Klinická propedeutika
2.4 Poslech
Poslech (auskultace) představuje naslouchání zvuků vzniklých při činnosti některých orgánů. Můžeme poslouchat přímo uchem přiloženým nad vyšetřovaný orgán, nebo pomocí fonendoskopu – poslech nepřímý, ale v praxi se toto označení neužívá a vyšetření s fonendoskopem je označováno jako poslech.
Zvukové efekty lze slyšet z plic, srdce, střev a cév. Jedná se tedy o zvuk vytvořený turbulentním prouděním vzduchu nebo krve, ale také třením osrdečníku nebo pleury při suchém zánětu. V břiše jde o zvuky vznikající při přelévání tekutiny v gastrointestinálním traktu.
Poslech plic
Normální nález označujeme termínem sklípkové dýchání.
Dýchání sklípkové. Základní označení pro zvuk, který vychází z plic zdravého člověka, je podobný jako když slyšíme písmenko „f“. Tento zvuk je vyvolán sumací fyziologického proudění vzduchu z bronchiolů do plicních sklípků.
Trubicové dýchání vzniká v horních cestách dýchacích prouděním vzduchu přes hlasivky, lze přirovnat akusticky k písmenku „ch“. Fyziologicky jde o normální poslechový nález nad laryngem a hlasivkami. Toto dýchání pokud by bylo slyšet nad plicními laloky je patologickým nálezem, který může být například u těžké pneumonie.
Kromě základních dvou uvedených poslechových nálezů (sklípkové a trubicové dýchání) popisujeme patologické nálezy. Jsou označována jako přídatné vedlejší dechové fenomény nebo šelesty.
Vedlejší dechové fenomény
Rozdělujeme je na suché a vlhké. Zvláštní postavení v tomto rozdělení má zvuk popisovaný jako „krepitus“.
Suché vedlejší fenomény
Suché vedlejší dechové fenomény jsou způsobené stagnujícím sekretem v bronchiolech a drobných bronchů a spasmem svalstva drobných bronchů, to vše s edémem sliznice vede ke zhoršení výdechu a při prodění vzduchu vzniká zvuk, který označujeme jako pískoty, vrzoty. Tyto zvuky jsou slyšet u obstrukcí dýchacích cest, ať již patří k obstrukci horních dýchacích cest (cizí těleso (zde je pískot v inspiriu) nebo jsou součástí obrazu u astmatického záchvatu, kde pískoty jsou na konci expiria.
Stridor představuje ostrý pískavý zvuk, který je významně zesílen v inspiriu na rozdíl od astmatických pískotů jde o signál obstrukce velkých dýchacích cest, hlasivek či trachey. Nebezpečný je u malých dětí, u kterých může způsobit otok sliznice v oblasti hlasivek (u dětí je tento prostor malý) až nebezpečnou obstrukci horních dechových cest (pseudokrup). Proto je tento příznak v pediatrii důležitý.
Vlhké vedlejší dechové fenomény
Zde je zvuk přídatný způsoben tím, že v dechových cestách je tekutý obsah, proto zvuk připomíná praskání bublin na vodní ploše. Dělíme je na chropy a chrůpky, když jde o drobnější praskání. Navíc je zde i odlišení v intenzitě zvuku na přízvučné, které jsou spíše u pneumonií, a nepřízvučné, které při plicních bazích se nacházejí při levostranné městnavé srdeční slabosti.
Třáskání – krepitus
Krepitus je zvláštní vedlejší zvukový fenomén více v nádechu, který je podobný jako když třeme vlasy mezi prsty těsně u ucha. Tento zvuk je charakteristický u plicních fibróz, ale i u začátku pneumonií.
Třecí pleurální šelest
Vzniká u suchého zánětu, kdy o sebe třou viscerální i parietální pleura. Zvuk krepitu se může připodobnit chůzi po zmrzlém sněhu. Zde přitlačení fonendoskopu zesiluje šelest, jakmile se mezi listy pohrudnice vytvoří kapalina, šelest zcela vymizí.
Bronchofonie (hrudní hlas)
Hrudní hlas je vznikem analogický pohmatovému hrudnímu chvění. Hlas se šíří přes bronchiální strom až do plicních sklípků a přenáší se na stěnu hrudníku. Nemocný je vyzván, aby opakovat za sebou stejná slova. Uvědomíme-li si jak se šíří zvuk pak oslabení tohoto jevu nastane při porušení popsané cesty šíření, tedy u výpotku pohrudničního, pneumotoraxu nebo u atelaktázy.
Tato kapitola měla za cíl popis techniky fyzikálního vyšetření na příkladu vyšetření plic. Stejně by mohla být popisována i vyšetření v kardiologii nebo vyšetření břišní. Tento text je určen pro zdravotníky s cílem porozumět termínům a informacím v popisu lékařských nálezů, i pro aktivní popis a doplnění. Přehlednější by měl nyní být postupný popis informací, které jsou v popisu fyziologického interního nálezu s uvedením možných odchylek. Postupně tedy budou popsány patologické nálezy u celkového stavu, vyšetření hlavy, krku, hrudníku, břicha a končetin.