Multikulturní ošetřovatelství
2.1.1 Romové v ČR
2.1.1 Romové v ČR
Jedná se o nejpočetnější etnikum žijící na území České republiky. Jeho původ nacházíme ve středověké Indii a do Evropy Romové přišli začátkem 13. století. Romové byli vždy zruční řemeslníci. Tato řemesla prováděli kočovným způsobem. Během druhé světové války postihl české a moravské usedlé Romy strašlivý osud holocaustu. Většina z nich našla smrt v koncentračních táborech. V roce 1959 přišla pro nejpočetnější emigranty další rána - byl vydán zákaz kočování, po němž se v Čechách usadili i Romové Olašští, kteří k nám přišli z oblasti dnešního Rumunska a Moldávie. Je důležité zmínit, že většina českých Romů jsou římští katolíci. Víra a náboženství i jejich vlastní pověry jsou zakořeněny v dávné historii, kterou si nesou z Indie (Ivanová a kol., 2005).
Do Čech byli nastěhováni převážně Romové slovenští. Migrace Romů ze Slovenska do českých zemí se uskutečňovala ve třech migračních vlnách. První Romové přicházeli do pohraničních oblastí po odsunu německého obyvatelstva. Druhá vlna v padesátých letech byla tvořena zejména dělníky, kteří přicházeli v organizovaném náboru do průmyslových oblastí. Třetí vlnu představují Romové, kteří byli nuceně přesídleni ze Slovenska do českých a moravských okresů s malou koncentrací Romů. Migrace Romů ze Slovenska byla současně procesem urbanizace Romů (Balabánová, 2002).
Obrázek č. 1 Kočující Romové
Zdroj: http://www.romea.cz
Romové se nacházejí na každém kontinentu, a proto jejich přesný počet není znám. Odhaduje se, že ve světě žije přibližně 12 miliónů Romů, v Evropě je tento počet odhadován na 5 miliónů. Největší osídlení je na Slovensku s rozptýlenou koncentrací, počet je odhadován na 380 000 romských jedinců (největší podíl mají děti do 14 let) (Kober, 2011).
Z legislativních ustanovení nově vzniklé České republiky nejvíce Romů zasáhl zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního příslušenství, který nabyl platnosti po rozpadu federace. V tento den se z Romů stali cizinci, a to i z těch, kteří se zde narodili a vyrůstali. Většina Romů nebyla schopna splnit podmínky zákona a včas zvolit státní občanství. S přechodem na tržní hospodářství se tak často nevzdělaní Romové dostávají na okraj společnosti a v ČR jsou často terčem rasismu (Fraser, 1998).
Mezinárodní kodex sester, vydaný Mezinárodní radou sester v roce 1973 uvádí, že přiměřená léčba a péče má být umožněna nezávisle na národnosti, etnickém původu, vyznání, náboženství, politických názorech, světových názorech, sociálním statutu, pohlaví, staří, nemoci a zdravotním postižení (Haškovcová, 2002).
Pro bližší poznání a vzájemný respekt je nutné znát zvyklosti daného etnika, protože bez pochopení tradic a zvyků se může směr multikulturního ošetřovatelství ubírat nesprávným směrem. Je pravdou, že nejvíce konfliktů – co do počtu etnických skupin – je v českém zdravotnictví právě s Romy. Pouhým poznáním jiných tradic a zvyků je však možné hledat a nacházet způsoby jak s druhými vycházet, spolupracovat. V případě jakékoliv etnické skupiny, která má být ošetřována je potřeba si uvědomovat cíl multikulturního ošetřovatelství a tím je péče o nemocného. Pak nezáleží na rase, barvě pleti nebo zvyku. Samozřejmě je potřeba vždy pracovat tak, aby nedocházelo k ohrožení zájmů vlastních ani okolí (právní aspekty, pojištění a etika ošetřování).