Ekonomika a pojišťovnictví

6 Zdravotní pojištění

 

6.13 Testovací otázky

 
Zdravotní pojištění je hlavním zdrojem tzv. nepřímého financování zdravotní péče. U nás a i v dalších evropských zemích má dlouholetou tradici sahající až do 19. století. Jako systém prošlo složitým vývojem, který ani dnes není možné považovat za ukončený. Je to živý systém, který se dále vyvíjí, a je třeba konstatovat, že doposud nebyl ani ve vyspělých zemích nalezen model, který by bylo možno považovat za ideální a všemi akceptovaný.
 
Zdravotní pojištění je jednou složkou celého systému tzv. zákonného pojištění, který je povinně uplatňován v České republice a kterým se zatěžují příjmy obyvatel, ale i jiných subjektů. Obecně tento systém zatěžuje náklady živé práce, neboť se na něm podílejí nejen zaměstnanci, ale i zaměstnavatelé a i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) odvozeně od svých příjmů či mzdových nákladů.
 
Systém zákonného (povinného) pojištění zahrnuje tyto dílčí pojistné systémy:
a) zdravotní pojištění - slouží ke krytí nákladů na zdravotní služby (ošetření, pobyt v lůžkovém zdravotnickém zařízení) a dále na úhradu (či na částečnou úhradu) nákladů na léky.
Legislativní gesci nad zdravotním pojištěním má ministerstvo zdravotnictví.
b) sociální pojištění se člení na:
ba) důchodové pojištění – z něho se vyplácí všechny druhy důchodů (starobní, invalidní, vdovské, sirotčí apod.)
bb) nemocenské pojištění – z něho se vyplácejí tzv. nemocenské dávky, které nahrazují mzdu v době pracovní neschopnosti (nemoci)
bc) příspěvek na státní politiku zaměstnanosti – ze kterého se vyplácí podpora v nezaměstnanosti.
Legislativní gesci nad sociálním pojištěním má ministerstvo práce a sociálních věcí.
 
My se však budeme nadále zabývat jen zdravotním pojištěním.
Zdravotní pojištění v praxi známe jako:
a) statutární (povinné) – účastníkem pojistného systému musí být každý, komu takovou povinnost ukládá příslušný zákon (v našich podmínkách je tímto zákonem zákon č. 48/1997 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění), jinými slovy, účast v systému statutárního zdravotního pojištění není dobrovolná, ale povinná
b) privátní (dobrovolné) – účastníkem pojistného systému je občan dobrovolně, na základě vlastního rozhodnutí.
 
My se budeme nadále zabývat jen systémem statutárního zdravotního pojištění.
Statutární zdravotní pojištění, stejně jako ostatní povinné (zákonné) pojistné systémy, jsou často považovány za daň, neboť se systém daní mají významný společný znak, a to je povinnost (nedobrovolnost) účasti v takovém systému, a s tím související povinnost platby pojistného. Takový názor však je třeba považovat za mylný, protože zdravotní pojištění (a i ostatní zákonná pojištění) je především pojištěním. Jeho podstatou je tedy pojistný vztah mezi pojišťovatelem (pojišťovnou) a pojištěncem založený na existenci tzv. pojistné události.
 
Podle pojistné teorie je pojistnou událostí událost:
- nejistá
- nahodilá
- budoucí
- předvídaná pojistným vztahem.
 
Všechny tato znaky pojistné události musí být splněny kumulativně. A nazíráno prizmatem pojistné události, je i zdravotní pojištění svoji podstatou především pojištěním, neboť pojistnou událostí je v daném případě nemoc, která splňuje uvedené znaky pojistné události.