Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
3 Oprávnění k poskytování zdravotní služby
3 Oprávnění k poskytování zdravotní služby
3.6 Testovací otázky
Zákon upravuje obecné podmínky poskytování zdravotních služeb, tedy takové podmínky, které musí splňovat každý poskytovatel zdravotních služeb. V zásadě platí, že poskytovatel může poskytnout pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb.
Bez získání tohoto oprávnění je možné:
- poskytovat odbornou první pomoc
- poskytovat zdravotní služby v zařízení sociálních služeb podle zákona o sociálních službách
- zajistit převoz osoby, jejíž zdravotní stav to vyžaduje, ze zahraničí do České republiky nebo naopak.
Obecně platí, že zdravotní služby lze poskytovat jen prostřednictvím osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání nebo výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb.
Zdravotní služby je možno poskytovat jen ve zdravotnickém zařízení v místech uvedených v oprávnění. Z této zásady však existují výjimky (např. návštěvní služba, domácí péče, dopravní zdravotnická služba apod.).
Je-li poskytovatelem zdravotní služby fyzická osoba, pak musí být způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, anebo musí ustanovit odborného zástupce s touto způsobilostí.
Je-li poskytovatelem právnická osoba, pak je povinna vždy ustanovit odborného zástupce.
Vedle odborné způsobilosti musí poskytovatel - fyzická osoba nebo odborný zástupce splňovat i požadavek bezúhonnosti. Za bezúhonného se pro tento účel považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen
a) za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku
nebo
b) za trestný čin spáchaný při poskytování zdravotních služeb,
anebo se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen.
Bezúhonnost se obvykle dokládá výpisem z trestního rejstříku.
Pokud jde o osobu odborného zástupce, pak jím muže být jen fyzická osoba, která je
a) způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání a je členem příslušné komory (Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká lékárnická komora), je-li členství v takové komoře podmínkou pro výkon příslušného povolání
b) způsobilá k právním úkonům
c) bezúhonná
d) držitelem povolení k pobytu na území České republiky, pokud má povinnost takové povolení mít.
Odborný zástupce musí být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli.
Úkolem odborného zástupce je odborně řídit výkon zdravotních služeb. Nenahrazuje však funkci zdravotnického pracovníka vykonávajícího dohled nad činností zdravotnických pracovníků bez způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle právních předpisů upravujících vzdělávání. Není tedy odborným zástupcem pro jednotlivé obory zdravotní péče. Odborným zástupce tedy musí být ustanoven pro obory zdravotní péče lékařů, pro obory zubních lékařů a pro obory farmaceutů. Jeden odborný zástupce může vykonávat tuto funkci nejvýše pro dva poskytovatele zdravotních služeb.
Udělovat oprávnění k poskytování zdravotních služeb mohou krajské úřady. Místní příslušnost krajského úřadu se řídí místem, v němž budou zdravotní služby zdravotnickým zařízením vykonávány. Pokud jsou zřizovatelem zdravotnických zařízení ministerstva (Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti), pak i ona vydávají oprávnění k poskytování zdravotních služeb těmto zařízením.
Pokud jde o vydání závazného stanoviska jako podkladu k vydání oprávnění pro poskytování lékárenské péče, pak je k jeho vydání příslušný Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).