Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
14.4 Struktura nového občanského zákoníku
14.4 Struktura nového občanského zákoníku
Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., se člení do pěti částí. Těmi jsou:
1. Obecná část
2. Rodinné právo
3. Absolutní majetková práva
4. Relativní majetková práva
5. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
S jistým zjednodušením lze konstatovat, že nový občanský zákoník zachovává strukturu stávajícího občanského zákoníku. Navíc však zahrnuje problematiku práva rodinného (ve své 2. části), kterou se změnami přebírá z dosavadního zákona o rodině (zákon č. 94/19963 Sb.).
I když struktura nového občanského zákoníku je v podstatě obdobná, jako byla struktura dosavadního občanského zákoníku, vidíme, že nový právní předpis je mnohem podobnější, než předchozí. Obsahuje 3081 paragrafů. To je jednak dáno převzetím právní úpravy, která dosud byla obsažena v jiných právních předpisech (zákon o rodině, obchodní zákoník apod.), jednak to vyplývá z nové detailnější právní úpravy (např. problematika věcných břemen byla v dosavadní právní úpravě obsažena ve 3 paragrafech, nově je upraveno v 51 paragrafu, zástavní právo bylo upraveno ve 22 paragrafech, nově je v 85 paragrafech, promlčení bylo upraveno ve 13 paragrafech, nyní je ve 44 paragrafech apod. Je však otázkou přístupu k právní úpravě, zda tato má být podrobná nebo jen rámcová. Obecná kritika přílišné sešněrovanosti společenských vztahů právními normami spíše hovoří ve prospěch obecnější právní úpravy.
Rozsáhlost nového právního předpisu je dána i faktem, že nový občanský zákoník přináší celou řadu dosud neznámých nebo dlouhodobě nepoužívaných (a tedy i neupravených) oblastí společenských vztahů a s nimi spojených pojmů. Jedná se např. o nové pojmy v oblasti dědického práva (např. odkaz, dědická smlouva apod.), nové druhy pojmenovaných smluv (např. smlouva o péči o zdraví, pachtovní smlouva, smlouva o výměnku apod.), společenské oblasti soukromým právem dosud neupravené (např. právní úprava losu, právo stavby, nezvěstnost, změna pohlaví apod.)
Co se týče dopadů nového občanského zákoníku do oblasti soudní praxe, pak je třeba konstatovat, že nový občanský zákoník ponechává velký prostor pro aplikační činnost soudů, aniž by v mnoha místech stanovil hranice (mantinely) pro tuto aplikační praxi. I když bude zřejmě stanovení těchto mantinelů z části upřesněno prováděcími předpisy k občanskému zákoníku, prostor pro aplikační iniciativu soudů bude jistě výrazně vyšší, než jak tomu bylo v dosavadní právní úpravě. To vychází již ze záměru autorů minimalizovat rozsah kogentních úprav v hlavním kodexu soukromého práva.
Bude tedy třeba vyčkat na ustálení soudní praxe, než bude navozen potřebný společenský stav právní jistoty.
Vzhledem k převládající dispozitivní úpravě občanského práva bude tento nový právní stav klást vysoké nároky na účastníky soukromoprávních vztahů, neboť na ně bude více než dosud navalena tíha důkazního břemene při prosazování jejich práv (především práv ze smluv), obzvláště bude-li se jednat o ústní formu právního jednání.