Osetrovatelska_pece_v_neurologii
3.2 Demyelinizační onemocnění
3.2 Demyelinizační onemocnění
Jde o skupinu chorob se zánikem myelinových pochev provázených ztrátou axonů. Nejčastější z těchto chorob je roztroušená skleróza mozkomíšní (RS). Jde o autoimunitní onemocnění, které se vyskytuje se až v 1 % populace u nás. Začíná obvykle mezi 20-35 rokem věku atakou neurologických obtíží (poruchy zraku, nystagmus, diplopie, parézy končetin…). Příznaky se obvykle do 3 měsíců upraví a nastane remise. Další ataky a remise přicházejí v dalších měsících a letech. Průběh choroby se může kdykoli změnit v trvale progresivní. Důležité je stanovení diagnózy v 1. atace choroby, kdy je moderními léky největší naděje na udržení choroby bez dalšího výraznějšího horšení. Nemocného vyšetříme na MR, kde prokazuje ložiska zánětu v typických lokalizacích, při vyšetření v průběhu ataky se aktivní ložiska sytí po podání kontrastní látky, což má význam pro nasazení léčby. Čím je začátek choroby časnější, tím bývá průběh závažnější a rychlejší. RS se horší přítomností infektů, hlavně tehdy, nejsou-li dostatečně léčeny. Poměrně často začíná RS retrobulbární neuritidou, tj. postižením myelinu zrakového nervu za okem. Nemocný vidí jako přes matné sklo, oční vyšetření je normální. Již v této fázi nemoci mohou být na MR četná ložiska odpovídající plakám RS. Nejčastějším projevem RS je únava, časté jsou různé parézy, mozečkové, kmenové příznaky a poruchy chůze. V pokročilejších stádiích se objevují poruchy močení v podobě imperativní mikce, pokud nemocný potřebě nevyhoví, dojde k pomočení. Z psychických projevů je typická euforie, kdy je nemocný veselý a nekritický, někdy naopak úporná deprese.
Z pomocných vyšetřovacích metod pomohou někdy evokované potenciály, důležité je vyšetření likvoru, které diagnózu potvrdí přítomností oligoklonálních pásů při imunoelektroforéze. Léčebně se vedle moderních léků typu interferonu beta užívá pulsních dávek kortikoidů v atace a udržovacích dávek kortikoidů v remisi. Proti spasticitě podáváme myorelaxancia, poruchy mikce zlepšují sedativa. Velký význam má rehabilitace, která se uplatňuje především v remisi. Důležitá je životospráva, radíme infekce se vyvarovat, pokud nemocného přece postihne, je nutné každou infekci řádně vyležet, infekty rozhodně nepřecházet.
Z hlediska ošetřovatelského je třeba včas čelit možným komplikacím, jako jsou např. dekubity u ležících. Třeba dbát o pravidelné a řádné vymočení bez rezidua v měchýři, které je možným zdrojem infekce. Naplněný měchýř navíc zvyšuje spasticitu. Omezení návštěv v období epidemií významně snižuje možnost zavlečení infekce. Úkolem sestry je upozornit na počínající infekci lékaře, aby mohl včas nemocného zaléčit. Sestra pomáhá při rehabilitaci, někdy dokonce musí rehabilitačního pracovníka zastoupit. Nutný je profesionální psychologický přístup, obtíže nelze ani bagatelizovat ani přeceňovat, v psychologickém vedení postupujeme individuálně.