Verejne_zdravotnictvi
2.1.1 Zdravotnický systém založený na všeobecném zdravotním pojištění
2.1.1 Zdravotnický systém založený na všeobecném zdravotním pojištění
Zdravotnický systém založený na všeobecném zdravotním pojištění je založen na myšlence všeobecné dostupnosti zdravotní péče. Zdravotní péče je hrazena z veřejného (povinného) zdravotního pojištění. Platí princip solidarity, kdy každý občan přispívá do základního fondu zdravotní pojišťovny dle svých možností (obvykle určité procento z vyměřovacího základu) a zdravotní péči čerpá dle svých potřeb. V Evropě je pravidlem státní garance za zdravotní péči pro všechny obyvatele. Tomuto modelu se také říká historicky „bismarckovský“. Zdravotnický systém založený na veřejném (povinném) zdravotním pojištění byl uplatňován nejdříve v Německu, Francii, Rakousku, Holandsku, Belgii, Lucembursku, Švýcarsku a v 90. letech 20. století byl zaveden také v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku aj. Tento model je historicky nejstarším zdravotnickým systémem, vznikl koncem 19. století v Německu a jeho zakladatelem byl Otto von Bismarck. Zdravotní pojištění je součástí komplexního sociálního zabezpečení, které se stalo povinným (spolu s nemocenským, úrazovým a důchodovým pojištěním). Zaměstnavatelé a zaměstnanci mají povinnost platit sociální/zdravotní pojištění jako určité procento příjmu. Zdravotní pojišťovny jsou většinou veřejné a neziskové, někdy také soukromé a jejich počet je různý. Rozsah garantované péče je vesměs podobný, existují však určité rozdíly mezi jednotlivými státy. Platí princip solidarity.
Výhody bismarckovského modelu zdravotnictví
- všeobecná dostupnost zdravotní péče, rovný přístup
- jistota pojištěnce, že bude poskytnuta potřebná péče
- vysoká kvalita péče
- svobodný výběr a pluralita poskytovatelů zdravotní péče
- spokojenost pacientů
- výrazná decentralizace, významnou roli mají regionální orgány a poskytovatelé, méně pravomocí centrální vláda
- povinnost zdravotní pojišťovny občana pojistit, ať je jeho zdravotní stav jakýkoliv
Nevýhody bismarckovského modelu zdravotnictví
- vysoká cena péče (dlouhodobě v řadě zemí přesahuje 10 % HDP, přesto jsou však náklady na zdravotnictví nižší než v zemích s tržním zdravotnictvím, neboť např. v USA činí tyto náklady 17 % HDP)
- velké administrativní náklady (provoz pojišťoven, IT technologie, velký počet administrativního personálu)
- složitost vztahů pacient – poskytovatel zdravotní péče – pojišťovna