenže babča se nenatočí, takže to musíte dělat dva.“
R: „…ze sesterny volá ta, co dělá papíry, že si máme jet dolu s vanou,… , nikdo nemá čas, tak tam s tebou jede ona, tím pádem jí stojej papíry…“
R: „Když deš večer vizitu s doktorem…“
Pavlína jmenuje činnosti, které můžeme rozdělit na odborné a neodborné.
Mezi odborné patří např. podávání antibiotik, aplikace injekcí, příjem pacientů, psaní hlášení, prevence dekubitů, natáčení EKG, odběry krve.
R: „…dávám jí třeba heparin nebo něco a vidim, že se pere se skleničkou a brčkem, tak si řeknu, že dám vedle na pokoji kapat antibiotika a pak jí donesu flašku……“
R: „... Páteře stejně přijímáme my,….“
R: „Mažem a polohujem ty starý nebo ležáky,……“
R: „Papíry dopíšeš před hlášením aby se mohlo napíchat a po hlášení to stejně musíš celý znova projet, protože ti tam dopíšou spoustu věcí na druhej den.“
R: ,,…volá laborka, že to přišlo zdrcnutý, takže deš a znovu ho nabíráš. Pak přijde interna, zhrozí se nad kardiogramem a co ty uděláš, jdeš to znovu natočit….
Neodborné činnosti, které sestry vykonávají, jsou zde uvedeny, např. vožení pacientů kouřit, nošení podložních mís, vyřizování telefonátů, mytí pacientů.
R: „…takže jedeš sama s vozejkem tomu klukovi na cigáro,…“
R: „…babča chce mísu, letíš pro ni,….“
R: „Takhle jedna píše a dělá telefonistku, kam se hrabe Mrázek ústředna….“
R: „ …,že je nejdřív vezmem do sprchy a tam jim sestřička pomůže se umejt,…“
Ocenění
Několikrát se v rozhovoru Pavlína zmiňuje o ocenění ze stran pacientů a o důvěře lékařů. Ze způsobu, jako tom hovoří vyplývá, že to nebere jako samozřejmost a pochvala pacientů ji těší.
R: „…že si tady na to doktoři zvykli a věděj, že se na nás můžou spolehnout.“
R: ,,A ty lidi to viděj. Kolikrát ti řeknou, jak to tu můžem zvládnout. A chválej nás, když dou dolu na kontrolu, tak se tu zastavěj, přinesou bombošku, posílaj dopisy a tak,….“
Pavlína poukazuje i na stinnou stránku pochval pacientů, které slouží jako jeden z argumentů vedení, proč se současný systémem ošetřovatelské péče na traumatologii nemění.
R: „Oni vědí, že se nám to nelíbí (pozn. vedení nemocnice systém poskytované péče),… a pak ty děkovný dopisy s ódama na sestřičky. V tomhle kontextu bych to těm lidem zatrhla, aby to psali. Ale potěší to, viď?“
Traumatologie v hlavě
Podle Pavlínina vyprávění povolání všeobecné sestry nepatří, alespoň v jejím kolektivu, mezi ty, při kterých odchodem ze zaměstnání vypouštíme z hlavy všechny myšlenky týkající se práce. Naopak udává, že teprve doma si občas uvědomí, co zapomněla udělat nebo říci kolegyním. A nejen ona, ale stává se to i ostatním sestrám.
R: „…a ve finále, kdy si vzpomeneš na tu babču s flaškou? Buď doma nebo….“
R: ,,…a ty telefony večer … No telefony, čau zapomněla jsem ještě u tamtoho todleto nebo ti říct, že tamten má mít tamto, a tak. Dyť víš.“
Paciente, jak se cítíš?
Tato otázka není na oddělení všeobecné traumatologie žádné tabu. Během rozhovoru s jednou ze sester se objevila hned několikrát. Zde není na místě hodnotit práci sester nebo jejich osobnostní předpoklady pro tuto profesi, ale právě tento způsob myšlení můžeme považovat za jakýsi základ lidského přístupu zdravotníků k pacientům, samozřejmě vedle odbornosti.
