Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
9 Poskytování zdravotnické záchranné služby
9 Poskytování zdravotnické záchranné služby
9.10 Testovací otázky
Právní úprava zdravotnické záchranné služby (ZZS) je obsažena ve zvláštním zákoně, kterým je zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.
Ten upravuje:
a) poskytování zdravotnické záchranné služby
b) povinnosti poskytovatelů akutní lůžkové péče k zajištění návaznosti jimi poskytovaných zdravotních služeb na zdravotnickou záchrannou službu
c) podmínky pro zajištění připravenosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby na řešení mimořádných událostí a krizových událostí
d) výkon veřejné správy v oblasti zdravotnické záchranné služby
Zákon č. 374/2011 Sb. definuje zdravotnickou záchrannou službu jako zdravotní službu, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života.[1]
Dále zákon vymezuje, které činnosti ZZS zahrnuje. Jedná se o tyto činnosti:
a) nepřetržitý kvalifikovaný bezodkladný příjem volání na národní číslo tísňového volání 155 a výzev předaných operačním střediskem jiné základní služby integrovaného záchranného systému (tísňové volání)
b) vyhodnocování stupně naléhavosti tísňového volání, rozhodování o nejvhodnějším okamžitém řešení tísňové výzvy podle zdravotního stavu pacienta, rozhodování o vyslání výjezdové skupiny či jejím přesměrování a operační řízení výjezdových skupin
c) řízení a organizaci přednemocniční neodkladné péče na místě události a spolupráci s velitelem zásahu složek integrovaného záchranného systému
d) spolupráci s cílovým poskytovatelem akutní lůžkové péče
e) poskytování instrukcí k zajištění první pomoci prostřednictvím sítě elektronických komunikací v případě, že je nezbytné poskytnout první pomoc po příjezdu výjezdové skupiny na místo události
f) vyšetření pacienta a poskytnutí zdravotní péče, včetně případných neodkladných výkonů k záchraně života, provedené na místě události, které směřují k obnovení nebo stabilizaci základních životních funkcí pacienta
g) samostatnou zdravotní péči a nepřetržité sledování základních životních funkcí pacienta během jeho přepravy k cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče, a to až do okamžiku osobního předání pacienta zdravotnickému pracovníkovi cílového poskytovatele akutní lůžkové péče
h) přepravu pacienta letadlem mezi poskytovateli akutní lůžkové péče za podmínek soustavného poskytování neodkladné péče během přepravy, hrozí-li nebezpečí z prodlení a nelze-li přepravu zajistit jinak
i) přepravu tkání a orgánů k transplantaci letadlem, hrozí-li nebezpečí z prodlení a nelze-li přepravu zajistit jinak
j) třídění osob postižených na zdraví podle odborných hledisek urgentní medicíny při hromadném postižení osob v důsledku mimořádných nebo krizových událostí.[2]
[1]viz. § 2, odst. 1 zákona č. 374/2011 Sb.
[2]viz. § 4 zákona č. 374/2011 Sb.