Ochrana_verejneho_zdravi
6.1.1 Ovzduší, znečištění ovzduší, vliv znečištění ovzduší na zdraví
6.1.1 Ovzduší, znečištění ovzduší, vliv znečištění ovzduší na zdraví
Problémy znečištění ovzduší se týkají zpravidla nejen lidí, postižena je i příroda a hmotný majetek (koroze, špína).
Znečištěniny vypouštěné do ovzduší (emise) obvykle nezůstávají beze změn, ale reagují mezi sebou či jinými složkami vzduchu a vnikají nové sloučeniny, někdy škodlivější než původní. Exhalace ze závodů či tepláren, než jsou vypuštěny do ovzduší, jsou čištěny ve výkonných odlučovačích škodlivin, které naprostou většinu zachytí. Výfukové plyny aut jsou čištěny katalyzátory, které rozkládají škodlivé uhlovodíky. Znečištěniny přítomné ve vzduchu se označují jako imise. Škodliviny nepůsobí na organismus izolovaně, ale obvykle ve směsi, kde převažuje ta či ona složka.
Důležité jsou nejen hladiny koncentrací škodlivin, ale také délka expozice.
Dalším důležitým faktorem je věk člověka, který je znečištění vystaven. Malé děti, staří nebo nemocní lidé jsou zranitelnější. Děti kromě jiného proto, že ve vztahu ke své hmotnosti nadýchají větší objemy vzduchu než dospělí. Faktorem, který jednoznačně zhoršuje účinky škodlivin je kouření cigaret. Působení znečištěnin se zvyšuje za nepříznivých meteorologických podmínek, kdy se sníží proudění vzduchu, provětrávání daného místa a rozptyl škodlivin. Stává se to v zimě, při tzv. teplotních inversích. V létě, za silného slunečního svitu dochází k reakcím škodlivin s ozónem, oxidy dusíku a organickými látkami z automobilových výfuků a vznikají silně dráždivé sloučeniny (letní smog ve městech se silnou automobilovou dopravou).
Významným zdrojem znečistění prašným aerosolem, oxidem dusičitým a polyaromatickými uhlovodíky je automobilová doprava. Lokální zdroje (malé kotelny a domácí topeniště), energetika a průmysl jsou zdrojem prašného aerosolu a oxidů síry. Nejvyšší koncentrace částic, benzenu a polyaromatických uhlovodíků jsou v městském prostředí. Oxid dusičitý je významný v okolí dopravou silně zatížených komunikací, těžké kovy se vyskytují v okolí průmyslových zdrojů nebo v oblastech se starými ekologickými zátěžemi. Místy s vysokou úrovní znečistění ovzduší v zimním období se v poslední době stávají malé obce díky spalování pevných paliv a hořlavých odpadů a zastaralých topenišť.
Vliv znečištění ovzduší na zdraví
Nejdůležitější typy zdravotních důsledků znečistění ovzduší jsou zvýšení incidence dýchacích nemocí, zhoršení stavu nebo průběhu kardiovaskulárních onemocnění, zvýšení rizika rakoviny plic, iniciace nebo zhoršení průběhu alergických onemocnění dýchacích cest a další dopady jako zhoršování imunity nebo specifické účinky škodlivin např. olova, sirovodíku, formaldehydu, uhlovodíků aj.
Ochrana ovzduší znamená předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší. Problematika ochrany ovzduší je obsažena v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší.
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, upravuje
- přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší
- způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení
- nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší
- práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší
- práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, definuje
- ovzduším vnější ovzduší v troposféře
- znečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem
- znečišťováním (emisí) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší
- úrovní znečištění hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času, emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje
- emisním stropem nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok
- imisním limitem nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem
Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity a emisními stropy. Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop a u stacionárního zdroje znečišťujících látek uvedených v příloze zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Provozovatel stacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování měřením. Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění Ministerstvo životního prostředí zajišťuje posuzování úrovně znečištění a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
Česká inspekce životního prostředí při výkonu kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování.
Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede Ministerstvo životního prostředí v informačním systému kvality ovzduší. Součástí informačního systému kvality ovzduší je také registr emisí a stacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů.
Národní program snižování emisí České republiky
Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České republice Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky. Národní program se zpracovává nejméně jednou za 4 roky. Národní program schvaluje vláda.
Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší
- Ministerstvo životního prostředí
- Ministerstvo zdravotnictví
- Česká obchodní inspekce a inspekce
- krajské úřady
- obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady
- celní úřady
- Ministerstvo zemědělství
Inspekce, Česká obchodní inspekce, krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a celní úřad v rozsahu své působnosti dozírají na dodržování ustanovení zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a předpisů podle něj vydaných.
Ministerstvo zdravotnictví
- předkládá Ministerstvu životního prostředí na základě zhodnocení zdravotních rizik návrhy ke zpřísnění imisních limitů
- zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik
- provádí účelová měření úrovně znečištění ve vybraných sídlech z hlediska ochrany zdraví lidí pro potřeby monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení zdravotních rizik podle „zákona č. 258/2000 Sb.“
- v rozsahu dohodnutém s Ministerstvem životního prostředí a na jeho žádost se rovněž podílí na posuzování úrovně znečištění
Problematikou hygieny ovzduší, půdy a odpadů se v gesci rezortu zdravotnictví zabývá Centrum zdraví a životního prostředí Státního zdravotního ústavu. Činnost Centra se zaměřuje na hodnocení známých a identifikaci nových zdravotních rizik ze složek životního prostředí – vnějšího a vnitřního ovzduší, půdy a při nakládání s odpady.