Zdravotnicke_pravo_ve_vztahu_k_osetrovatelstvi
1.1 Pojem zdravotní služba a zdravotní péče
1.1 Pojem zdravotní služba a zdravotní péče
V dalších částech této publikace se budeme zabývat především zákonem č. 372/2011 Sb., o poskytování zdravotních služeb. Jak vyplývá z jeho názvu, upravuje zdravotní služby a jejich poskytování. Přitom definuje základní pojmy, se kterými dále hospodaří.
Zdravotními službami se podle zákona č. 372/2011 Sb. rozumí:
a) poskytování zdravotní péče podle zákona o zdravotních službách, která je poskytována zdravotnickými pracovníky. Může být vykonávána i jinými odbornými pracovníky, jde-li o činnosti, které jsou vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče (např. dopravní zdravotnická služba).
b) konsultační služby, účelem kterých je posouzení individuálního léčebného postupu. Tyto konsultace podporují rozhodnutí pacienta ve věci poskytnutí zdravotní služby.
c) nakládání s tělem zemřelého za podmínek stanovených zákonem o zdravotních službách
d) zdravotnická záchranná služba
e) zdravotnická dopravní služba
f) zdravotní služby odběrových zařízení
g) zdravotní služby v zařízeních transfuzní služby nebo krevní banky
Dále se zdravotními službami rozumí i specifické zdravotní služby podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.
Zdravotní péčí se rozumí:
a) soubor činnosti a opatření prováděných u fyzických osob za účelem:
- předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního stavu
- udržení, odhalení nebo zlepšení zdravotního nebo funkčního stavu
- udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení
- pomoc při reprodukci a porodu
- posouzení zdravotního stavu
b) preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační, ošetřovatelské nebo zdravotní výkony prováděné zdravotnickými pracovníky za shora uvedeným účelem.
Tedy vidíme, že zákon rozlišuje mezi pojmy „zdravotní péče“ a „zdravotní služba“. Přitom pojem zdravotní služba je pojem širší než pojem zdravotní péče. Zdravotní péče totiž zahrnuje zdravotní výkony směřující především k předcházení, odhalení, odstranění nemoci, tedy ke zlepšení zdravotního stavu. Pojem zdravotní služby však zahrnuje i další činnosti (konsultační, dopravní apod.), které úzce souvisejí s poskytnutím zdravotní péče.
Zákon dále definuje pojmy související se subjekty zdravotní služby. Těmito subjekty jsou jednak pacient, jednak ošetřující zdravotnický pracovník.
Pacientem zákon rozumí fyzickou osobu, které jsou poskytovány zdravotní služby, a to bez ohledu na to, zda je to osoba zdravá či nemocná. Zde se tady uvádí nový přístup k pojmu „pacient“, který byl tradičně překládán jako „trpící“. Ošetřující zdravotnický pracovník je ten zdravotnický pracovník, který navrhuje, koordinuje, poskytuje a vyhodnocuje individuální léčebný postup u konkrétního pacienta. Může jím tedy být kdokoliv zdravotnický pracovník oprávněný k samostatnému výkonu povolání.
V této souvislosti je třeba uvést i pojem registrující poskytovatel, kterým je poskytovatel ambulantní péče v oboru praktický lékař, zubní lékař nebo gynekolog. Ti jsou zodpovědní především za poskytování preventivní péče a koordinací další zdravotní péče, pokud je poskytována různými poskytovateli.
Zákon dále definuje pojmy poskytovatel zdravotních služeb a zdravotnické zařízení. Poskytovatel zdravotní služby má právní subjektivitu (tedy je schopen se samostatně vlastním jménem a na vlastní účet zavazovat) a je nositelem práv a povinností vyplývajících z jeho funkce.
Na rozdíl od něho zdravotnickým zařízením se rozumí prostor, který má věcné a technické vybavení k poskytování zdravotnických služeb. Tyto věcné, technické podmínky a i personální zabezpečení jsou stanoveny v minimální výši pro jednotlivé druhy a formy zdravotní péče a i s ohledem na poskytovaný obor zdravotní péče.
Zákon upravuje i pojem návštěvní služba. Tou rozumí poskytování zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Tím je domácí prostředí pacienta nebo jeho různé prostředí nahrazující (např. zařízení sociálních služeb, ústavy ochranné výchovy, azylové domy apod.).