Genetika

4.3 Segregace a kombinace vloh

Z předešlých kapitol již víme, že dospělý člověk je diploidní a každý z 23 lidských chromosomů je u něj přítomen ve dvou kopiích. Z toho vyplývá, že pokud sledujeme gen na kterémkoliv z chromosomů, v lidském organismu bude (s částečnou výjimkou pohlavních chromosomů) přítomen ve dvou kopiích. Obě kopie, které se u daného jedince nacházejí, nemusí být identické, ale mohou se lišit. Různé varianty téhož genu nazýváme alely. Jejich vnější projev závisí na tom, do jaké míry jsou schopny se projevit. Alela, která se projeví i v přítomnosti jiné alely na druhém homologním chromosomu, se označuje jako dominantní. Recesivní alela je taková varianta genu, která se projeví, pouze pokud je u sledovaného člověka přítomna na obou homologních chromosomech. Z toho vyplývá i označení jedinců podle toho, jaké alely sledovaného genu se na jejich chromosomech nacházejí. Dominantní homozygot má na obou chromosomech homologického páru dominantní alelu. Heterozygot má přítomny dvě různé alely, z nichž jedna je dominantní. Recesivní homozygot má obě alely stejné, recesivní. Názorným příkladem je dědičnost alel genu pro krevně-skupinový systém ABO (tabulka 2). Alely IA a IB jsou dominantní vůči alele i. V případě, že je jedinec heterozygot, který od jednoho z rodičů zdědil alelu IA a od druhého rodiče alelu i, bude mu při hematologickém testování stanovena krevní skupina A. Obdobně to platí i pro kombinaci alely IB a i. Alely IA a IB jsou však kodominantní. Tento pojem označuje stav, kdy se projeví obě alely, které jsou přítomny u člověka. Jinými slovy, obě alely jsou stejně "silné" a ani jedna z nich nepotlačuje projev druhé.

Tabulka 2 Kombinace alel krevně-skupinového systému ABO

Krevní skupina jedince

Genotyp jedince

Homozygot

Heterozygot

A

IA IA

IA i

B

IB IB

IB i

AB

-

IA IB

ii

-

 Při důkladném prostudování tabulky 2 můžeme dojít k následujícím klíčovým zjištěním:
- Krevní skupina není „fenotypový" projev, který lze zkoumat pouhým okem, ale musí se stanovit laboratorně (např. v krevní bance).
- Jedinci s krevní skupinou A nebo B představují směs dvou různých genotypů. Jeden představuje homozygoty pro dominantní alelu (IA IA nebo IB IB) druhý heterozygoti (IA i nebo IB i), u kterého dominantní alela potlačí projev alely i.
- Jedinci s krevní skupinou AB jsou výlučně heterozygoti.
-  Jedinci s krevní skupinou 0 jsou výlučně recesivní homozygoti.

Uvedený příklad krevních skupin je názornou ukázkou důsledků pohlavního rozmnožování. Jak bylo uvedeno v kapitole 4.1, pohlavní rozmnožování využívá meiózu. Při ní dochází k rozdělení - segregaci obou chromosomů homologického páru v gametách jedince. Po splynutí jeho gamety s gamety jedince opačného pohlaví vznikne nová kombinace alel u jejich potomka. Projevy dědičnosti byly zkoumány od nepaměti a lidé využívali empirické poznatky při šlechtění plemen užitkových a domácích zvířat. Vědecký základ však této oblasti poskytl až Johann Gregor Mendel, který publikoval výsledky svých pokusů s křížením hrachu (Pisum sativum L.) v roce 1865. Uplynulo však ještě více než třicet let než Hugo de Vries, Carl Correns a Erich von Tschermak znovuobjevili jeho práci na počátku 20. století.

Mendelův přínos spočívá v tom, že se pokusil empiricky pozorované projevy dědičnosti znaků definovat matematicky. Jeho zjištění, známé jako "Mendelova pravidla", jsou platné dodnes. Dříve, než si je vysvětlíme, musíme si definovat podmínky, za kterých platí. První podmínkou je, aby byly námi sledované geny lokalizovány na různých chromosomech. Kromě toho, všechny geny by měly být umístěny na somatických, nepohlavních chromosomech - autozomech. Znaky, podmíněné sledovanými alelami genů by měly být identifikovatelné a neměly by na jedince působit letálně. Pro lepší matematickou výpovědní hodnotu se dají Mendelova pravidla elegantně ověřit na živých organismech s kratší reprodukční dobou a dostatečným počtem potomstva, které vzniklo pohlavním rozmnožováním.

