Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi

8.1.1 Asistovaná reprodukce

8.1.1 Asistovaná reprodukce
 
 
Asistovanou reprodukcí se rozumí metody a postupy, při kterých dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci s lidskými embryi včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy:
a) ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže
b) pokud jde o potřebu časného genetického vyšetření lidského embrya, je-li zdraví dítěte ohroženo z důvodu prokazatelného rizika přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad.[1]
 
Pro účely oplodnění ženy lze užít:
a) vajíčka získaná od této ženy
b) spermie získané od muže, který se ženou podstupuje léčbu neplodnosti společně
c) zárodečné buňky darované jinou osobou (anonymní dárce).
 
Anonymním dárcem může být jen žena, která dovršila 18 let a nepřekročila 35 let věku, nebo muž, který dovršil 18 let a nepřekročil 40 let věku.
 
Léčbu metodami asistované reprodukce může provádět pouze poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína.
 
Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, tj. do 49 let života, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (neplodný pár).
 
Před zahájením postupů asistované reprodukce je poskytovatel povinen podat neplodnému páru informace o povaze navrhovaných postupů, jejich rizicích a trvalých následcích. Na základě této informace neplodný pár udělí písemný souhlas s provedením asistované reprodukce, který je součástí zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni (včetně záznamu o podání informace o povaze a rizicích navrhovaných postupů).
 
Poskytovatel, který je oprávněn provádět postupy asistované reprodukce, je povinen zajistit zachování anonymity případného anonymního dárce a i dítěte narozeného z asistované reprodukce.
 
Za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční nebo jinou úhradu.

[1]§ 3, odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.