Sociologie

11.2 Techniky sociologického výzkumu

11.2 Techniky sociologického výzkumu
 
 
Techniky jsou konkrétní formy získávání informací. Mezi nejčastěji užívané patří dotazník, anketa, rozhovor, pozorování. Mezi specifické techniky patří např. časový snímek a sociometrický test. Každá výzkumná technika je svým způsobem jednostranná a má své výhody i nevýhody. Doporučuje se kombinovat současně při empirickém šetření několik technik, aby byly eliminovány jednostrannosti jednotlivých technik.
V případě dotazníku, ankety a rozhovoru je respondent dotazován.
Je potřebné věnovat nejdříve pozornost problematice otázek.
Dotazování považujeme za metodu a dotazník, anketa, rozhovor jsou technikami. Ke každé hypotéze by měla být konstruováno několik otázek (baterie).
 
Rozlišujeme několik druhů otázek:
Otázky:
Otevřené (volné) otázky - končící otazníkem bez nabídnutých alternativ odpovědí
Polootevřené (polozavřené) jedná se prakticky o kombinaci otevřených a zavřených otázek
Zavřené (dichotomické) např. ano X ne, + X -, muži X ženy
Filtrační mají za úkol vyloučit respondenty, jichž se problém netýká
Projektivní (nepřímá) je projektivně adresována jiným (co si lidé myslí o …). Patří sem i tzv. bublinový test.
Kontrolní otázka se jinou formulací táže na totéž.
Úvodní otázky měly by být jednoduché a motivující.
 
Sociodemografické otázky slouží jako podklad pro druhé třídění odpovědí (pohlaví, věk, vzdělání, bydliště …).
Pro formulaci otázek platí, že by měly být:
- Obsahově srozumitelné (dlouhé věty)
- Jazykově srozumitelné (pozor na cizí slova)
- Stručné (krátké)
- Nesmí být sugestivní
- Nesmí být věcně náročné
- Otázka by neměla začínat slovem proč
 
Pozorování
Je sociologická výzkumná technika, kterou získáváme poznatky o okolním světě, tj. o sociální realitě a jejím prostředí pomocí smyslových orgánů.
Nezbytným předpokladem je požadavek, aby se výzkumník osvobodil od vztahů sociálních, rasových, náboženských, národnostních atd., aby byl schopen objektivně pozorovat jevy sociální reality.
Tento požadavek zdůrazňoval již Herbert Spencer.
 
Předmětem pozorování mohou být:
Lidské výtvory
- hmotné (bydlení, pracovní prostředí)
- nehmotné (jazyk, zvyky, chování)
Lidské chování
- verbální (vyjadřování, jeho obsah)
- nonverbální (gesta, mimika)
 
U statických jevů se jedná v podstatě o popis vnějšího prostředí, u dynamických jevů pak o chování, reakce pozorovaných.
 
Typy pozorování
1. Neúmyslné, naivní, bezděčné         X   vědecké (záměrné, plánovité)
2. Neřízené (co se bude dít?)              X  řízené (víme co)
3. Nekontrolované (u kvalitativních)    X  kontrolované (u kvantitativních)
4. Nepřímé (sekundární informace     X  přímé    extenzivní                
    ze statistik, obsahových analýz)                        intenzivní
5. Nezúčastněné (pohled zvenčí)        X zúčastněné   utajené
                                                                                           neutajené
6. Individuální                                        X  hromadné (statistické)
7. Terénní                                              X  laboratorní (i klinické)
 
Pomůcky pozorování
- slouží výzkumníkům k zachycení jevů. Patří sem kamera, fotoaparát, diktafon, magnetofon, záznamník apod.
 
Problémy při pozorování
- počet pozorovaných
- počet pozorovatelů
- ,,normální“ chování pozorovaných
- pečlivá příprava pozorovatelů
 
Pozorování hraje zpravidla při sociologickém výzkumu roli doplňující techniky. Ve výzkumné zprávě pak musí být přiložen záznam o pozorování.¨
 
Dotazník
Dotazník
- můžeme považovat za nejpoužívanější výzkumnou techniku pro jeho výhody - poměrně snadno, rychle, ekonomicky, nenáročně získat informace, odpovědi od většího počtu respondentů
může mít celou řadu konkrétních podob: prezenční listina, záznam, výkaz, list šetření, výzkumný list, dotazník apod.
- musí být zkonstruován tak, aby umožnil splnění cílů výzkumu
 
Tvorba dotazníku a ověření jeho vhodnosti tzv. předvýzkumem (pilotáží) jsou značně náročné.
 Dotazník lze doručit osobně nebo poštou a je třeba zajistit jeho návratnost.
 
Výhody dotazníku
- relativně málo nákladný
- časově úsporný
- málo náročný na počet výzkumníků
- snadno opakovatelný
- poskytuje možnost rozmyslet si odpověď
- zajišťuje standardnost situace
- umožňuje i nepřímý kontakt - pozorování
 
Nevýhodou je obtížnost ověřování platnosti a správnosti odpovědí, poněvadž lidé mohou něco jiného psát, myslet si i dělat.
 
