Zdravotnicka_psychologie
1.3.2 Osobnost typu A
1.3.2 Osobnost typu A
Na základě dlouhodobých výzkumů zjistili lékaři Meyer Friedman a Ray H. Rosenman (1975), že určitý typ chování zvyšuje pravděpodobnost onemocnění koronární chorobou srdeční. Do té doby byly známy rizikové faktory, jako jsou kouření a obezita, ale tito autoři prokázali, že dalším faktorem zvyšujícím pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění je určitá všeobecná reaktivita lidského organizmu na životní zátěže, která se projevuje v charakteristickém vzorci chování.
Toto chování, obsahující verbální i neverbální složku, bylo pozorováno zkušenými výzkumnými pracovníky v rozhovorech s velkým souborem respondentů. Jeho charakteristické projevy byly následující:
Verbální i neverbální projevy netrpělivosti a hostility, které zahrnovaly různé grimasy, mrkání očima, rychlou a výbušnou řeč, sezení na okraji židle, přerušování druhých v hovoru, skákání jím do řeči, doplňování druhých v pauzách atp. Celkově lze říci, že lidé tohoto typu vykazovali výraznější projevy netrpělivosti, hněvu a soutěživosti. Tento typ chování označili autoři jako chování typu A.
Lidé s chováním typu B naopak se projevovali celkově mnohem uvolněněji, seděli pohodlně na celé židli a opírali se, téměř nepřerušovali druhé a neskákali jim do řeči a daleko více druhým naslouchali.
Friedman a Roseman prokázali, že pravděpodobnost onemocnění na srdeční infarkt je u lidí s chováním typu A asi 15%. U lidí s chováním typu B je tato pravděpodobnost o 8 % nižší (cca 7 %). Všeobecně uznávaným se tento poznatek stal v roce 1980, kdy americký National Institut of Health publikoval závěr, že chování typu A je stejně významným – nebo možná i významnějším – rizikovým faktorem koronární choroby srdeční jako jsou kouření, cholesterol a obezita.
Teoretické vymezení
Chování typu A je psycho-somaticko-behaviorálním komplexem, který vykazují lidé, kteří nejsou schopní posoudit svoji vlastní kompetenci. Tito lidé se posuzují podle toho, jak je hodnotí lidé, které pokládají za lepší, než jsou sami. A aby zvýšili svoji hodnotu v očích druhých, snaží neustále zvyšovat kvantitu svých výkonů. Jejich sebevědomí je stále více závislé na sociálním postavení, jehož dosáhli. Avšak žádná míra sebevědomí, jež takto získají, nestačí ke zmírnění jejich nejistoty a z ní vyplývající nervozity a neklidu způsobených závislostí na vnějších kritériích, na autoritě druhých lidí.
Nicméně se však tito lidé ve snaze o dosažení uspokojivého pocitu sebevědomí neustále snaží o zvýšení kvantity svých výkonů. A je to právě tento vytrvalý a nekončící boj o to dosáhnout stále více a více – zpravidla za stále méně a méně času –, spolu s jakousi volně plovoucí avšak skrytou a zpravidla dobře zracionalizovanou hostilitou (nevraživostí, nepřátelstvím), z čeho sestává vzorec chování typu A. Pocity spěchu a hostility dávají vzniknout podrážděnosti, netrpělivosti, rozmrzelosti a vzteku, které představují patogenetické jádro tohoto vzorce chování (Friedman, 1980).
Stručně můžeme hlavní psychologické dimenze tohoto typu chování charakterizovat takto:
- kognice: potřeba vnější kontroly, charakteristický atribuční styl
- emoce: netrpělivost, podrážděnost, rozmrzelost, vztek, hostilita, nejistota
- motivace: podávat vysoké výkony, soupeřivost, ambicióznost
- motorika a otevřené chování: čilost, rychlost, hyperaktivita, pracovní angažovanost
- expresivní chování: hlasitá a rychlá mluva, napětí obličejových svalů, psychomotorická aktivita.
Měření chování A / B
K měření těchto dvou typů chování je užívána celá řada různých nástrojů. Pro ilustraci uveďme několik položek z jednoho z nich. Máte v něm uvést vaše obvyklé a typické způsoby chování a způsoby myšlení a prožívání. Mezi položkami jsou například tyto:
- Když někdo se mnou mluví a já vím, co asi bude říkat dál, skáču mu do řeči, přerušuji ho a doplňuji za něj věty.
- Mám tendenci jíst, chodit a mluvit velmi rychle.
- Většinu mých přátel a známých tvoří lidé, které znám z práce.
