Multikulturní ošetřovatelství
3.1.3 Základní doporučení pro komunikaci s cizincem
3.1.3 Základní doporučení pro komunikaci s cizincem
Transkulturní komunikace v ošetřovatelství představuje systém chování, umožňující řídící interakci mezi všeobecnou sestrou a pacientem. Nejedná se jen o výměnu zpráv a jejich významů. Komunikace jako chování má velký vliv na porozumění mezi národy a rasami a stává se tak nesmírně důležitým nástrojem při kontaktu s příslušníky jiného etnika. Vhodná verbální i neverbální komunikace v dnešním multikulturním světě má velmi významné dopady. Pacient, který nám nebude rozumět nebo chápat co se děje, se cítí nepochopený, méněcenný, zmatený a ztracený. Sestra se také může cítit bezmocná, když její sdělení bude pro pacienta nesrozumitelné a pokud pacientovi neporozumí. Komunikace je základem pro vybudování dobrého vztahu mezi sestrou a pacientem (Ivanová, 2005).
Při kontaktu s cizincem musíme počítat s tím, že budeme potřebovat na pacienta více času. Jako vhodné k navázání kontaktu s pacientem je použití pozdravu nebo jednoduché společenské fráze v jazyce, kterému pacient rozumí. Pokud je to možné, neměli bychom se stydět využít služeb tlumočníka nebo třeba slovník. Zájem pacientovi porozumět, byť jen nepatrně, mnohdy udělá větší dojem, než tři hodiny čekání na profesionálního tlumočníka.
Využívání gestikulace, mimiky, obrázků (piktogramy) a jednoduchá schémata jsou také velmi užitečná – více v následující kapitole. Pacientovi můžeme nabídnout i tužku, papír, aby se mohl vyjádřit pomocí kresby. Základem verbálního projevu je pomalost, klidný hlas, snaha navodit klidnou atmosféru. Pacient, který je v nepřirozené situaci se cítí ohrožen, má strach. Cítí se bezmocný, může mít bolesti, trápí ho nejistota. Nejen proto mají pro něj velký význam informace, které získá v prvních okamžicích vaší neverbální komunikace. Zapomínat bychom neměli ani na zásady slušného chování a vystupování. První a dominantní oblastí komunikace je náš obličej, oči, ústa, a proto bychom měli mít na paměti snahu o přímý pohled do očí a zřetelnou komunikaci. Pacient nemusí vždy rozumět medicínským výrazům a zdravotnickému slangu, proto je vhodné se je co nejvíce omezit. Jestliže není zcela jasné, co chtěl pacient - cizinec říci, nechte jej problém zopakovat, popřípadě vyjádřit jinými slovy. Zpětné ověření informací - vždy se přesvědčíme, že pacient porozuměl námi podanému sdělení. Nejlepší způsob pro řešení daného problému s multikulturním jedincem je citlivý ohled na etnické a kulturní zvláštnosti pacienta (Ivanová, 2005; Špirudová, 2006).