Biofyzika

7.7.1 Hlavní optické části oka

7.7.1 Hlavní optické části oka
 
 
Světlo přicházející do oka prochází postupně těmito transparentními optickými částmi.Rohovka tvoří přední část očního bulbu, má přibližně kulový tvar a index lomu 1,377. Poloměr přední strany je 7,8 mm, zadní strany 6,5 mm.
 
 
Přední komora oční je naplněna očním mokem (humor aquaeus), zcela průhledným, s indexem lomu 1,336. Rozhraní tvořené zadní stěnou rohovky a očním mokem je tedy možno z optického hlediska zanedbat.
Zadní komora oční je prostor mezi zadní plochou duhovky a ciliárním aparátem. Prostor za zadní plochou závěsného aparátu a oční čočky je naplněn transparentním gelem zvaným sklivec (corpus vitreum), který obsahuje 99 % vody a má index lomu 1,336.
Mezi přední komorou a čočkou je umístěna duhovka (iris), v jejímž středu je kruhový otvor (zornice), jehož průměr se může reflexně měnit rozmezí 2–8 mm. Velikost zornice se mění při akomodaci a při různých intenzitách světla vstupujícího do oka.
Oční čočka má nehomogenní strukturu a různý poloměr křivosti přední a zadní stěny (10 a 6 mm). Vzhledem k heterogenní struktuře čočky neexistuje jednotný index lomu.
Optická mohutnost čočky se může měnit. Čočka je zavěšena na svalovém ciliárním aparátu, který má schopnost měnit zakřivení přední i zadní strany čočky a měnit tak její optickou mohutnost. Této vlastnosti čočky se říká akomodace.
 
Optická soustava oka
Oko je možno považovat za centrovanou optickou soustavu. Všechny optické části tvořící oko je možno přirovnat ke kulovým vrchlíkům, jejichž středy jsou na jedné přímce, tzv. geometrické ose oka.
Průměrná optická mohutnost této centrované soustavy je +60 D ( ±3,5 D). Tato hodnota platí pro normální lidské oko v klidu, ve kterém vzniká obraz předmětu umístěného v nekonečnu na sítnici. Optická mohutnost čočky je 20 D. Optická mohutnost rohovky je 42,4 D.
Přibližně uprostřed zadní strany komory je v sítnici malá jamka o průměru asi 0,3 mm. Zde, v místě, zvaném žlutá skvrna, je zraková ostrost a rozlišovací schopnost oka největší. Zde také vzniká obraz předmětu pozorovaného okem.