Německý jazyk
1.9.1 Časování sloves v přítomném čase
1.9.1 Časování sloves v přítomném čase
Časování pravidelných sloves v přítomném čase
Při časování pravidelných sloves v přítomném čase se ke kmeni slovesa (viz 1.9) přidávají koncovky:
1. ich |
- e |
2. du |
- st |
3. er/sie/es |
- t |
1. wir |
- en |
2. ihr |
- t |
3. sie |
- en |
Takto se časují např. slovesa hören, lachen, lernen, fotografieren atd.
Pro vykání jedné i více osobám se používá 3. osoba čísla množného, zájmeno (osobní i přivlastňovací) se píše s velkým písmenem: Sie.
A. U sloves, jejichž kmen končí na –t, -d nebo skupinu souhlásek zakončenou na –m nebo –n, se před koncovku 2. a 3. os. j. č. a 2. os. mn. č. vkládá pro usnadnění výslovnosti –e–:
1. ich |
- e |
2. du |
- est |
3. er/sie/es |
- et |
1. wir |
- en |
2. ihr |
- et |
3. sie |
- en |
Sem patří např. slovesa antworten, warten, arbeiten (du antwortest – er antwortet – ihr antwortet atd.)
B. Končí-li slovesný kmen na –s, -ss, -ß, -z, -tz, tvoří se 2. os. j. č. pouze koncovkou –t:
1. ich |
- e |
2. du |
- t |
3. er/sie/es |
- t |
1. wir |
- en |
2. ihr |
- t |
3. sie |
- en |
Sem patří např. slovesa tanzen, heißen, platzen (du heißt, stejně jako er heißt).
C. Slovesa s infinitivem zakončeným na –eln často v 1. os. j. č. vypouštějí z kmene –e–, v 1. a 3. osobě mn. č. nepřibírají –en, ale pouze –n:
handeln – ich hand(e)le – wir handeln – sie handeln
D. Slovesa s infinitivem zakončeným na –ern v 1. a 3. osobě mn. č. nepřibírají –en, ale pouze –n:
wandern – wir wandern – sie wandern
Časování nepravidelných sloves v přítomném čase
U některých sloves dochází při časování ke změně kmenové souhlásky v 2. a 3. osobě jednotného čísla. Koncovky zůstávají stejné jako u pravidelných sloves.
A. -a- à -ä-
Nepravidelná slovesa s kmenovou samohláskou –a– tuto samohlásku přehlasují.
Např. fahren (jet):
ich fahre
du fährst
er/sie/es fährt
wir fahren
ihr fahrt
sie fahren
Podobně fallen (padat), fangen (chytat), halten (držet), tragen (nést), waschen (mýt).
Slovesa halten (držet), braten (smažit), raten (radit) nemají ve 3. os. j. č. koncovku –t: er hält, er brät, er rät
B. -e- à -i- nebo -ie-
a) Některá nepravidelná slovesa s kmenovou samohláskou -e- mění tuto samohlásku na -i-. Např. helfen (pomoci):
ich helfe
du hilfst
er/sie/es hilft
wir helfen
ihr helft
sie helfen
Podobně např. essen (jíst), geben (dát), messen (měřit), sterben (umřít), nehmen (vzít, brát – zde však du nimmst, er nimmt)
b) U některých nepravidelných sloves s kmenovou samohláskou -e- se tato mění v -ie-, např. sehen (vidět):
ich sehe
du siehst
er/sie/es sieht
wir sehen
ihr seht
sie sehen
Podobně empfehlen (doporučit), lesen (číst), stehlen (krást).
C. Slovesa wissen a stoßen mají zvláštní časování:
ich weiß ich stoße
du weißt du stößt
er/sie/es weiß er/sie/es stößt
wir wissen wir stoßen
ihr wisst ihr stoßt
sie wissen sie stoßen
D. Pomocná slovesa haben, sein a werden
ich habe ich bin ich werde
du hast du bist du wirst
er/sie/es hat er/sie/es ist er/sie/es wird
wir haben wir sind wir werden
ihr habt ihr seid ihr werdet
sie haben sie sind sie werden
Slovesa s odlučitelnými předponami
Odlučitelné předpony se při časování v přítomném čase, préteritu (minulém čase jednoduchém) a imperativu (rozkazovacím způsobu) přesunují na konec věty:
Der Zug fährt um 11 Uhr ab. (sloveso v infinitivu: abfahren) – Vlak odjíždí v 11 hodin.
Was hast du jetzt vor? (sloveso v infinitivu: vorhaben) – Co teď zamýšlíš?
K nejčastějším odlučitelným předponám patří: ab-, an-, auf-, aus-, ein-, fest-, fort-, her-, mit-, nach-, statt-, teil-, um-, vor-, weg-, zu-, zurück-, zusammen-.
Rozkazovací způsob
Rozkazovací způsob se tvoří:
- v 2. os. j. č. vypuštěním osobního zájmena a koncovky –st.
du spielst à spiel!
U některých sloves se přidá koncovka –e (u sloves s kmenem na –t, -d, -tm, -chn, -ffn, -ig), např.
du öffnest à öffne!
- v 2. os. mn. č. vypuštěním osobního zájmena ihr:
ihr spielt à spielt!
- v 1. os. mn. č. přehozením osobního zájmena a slovesného tvaru:
wir spielen à spielen wir!
- při vykání rovněž přehozením osobního zájmena a slovesného tvaru:
Sie spielen à spielen Sie!
U sloves s přehláskou kmenového -a- se rozkazovací způsob 2. os. j. č. tvoří bez přehlásky:
du fährst à fahr!
U sloves, kde se kmenové -e- mění v -i- nebo -ie-, se tato změna zachová i u rozkazovacího způsobu:
du gibst à gib!
du liest à lies!
Časování modálních sloves v přítomném čase
V němčině je šest modálních (způsobových) sloves, která určitým způsobem „modifikují“ děj. Často se pojí s infinitivem
Ich muss schon gehen. – Musím už jít.
mohou však stát i samostatně:
Ich will nicht mehr. – Už nechci.
V jednotném čísle většinou mění kmenovou samohlásku:
müssen |
können |
dürfen |
sollen |
wollen |
mögen | |
(muset) |
(moci, umět) |
(smět) |
(mít závazek, povinnost) |
(chtít) |
(mít rád) | |
ich |
muss |
kann |
darf |
soll |
will |
mag |
du |
musst |
kannst |
darfst |
sollst |
willst |
magst |
er/sie/es |
muss |
kann |
darf |
soll |
will |
mag |
wir |
müssen |
können |
dürfen |
sollen |
wollen |
mögen |
ihr |
müsst |
könnt |
dürft |
sollt |
wollt |
mögt |
sie |
müssen |
können |
dürfen |
sollen |
wollen |
mögen |