R: „…ale na druhou stranu záda mažem i mladejm, když to vysloveně neodmítnou. Já bych ten kafr asi taky nesnesla.“
R: „….a to už ten pacient na tebe kouká fakt jak na cvoka, nehledě na to, že se bojí, když děláme všechno znova, že něco není v nepořádku.“
R: ,,….prostě řeknem co se děje. To si myslim je pro ně to nejdůležitější. Asi to zmírní takovou tu nejistotu a strach……Prostě odhadnout, co kterej člověk v daný chvíli potřebuje a pokud je to jenom trochu možný, tak to pro něj udělat…… Ty bláho, musí bejt krutý čekat několik hodin na sál, víš co, když je těch úrazů hodně a štosuje se to. Ty jo, síla.“
Jde to dělat lépe?
Jak již bylo uvedeno, Pavlína hodnotí kladně práci a přístup sester na svém oddělení, nikoli však systém péče. Udává, že právě systém péče je příčinou nespokojenosti sester. Systém jde ruku v ruce s nedostatkem personálu. Vedení nemocnice ale argumentuje nedostatkem financí a měnit zaběhnutý systém, jak z výpovědi Pavlíny vyplývá, patrně zatím nezamýšlí.
R: „To že je nás málo a dá se to dělat jiným stylem je spíš věc vedení. Oni vědí, že se nám to nelíbí, že chceme změnu, ale oháněj se pořád tím, že nejsou peníze, víc sester si nemůžeme dovolit …“
Dalším argumentem proti zavádění změn jsou děkovné dopisy, které chválí práci sester. Ty mohou budit dojem, že když jsou spokojeni pacienti, je vše v nejlepším pořádku.
R: „…a pak ty děkovný dopisy s ódama na sestřičky. V tomhle kontextu bych to těm lidem zatrhla, aby to psali.“
Mezi hlavní nedostatky, které s sebou, podle Pavlíny, přináší tento systém péče, patří především nedostatek času. Sestry nemají o pacientech přehled, některé skoro neznají, nevědí diagnózy pacientů, provedené operační výkony. Také vedení dokumentace je nevyhovující.
R: „..prostě je nás tu málo a nezvládá se. Ty základní věci jo, jenže kolikrát je to takový jenom, aby to bylo, prostě odškrtnutý položky. ….“
R: „Všechno důležitý, prostě ordinace a taková ta rutina, co se tu denně dělá. Není to asi všechno, co by se mohlo, ale ten bazál je… je asi pár věcí, co by se mohlo, ale prostě na ně není čas.“
R: „Že je to tu blbě zařízený, myslím systém péče, je nás tu strašně málo na takovýhle oddělení.“
R: „ Jenže by to stejně chtělo jinou dokumentaci. …Furt to přepisování, to mě šíleně nebaví, rehábky a doktoři se ti v tom furt hrabou, papíry dopíšeš před hlášením, aby se mohlo napíchat a po hlášení to stejně musíš celý znova projet,….“
R: „ ….A to přepisování, to se tam může nasekat takovejch chyb.“
R: „ …Příjmy, operanti, lidi z jipu. A TY TY LIDI VŮBEC NEZNÁŠ. Když deš večer vizitu s doktorem z jinýho oddělení, tak si připadáš jak z pomocný školy, protože nevíš diagnózu,…., ani výkony.“
Důsledkem tohoto nedostatku informací je, že sestry jsou fyzicky unavené a nespokojené s odvedenou prací. Nutí je to o práci přemýšlet i mimo zaměstnání v tom smyslu, co měly udělat jinak, aby to bylo dobře pro pacienta.
R: „…Všichni jsme tady z toho akorát urvaný a odcházíš s pocitem, (..) jak to říct, asi (.) nespokojenosti nebo neuspokojení, prostě přemejšlíš nebo spíš víš, co by se ještě mohlo udělat u toho a toho pacienta, aby to bylo podle tvejch představ.“
Na závěr je uveden úryvek jedné Pavlíniny odpovědi, který zcela jasně reaguje na cíl daného výzkumu - zjistit jak hodnotí všeobecná setra péči, která je poskytována na výše uvedeném oddělení.
R: „Prostě děláme, co se dá… Nebo spíš děláme nemožný v tom systému, jakej tady je.“
Z Pavlínina barvitého vyprávění je patrné, že svému povolání přistupuje s vážností a zároveň s určitým nadhledem. Vidí problémy, které ztěžují práci sester na oddělení, uvědomuje si pravděpodobné příčiny, zmiňuje se také i o možném řešení a překážkách. O své práci přemýšlí i mimo zaměstnání a pacienty považuje, ona i kolegyně, především za lidské bytosti. Péči na traumatologii nepokládá za ideální, ale vyzdvihuje osobní nasazení sester pro jejich povolání.
