Multikulturní ošetřovatelství
2.5.4 Specifika ošetřování římskokatolického kněze
2.5.4 Specifika ošetřování římskokatolického kněze
V denním režimu římskokatolického kněze nacházíme několik specifik od životního režimu ostatních lidí. Většina kněží, zvláště starší generace, je zvyklá vstávat brzy ráno a v tichu, nejlépe o samotě a tiše se modlit. Další velká modlitba bývá každým před jídlem. Záleží na knězi samotném, zda ji pronese hlasitě, polohlasně či v tichosti pouze pro sebe. Zde záleží na zvycích nemocničního zařízení, kde podávají stravu a také na samotném zdravotním stavu kněze a na jeho soběstačnosti. Je vhodné, aby se všeobecná sestra (sestra) s knězem předem domluvila na určité hodině, kdy jej nebude na pokoji rušit, případně jakým způsobem by mohli být respektovány modlitby (zajištění klidné a tiché místnosti, doprovod do nemocniční kaple). V souvislosti se stravováním můžeme pečovat o kněze v době půstu. Páteční půst od masa byl již zdobrovolněn, ale je spousta kněžích, kteří půst dodržují. Přísný půst - omezení příjmu potravy, kněží většinou dodržují na Velký pátek před Velikonocemi a na Štědrý den během dne. Pokud vynechání potravy neohrozí knězovo zdraví, je možné dané rozhodnutí respektovat. Povinnost kněze během dne odsloužit alespoň jednu mši svatou může být jeho případnou neschopností v případě nemoci tolerována. Pokud však jeho zdravotní stav účast na mši dovoluje, je náležitým krokem mu účast umožnit (Strejček, 1998).
Římskokatoličtí kněží nevyžadují na veřejnosti zvláštní oslovování ani titulování. Pouze v komunitě věřících bývají oslovováni „pane faráři“. V nemocnici bude tedy naprosto přirozené používání jejich civilního příjmení nebo oslovení dle žádosti samotného kněze. Personál, který je v kontaktu s tímto duchovním představitelem po dobu hospitalizace nejčastěji, by si měl uvědomit, striktní dodržování intimity, která je pro kněze velmi důležitá (Trachtová, 2001).