Vyziva_a_dietetika
2 Energie a živiny
2 Energie a živiny
2.5 Testovací otázky
Potraviny obsahují živiny, které nám dodávají energii. Mezi hlavní živiny patří cukry, tuky, bílkoviny. Jejich vzájemný poměr je velice důležitý pro jejich optimální využití. Jedná se o takzvaný trojpoměr základních živin. Ve výživě zdravého člověka by měl být optimální poměr celkového přívodu energie následující: cukry (50-60 %), tuky (25-30 %) a bílkoviny (10-15 %). Cukry se mohou v těle vytvářet z bílkovin a tuky ze sacharidů. Tvorba vlastních bílkovin je závislá na přímém příjmu potravou. K dalším nezbytným živinám přijímaným potravou zahrnujeme vitamíny, minerální látky a stopové prvky. Podstatnou součástí potravy je voda, která patří mezi tekutiny uspokojující fyziologické potřeby člověka. Bez příjmu vody je člověk schopen vydržet pouze několik dní. Voda je obsažená v každé tělesné buňce.
Energetická stránka výživy
Základním účelem potravy je uhradit energetickou potřebu lidskému organizmu. Energie stravy se obvykle udává v kilojoulech (kJ) nebo megajoulech (MJ). Můžeme se však setkat s vyjádřením energetické jednotky v kilokaloriích (kcal), kdy 1kcal = 4,187 kJ. Pro organizmus jsou zdrojem energie tuky, cukry i bílkoviny: 1g tuku poskytne cca 38 kJ, 1g cukru či bílkovin obsahuje cca 17 kJ. Předpokladem zdravého člověka je vyrovnaná energetická bilance, což je rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Doporučený příjem energie pro průměrného člověka u nás je 9500 kJ. Skutečná potřeba je vysoce individuální vzhledem k těmto ovlivňujícím faktorům: věk, pohlaví, fyzická aktivita, fyziologický stav, klima, zdravotní stav apod. Nadměrný i nedostatečný přívod energie vede k poruchám zdraví. Pro vyspělé země Evropy a Severní Ameriky je charakteristický problém nadměrného energetického přísunu, který je obvykle spojen s nedostatkem pohybové aktivity. V zemích třetího světa převažuje nedostatečný příjem energie především základních živin. Důsledkem nedostatečného energetického přívodu může být akutní nebo chronická podvýživa, v těžších stádiích kachexie až marasmus. Nadměrný energetický přívod, či nedostatečný energetický výdej vede často ke vzniku obezity s vedlejšími komplikacemi (kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus II. typu, snížení imunity apod.).
Energetická bilance a nepřímá kalorimetrie
Energetická bilance organizmu je dána poměrem energie, která se uvolní během metabolických pochodů a energie, která je nutná ke krytí nejrůznějších dějů, jako je například aktivní sport, svalová kontrakce, elektrogeneze. Energie vytvořená a spotřebována musí být u všech homeostatických systémů v rovnováze. Uvolněná energie, která vznikne štěpením vazeb organických molekul, se v 60 % přemění na teplo a 40 % je využito k práci. Energetická potřeba organizmu je součtem bazálního energetického výdeje, termického efektu přijaté stravy, fyzické aktivity a přítomné choroby, kde stoupají energetické nároky organizmu úměrně závažnosti choroby – úměrně velikosti stresu. Energetický příjem – je dán množstvím živin, které jsou zdrojem využitelné energie. Tyto zdroje mohou být pro každý organizmus různé. Pro člověka jsou to hlavně využitelné sacharidy, tuky a bílkoviny. Základní energetický výdej (Basal Energy Expenditure – BEE) je nejnižší energetický výdej organizmu ráno těsně po probuzení za 12-18 hodin po posledním jídle. Je definován jako minimální produkce tepla v organizmu a je ovlivněn antropometrickými ukazateli (věkem, tělesnou hmotností, výškou, tělesnou teplotou a pohlavím). Klidový energetický výdej (Resting Energy Expenditure – REE) je více využíván, vyjadřuje metabolické nároky organizmu na kteroukoli denní dobu. Měření musí být prováděno po 30 minutovém klidu na lůžku, nejméně 2 hodiny po jídle v tepelně neutrálním prostředí. U ambulantních pacientů a u zdravých lidí musíme ke změřené hodnotě připočítat 60-70 %, aby množství energie odpovídalo energetickým potřebám organizmu při běžné fyzické aktivitě. Energetický výdej lze zjistit buď přímou, nebo nepřímou kalorimetrií. Přímá kalorimetrie je v praxi využívána minimálně, protože tato metoda je hodně technicky i finančně náročná. Měřená osoba je uzavřená v místnosti, odkud se odvádí vzduch. Tímto způsobem se zjišťuje množství tepla vyprodukovaného organizmem. V praxi je proto častěji využíváno nepřímé kalorimetrie.
Nepřímá kalorimetrie je nejběžnější způsob měření energetického výdeje u člověka. Opírá se o měření spotřeby kyslíku a výdeje oxidu uhličitého. Zároveň se jedná o stanovení odpadu dusíku v moči. Provádí se ráno brzy po probuzení, na lačno a v naprostém klidu. Podstatná je neutrální teplota prostředí.