Dříve než se budeme věnovat Mendelovým pravidlům, je nutno uvést specifické symboly, které se při genetickém zápisu používají:

P         rodičovská (parentální) generace

F1        potomstvo křížení rodičů (první filiální generace)

F2        potomstvo křížení generace F1 (druhá filiální generace, vnuci generace P)

GP       gamety parentální generace (spermie, vajíčka)

GF1      gamety generace F1

B         zpětné křížení potomků s jedincem identického genotypu, jaký měl jeden z rodičů v parentální generaci

        označení ženského pohlaví v zápise genetického křížení

        označení mužského pohlaví v zápise genetického křížení

x          symbol křížení

R         dominantní alely se obecně označují velkými písmeny

r           recesivní alely se obecně označují malými písmeny

Rh-faktor u člověka je kódován geny, lokalizovanými na chromosomu č. 1 (lokace 1p34-36). Nejdůležitější z nich je gen, který kóduje antigen D. Má dvě alely, přičemž dominantní alela R je zodpovědná za tvorbu antigenu. Recesivní alela r nepodmiňuje tvorbu antigenu D v důsledku delečních změn, kterými se liší od dominantní alely R.

Představme si manželský pár. Žena je genotypově dominantní homozygot s oběma dominantními alelami RR, proto je fenotypově Rh+. Muž je recesivní homozygot rr, proto je při hematologickém vyšetření určený jako Rh-. Z obrázku 2 je patrno, že z obou kopií genů (alel) se při gametogenezi může dostat do gamety (spermie, vajíčka) pouze jedna alela, proto vajíčka ženy obsahují pouze jednu z obou dominantních alel R. Spermie muže nesou také pouze jednu z obou recesivních alel r. Bez ohledu na to, kolik bude mít uvedený pár dětí, všechny děti budou z hlediska Rh-faktoru identické. Fenotypově budou při vyšetření Rh+ a z hlediska genotypu se bude jednat o heterozygoty Rr, kteří obsahují jednu dominantní alelu R od matky a jednu recesivní alelu r od otce.

                         ♀                   

P:                    RR      x          rr

GP:                  R                     r

F1:                              Rr

Uvedený genetický zápis je příkladem prvního Mendelova pravidla uniformity a reciprocity: Při křížení rodičů homozygotních ve sledovaném znaku (generace P) jsou všichni jejich potomci stejní - uniformní genotypově (Rr) i fenotypově (hematologické vyšetření prokáže Rh+). Zároveň je jedno, který z obou rodičů byl dominantní homozygot a který recesivní homozygot, protože se jedná o gen na somatickém chromosomu (autozomu). Všimněte si, že při genotypu ženy rr a genotypu muže RR bychom pozorovali stejné potomstvo. Jedná se tedy o vzájemnou zaměnitelnost – reciprocitu genotypů.

Poznámka: Při genetickém zápisu se vždy píše jako první dominantní alela. Alely jednotlivých genů se musí psát vždy spolu (správně: Rr, RrBB; špatně: rRBb, RbrB)!

Pokud by si dítě uvedeného páru našlo genotypově shodného partnera (heterozygota Rr, označený červeně), můžeme uvažovat o zplození další generace, druhé filiální generaci F2. V tomto případě však rodiče tvoří dva typy gamet. Polovina z nich obsahuje dominantní alelu R a druhá polovina má recesivní alelu r.

                         ♀                               

F1                    Rr            x                 Rr

GF1                  R ; r                            R ; r

                       ½ ; ½                          ½ ; ½    Pravděpodobnost vzniku gamet

F2                    RR  :   Rr + Rr   :      rr

                        ¼              ½                ¼         Pravděpodobnost vzniku potomků

                         1      :       2       :       1           Genotypový štěpný poměr

                       3 Rh+                 :        1 Rh-    Fenotypový štěpný poměr

Na generaci F2 můžeme sledovat druhé Mendelovo pravidlo štěpení znaků: V případě křížení heterozygotní generace F1 se v jejím potomstvu F2 znovu objeví kombinace, jaké měla rodičovská generace P. Na základě pravděpodobnosti vzniku jednotlivých gamet si můžeme vysvětlit genotypové a fenotypové štěpné poměry F2 generace potomků. Oba rodiče tvoří gamety nesoucí alelu R s pravděpodobností ½ a gamety s recesivní alelou r s pravděpodobností ½. Proto pravděpodobnost, že dítě v F2 generaci bude dominantní homozygot RR, činí ¼ (½R · ½R = ¼RR) a pravděpodobnost recesivního homozygota rr představuje rovněž ¼  r · ½r = ¼rr). Pravděpodobnost vzniku heterozygota Rr bude ½ ((½R · ½r) + (½R· ½r) = ½Rr). Fenotypový štěpný poměr je jiný, protože v případě heterozygotů Rr překryje dominantní alela R projev recesivní alely r, proto dítě bude vyšetřeno jako Rh+. S pravděpodobností ¾ bude generace F2 vykazovat Rh+ a pouze ¼ dětí bude Rh-.

V případě gamet obou generací je vidět princip třetího Mendelova pravidla o čistotě gamet. Gameta může z daného páru chromosomů jedince obsahovat pouze jeden chromosom.

