Multikulturní ošetřovatelství
2.6.5 Potencionální zdravotní rizika migrantů a jejich význam
2.6.5 Potencionální zdravotní rizika migrantů a jejich význam
Potencionální zdravotní rizika migrantů jako komunity vyplývají ze:
a) zevních příčin – nároky odlišného klimatu, časový posun, transkulturní odlišnosti prostředí (odlišnost mentality, zvyků a obyčejů místního obyvatelstva, rozdílná společenská – ekonomická orientace, vztah místní populace k migrantům, vnitropolitická situace v zemi.
b) vnitřní příčiny (orientace na jedince) – somatický i psychický zdravotní stav jedince, jeho motivace k odchodu z vlasti, nároky a představy cesty do zvolené země, problémy komunikace v cizím jazyce, sociální izolace (i od rodiny), změněné vztahy v rodině díky životu v odlišném prostředí, její rozdělení v případě - rodina zůstává ve vlasti (včetně často reálných obav o její osud), změna životního stylu, uzavřená skupina (omezené možnosti navázat neformální vztahy podle vlastního přání), strach z okolí.
Mezi další vnitřní příčiny mohou patřit i faktory pracovní: nároky orientace v odlišné profesi, která je zvláště u ekonomických migrantů mnohdy naprosto odlišná od profese původní, rizika pracoviště a nutnost se adaptovat. Vše představuje možnost zhoršení zdravotního stavu migranta díky změněným životním podmínkám.
c) ohrožení zdraví obyvatelstva – přenos infekčních nebo parazitárních onemocnění.
d) faktory sociálního prostředí - uvědomění si choroby ze strany nemocného, vztah nemocného k vlastním projevům nemoci, ochota stonat, přiznat si a přijmout roli nemocného (obavy ze sociálního dopadu onemocnění), obavy z ovlivnění jeho další sociální integrace do společnosti hostitelské země. Okolí se toto jednání může jevit jako disimulace, nebo naopak jako agravace a simulace. Ve vztahu okolí k projevům choroby může dojít k odsuzování, ke snahám nemocného izolovat, nebo jej před skupinou krajanů znemožnit. Na druhé straně se však skupina může prostřednictvím nemocného snažit upozornit na své problémy (Horáková, 2001).
Z hlediska přístupu k nemocným ukrajinské národnosti lze sumarizovat určité faktory, které mohou představovat bariéry ošetřovatelského procesu. Z těch nejvýznamnějších lze uvést:
- jazyková a kulturní bariéra ve vztahu zdravotník – pacient (nepochopení se, nedorozumění, nerespektování jiných potřeb)
- transkulturní, podmíněný způsob projevu obtíží (neobvyklé chování při jejich prezentaci)
- vzácná a neobvyklá onemocnění
- problémy diferenciální diagnostiky vyplývající z jazykové bariéry (nezvyklé a odlišné projevy onemocnění, problémy s diferenciální diagnostikou neobvyklých onemocnění pro nedostatek zkušeností a tréninku)
- odlišné vyhledávání pomoci, odlišná očekávání od zdravotníka a odlišné chování během zdravotní péče (až neadekvátní léčba nemoci)
- proces stereotypizace (přisuzování určitých vlastností lidem například podle jejich národnosti, věku, profese, vzdělání, genderu, rasy, které často souvisí se zkreslující etiketizací, nálepkováním, předsudky či mýty)
- improvizací nebo vynuceným či neuváženým řešením problémů může dojít k nerozpoznání příčin tělesných obtíží, vývoji chronických obtíží a ireversibilnímu poškození orgánů
- nerozpoznání psychicky podmíněných potíží, které jsou příčinou prezentace somatických potíží (Košková, 2003; Ivanová, 2005).
V konečném důsledku je pak péče o pacienta buď nedostatečná, nebo přehnaná. Pacient může obvykle pociťovat strach a nedůvěru. Jeho potíže se zhoršují, což ovlivňuje i jeho pocit bezpečí, který souvisí s pocitem strachu o rodinu a pracovní úspěšnost (sociální a finanční problémy). Velmi důležitou roli v interakci sestra - pacient (cizinec) může hrát přítomnost tlumočníka. Je nutné si uvědomit, že se jedná o člověka, který zprostředkovává vzájemný kontakt, a to často ve velmi intimní situaci na základě dialogu mezi poskytovatelem péče a jejím uživatelem. Pacient nemusí být schopen své potíže verbalizovat před další osobou (např. z náboženských nebo kulturně podmíněných příčin). Pacient nemusí být schopen navázat kontakt se sestrou, protože se před tlumočníkem obává o svých problémech hovořit pro možné negativní sociální následky, které by to do budoucna přineslo v komunitě rodáků. A konečně pacient nemusí být schopen navázat kontakt se sestrou, protože tlumočník patří – v očích pacienta - k nepřátelské skupině, což není mnohdy okolí známo (Kutnohorská, 2002).