Německý jazyk
1.1 Člen
1.1 Člen
Před podstatným jménem stojí v němčině člen. Rozlišuje se jím rod, často i číslo a pád. Člen je dvojí: určitý a neurčitý.
Neurčitého členu ein, eine, ein se užívá, jde-li o podstatné jméno, které nebylo předtím nijak označeno. V češtině je zpravidla možno doplnit zájmeno „nějaký“. Jde-li o podstané jméno již označené nebo jinak určené, používáme členu určitého der, die, das.
Člen se neklade především:
1) V množném čísle tam, kde by v jednotném čísle byl člen neurčitý:
Dort steht ein neues Haus. Tam stojí nový dům. Dort stehen neue Häuser.
2) V oslovení (v češtině 5. pád):
Herr Müller! Pane Müllere! – Lieber Freund! Milý příteli!
3) V nápisech, nadpisech, zvoláních:
Ausgang – Východ; Hilfe! Pomoc!; Feuer! Hoří!
4) U jmen látkových:
Ich trinke gern Tee, Kaffee. Piji rád čaj, kávu.
Bringen Sie mir bitte ein Glas Bier! Přineste mi prosím sklenici piva!
Avšak: Bringen Sie mir einen Kaffee (tj. eine Tasse Kaffee)! Přineste mi (jednu) kávu! – Der Tee ist für dich. Ten čaj je pro tebe.
5) U jmen sídlišť, zemí a světadílů, která jsou středního rodu:
– von Dresden nach Berlin: z Drážďan do Berlína
– in Polen: v Polsku
– aus Amerika: z Ameriky
Ale s přívlastkem: das schöne Prag – krásná Praha, das heutige Polen – dnešní Polsko.