Ekonomika a pojišťovnictví
4.2 Poskytovatelé - obchodní společnosti
Podnikání jednotlivce - podnikatele má významná ekonomická omezení a právní rizika. Ekonomickým omezením se rozumí nedostatek kapitálu, který je „krví“ podnikání. Bez kapitálu podnikat nelze. A osobní kapitálové zdroje (tj. především dočasně volné finanční prostředky, které může podnikatel do podnikání vložit) jsou vždy omezené.
Na druhé straně je podnikání jednotlivce - podnikatele ohroženo významným rizikem, neboť podnikání obecně je činnost riziková. Toto riziko je jednak subjektivní, spočívající v chybném podnikatelském záměru, jednak objektivní, tedy dané faktory, které podnikatel nemůže ovlivnit (např. stav konkurence, stav hospodářského cyklu, druhotná platební neschopnost apod.).
Ve snaze eliminovat jak faktor ekonomické omezenosti, tak i faktor právního rizika spojeného s individuálním podnikáním, vyprecizovaly se v průběhu doby různé formy skupinového podnikání. Vznikaly různé obchodní společnosti jakožto právnické osoby nadané právní subjektivitou. Ty tedy mohly v podnikatelských (obchodních) vztazích vystupovat vlastním jménem a zavazovat se (tj. brát na sebe závazky) na vlastní účet, tedy na vlastní majetkovou odpovědnost.
Právní formy obchodních společností se historicky vyprecizovaly podle toho, které z uvedených ekonomických omezeností nebo právnických rizik si vzaly za cíl překonat. Podle tohoto kritéria členíme obchodní společnosti na:
a) osobní - to jsou ty, které si kladou za cíl vyřešit jen problém ekonomické omezenosti individuálního podnikání cestou spojení dočasně volných peněžních prostředků více osob s cílem vytvoření větší kapitálové síly. Nemají ambice vyřešit problém právního rizika spojeného s podnikáním. Společníci osobní obchodní společnosti jsou tedy sami aktivně zapojeni do činnosti obchodní společnosti a společně ručí za závazky obchodní společnosti celým svým osobním majetkem. Taková obchodní společnost obligatorně (povinně) nevytváří orgány, neboť jednat za společnost mohou všichni její společníci. Zákon nestavoví minimální výši vkladů jednotlivých společníků, protože ti ručí za závazky společnosti celým svým majetkem.
b) kapitálové - to jsou již vyšší formy obchodních společností, neboť tyto si kladou za cíl vyřešit nejen problém kapitálové nedostatečnosti individuálního podnikání, ale i onu jeho právní rizikovost. Společníci kapitálové obchodní společnosti mají vkladovou povinnost, jejíž minimální výše je dána právním předpisem a konkrétní její výše je určena ve společenské či zakladatelské smlouvě, kterou mezi sebou společníci kapitálové obchodní společnosti uzavírají. Obchodní společnost vytváří orgány, které také určuje právní předpis a stanovy obchodní společnosti. Společníci kapitálové obchodní společnosti za závazky této společnosti ručí jen do výše svých nesplacených vkladů a jsou-li tyto vklady splaceny, pak se závazky společnosti neručí. Účast v kapitálové obchodní společnosti je převoditelná. Založení kapitálové obchodní společnosti je spojeno s řadou právních povinností, které stanoví právní předpis. Tyto podmínky jsou stanoveny diferencovaně pro jednotlivé právní formy obchodních společností.
Zákon o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.), který nahradil bývalý obchodní zákoník (zákon č. 513/1991 Sb.) jako základní právní předpis tzv. korporátního práva (tj. práva upravujícího právní postavení obchodních společností a družstev), vyjmenovaná, které právní formy obchodních společností lze v České republice zřizovat. Jsou jimi:
a) veřejné obchodní společnosti (ve zkratce v.o.s.)
b) komanditní společnosti (ve zkratce k.s.)
c) společnosti s ručením omezeným (nejčastěji ve zkratce s.r.o.)
d) akciové společnosti a.s.)
Z těchto vyjmenovaných právních forem obchodních společností řadíme veřejnou obchodní společnost mezi osobní obchodní společnosti. Společnost s ručením omezeným a akciovou společnost řadíme mezi kapitálové obchodní společnosti a komanditní společnost stojí na pomezí mezi osobní a kapitálovou obchodní společností, protože v ní jsou sdruženy dvě skupiny společníků, a to tzv. komanditisté, kteří mají postavení kapitálových společníků, a komplementáři, kteří mají postavení osobních společníků. (V některých pramenech je komanditní společnost řazena mezi osobní společnosti).