Další možností, jak analyzovat kvalitativní data je práce s časovými osami. Z textu jsou vybírány klíčové události a údaje identifikující časové jednotky, které jsou zanášeny chronologicky do časové osy, která je tímto vytvářena.
Při metodě vytváření trsů se získané informace třídí na základě překryvu (podobnosti), např.:
- tematický překryv
- prostorový překryv
- časový překryv
- obsahový překryv
Je-li kvalitativní analýza zaměřena na identifikaci opakujících se témat či struktur v získaných datech, je tento postup označován jako metoda zachycení vzorců.
Metoda srovnávání se používá při hledání rozdílů a společných znaků u dvou či více případů (např. porovnání použití odlišných ošetřovatelských modelů v rámci ošetřovatelské péče o pacienty s určitou diagnózou).
Jak již bylo uvedeno, stěžejní technika analýzy dat kvalitativního výzkumu je kódování.
Rozeznáváme několik druhů:
- otevřené kódování
- základní metoda
- proces rozebírání, zkoumání, porovnávání, kladení otázek a kategorizace údajů
- způsoby provádění otevřeného kódování:
-- řádek po řádku
-- po větách /odstavcích
-- celý dokument (výzkumník si klade otázky – „Co je zde popsáno?“. „Jak se tento dokument odlišuje od předchozích a v čem se podobá?“
Při analýze výzkumník pracuje se slovy (i obrazový materiál je nutné převést na slovní označení – pojmy), tedy s určitými pojmy. K tomu, aby bylo možné s množstvím získaných pojmů dále pracovat, je nutné je roztřídit.
Jev je označení, které charakterizuje určitou sekvenci (větu, odstavec, případ, myšlenku apod.) Během analýzy je třeba veškeré vyskytující se pojmy seskupit kolem identifikovaných jevů. Tento proces se nazývá kategorizace. Jinak řečeno, kategorizace je uspořádávání jednotlivých pojmů do kategorií (které jsou výzkumníkem vytvářeny), které náleží podobnému jevu. Název kategorie definuje pojmový obsah. Skupiny pojmů jsou označovány subkategorie.
Technika zvyšování teoretické citlivosti je způsob, jak pracovat se získanými daty tak, aby bylo odkryto, co není na první pohled vidět, tedy co je v textu (obrazu) skutečně obsaženo. Jde o kladení otázek, analýzu slova, věty nebo úseku (co skutečně znamená, jaký má (může mít) význam, porovnávání jevů a tzv. mávání červeným praporkem (tedy pomyslná výstraha před určitými výrazy jako např. „nikdy“, „vždycky“ nebo tvrzeními, která předpokládají obecné povědomí o daném jevu; výzkumník by měl při setkání s těmito výrazy přistoupit k další podrobnější analýze).
Techniky zvyšování teoretické citlivosti jsou velice důležitým prvkem analytické činnosti, a to především z následujících důvodů:
1. vyvedou myšlení výzkumníka z hranic odborné literatury a osobní zkušenosti
2. pomohou změnit způsob myšlení
3. podporují proces indukce
4. zaměřují výzkumníka na popisované informace tak, aby nepovažoval údaje za samozřejmé
5. umožňují odhalení podstaty domněnek lidí, kteří se objevují v daných údajích
6. pomohou nejen naslouchat vypravěčům, ale také odhalit, co řečeným mohou myslet
7. zabrání při analýze přehlédnout cenné informace
8. nutí výzkumníka klást si otázky a formulovat provizorní odpovědi
9. usnadňují provizorní označování
10. umožňují zkoumání a vyjasnění různých významů pojmů
11. pomohou nalézat v údajích vlastnosti a rozměry (STRAUSS, CORBINOVÁ, 1999)
- axiální kódování
- proces, který navazuje na otevřené kódování
- konkrétnější určení jevu/kategorií
- analyzované údaje jsou přeskupeny pomocí vytváření nových spojení mezi kategoriemi
- pracuje s příčinnými podmínkami (příčiny vzniku určitého jevu), s kontextem, jednáním/interakcí a s následky popsaného jednání či interakce
- subkategorie jsou zpracovávány podle paradigmatického modelu, který lze zjednodušeně pospat:
„(A) PŘÍČINNÉ PODMÍNKY → (B) JEV → (C) KONTEXT → (D) INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY → (E) STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERAKCE → (F) NÁSLEDKY“ (CORBINOVÁ, STRAUSS, 1999, s. 72)
- selektivní kódování
- proces, při kterém je vybrán ústřední jev (centrální kategorie), který je následně systematicky vztahován k ostatním kategoriím
Dalším příkladem analýzy kvalitativních dat je vícestupňové kódování, které je znázorněno na obr. 8 Grafické znázornění vícestupňového kódování. Jedná se o proces přiřazování jednotlivých pojmů k jevům, které jsou následně shlukovány do kategorií. Jednotlivé kategorie jsou přiřazovány ke stanoveným souborům.
