Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi

14.3 Zásady soukromého práva

14.3 Zásady soukromého práva
 
 
Jak již bylo uvedeno, charakteristickým znakem kodexu obvykle bývá i změna ducha právní úpravy v dané právní oblasti (odvětví). Tento duch právní úpravy, je-li v kodexu explicitně vyjádřen, tak se tak děje pojmenováním zásad příslušného kodexu.
 
Nový občanský zákoník tak činí ve svém § 3, odst. 2, kdy vyjmenovává demonstrativně zásady soukromého práva. Tyto zásady jsou následující:
a) každý má právo na ochranu života, zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí;
b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany;
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět bezdůvodnou újmu. Nikdo však nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopností k újmě druhých.
d) daný slib zavazuje a smlouvy musí být plněny;
e) vlastnické právo je chráněno a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká;
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
 
Pro srovnání si znovu zopakujeme dosavadní hlavní zásady soukromého práva, kterými je:
a) zásada rovnosti
b) zásada autonomie vůle
c) zásada dodržování smluv
d) zásada nepoškozování
e) zásada ochrany dobré víry.
 
Vidíme, že některé dosavadní hlavní zásady byly záměrně opuštěny (zásada rovnosti), jiné přešly do hlavních ideových zásad (zásada autonomie vůle), některé zásady zůstaly (zásada dodržování smluv), další mezi hlavní zásady zařazeny nebyly (zásada nepoškozování, zásada ochrany dobré víry). Je diskutabilní, do jaké míry je to správné. Například vypuštění zásady nepoškozování z přehledu hlavních zásad soukromého práva je jistě na velkou diskusi.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše