Zdravotnicka_psychologie

2.8.2 Kdo je ohrožen tímto syndromem

2.8.2 Kdo je ohrožen tímto syndromem?
 
 
Kebza a Šolcová (2003) uvádějí ve své publikaci rozsáhlý výčet profesí, které jsou ohrožené tímto syndromem. Je z něj evidentní, že se za 30 let zkoumání vyhoření počet těchto profesí výrazně rozrostl.
Patří mezi ně sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech; zdravotní sestry a další zdravotničtí pracovníci; lékaři (zvláště lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.); psychologové a psychoterapeuti; učitelé na všech stupních škol; duchovní a řádové sestry; pracovníci pošt všeho druhu, zejména pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé; úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy; dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.); poradci a informátoři; pracovníci věznic; právníci (zejména advokáti); v některých případech policisté a kriminalisté; za určitých okolností i příslušníci ozbrojených sil; někteří profesionální funkcionáři;  a někdy i politici, manažeři atp.
Je zřejmé, že tímto syndromem jsou ohroženi pracovníci ve všech profesích, ve kterých dochází k častému kontaktu s lidmi. Avšak patrně ne všichni. V počátcích patrně musí být očekávání, že daná profese umožní jedinci najít smysl života nebo že mu alespoň umožní být prospěšný a užitečný lidem. Vyhoření je pak někdy výsledkem, závěrečnou fází procesu, která má několik etap.