Zdravotnicka_psychologie
2.5.1 Zdravé interpersonální vztahy a svěřování se druhým
2.5.1 Zdravé interpersonální vztahy a svěřování se druhým
Irvin Altman a Dolmas Taylor předložili v roce 1973 jako pokus o popis a výklad vývoje interpersonálních vztahů teorii, která předpokládá, že vývoj vztahu je závislý na míře intimnosti, tj. na tom, co o sobě druhému řekneme a jak citlivých témat se sdělení týká. Svoji teorii označili názvem teorie sociální penetrace. Podle této teorie vývoj vztahu prochází etapami, které do určité míry odpovídají struktuře osobnosti. Pro osobnost jsou příznačné různé úrovně či vrstvy, v nichž jsou uloženy informace, které jsou různě osobní či intimní – od vnější vrstvy obsahující povrchní informace po nejhlubší obsahující ty nejintimnější informace. Podle této teorie se vztah vyvíjí postupným odkrýváním se druhému.
Interpersonální dimenze osobnosti
Osobnost si podle těchto autorů můžeme představit jako cibuli. Vnější vrstvy jsou měkké a máme-li nůž, snadno do nich pronikneme. Čím více však jdeme do hloubky, tím jsou vrstvy těsněji u sebe a tím jsou tužší, nesnadno se do nich proniká.
Autoři rozlišují tři základní vrstvy:
- veřejné já
- vnitřní já
- nejvnitřnější jádro.
Osobnost sestává z idejí, přesvědčení, citů a emocí vztahujících se k sobě, druhým lidem a ke světu. V její struktuře existují dvě základní dimenze, hloubky a šířky
1) Dimenze hloubky se vztahuje k počtu hlavních tématických oblastí osobnosti. Patří k nim například zaměstnání, politika, náboženství, filosofie, umění, sex rodiče, rodina. Tyto hlavní oblasti či kategorie variují v dimenzi hloubky (centrální—periferní).
- Informace týkající se takových charakteristik jakými jsou například věk a pohlaví se nalézají v periferních (povrchových) vrstvách osobnosti, postoje, názory a hodnoty jsou ve vrstvách o něco hlubších a v samotném centru osobnosti se nacházejí obavy, úzkosti a sebepojetí.
- Hlouběji (či centrálněji) lokalizované oblasti mají větší vliv na oblasti periferní než je tomu naopak. Jsou rovněž více propojené s ostatními atributy osobnosti. Víme-li tak například něco o určitém ústředním aspektu osobnosti, můžeme odvodit řadu periferních osobnostních charakteristik.
- Směrem od periferních k centrálním vrstvám osobnosti variují charakteristiky a informace od obecných (běžných a známých) k jedinečným a od dobře viditelných k málo viditelným. Lze tak snáze pozorovat preference v oblékání a úpravě vlasů než důležité oblasti sebepojetí.
- Stupeň zranitelnosti v určité oblasti osobnosti roste s dimenzí hloubky.
- Hlubší vrstvy osobnosti obsahují charakteristiky, které jsou méně sociálně žádoucí.
- Hlubší aspekty osobnosti se pravděpodobněji týkají celkového ega a sebepojetí než specifických situačních aspektů.
Obrázek 17 Typ vtahu v závislosti na jeho dimenzích
Zdroj: Altman, I., & Taylor, D. (1973) Social Penetration: The Development of Interpersonal Relationships. New York: Holt.
2) Dimenze šířky se týká jednotlivých tématických oblastí. Na každé úrovni hloubky (například zcela povrchní) se nalézá řada témat. Já mohu být například milovníkem psů a bavit se s různými lidmi na toto téma různě intenzivně: s někým prohodím jen pár slov při setkání v parku, s někým jiným se o psech mohu bavit hodiny. V obou případech jde o neosobní téma na stejné úrovni hloubky. Já se mohu s někým bavit na povrchní úrovni nejen o psech, ale i o včerejším filmu v televizi či o novinkách ve světě počítačů. To vše opět na stejné úrovni hloubky.
