Osetrovatelska_pece_v_gynekologii
4.3 Léčba
4.3 Léčba
Vhodná léčba je lékařem doporučena po řádném posouzení stavu a stádia nemoci. Využívá se chirurgické léčby v kombinaci s léčbou hormonální. Lékaři nejčastěji první endometriózu odstraní chirurgicky a poté nasadí hormonální léčbu, aby se endometrióza dále nešířila.
Základem léčby bývá chirurgická operace, která se provádí nejčastěji laparoskopicky (tedy stejnou metodou jako se endometrióza vyšetřuje). Lékaři se snaží odstranit co možná nejvíce ložisek a rozdělit vzniklé srůsty. Úspěšnost operace závisí na uložení a velikosti ložisek.
Při rozsáhlých nebo nepříznivě umístěných ložiscích je nutná abdominální operace. V těchto případech se doporučuje, pokud však žena netouží po dalším dítěti, odstranit vaječníky kvůli zastavení menstruačního cyklu a tím odstranit symptomy endometriózy.
Hormonální léčba bývá velmi úspěšná, dosahuje 80–90% úspěšnosti. Problémem však je, že až u 50 % pacientek se do roka od ukončení léčby problémy opakují. Hormonální léčba dosahuje minimální úspěch především u endometriózy rektovaginálního septa.
Léky bývají aplikovány do podkoží nebo do svalů. Podávané léky tlumí hormony řídícího centra hypofýzy. Zablokování hypofýzy pak zabraňuje vyplavování ženských hormonů estrogenů a endometrium není pravidelně obměňováno. Hladina estrogenů bývá velmi nízká (jako při klimakteriu neboli přechodu) a to způsobuje problémy jako je dočasná ztráta menstruace, deprese, změna nálad, migrény, poruchy spánku a návaly. Nežádoucí příznaky do půl roku od ukončení léčby mizí.
V hormonální léčbě je užívána někdy i hormonální antikoncepce. Ta sníží hormonální podněty ložisek endometriózy a zároveň snižuje bolest.
V některých případech se podávají antidepresiva, protože depresí trpí asi 50 % nemocných pacientek. Zároveň řeší i problémy se spánkem.
Někdy lékař může poradit velmi efektivní léčbu, a to přerušení cyklu tím nejpřirozenějším způsobem – otěhotněním. Je samozřejmé, že pokud endometrióza způsobila neplodnost, tato rada moc efektivní nebude. Pokud se však otěhotnět povede, ve většině případů dochází ke zmenšení ložiska endometriózy.
Nesmíme zapomenout, že pokud je endometrióza diagnostikována, neznamená to automaticky neplodnost. Existuje ale i mnoho pacientek, které problémy s otěhotněním nemají. Neplodnost u pacientky je vždy řešena individuálně a nabízí se několik možností, jak tento problém léčit. Kromě již zmíněného chirurgického zákroku a hormonální léčby se využívá metod asistované reprodukce. To jsou metody, kde dochází k manipulování se zárodečnými buňkami, jako jsou spermie a vajíčka za účelem těhotenství.
Pokud je prokázána endometrióza, lékař s největší pravděpodobností určí i typ onemocnění. V případě, že se jedná o endometriózu peritoneální, budou se částečky děložní sliznice nacházet na pobřišnici. Tento typ je nejlépe rozeznatelný, protože se na pobřišnici vyskytují okem viditelné skvrny. Skvrny mění barvu podle svého stádia – nejdříve jsou červené, poté modré a nakonec bílé.
Definitivní diagnóza endometriózy se opírá o histologické potvrzení endometriální tkáně mimo dutinu děložní.
Endometrióza peritoneální, ovariální a endometrióza rektovaginálního septa jsou pravděpodobně tři rozdílné klinicko-patologické entity rozdílného původu, vyjádření, ale i rozdílného způsobu diagnostiky. Peritoneální a ovariální endometrióza se projevují spíše jako hemoragický typ, zatímco hluboká pánevní endometrióza spíše jako adenomyomatózní typ. Základními diagnostickými postupy jsou anamnéza, palpační gynekologické vyšetření, ultrazvukové vyšetření (UZV), laparoskopie, magnetická rezonance (NMR).
S ohledem na cenu a dostupnost je ultrazvukové vyšetření používáno mnohem častěji než vyšetření NMR. Laparoskopické diagnostice je vytýkána přílišná invazivita, nicméně je i metodou terapeutickou. Peritoneální endometrióza má několik typů vyjádření, které se mění s časem a aktivitou ložisek.