Německý jazyk
1.10.1 Slovosled věty oznamovací
1.10.1 Slovosled věty oznamovací
Oznamovací věta může mít dva typy slovosledu – přímý a nepřímý. Určité sloveso (přísudek) stojí však vždy na druhém místě.
A) Přímý slovosled
1. |
2. |
3. |
podmět |
přísudek |
případné další větné členy |
Ich |
spiele |
gern Tischtennis. |
Die Pizza |
liegt |
seit drei Tagen im Kühlschrank. |
Ich |
lerne |
Deutsch. |
Das Baby |
schläft. |
B) Nepřímý slovosled
Chceme-li některý větný člen zdůraznit, přesuneme jej na první místo ve větě. Přísudek zůstává na druhém místě, hned za ním následuje podmět.
1. |
2. |
3. |
(4.) |
zdůrazněný člen |
přísudek |
podmět |
případné další větné členy |
Tischtennis |
spiele |
ich |
gern. |
Seit drei Tagen |
liegt |
die Pizza |
im Kühlschrank. |
Den Tisch |
kaufe |
ich. |
C) Větný rámec
Závislý infinitiv, příčestí minulé nebo odlučitelná předpona se kladou na konec věty. Spolu s určitým tvarem slovesa tvoří tzv. větný rámec. Principy přímého i nepřímého slovosledu zůstávají zachovány.
Přímý slovosled:
1. |
2. |
3. |
4. |
podmět |
přísudek |
příp. další členy |
infinitiv/příčestí/předpona |
Martin |
kann |
natürlich sehr gut |
schwimmen. (infinitiv) |
Ich |
habe |
gestern Tischtennis |
gespielt. (příčestí minulé) |
Sie |
macht |
das Licht |
aus. (odlučitelná předpona) |
Das Medikament |
wird |
verschrieben. (příčestí minulé u trpného rodu) |
Větný rámec zůstává zachován i v případě nepřímého slovosledu:
1. |
2. |
3. |
4. |
5. |
zdůrazněný člen |
přísudek |
podmět |
příp. další členy |
infinitiv/příčestí/předpona |
Natürlich |
kann |
Martin |
sehr gut |
schwimmen. (infinitiv) |
Gestern |
habe |
ich |
Tischtennis |
gespielt. (příčestí minulé) |
Selbstverstädlich |
macht |
sie |
das Licht |
aus. (odlučitelná předpona) |
D. Souřadné souvětí
Souřadné souvětí se skládá ze dvou nebo více hlavních vět, které mohou být spojeny spojkou nebo mohou stát bez ní:
Sie gehen ins Kino und ich bleibe zu Hause.
Sie gehen ins Kino, ich bleibe zu Hause.
a) spojky vyžadující přímý slovosled:
Spojky souřadící jsou: und (a, i), aber (ale, avšak), denn (protože), oder (nebo), sondern (nýbrž, ale). Tyto spojky nemění slovosled věty, kterou uvozují (ať se již jedná o větu oznamovací nebo tázací – slovosled věty tázací viz 1.10.2):
Ich muss lernen, aber ich möchte lieber schwimmen gehen.
Ich lerne, denn ich möchte gut Deutsch sprechen.
Lernen wir oder gehen wir schwimmen?
b) spojky vyžadující nepřímý slovosled:
Některé spojky souřadící uvádějí větu s nepřímým slovosledem (nepřímý slovosled viz 1.10.1. B). Jedná se o spojky also (tedy, tudíž) a příslovce ve funkci spojky außerdem (kromě toho, mimo to), deshalb, darum, deswegen (proto), dann (potom), sonst (jinak), trotzdem (přesto).
Ich fühle mich nicht gut, deshalb gehe ich zum Arzt.
Beeil dich, sonst verpasst du den Bus.