Ekonomika a pojišťovnictví
12.4 Způsoby vedení evidence
Zákon o účetnictví umožňuje vést evidenci hospodářské činnosti dvojím způsobem. Těmito způsoby je:
a) daňová evidence – vedou ji osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a některé další subjekty, které nejsou účetními jednotkami. Z hlediska právní úpravy však daňová evidence nemá oporu v zákoně o účetnictví, ale v zákoně o dani z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb. v platném znění).
b) účetnictví – vedou ho právnické osoby a fyzické osoby, které se staly účetní jednotkou. Některé účetní jednotky (viz § 9, odst. 3 zákona o účetnictví) mohou vést tzv. zjednodušené účetnictví (neplést s dříve užívaným pojmem jednoduché účetnictví). Ve zdravotnictví se to týká těch zdravotnických zařízení, která mají právní formu příspěvkových organizací a u nichž o této zjednodušené formě účetnictví rozhodli jejich zřizovatelé.
Rozdíly mezi daňovou evidencí a účetnictvím jsou následující:
a)
- daňová evidence slouží především pro zjištění základu daně
- účetnictví má širší poslání (komplexní přehled o hospodaření účetní jednotky)
b) hospodářský výsledek se zjišťuje:
- u daňové evidence jako rozdíl mezi příjmy a výdaji
- u účetnictví jako rozdíl mezi výnosy a náklady
Jinými slovy, daňová evidence nezohledňuje tzv. časové rozlišení, účetnictví však ano.
c) účetní zápisy se provádějí:
- v daňové evidenci jednořádkovým zápisem
- v účetnictví podvojným zápisem na protichůdné stavy (Má dáti – Dal) minimálně dvou účtů.