Multikulturní ošetřovatelství

3.2.2 Využití alternativní a augmentativní komunikace v ošetřovatelské péči

3.2.2 Využití alternativní a augmentativní komunikace v ošetřovatelské péči
 
 
Přestože porucha řeči patří do péče oborů, jako je foniatrie nebo logopedie, je všeobecná sestra v neustálém kontaktu s pacientem. Vzhledem k plánování a uskutečňování ošetřovatelských aktivit je pro ni komunikace s pacientem velmi důležitá. Pro všeobecné sestry je nezbytná schopnost vyhodnocení stavu potřeb pacienta, identifikace vhodných alternativních komunikačních strategií, zvládnout vytvořit plán péče společně s pacientem, jeho rodinou a dalšími členy ošetřovatelského týmu. V současném terénu je možné využít pomůcky od technicky nenáročných přístupů, nevyžadujících žádné systémy, až po počítačové systémy s výstupem ve formě syntetizované řeči. Velmi však záleží na tom, zda je alternativní a augmentativní komunikace s pacientem jen dočasným (přechodná afázie, intubovaný pacient), nebo trvalým prostředkem komunikace (Cséfalvay, Gúthová, 2000). Kocábová a Vaňásková zdůrazňují potřebnou motivaci pacienta ke komunikaci, což většinou pomůže zajistit logoped jako součást multidisciplinárního ošetřovatelského týmu, neboť jeho pomoc v nastavení optimálních alternativních forem komunikace je nezastupitelná (Kocábová, Vaňasová, 2012). Formy alternativní a augmentativní strategie lze rozdělit jednoduše na dva typy: neasistovaná, která znamená použití pacientových částí těla (ruce, obličej). Využívá pantomimu, gesta, mrkání atd. Druhým typem je asistovaná, jež pracuje s externími materiály jako obrázky, tužka a blok, tabulka využití počítačových systémů. V běžné praxi je více používaná strategie asistovaná (Finke, Light, Kitko, 2008).