Sociologie

11 Sociologický výzkum

11 Sociologický výzkum
 
 

11.3 Testovací otázky

 
Sociologický výzkum obecně slouží k získání kvantitativních (týkajících se množství) i kvalitativních (týkajících se kvality, jakosti) poznatků o sociální realitě a k nalezení vztahů mezi  prvky a oblastmi sociální reality.
Získané poznatky mohou být využívány v sociologické teorii nebo v praxi.
 
Metody a techniky výzkumu tvoří samostatnou a obsáhlou část sociologie.
1. Metody výzkumu - metoda znamená cestu, systém pravidel a principů, prostředek pro dosažení cíle výzkumu.
2. Výzkumné techniky jsou pracovní nástroje pro sběr údajů, potřebných k získání určených dat
 
Podle M. Schneidera a F. Koudelky rozlišujeme metody:
- statistická - (vyhodnocování číselných údajů statistickými postupy), vychází z předpokladu hromadného výskytu jevů a procesů, které lze kvantifikovat pomocí matematické statistiky
- historická - vychází ze zkoumání vývoje (historie) sledovaného jevu či procesu. Nejde jen o popis, ale o zachycení vývoje a zjištění vnitřních zákonitostí změn. Na základě toho je možno předvídat určité tendence, prognózy v krátkodobé perspektivě
- experimentální - užívání je v sociologii značně složité, poněvadž prakticky nelze u společenských jevů a procesů navodit laboratorní podmínky, které by zabránily působení rušivých nežádoucích vlivů
- sociometrická - využívá se ke zkoumání vztahů mezi konkrétními členy v malých sociálních skupinách, ze sociologie se poněkud vymyká
- typologická, srovnávací - spočívá v konstrukci určitých typů na základě srovnávání jejich vlastností. Sleduje příčiny rozdílů
- monografická - spočívá ve všeobecném podrobném zkoumání jednoho jevu (případu). Nevýhodou je, že závěry jsou obecně platné jen pro zkoumaný jev
 
Přehled sociologických metod podle hlavních kritérií
Procedura
Počet případů
Výběr případů
Vztah ke skutečnosti
Časové souvislosti
Poznání kauzality
Abstrakce zobecnění
Statistická
mnoho
náhodný
dána
současnost
funkční závislost
jeden i více znaků- různá úroveň
Experimentální
málo
záměrný
navozena
současnost
možné
izolace 2 proměnných - úzké zobecnění
Monografická
jeden
záměrný
dána
současnost také vývoj
obvykle nelze
komplexní skutečnost - jen popis
Historická
málo
omezené možnosti výběru
dána
minulost
v širokých souvislostech
celé jevy- vývojové tendence
Typologická
málo
záměrný
konstruované typy
současnost i minulost
nemá význam
celé jevy - úzké zobecnění
 
Způsob (model) provádění sociologického výzkumu a jeho jednotlivé etapy:
1. Teoretická a metodická příprava
- stanovení výzkumného problému, předběžná analýza, formulace hypotéz, vymezení předmětu (výzkumného vzorku) a vytvoření metodiky zkoumání, vypracování a oponování projektu výzkumu, organizační zabezpečení.
2. Získávání dat a materiálů zvolenými technikami 
- instruktáž výzkumníků a samotný sběr dat a jeho průběžná kontrola soustředění získaného materiálu.
3. Zpracování empirického materiálu
- hodnocení materiálu a vyřazení vadného, ověření validity (platnosti) a spolehlivosti, třídění a kódování materiálu, vědecký popis jevů po stránce kvalitativní i kvantitativní, sociologická analýza, formulování závěrů, rozbor zkoumaného problému, důkazy správnosti, zevšeobecnění a začlenění nových poznatků.
- Zpracování empirického materiálu probíhá speciálními metodami za využití výpočetní techniky a obvykle vyžaduje nasazení profesionálního týmu.
4. Praktická aplikace
- získaných poznatků v sociologické teorii i společenské praxi, zpracování a publikace výsledků výzkumu.
 
Mezi specifické profesionální pojmy patří:
Předvýzkum – ověřuje v praxi navrženou metodologii.
Průzkum - jde o řešení aktuálního konkrétního úkolu s bezprostřední aplikací poznatků pro praxi; ve srovnání s výzkumem nemá vysoké a bezprostřední vědecké cíle, v porovnání s výzkumem je méně komplikovaný.
Reliabilita - spolehlivost měření, odolnost výzkumného postupu proti chybám (vlivu pozorovatele, vlivu prostředí, únavy zkoumaných osob).
Respondent - zkoumaná osoba.
Validita - platnost výsledků měření, míra shody mezi daty a skutečností.
Výzkumník nebo tazatel - osoba, která v terénu získává výzkumná data.
Výběry - výzkum se provádí na vzorku populace, který musí zaručit splnění cílů výzkumu a ve kterém se vyskytuje zkoumaný jev.
Operacionalizace – uvedení měřitelných indikátorů, které naznačují výskyt zkoumaného jevu. Vytvoření operacionálních definic, upřesnění a standardizace pojmů.
Standardizace – metodologický princip zajišťující komptabilitu empirických výzkumů (zajištění stejných podmínek).
Pilotáž – součást předvýzkumu, prováděná na malém vzorku s cílem zjistit reakce respondentů a najít nejlepší výzkumnou metodu.
Hypotéza – empiricky ověřitelná výpověď formulovaná na základě dosavadních poznatků. Připisuje souboru určité vlastnosti, souvislosti, důsledky.
 
 
Literatura:
BURIANEK, J. Sociologie. Praha: Fortuna, 1996. ISBN 80-7168-754-5.
GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1992. ISBN 80-85605-28-7.
HAVLÍK, R. Úvod do sociologie. Praha: UK, 1995. ISBN 80-7184-139-0.
JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Karolinum, 1992. ISBN 80-7066-662-5.