Ochrana_verejneho_zdravi
14 Spolupráce orgánů státní správy v ochraně veřejného zdraví
14 Spolupráce orgánů státní správy v ochraně veřejného zdraví
14.6 Testovací otázky
Krajské hygienické stanice mají v „zákonu č. 258/2000 Sb.“ za úkol
- spolupracovat se správními úřady a s orgány samosprávy při tvorbě zdravotní politiky příslušného regionu
- podílet se na úkolech Integrovaného záchranného systému
Definice zdravotní politiky
Zdravotní politiku můžeme definovat jako cílevědomou činnost státu, ale i ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky, zaměřenou na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva. Úlohou zdravotní politiky je proces podpory, ochrany a obnovy zdraví. Primárním cílem jakkoliv pojaté zdravotní politiky je uchování a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva.
Zdravotní politika je vyjádřením zájmu státu o zdraví občanů dosahovaným prostřednictvím politických prostředků. Její základní cíl je zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva prostřednictvím intervencí směřujících k ovlivnění příčin a podmínek, které mají dopad na zdraví a nemoci v populaci. Za základní determinanty, které ovlivňují zdraví, se považují genetické vlivy, životní prostředí, životní styl a systém zdravotnické péče. Vliv zdravotnické péče na zdravotní stav obyvatel je dán obsahem a hloubkou medicínského poznání a reálnou schopností jeho implementace do praktických aktivit a opatření.
Zdravotní politiku lze také vymezit jako rozhodovací procesy, realizované příslušnými aktéry zdravotní politiky na různých úrovních (nadnárodní, národní, regionální, lokální, na úrovni organizací či jednotlivců). Předmětem takových rozhodnutí jsou na jedné straně pravidla – právní normy (tvorba zdravotní politiky) a na druhé straně pak praktická realizace zdravotní politiky (implementace) v každodenní praxi veřejné správy, řídicí činnosti či přímo poskytování zdravotnických služeb, realizace podpory zdraví.
Zdravotní politika je charakterizována multidisciplinárním přístupem (veřejná správa, politologie, sociologie, ekonomie, medicína, epidemiologie, demografie, veřejná ekonomika, ekonomika zdravotnictví, řízení, správní právo, teorie práva, politická filozofie, zdravotnické právo, etika ve zdravotnictví, sociologie medicíny).
Předpokladem zdravotní politiky je existence subjektů, které mají zájem a schopnost realizovat veřejné programy s maximálním efektem pro společnost.
Členění zdravotní politiky
Zdravotní politiku lze členit do několika dimenzí
- globální/nadnárodní zdravotní politiku, jejím tvůrcem a naplňovatelem je stát
- regionální, lokální zdravotní politiku, jejím tvůrcem a naplňovatelem je kraj a jednotlivé municipality (města, obce s rozšířenou působností)
- jednotlivé právnické a fyzické osoby jako součásti zdravotnického systému
Literatura:
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů [online]. Ministerstvo zdravotnictví. [cit. 2014-02-10]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258.
Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů [online]. Ministerstvo vnitra. [cit. 2014-02-14]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/soubor/239-2000-pdf.aspx.