Až dosud jsme sledovali jeden znak. Jedinci F1 generace s genotypem Rr se nazývají monohybridi, protože vznikly křížením (hybridizací) rodičovských homozygotů. Pokud sledujeme dva geny, mluvíme o dihybridismu, v případě tří znaků o trihybridismu a v případě více znaků o polyhybridismu.
Pokud bychom sledovali několik genů zároveň, bude platit čtvrté pravidlo o nezávislé kombinaci genů. Alely jednoho sledovaného genu se dědí a kombinují nezávisle na alel druhého sledovaného genu. Názorným příkladem je sledování krevně-skupinového systému ABO (gen se nachází na chromosomu č. 9, lokace 9q34.1-34.2) a Rh-faktoru: Pro názornost jsou oba geny označeny jinou barvou.

Křížení parentální generace:                                                   

                                                       P:        RRIAIA                    rrii

                                                                  Rh+, krevní skupina A      Rh-, krevní skupina O

Gamety rodičovské generace:

                                                     GP       RIA                              ri

                                                     F1                     RrIAi

                                                                                                           Rh+, krevní skupina A

Křížení generace F1:

                                                     F1:         RrIAi                       RrIAi

                                                    GF1:       RIA ; Ri ; rIA; ri           RIA ; Ri ; rIA; ri

 

Tabulka 3 Kombinační tabulka vzniku generace F2 z gamet generace F1

Gamety

generace F1

Žena

RIA

Ri

rIA

ri

Muž

RIA

RRIAIA

Rh+, krevní skupina A

RRIAi

Rh+, krevní skupina A

RrIAIA

Rh+, krevní skupina A

RrIAi

Rh+, krevní skupina A

Ri

RRIAi

Rh+, krevní skupina A

RRii

Rh+, krevní skupina O

RrIAi

Rh+, krevní skupina A

Rrii

Rh+, krevní skupina O

rIA

RrIAIA

Rh+, krevní skupina A

RrIAi

Rh+, krevní skupina A

rrIAIA

Rh-, krevní skupina A

rrIAi

Rh-, krevní skupina A

ri

RrIAi

Rh+, krevní skupina A

Rrii

Rh+, krevní skupina O

rrIAi

Rh-, krevní skupina A

rrii

Rh-, krevní skupina O

Legenda: Kombinací gamet generace F1 (modré pozadí) vznikne generace F2 (bílé pozadí). U každého genotypu generace F2 je uveden i fenotyp.

Důležitá poznámka: Všechny čtyři typy gamet (RIA; Ri; rIA; ri) se u obou pohlaví F2 generace tvoří se stejnou pravděpodobností 1: 1: 1: 1 (čili  ¼ + ¼ + ¼ + ¼ = 1).

Genotypový štěpný poměr: 1 : 2 : 1 : 2 : 4 : 2 : 1 :2 :1

V tabulce jsou zastoupeny genotypové kategorie:

1x RRIAIA

2x RRIAi

1x RRii

2x RrIAIA

4x RrIAi

2x Rrii

1x rrIAIA

2x rrIAi

1x rrii

Fenotypový štěpný poměr: 9 : 3: 3: 1

9x Rh+, krevní skupina A

3x Rh+, krevní skupina O

3x Rh-, krevní skupina A

1x Rh-, krevní skupina O

Poznámka: Součet 1 + 2 + 1 + 2 + 4 + 2 + 1 + 2 + 1 = 16, což představuje kombinaci 4 typů gamet obou rodičů (kombinační tabulka 4 x 4 = 16). Součet fenotypových tříd 9 + 3 + 3 + 1 = 16.

Pravidlo o nezávislé kombinaci alel obou sledovaných genů si můžeme ověřit přímo v kombinační tabulce 3. Pokud budeme sledovat pouze gen pro Rh-faktor, v tabulce zjistíme přítomnost 4 dominantních homozygotů RR, 8 heterozygotů Rr a 4 recesivních homozygotů rr. Po vydělení čtyřmi dostaneme základní genotypový štěpný poměr platný pro monohybridismus: 1: 2: 1 (tabulka 3). Obdobně to platí i pro systém ABO.

Na závěr této kapitoly je třeba uvést několik zajímavých poznámek k tabulce 2.
- Krevně-skupinový systém ABO nám ukazuje, že i když gen má v populaci více než dvě alely, u jedince mohou být přítomny pouze dvě z nich. Např. v uvedeném příkladu matky s genotypem IAIA a otce s genotypem ii už není místo pro třetí alelu IB. Naopak, jedinec s genotypem IBIB už nemůže mít žádnou ze zbývajících alel IA nebo i.
- Z tabulky 2 vyplývá, že rodič s krevní skupinou AB (genotyp IAIB) nikdy nemůže mít dítě s krevní skupinou 0 (genotyp ii). Rodič s krevní skupinou 0 může mít dítě se shodnou krevní skupinou 0 s partnerem s krevní skupinou 0, nebo s partnerem s krevní skupinou A (v heterozygotním stavu IAi), případně B (v heterozygotním stavu IBi).
- V případě rodičů s genotypy IAi x IBi jsou u jejich dětí teoreticky možné všechny čtyři krevní skupiny (genotypy: IAIB; IAi; ii; IBi).