Vývoj vztahu
Podle základní hypotézy této teorie vývoj vztahu znamená pohyb v obou směrech. Různé vztahy jsou definovány tím, jaké místo zaujímají v tomto dvojdimenzionálním prostoru. Autoři uvažují o pěti úrovních vztahů či sebeodkrývání:
ÚROVEŇ Č. 5
Náhodný známý:
pejskaři, prodavačka, vrátný |
Explorace. Komunikace je zde zcela neosobní, snažíme se při ní o „prolomení ledů“. Je vedena na zcela povrchní úrovni, která se netýká identit (osobností, názorů, hodnot atp.) komunikujících. To je dneska počasí! Jak se máte? Vy máte krásného pejska! Zdvořilá konverzace „o ničem“. |
ÚROVEŇ Č. 4
Známý od vidění:
chodili jsme spolu do ZŠ, známý známého |
Kognitivní stádium: fakta. Komunikace, při níž si vyměňujeme informace osobního rázu, které se však týkají pouze faktů a biografických údajů. Presentujeme při ní své „public self“, svoji veřejnou identitu. Do jaké školy teď chodíš? A učil vás také X. Y.? Viděla jsi ten nový film s Waltzem? |
ÚROVEŇ Č. 3
Kamarád:
spolupracovník, člen stejné party, … |
Kognitivní stádium: názory a postoje. V dalším kroku, když o sobě již leccos víme, hovoříme o různých otázkách a uvědomujeme si, zda jsme si názorově blízcí, zda máme podobné politické postoje, zda máme rádi stejnou hudbu, stejné herce, stejné knížky atp. Již to začíná být více o nás. Ale současně hrozí, že se objeví první rozdíly a neshody, které povedou k tomu, že vztah ukončíme, nebo zakonzervujeme na této úrovni vývoje – nebudeme se spolu prostě na určitá témata bavit. |
ÚROVEŇ Č. 2
Dobří přátelé:
2 až 3 lidé |
Afektivní stádium: osobní city a vztahy. Pokud vztah prohlubujeme, pokročíme v rozhovorech na úroveň, kdy hovoříme i o tom, koho si v našem prostředí vážíme a koho ne, koho máme rádi a koho neradi – a také proč. Postupně mluvíme i o našich vzájemných citech, ujasňujeme si je, utvrzujeme se v nich vzájemně atp. V této rovině jsme již velmi zranitelní, jde o sdělování informací, které zdaleka nejsou určeny pro každého; pouze pro ty, kterým zcela důvěřujeme. |
ÚROVEŇ Č. 1
Nejlepší přítel/kyně, „láska“
|
Afektivní stádium: extáze a vytržení. Jde o komunikaci na úrovni, kdy druhému říkáme vše. Tato komunikace může nabýt podobu jakýchsi vrcholných okamžiků, může při ní docházet k setkání se druhým i se sebou novými způsoby, které oba proměňují. Patří mezi ně i extatické zážitky. Je ještě o něco vzácnější než otevřenost a odvaha, jež předpokládá. |
Tabulka 5 Základní charakteristiky vztahů
Zdroj: Altman, I., & Taylor, D. (1973) Social Penetration: The Development of Interpersonal Relationships. New York: Holt.
Svěřování se jako základ zdraví
Tato teorie, která je při zkoumání účinků sociální opory dosud velmi málo používaná, naznačuje, že sociální opora má různé účinky podle toho, na jak intimní úrovni se druzí, kteří nám ji poskytují, nalézají.
Tato teorie a jí inspirované výzkumy však vedly i k jednomu překvapivému zjištění. V některých případech mají tendenci se vzájemně svěřovat s velmi intimními záležitostmi i lidé, u nichž nedošlo k vývoji vztahu v této sekvenci. Týká se to především situací, kdy dopředu očekávají, že vůbec nedojde k vytvoření vztahu. Například se setkají dva zcela neznámí lidé na letišti a ví, že se již nikdy nepotkají. (Určitou obdobou je terapeutický vztah.) Mají tato svěření se neznámým lidem blahodárné účinky na jejich zdraví?
Výsledky výzkumů ukazují, že jedním z důležitých mechanismů působení sociální opory je právě skutečnost, že se mohu druhému svěřit s intimními tématy.