Multikulturní ošetřovatelství
3.2.4 Komunikační systémy vyžadující jednoduché pomůcky – asistovaná AK
3.2.4 Komunikační systémy vyžadující jednoduché pomůcky – asistovaná AK
Jednoduchým použitelným prostředkem je blok a tužka. Další pomůcky jsou použitelné u jedinců s neporušenou motorickou funkcí horních končetin, bez deficitu kognitivních funkcí a komunikujících ve stejném jazyce.
- Tabulky s písmeny (abeceda)
Tuto techniku lze využít jako doplňující např. pro komunikaci u pacientů po tracheostomii, když selhávají jiné komunikační techniky. Používání této komunikační techniky vyžaduje velkou trpělivost. Nevýhodou techniky je její časová náročnost. Metoda spočívá v ukazování písmen, ze kterých komunikující sestavuje jednotlivá slova (Stodolová, Veličová, 2011).
- Piktogramy, komunikační karty
Piktogramy jsou pomůcky vytvořené psaním, kreslením, nebo tiskem. Používají se celosvětově a umožňují rychlou orientaci všude tam, kde by slovní vyjádření mohlo být obtížné. V běžném životě se s nimi setkáváme v dopravě, turistice a veřejných budovách, kde symbolizují nejčastěji zákazy a doporučení. S jejich pomocí lze vyjádřit pocity, myšlenky a přání. V praxi je pak doprovázíme mluveným slovem (Cséfalvay, Gúthová, 2000).
Ve zdravotnických zařízeních je obvyklé, že dané klinické pracoviště potřebuje většinou specifické piktogramy podle svého zaměření. Vytvoření kvalitních piktogramů je sice zdlouhavější, nicméně pro pacienta a jejich následné použití v praxi účinnější. Je důležité, aby tato komunikační metoda byla jednoduchá a jednoznačná (Uričková, Boroňová, 2008).
Karty, obsahující slova, věty nebo obrázky, jsou vhodným alternativním komunikačním prostředkem. Jsou použitelné i méně zkušeným personálem, dají se používat po propuštění do domácí péče, v komunikaci s rodinou, a je možná jejich úprava dle potřeb pacienta. Karty má pacient k dispozici již od začátku hospitalizace (Stodolová, Veličová, 2011).
Piktogramy jsou náhradní formou komunikace a nacházejí své uplatnění zejména jako komunikační nástroj při efektivní komunikaci s pacienty jiné národnosti, etnika a vždy, když ošetřující personál nemluví řečí ošetřovaného (Uričková, Boroňová, 2008).