Podmínky správného měření:
- kalibrovaný přístroj,
- před měřením je nutný odpočinek (cca 30 minut),
- dodržení správné délky měření,
- informovat vyšetřovanou osobu a průběhu měření,
- omezení fyzické aktivity den před měřením u zdravých dospělých nebo určení pohybového omezení u kriticky nemocných pacientů.
Literatura:
BEŇO, I. Náuka o výžive. 2. vydání. Martin: Osveta, 2008. 146 s. ISBN 80-8063-126-3.
DOSTÁL, V., CHVÍSTKOVÁ, E. Výživa u parkinsonovy nemoci. Praha: Mladá fronta, 2010. 50 s. ISBN 978-80-204-2362-7.
HLÚBIK, P., OPLTOVÁ, L. Vitaminy. Praha: Grada Publishing, 2004. 232 s. ISBN 80-247-0373-4.
HRODEK, O. et al. Pediatrie. Praha: Galén, 2002. 767 s. ISBN 80-7262-178-5.
HRONEK, M. Výživa ženy v období těhotenství a kojení. Praha: Maxdorf, 2004. 310 s. ISBN 80-7345-013-5.
HRONEK, M., BAREŠOVÁ, H. Strava těhotných a kojících. Praha: Forsapi, 2012. 151 s. ISBN 978-80-87250-20-4.
HRSTKOVÁ, H. et al. Výživa kojenců a mladších batolat. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. 77 s. ISBN 80-7013-358-6.
CHAOYANG, L. et al. Additive Interactions of Maternal Prepregnancy BMI and Breast-feeding on Childhood Overweight. In: Obesity Research. 2005, 13(2), 362-371.
KASTNEROVÁ, M. Poradce pro výživu. České Budějovice: Nová Forma, 2011. 377 s. ISBN 978-80-7453-177-4.7
KOHOUT, P. et al. Vybrané kapitoly z klinické výživy I. Praha: Forsapi, 2010. 184 s. ISBN 978-80-87250-08-2.
KOPEC, K. Zelenina ve výživě člověka. Praha: Grada Publishing, 2010. 159 s. ISBN 978-80-247-2845-2.
KRÓLOVÁ, K. Hygiena a výživa ll. Karviná: Slezská univerzita v Opavě Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, 2011. 119 s. ISBN 978-80-7248-635-9.
KUBICOVÁ, D. et al. Náuka o požívatinách. Martin: Osveta, 2004. 160 s. ISBN 80-8063-165-4.
KUDLOVÁ, E. et al. Hygiena výživy a nutriční epidemiologie. Praha: Karolinum, 2009. 287 s. ISBN 978-80-246-1735-0.
KUDLOVÁ, E., MYDLILOVÁ, A. Výživové poradenství u dětí do dvou let. Praha: Grada Publishing, 2005. 148 s. ISBN 80-247-1039-0.
KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. 2. přepracované vydání. Praha: Grada Publishing, 2011. 140 s. ISBN 978-80-247-3433-0.
MATĚJOVSKÁ-KUBEŠOVÁ, H. et al. Výživa jako nástroj pro podporu zdraví a udržení kondice ve vyšším věku. Podolí u Brna: Protis, 2008. 100 s. ISBN 978-80-903674-6-3.
NEVORAL, J. et al. Výživa v dětském věku. Praha: Nakladatelství H&H Vyšehradská, 2003. 434 s. ISBN 80-86-022-93-5.
PÁNEK, J. et al. Základy výživy. Praha: Svoboda Servis, 2002. 206 s. ISBN 80-86320-23-5.
POKORNÁ, J. et al. Výživa a léky v těhotenství a při kojení. Brno: ERA, 2008. 132 s. ISBN 978-80-7366-136-6.
SEDLÁŔOVÁ, P. et al. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. Praha: Grada Publishing, 2008. 248 s. ISBN 978-80-247-1613.8.
SCHNEIDEROVÁ, D. et al. Kojení: Nejčastější problémy a jejich řešení. Praha: Grada Publishing, 2002. 124 s. ISBN 80-247-0112-X.
SVAČINA, Š. et al. Dietologie pro lékaře, farmaceuty, zdravotní sestry a nutriční terapeuty. Praha: Triton, 2012. 331 s. ISBN 978-80-7387-347-9.
SVAČINA, Š. et al. Klinická dietologie. Praha: Grada Publishing, 2008. 384 s. ISBN 978-80-247-2256-6.
SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE (World Health Organisation – WHO), Regionální úřad pro Evropu. Výživová doporučení CINDI. Praha: Státní zdravotní ústav ve společnosti Nakladatelství České geografické společnosti, 2000. 40 s. ISBN 80-7071-158-2.
URBÁNEK, L. et al. Klinická výživa v současné praxi. 2. upr. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010. 97 s. ISBN 978-80-7013-525-9.
WHO. Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka. [online]. WHO, 2013. [cit. 2013.10.09] Dostupné na: http://kojim.webnode.cz/mezinarodni-kodex-marketingu-nahrad-materskeho-mleka/.
ZADÁK, Z. Výživa v intenzivní péči. 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2008. 542 s. ISBN 978-80-247-2844-5.
ZOUBKOVÁ, R. Ošetřovatelské postupy v intenzivní péči. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. 125 s. ISBN 978-80-7464-250-0.