Vícestupňové kódování je blíže vysvětleno na níže uvedeném příkladu analýzy polostrukturovaného rozhovoru.
Obr. 8 Grafické znázornění vícestupňového kódování
Zdroj: autor
Analýza polostrukturovaného rozhovoru – příklad
Přepis polostrukturovaného rozhovoru (s barevným znázorněním kódování) – viz 7.2 Sběr dat.
V odpovědích respondentů na otázky týkající se profesionality (co ji ovlivňuje, jak se vytváří) se objevovaly pojmy (proměnné): „umí psychiatrii“; „má na to školu“…..)
Pro jednodušší orientaci ve zpracovávaných informacích byly tyto pojmy seřazeny podle dalších specifik do jednotlivých jevů: odborná škola, všeobecný přehled, kontinuální vzdělávání.
Následně byly tyto jevy sjednoceny do kategorie vzdělání.
Jednotlivé kategorie byly poté rozděleny do stanovených souborů. V tomto případě byla kategorie vzdělání zařazena do souboru vlivy působící na profesionalitu.
V případech, kdy odpovědi respondentů byly kategoriální (měly dané vlastnosti), došlo k přímému seskupení pojmů do jednotlivých kategorií (s vynecháním složky “jev“). Např. soubor atributy profesionality psychiatrické sestry obsahuje mimo jiné přímo kategorie registrovaná sestra, teoretické znalosti, praktické dovednosti a decentní vzhled.
Seznam jednotlivých souborů a přiřazených kategorií s barevným kódováním:
1. Význam pojmu profesionalita
- odbornost
2. Vlivy působící na profesionalitu
- Vzdělání
- osobnostní předpoklady
- management
- organizační kultura
3. Atributy profesionality psychiatrické sestry
- cit pro psychiatrii
- adaptace na pracovišti
- kladné vlastnosti
- RS
- teoretické znalosti
- praktické dovednosti
- decentní vzhled
4. Etické problémy v psychiatrickém ošetřovatelství
- nedostatek soukromí pacientů
- zachovávání lidské důstojnosti
- bezpečnost
- poskytování informací
5. Projevy etického přístupu všeobecných sester na psychiatrii
- úcta k pacientům
- ne/dodržování předpisů
- profesionální chování
V kvalitativním výzkumu se také setkáváme s analýzou dokumentů. Postupy analytické činnosti opět využívají kódování.
Při analýze je důležité rozlišit, zda se jedná o primární dokumenty (úřední záznamy, protokoly apod.) a dokumenty sekundární (vznikají zpracování primárních dokumentů). U sekundárních dokumentů je nutné počítat s nižší mírou důvěryhodnosti údajů.
Vlastní analýza vychází především z porozumění zkoumaných dokumentů. Není-li předem jasně stanoveno, které údaje jsou požadovány, lze se pro zorientování v dokumentech zaměřit na následující oblasti:
- autorství
- stáří dokumentu
- obsah/důvod vytvoření dokumentu
- spojitosti (s jakými souvislostmi je spojen)
- věrohodnost
- zachovalost/úplnost
- získaná fakta/závěry
Analýza kvalitativních dat je do jisté míry subjektivní proces, který každý výzkumník provádí dle svého chápání zjištěných skutečností a přístupu.
I jednotlivé metody, i když jejich jednotlivé kroky jsou metodologicky popsány, umožňují výzkumníkovi „uchopit analýzu po svém“.
Při analýze kvalitativních dat je potřebné, aby výzkumník pracoval skutečně postupně, přestože se mohou analytické činnosti zdát zdlouhavé a pracné. Zároveň by se měl neustále snažit o co největší objektivitu.
RS – registrovaná všeobecná sestra (způsobilá pracovat bez odborného dohledu)