AIDS je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome (tj. syndrom získaného imunodeficitu). Toto onemocnění způsobuje retrovirus zvaný HIV – Human Immunodeficiency Virus, tedy virus způsobující ztrátu obranyschopnosti u člověka. Tento virus napadá zejména CD4+ T-lymfocyty a makrofágy, množí se v nich, zabíjí je, čímž výrazně snižuje jejich množství v těle nakaženého člověka. Pokles počtu těchto bílých krvinek, důležitých pro správné fungování obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity. Přenos nákazy je možný prostřednictvím nechráněného pohlavního styku, krve a krevních derivátů, parenterální aplikací drog infikovanou jehlou či z matky na dítě (transplacentárně i perinatálně) a mateřským mlékem. Mezi rizikové skupiny populace ve zvýšené míře ohrožené infekcí patří muži mající sex s muži, promiskuitní heterosexuálové, injekční uživatelé drog, hemofilici (v dřívějších dobách se často nakazili infikovanými krevními deriváty) a děti infikovaných matek. Inkubační doba bývá 2–6 týdnů, někdy několik měsíců, bez léčby umírají postižení většinou do 10 let od infikování (1–2 roky od přechodu infekce do stadia AIDS). Laboratorní diagnostika HIV infekce je prováděna pomocí laboratorní metody ELISA, jejíž podstatou je detekce protilátek proti HIV v séru nebo ostatních tělních tekutinách. Specifita i senzitivita tohoto testu je více než 99 %. ELISA se tudíž používá ve většině případů jako první test v případě podezření na infekci HIV.

Diagnostika infekce virem HIV se provádí pomocí stanovení virových partikulí v krvi – antigen p24 (objevuje se během akutní HIV infekce a při AIDS), dále stanovení protilátek anti-HIV 1, anti-HIV 2 (objevují se 1–3 měsíce po infikování), stanovení množství CD4 lymfocytů. Protilátky v krvi proti viru HIV je tedy vhodné vyšetřovat až za 3 měsíce od suspektního vniknutí původce nákazy do organizmu, neboť dříve nemusí být protilátky na detekovatelné hladině (tzv. imunologické okénko).
Množství CD4 lymfocytů v μl krve – norma 1000, u AIDS pod 200.