Multikulturní ošetřovatelství
1.1 Charakteristika multikulturního ošetřovatelství
1.1 Charakteristika multikulturního ošetřovatelství
V moderním světě jsou skoro všechny lidské společnosti ovlivňovány různými kulturami, které se vzájemně prolínají. Většina světa se skládá z multietnických společností, což následně ovlivňuje migraci celého světa (Bhopal, 2007).
Je nezbytné, aby lidé rozuměli, respektovali a tolerovali různorodost kultur odlišných od těch vlastních. Tato významnost se stává důležitější u zdravotnického personálu, který poskytuje péči v období zdraví i nemoci. Ve stavech, které si nikdo nevybírá, kde neexistují volby, pouze přijímání a záleží tak stavu okolností a osobnosti jedince, kterou může ovlivnit výchova či vzdělání.
Multikulturní ošetřovatelství začalo vznikat po 2. světové válce, od doby, kdy se ošetřovatelství rozvíjí jako samostatný vědní obor. Průkopníkem multikulturního ošetřovatelství se stala americká pediatrická sestra, profesorka Madeleine Leiningerová, která zavedla pojem „transkulturní ošetřovatelství" (Andrewsová, Boyleová, 2012).
Multikulturní ošetřovatelství v bývalém Československu vzniká po revoluci, kdy se otevřely hranice, a do země začali přijíždět lidé z celého světa. Od té doby jsme svědky stále většího zájmu o multikulturní znalosti ve formě různých publikací, manuálů a standardů. Multikulturní ošetřovatelství bylo zahrnuto do výuky sester. Hlavní odbornice zabývající se tímto tématem v ČR jsou prof. PhDr. Valerie Tóthová, Ph.D., Doc. PhDr. Jana Kutnohorská, CSc., Mgr. Kateřina Ivanová, Ph.D. a Mgr. Lenka Špirudová (Ivanová, 2005).
Multikulturní ošetřovatelství znamená ošetřovatelský a kulturně-antropologický obor srovnávacího studia a praxe, který zohledňuje individualitu, víru a kulturu jedince či skupiny stejných či odlišných kultur. Má význam nejen pro ošetřování cizinců, ale především pro péči o příslušníky etnických menšin. Teorie multikulturního (transkulturního) ošetřování se někdy nazývá také model vycházejícího slunce (Sunrise model). Obor studuje kultury a náboženství z hlediska ošetřovatelské praxe. Ošetřující personál má na základě tohoto oboru získat dostatečné znalosti jiných kultur a zvláštností, které je třeba respektovat. Může jít o zvyklosti v pojetí lidského těla a jeho částí, intimity, stravování, režimu dne, komunikace, mezilidských a rodinných vztahů a kontaktů, o zvyklosti v oblasti péče a ošetřovatelství, pojetí zdraví a nemoci, pojetí vztahu mezi ošetřovaným a ošetřujícím (Špirudová, 2006).