Multikulturní ošetřovatelství
2.5.1 Charakteristika křesťanství
2.5.1 Charakteristika křesťanství
Křesťanství je monoteistickým (víra v jednoho boha) a univerzální náboženstvím. Křesťanství je náboženstvím, které se obrací ke každému člověku, a to jako k jednotlivé osobě. Příslušnost ke křesťanství není předem dána původem ani kulturou a vymezuje se jinak, například přijetím jistého učení, morálky či náboženské praxe. Jako celek je křesťanství nejrozšířenějším světovým náboženstvím s více než 2 miliardami věřících a mělo spolu s antickým kulturním dědictvím zásadní vliv na formování dějin západní kultury (http://www.cs.wikipedia.org).
Křesťanství je také náboženstvím historickým, což znamená, že svůj původ odvozuje od života a působení určité historické postavy. Touto postavou je Ježíš Nazaretský, jehož členové - křesťané vyznávají jako Krista (syna otce našeho pána Boha). Křesťanství svým původem vědomě navazuje na židovské náboženství (judaismus), z něhož kdysi vzešlo a s nímž sdílí společné rysy:
- vyznává jednoho Boha Stvořitele,
- přijímá jeho zjevení v Bibli,
- očekává jeho poslední soud a slaví řadu podobných svátků.
Obr. č. 17. Vatikán – místo svaté stolice a sídlo papeže.
Zdroj: http://vatikan.svetadily.cz
Význam křesťanství je určen historickými událostmi v Izraeli. Na základě toho lze rozdělit křesťanskou víru do 3 směrů:
- římskokatolická – hlavním představitelem je papež,
- ortodoxní = pravoslavní - zde chybí centrální organizace,
- protestantská – společné označení křesťanů navazující na světovou reformaci, protest reformačních stavů v roce 1529. Patří zde například evangelíci augsburského vyznání (luteráni), baptisté, puritáni, anglikáni a jiné směry této církve.
Víra se liší v určitých bodech vyznání a v některých liturgiích (bohoslužba, oficiální křesťanský akt v kostele), přičemž křesťanská víra zůstává podstatou u všech směrů. Každý směr má své specifické znaky, náboženské svátky a rituály spojené s modlitbami. Římskokatolická církev má sedm svátostí, které stanovil Ježíš. Jsou to
- křest,
- biřmování,
- eucharistie - svátost oltářní,
- smíření,
- svátost nemocných,
- kněžství,
- manželství.
Pečujeme-li o nemocného, může být tato svátostná služba v daném momentu pro nemocného potřebná (Koho volají lidé, když je jim nejhůř, když už je přítomen zdravotník? Boha. I nevěřící.). V případě, že je možné umožnit nemocnému uspokojení této potřeby, je navýsost profesionální tak učinit (Ivanová, 2005).
Je proto vhodné vědět od koho je nemocný ochoten tuto svátost přijmout, protože každý směr má pro svátost přijímání svá specifická pravidla. V dnešní době již v každém zdravotnickém zařízení funguje možnost přístupu kněze nebo vlastní kontaktování rodiny. Vojenské nemocnice v České republice k tomuto účelu například zřizují vojenské kaplany, kteří mohou v nemocnicích vykonávat mše, bohoslužby anebo doprovází vojáky a raněné na misích.
Obr. č. 18. Vojenský kaplan u lůžka nemocného.
Zdroj: http://www.army.cz
Zvláštností Protestantské církve například je, že nemá zpověď ani svátost pomazání nemocných (na rozdíl od církve katolické). Zpověď je nahrazena takzvanou bratrskou zpovědí. Člověk se při ní vyzná ze svých hříchů bratrovi nebo sestře (není potřeba duchovního) a poté se společně modlí za odpuštění (Ivanová, 2005). Základním jádrem křesťanské víry je Boží desatero se svými známými hříchy (nepokradeš, nesesmilníš, budeš ctít svého otce i matku svou a podobně), které jsou zakořeněny v Bibli (kniha všech knih skládající se ze Starého a Nového zákona).