Po vstupu České republiky do Evropských společenství v roce 2004 je možno i u nás zakládat tzv. evropské právní formy obchodních společností, které jsou upraveny též komunitárním právem. Jedná se o evropské hospodářské zájmové sdružení a o evropskou společnost.
Pokud jde o začátek tzv. skupinového podnikání, pak pro všechny obchodní společnosti platí, že zákon rozlišuje mezi založením a vznikem obchodní společnosti.
Založení obchodní společnosti je proces, který se odehrává uvnitř obchodní společnosti a jehož výstupem je zakladatelský dokument, který se nazývá různě podle toho, o jakou právní formu obchodní společnosti se jedná (společenská smlouva, zakladatelská smlouva). Kapitálové obchodní společnosti mohou být založeny i jedním společníkem (zakladatelem) a v takovém případě se zakladatelský dokument nazývá zakladatelská listina.
Obchodní společnosti se povinně zapisují do veřejného seznamu, který se nazývá obchodní rejstřík (viz zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob). A právě až zápisem obchodní společnosti do obchodního rejstříku (potom, co byl ukončen proces založení obchodní společnosti) obchodní společnost vzniká.
Vznik obchodní společnosti je tedy okamžik, od kterého je společnost zapsána do obchodního rejstříku. Teprve od tohoto okamžiku se společnost zjevila navenek, a tedy může vstupovat do právních vztahů, obecně řečeno, může se zavazovat.
Ukončení činnosti obchodní společnosti je mnohem komplikovanější než její zahájení. To proto, že z podnikání obvykle povstanou závazky a právo chrání věřitele, neboť chrání dobrou víru. Proto stanoví poměrně velmi komplikovaný proces pro ukončení života obchodní společností, jehož účelem je ochránit potenciální věřitele zanikající obchodní společnosti.
S ukončením činnosti obchodních společností jsou analogicky jako při jejím zahájení spojeny dva pojmy, a to zrušení a zánik obchodní společnosti.
Zrušení obchodní společnosti je proces, který se odehrává uvnitř obchodní společnosti. Jeho výsledkem je rozhodnutí společníků (popř. rozhodnutí státního orgánu) o tom, že se činnost obchodní společnosti ukončuje buď bez likvidace, nebo s likvidací.
Dojde-li ke zrušení obchodní společnosti bez likvidace, pak společnost zaniká pouze de iure, nikoliv de facto, tedy zrušuje se pouze právně, nikoliv fakticky. Tak tomu je např. při změně právní formy obchodní společnosti (např. její přeměna ze společnosti s ručením omezeným na akciovou společnost), při rozdělení společnosti, při jejím sloučení s jinou obchodní společností apod. Jinými slovy, jedná se o situaci, kdy obchodní společnost zaniká s právním nástupnictvím. Všechna práva a závazky (včetně závazků z pracovněprávních vztahů) přitom přecházejí na právního nástupce.
Mnohem složitější je situace v případě zrušení obchodní společnosti s likvidací. V takovém případě obchodní společnost zaniká nejen de iure, ale i de facto. Vrcholný orgán společnosti v takovém případě musí rozhodnout o ustanovení tzv. likvidátora, který přebírá výkon funkce orgánů společnosti a činí kroky, které mu zákon ukládá. Těmi je především:
- ukončení činnosti obchodní společnosti
- rozvázání právních vztahů obchodní společnosti (výpovědi smluv včetně smluv pracovněprávních)
- vymáhání pohledávek obchodních společností
- uspokojování závazků obchodní společnosti vůči jejím věřitelům
- rozprodávání majetku obchodní společnosti
- rozdělení výnosu z likvidace (je-li nějaký) mezi společníky podle ustanovení společenské smlouvy
- zpracování účetní závěrky v rozsahu roční (tj. až do daňových povinností dovedené).
Zjistí-li likvidátor kdykoliv v procesu likvidace obchodní společnosti stav jejího úpadku, je povinen podat insolvenční návrh soudu. V takovém případě činnost likvidátora přechází na insolvenčního správce, kterého ustanoví soud. (Samozřejmě za podmínky, že soud insolvenčnímu návrhu vyhoví).
Pokud však byla činnost likvidátora dovedena až do rozdělení likvidačního zůstatku, předá návrh rejstříkovému soudu na výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Pokud soud tomuto návrhu vyhoví, pak okamžikem výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku tato společnost zaniká.
V oblasti skupinového podnikání ve zdravotnictví se nejvíce uplatňují kapitálové obchodní společnosti, tedy společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Proto se dále budeme zabývat jen těmito právními formami obchodních společností.