Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
7 Nakládání s odejmutými částmi lidského těla, tělem zemřelého, postup při úmrtí a pitvě
7 Nakládání s odejmutými částmi lidského těla, tělem zemřelého, postup při úmrtí a pitvě
7.1 Testovací otázky
Nakládání s částmi lidského těla, s tělem zemřelého, úkony na těle zemřelého a pitvy vychází z dosavadní právní úpravy dle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a dále z právní úpravy dalších zdravotnických zákonů (např. transplantační zákon, zákon o lidských tkáních a buňkách apod.) a také ze zákona o pohřebnictví (zákon č. 256/2001 Sb.).
Podle § 79 zákona č. 372/2011 Sb. lze na těle zemřelého provádět jen tyto úkony:
a) prohlídku těla zemřelého
b) pitvu, včetně odběru biologického materiálu pro diagnostické účely
c) odběr orgánů pro transplantace podle transplantačního zákona
d) odběr tkání a buněk určených k použití u člověka, a to
- při léčbě příjemce lidských tkání a buněk podle transplantačního zákona (zákon č. 285/2002 Sb.) a podle zákona o lidských tkáních a buňkách (zákon č. 296/2008 Sb.)
- pro výrobu léčiv podle zákona o léčivech (zákon č. 378/2007 Sb.) a zákona o lidských tkáních a buňkách
e) odběr částí lidského těla, včetně tkání a buněk za účelem jejich použití pro lékařskou vědu, výzkum nebo k výukovým účelům, stanoví-li tak jiný právní předpis
f) vyjmutí implantabilních zdravotnických prostředků, je-li to účelné. Vyjímání stomatologických protetických výrobků je zakázáno.
g) další výkony stanovené zákonem o pohřebnictví.
Pro odběry části těla včetně orgánů, tkání nebo buněk za účelem vědy, výzkumu nebo výuky nebo pro účely použití při léčbě příjemce lidských tkání a buněk nebo pro účely výroby léčiv je třeba prokazatelný souhlas pacienta.
Souhlas se nevyžaduje pro použití biologického materiálu pro potřeby výuky, vědy nebo výzkumu odebraného pacientovi při poskytování zdravotní péče nebo v souvislosti s pitvou, pokud nebudou vedeny takové údaje, ze kterých by bylo možno identifikovat pacienta nebo zemřelého. Totéž platí i pro nakládání s plodem po potratu a i s plodovým vejcem bez obalu, placentou nebo těhotenskou sliznicí.
Úkony na těle zemřelého je možno provést nejdříve za 2 hodiny poté, kdy k úmrtí došlo, kromě výjimek stanovených v § 78, odst. 2 zákona o zdravotních službách (např. nařízení pitvy orgány činnými v trestním řízení apod.).
Na základě mezinárodní úmluvy nesmí být lidské tělo nebo jeho části zdrojem finančního prospěchu, a to ani pro dárce, ani pro poskytovatele zdravotních služeb.
Zákon upravuje i postup při úmrtí. Úmrtí osoby nebo nalezení těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení se oznamuje praktickému lékaři, popř. lékaři vykonávajícímu lékařskou pohotovostní službu. Nejsou-li takoví lékaři známi, učiní se oznámení na jednotné evropské číslo tísňového volání 112. Oznamovací povinnost má každý, kdo se o úmrtí dozvěděl nebo kdo nalezl tělo zemřelého nebo jeho část.
Prohlídky těl zemřelých provádějí lékaři se specializovanou způsobilostí.
Za zajištění prohlídek těl zemřelých odpovídají kraje, jako vyšší územní samosprávné celky. Ty také stanoví výši úhrad za tyto zdravotní služby nad rámec veřejného zdravotního pojištění.
Lékař, který provedl prohlídku těla zemřelého, vyplní formulář nazvaný List o prohlídce zemřelého a informuje osobu blízkou zemřelému. Prostřednictvím Listu o prohlídce zemřelého je informována matrika pro účely zápisu v knize zemřelých a i další subjekty stanovené zákonem (např. ÚZIS, ČSÚ apod.).
Zákon dále upravuje problematiku pitvy zemřelého. Přitom rozlišuje čtyři druhy pitev, a to:
a) patologicko-anatomická pitva - provádí se za účelem zjištění základní nemoci a dalších nemocí a jiných komplikací a k ověření klinické diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve zdravotnickém zařízení
b) zdravotní pitva - provádí se za účelem zjištění příčin smrti u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení. Provádí je poskytovatelé z oboru soudního lékařství.
c) soudní pitva - provádí se v případě podezření na úmrtí v důsledku spáchání trestného činu. Provádí je poskytovatelé z oboru soudního lékařství.
d) anatomická pitva - provádí se k výukovým účelům nebo pro potřeby vědy a výzkumu. Provádí je pouze universitní vysoké školy, které k tomu mají příslušné oprávnění.
Zákon dále stanoví, ve kterých případech je provedení pitvy povinné (např. u dětí do 18 let věku, u pacientů, kteří zemřeli při operaci apod.).
Pacient, jeho zákonný zástupce či osoba blízká mohou vyslovit prokazatelný nesouhlas s provedením pitvy. Ten je součástí zdravotnické dokumentace.