Multikulturní ošetřovatelství

5.1.1 Přístup k čerpání zdravotní péče cizinců v ČR

5.1.1 Přístup k čerpání zdravotní péče cizinců v ČR
 
 
Otázce poskytování zdravotní péče migrantům bez zdravotního pojištění není v ČR věnována velká pozornost. Na straně jedné stojí názor, že nepojištění migranti nemají právo na přístup ke zdravotním službám a na straně druhé stojí názor protikladný, podle kterého je nárok na ošetření základním lidským právem člověka. V praxi pak střet těchto pohledů přináší určitý kompromis a to, že každému člověku bez ohledu na jeho pobytový status je poskytnuta nezbytná a neodkladná zdravotní péče (Jelínková, 2007).
 
Na základě současné dostupnosti zdravotní péče cizincům vznikají různá rizika z hlediska ochrany veřejného zdraví. Existují kategorie tzv. povinně léčených nemocí, kdy zdravotní péče musí být pacientovi poskytnuta i přes jeho nesouhlas, protože by mohl být nebezpečný nejen okolí, ale i sobě. Zdravotnická zařízení mají zákonnou povinnost pacienta v těchto případech hospitalizovat i proti jeho vůli, o čemž rozhoduje soud. Přestože se jedná o povinně léčené nemoci, v případě cizinců, kteří mají komerční zdravotní pojištění (které tento typ péče nehradí) nebo jsou nepojištěni, musejí zdravotnická zařízení vyžadovat úhradu této péče od pacientů v hotovosti. Pokud ovšem cizinec nedisponuje potřebnou finanční částkou, jsou zdravotnická zařízení nucena úhradu vymáhat – často však neúspěšně. Při poskytování zdravotní péče cizincům, nemají zdravotníci ani záruku, že byl pacient řádně očkován proti závažným onemocněním (Dobiášová, Hnilicová, 2009).  
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše