Genetika

3 Zpracování genetické informace


Nukleoproteinový systém, který se vyvinul pro uchovávání genetické informace, musí být značně stabilní, aby se zajistila stálost genetické informace. Na druhé straně však musí být schopen aktivní činnosti, spojené s přenosem genetické informace. V druhé polovině 20 století bylo definováno tzv. ústřední dogma molekulární biologie, které platí dodnes. Podle něj je možný obousměrný přenos genetické informace v rámci nukleových kyselin (mezi DNA a RNA), ale pouze jednosměrný přenos genetické informace z nukleových kyselin na bílkoviny. Platí následující schéma:
 
DNA ↔ RNA → bílkoviny
 
O přenosu genetické informace v rámci nukleových kyselin mluvíme v případě replikace a transkripce (kapitoly 3.1 a 3.2). Přenos genetické informace z nukleových kyselin na bílkoviny se nazývá translace. Vzhledem k tomu, že se jedná o složité děje, v příslušných kapitolách jsou vysvětleny pouze do hloubky a rozsahu, požadovaného pro komplexní zvládnutí učiva genetiky. Pro zájemce o hlubší studium je na konci kapitoly uvedený seznam literatury.
 
Literatura:
PAOLELLA, P. Introduction to Molecular biology. Boston, USA: WCB/McGraw-Hill, 1998. 251s. ISBN 0-697-20939-3.
SRŠEŇ, Š., SRŠŇOVÁ, K. Základy klinickej genetiky a jej molekulárna podstata. Martin, SR: Osveta, 2005. 446 s. ISBN 80-8063-185-9.
ROSYPAL, S. Úvod do molekulární biologie. Díl I – Informační makromolekuly – Molekulární biologie prokaryot. 3. inovované vydání. Brno: S. Rosypal, 1999. 300s. ISBN 80-902562-0-1.
MELUŠ, V., KRAJČOVIČOVÁ, Z., SLOBODNÍKOVÁ, J. Genetika pre zdravotnícke odbory. Bratislava, SR: Samosato, 2011. 90 s. ISBN 978-80-89464-04-3.