- Když hraji nějakou hru (tenis, golf), chci vždy vyhrát.
Kdo je člověkem s chováním typu A?
I bez diagnostických pomůcek lze však někdy poměrně spolehlivě člověka s tímto typem chování identifikovat. Je to člověk, který:
- plánuje více a více aktivit na stále menší časové období
- nevšímá si prostředí a hezkých věcí
- popohání druhé lidi v řeči
- stává se nepříčetný, pokud musí stát ve frontě nebo musí jet za autem, které podle něj jede příliš pomalu
- výrazně gestikuluje při mluvení
- často se pohupuje v kolenou a „bubnuje“ prsty
- občas v řeči vybuchne a používá hrubé výrazy
- být všude včas se pro něj stalo fetišem
- je pro něj obtížné sedět a nic nedělat
- snaží se za každou cenu vyhrát každou hru, i když hraje s dětmi
- posuzuje vlastní úspěch i úspěch druhých v číslech (např. počet vyšetřených pacientů, napsaných článků apod.)
- stává se netrpělivým, když pozoruje druhé, jak dělají něco, co by dokázal dělat lépe a rychleji
- „pomlaskává“ ústy, pokyvuje hlavou, zatíná pěsti, nasává vzduch během mluvení
- mrká rychle očima nebo podrážděně stahuje obočí.
Fyziologické koreláty – „rychlá reakce, pomalé odeznívání“
Osobnostní charakteristiky lidí se syndromem A – uspěchanost, netrpělivost, soutěživost, hostilita – se projevují zejména tehdy, jsou-li v situaci, která pro ně představuje ohrožení nebo výzvu, tedy stres. Stres se projevuje – ve srovnání s jedinci s chováním typu B – u těchto jedinců zejména těmito příznaky:
- rychlejší reakce autonomního systému
- silnější reakce autonomního systému
- pomalejší odeznívání.
Stres u nich tedy způsobuje labilní a rychlé reakce kardiovaskulárního systému (například výrazné zrychlení srdečního tepu) a neurohumorálního systému (například produkce kortisolu). Sympatický systém reaguje u těchto jedinců na stresory velmi intensivně, zejména zvýšením krevního tlaku, ačkoliv se u nich nemusí v normálních podmínkách objevit žádné příznaky hypertenze.
Druhou charakteristikou je, že se tito jedinci zotavují jen velmi pomalu, tj. stresová reakce u nich přetrvává ještě poměrně dlouho po ukončení působení stresorů.
Tato fyziologická labilita a špatná schopnost návratu do původního stavu bývá obecně pokládána za významnou příčinu poruch srdečního a cévního charakteru.
Například Palmero, Diez a Anseniová (2001) vybrali na základě administrace jistého dotazníku měřícího chování typu A/B 45 studentů, kteří skórovali v této škále velmi vysoko, a 44 jiných studentů, kteří v ní naopak skórovali velmi nízko.
Jako index měření rychlosti aktivace a rekuperace sympatického nervového systému použili rychlost srdečního tepu, již měřili elektrokardiografem.
Celé sezení bylo rozděleno do tří částí a trvalo celkem 40 minut. V první etapě seděli studenti po deset minut pohodlně v pohovce ve zcela tiché místnosti. Přitom jim byla elektrodami měřena elektrická aktivita srdce (adaptace). Ve druhé etapě jim bylo – jako součást regulérní zkoušky – zadáno ve dvouminutových intervalech celkem deset poměrně obtížných otázek. Tato etapa trvala celkem dvacet minut (test; stresor). Ve třetí etapě jim byla ještě po dalších deset minut snímána srdeční aktivita; opět v situaci úplného klidu (rekuperace, zotavení).
Výsledky potvrzují hypotézu rychlé aktivace a pomalé rekuperace fyziologických reakcí jedinců, kteří vykazují chování typu A. Jsou znázorněny v následujícím grafu.
Graf 1 Závislost fyziologické reakce na typu osobnosti (A vs B)
Zdroj: Palmero, F., Diez, J. L., Adensko, A. B. (2001) Type A behavior pattern today: Relevance of the JAS-S factor to predict heart rate reactivity. British Medicine 2001, 27, 28-36.
Je z nich patrné, že v první etapě (po příchodu) byla míra aktivity u jedinců s chováním typu A i u jedinců s chováním typu B velmi podobná. U jedinců charakterizovaných chováním typu A však došlo v etapě testu znalostí a schopností k mnohem silnějšímu vybuzení (arousalu) a že vybuzení u nich odeznělo mnohem pomaleji než u jedinců s chováním typu B.