Ochrana_verejneho_zdravi
10.6 Mezinárodní zdravotnické předpisy
10.6 Mezinárodní zdravotnické předpisy
Mezinárodní spolupráce v oblasti prevence šíření infekčních onemocnění v důsledku migrace osob a pohybu zboží má své začátky v třicátých letech 19. století. V roce 1851 byla na mezinárodní zdravotnické konferenci v Paříži navržena první mezinárodní konvence a v roce 1892 byla v Benátkách přijata první mezinárodní zdravotní úmluva s cílem zabránit rozšíření cholery do Evropy přes Suezský průplav. Z pohledu vývoje Mezinárodních zdravotnických předpisů je zásadní rok 1969, kdy byly revidovány Mezinárodní zdravotnické stanovy z roku 1951, které byly přejmenovány na Mezinárodní zdravotnické předpisy (MZP).
Epidemiologická situace začátkem devadesátých let 20. století byla charakteristická rozsáhlými epidemiemi cholery v Jižní Americe, moru v Indii a horečky Ebola v Africe. Také situace v 21. století potvrdila, že frekvence epidemiologických hrozeb nabývá stále více rozměrů, které jsou nepřehlédnutelné a je nutné je koordinovaně řešit a v roce 2005 provedla Světová zdravotnická organizace zatím poslední revizi MZP. Cílem MZP 2005 je zamezení mezinárodnímu šíření chorob, ochrana proti nim a vyvarování se zbytečnému narušení mezinárodního provozu a obchodu. MZP 2005 mimo jiné stanovují, že smluvní státy zhodnotí schopnost stávajících národních struktur a zdrojů plnit minimální stanovené požadavky a na tomto základě vypracují a budou provádět akční plány.
Národní akční plán České republiky pro případ vzniku události podléhající Mezinárodním zdravotnickým předpisům (AP ČR) podává souhrn potřebných informací o požadavcích Světové zdravotnické organizace, analyzuje dostupné kapacity v ČR a uvádí potřebná opatření včetně stanovení odpovědných subjektů a časového harmonogramu plnění úkolů pro zajištění jejich implementace.
Hlavním cílem AP ČR je zajistit naplnění požadavků Mezinárodních zdravotnických předpisů z roku 2005 v České republice ve spolupráci s věcně příslušnými resorty a dalšími správními úřady. Jedná se zejména o plnění úkolů pro zjišťování, hodnocení a oznamování událostí s potenciálem pro ohrožení veřejného zdraví v mezinárodním měřítku. Posouzení, hlášení a reakce jsou nyní požadovány u všech onemocnění a u událostí s potenciálem pro ohrožení veřejného zdraví na mezinárodní úrovni.
Nositelem hlavní gesce v oblasti plnění požadavků Světové zdravotnické organizace je Ministerstvo zdravotnictví. Implementace Mezinárodních zdravotnických předpisů je procesem, který přináší nové úkoly napříč všemi rezorty odpovědnými za zajištění připravenosti na hrozby biologického, radiačního a chemického charakteru s potenciálem pro dopady na zdraví v mezinárodním měřítku.
Mezinárodní zdravotnické předpisy stanovují kapacitní požadavky na dohled a reakci od místní po národní úroveň a kapacitní požadavky na stanovená letiště, přístavy a pozemní hraniční přechody (vstupní místa).
Mezinárodní zdravotnické předpisy požadují, aby každý smluvní stát ustanovil nebo založil Národní kontaktní místo (NKM MZP) pro komunikaci ve věcech týkajících se těchto předpisů a orgány, které budou odpovídat za provádění zdravotnických opatření podle uvedených předpisů.
V České republice byl předáváním a příjmem informací o událostech, které mohou představovat ohrožení veřejného zdraví v mezinárodním měřítku pověřen hlavní hygienik ČR, vybraní pracovníci Ministerstva zdravotnictví ČR, Státní veterinární správy a Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Příjem informací ze SZO, které jsou určeny NKM MZP, je v ČR zabezpečen 24 hodin denně 7 dní v týdnu na základě dohody o spolupráci mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR a Ministerstvem vnitra ČR – generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR.
Hlavním předpokladem izolace a léčby osob infikovaných původci vysoce nakažlivých nemocí (VNN) je technické vybavení infekčních pracovišť, které zajišťuje požadovanou úroveň biologické ochrany a vyškolený zdravotnický personál. V současné době je nejvyšší úroveň biologické ochrany, pokud jde o lůžková zdravotnická zařízení určená k izolaci nemocných s VNN, zajištěna na Infekční klinice Fakultní nemocnice Na Bulovce. Zde je provozováno Centrum vysoce nebezpečných nákaz s celkovou kapacitou 10 lůžek. Vybraní pracovníci Centra vysoce nebezpečných nákaz jsou dlouhodobě školeni v oblasti specializované péče o nemocné s vysoce nakažlivými nemocemi. Při vyčerpání kapacity Centra vysoce nebezpečných nákaz je možno pro izolaci nemocných s vysoce nebezpečnou nákazou při vyhlášení krizového stavu a v souladu s právními předpisy vztahujícími se k poskytování zdravotní péče, využít lůžkovou kapacitu Centra biologické ochrany v Těchoníně, které rovněž zajišťuje nejvyšší požadovanou úroveň biologické ochrany.
V ČR je systém hlášení případů infekčních onemocnění propracován v souladu s požadavky Mezinárodních zdravotnických předpisů na včasnou detekci a hlášení infekčních onemocnění s možnými dopady na veřejné zdraví z místní úrovně na krajskou a národní úroveň a je naplněn činností zdravotnických zařízení, orgánů ochrany veřejného zdraví, zdravotních ústavů a Státního zdravotního ústavu.
Nosným prvkem tohoto systému jsou krajské hygienické stanice a jejich územní pracoviště, které zajišťují příjem hlášení od diagnostikujících lékařů, validaci hlášených
dat, epidemiologické šetření a hlášení případů a událostí na národní úroveň.
Příjem a předávání informací o výskytu infekčních onemocnění s možnými či prokázanými mezinárodními dopady jsou zajištěny zapojením ČR do systému Evropské unie Early warning and response system (EWRS). Vybraní pracovníci odboru ochrany veřejného zdraví MZ ČR zajišťují nepřetržitou pohotovost pro komunikaci v rámci uvedeného systému, který je v gesci Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ve Stockholmu.
Detekce potenciálních hrozeb šíření alimentárních onemocnění infekčního původu ze zahraničí je v ČR zajištěna přístupem vybraných pracovníků SZÚ a MZ ČR do elektronického systému Evropské unie EPIS (Epidemic Intelligence Information System), který je v gesci ECDC.
Informace z EPIS jsou určenými pracovníky SZÚ předávány krajským hygienickým stanicím a laboratořím zdravotnických zařízení za účelem provedení podrobného epidemiologického a laboratorního šetření a zajištění hlášení detekovaných případů na národní úrovni.
Národní akční plán České republiky pro případ vzniku události podléhající Mezinárodním zdravotnickým předpisům dále řeší problematiku klinické a laboratorní diagnostiky původců vysoce nebezpečných nákaz (virů varioly, Ebola, Marburg, Lassa, Nipah a Hendra), dohledu nad událostmi radiační a chemické povahy, vstupní místa pro leteckou, lodní a pozemní dopravu při vzniku události podléhající Mezinárodním zdravotnickým předpisům a mezirezortní spolupráci při naplňování úkolů dokumentu.