Požadavky správného dotazníku
- musí zahrnovat všechny zkoumané problémy, na něž se má odpovídat
- formulace otázek musí umožňovat možnost odpovědět
- musí motivovat respondenta, ne ho otrávit či znechutit
- otázky musí být srozumitelné, jednoduché, umožňující upřímnost odpovědí
- nesmí být rozsáhlý a časově náročný
- otázky se musí vztahovat k formulovaným hypotézám, aby je mohly testovat (potvrdí se, upřesní či vyvrátí)
- otázky by měly tvořit uzavřený celek
 
Konstrukce dotazníku
- všechny otázky se musí vztahovat k řešenému problému a musí tvořit uzavřený celek
- na začátku by měly být jednoduché, srozumitelné, motivující
- postupovat od jednoduchých ke složitějším, využít možnosti spojovacích vět (moment únavy - 15-25 min)
- choulostivé otázky uvést neutrálními
- otázky osobního charakteru uvést na konec
- nedávat těžké otázky
- otázky by měly na sebe logicky navazovat
- neměly by začínat slovem proč?
 
Statistické zpracování dotazníků by mělo vycházet z kontroly a vyřazení nepoužitelných, správné očíslování pro případné ilustrace typu odpovědí.
Vlastní statistické zpracování pracuje s absolutními a relativními četnostmi s koeficienty, hladinou významnosti v souladu s pravidly a zákony matematické statistiky.
 
Rozhovor (interview)
Sociologický výzkum chápe rozhovor (výzkumnou techniku) jako soustavu ústního jednání mezi tazatelem (anketiérem) a dotazovaným (respondentem) s cílem získat pomocí otázek informace o zkoumané sociální realitě a jejích souvislostech.
Tato technika byla využívána v etnologii, národopise, kulturní antropologii sociálními pracovníky ve formě případových studií (social surveys).
V sociologii byla propracována až ve 20. století. Vrchol představoval Gallupův ústav pro výzkum veřejného mínění.
Je považován za nejdůležitější techniku. Má různé typy, které se využívají v návaznosti na cíle rozhovoru. Důležitým je zde vztah mezi tázanou osobou a výzkumníkem.
Výzkumník musí znát zásady vedení rozhovoru a nesmí se při rozhovoru dopustit chyb, které by znehodnotily výsledky.
 
Typy rozhovoru
Nejdůležitější dělení rozhovorů je na:  
- řízené (standardizované) a volné (nestandardizované).
Standardizovaný rozhovor je čtený dotazník. Jeho výhodou je komparabilita na základě jednotné formulace a pořadí otázek. Je považován za vhodnou doplňující výzkumnou techniku při kvantitativně orientovaných empirických šetřeních. Odpovědi zaznamenává tazatel.
Nestandardizovaný rozhovor představuje volnou rozpravu na zkoumané téma. Je neformální a umožňuje lepší navázání kontaktu. Může posloužit jako ověřující doplňující technika. Musí být pořízen záznam o rozhovoru.
Dále můžeme rozlišit
- rozhovor zjevný (protokolovaný) nebo neformální (tj. bez záznamu)
- skrytý (respondenti neznají účel a cíl rozhovoru).
 
Podle počtu respondentů pak rozlišujeme rozhovor individuální a skupinový.
 
Podmínky úspěšnosti rozhovoru
- umění navázat a udržet kontakt
- připravenost - znalost problematiky, prostředí
- dodržování norem prostředí - oblečení, jazyk
- umění poslouchat - neovlivňovat, nezasahovat, neutralita
- přesný a pravdivý záznam
 
Chyby při rozhovoru
1. Chyby tazatele   
- odborná nepřipravenost                        
- nevhodnost (věk, pohlaví, oblečení, jazyk)
- podceňování, vnucování názoru, sugestivní otázky
- přítomnost třetí osoby
2. Chyby prostředí
- nevhodná doba, nevhodné prostředí, nevhodná situace
3. Chyby respondenta
- nechce, neví, nerozumí
 
Fáze rozhovoru
Přípravná - zahrnuje přípravu tazatelů a výběr respondentů
Zahájení - umění a takt, prolomení nedůvěry, vysvětlení kdo? co? proč?, diskrétnost, anonymita
Průběh - udržet zájem, nepřekročit délku 60min
Záznam - přesný, pravdivý, u nahrávání souhlas respondenta
Zakončení - poděkování, srdečnost, neformálnost přání, základní informace a možnosti získat informaci
           
Studium dokumentů (práce s dokumenty) je technika získávání sociologických dat z různých druhů vhodných vybraných dokumentů, kterými mohou být papírové dokumenty všeho druhu, také filmy, audiokazety, fotografie, noviny, dopisy apod.
S pomocí tzv. obsahové analýzy se z dokumentů vyčlení údaje, potřebné pro splnění cílů výzkumu.
 
Anketa je jednodušší obdobou dotazníku nebo rozhovoru, sloužící k získání jednoduchých údajů a vhodná je jen pro méně náročnou výzkumnou práci.
Provádí se písemně i ústně, osobně nebo po telefonu.
Častěji slouží pro jiné než sociologické využití, např. pro komerční účely.
 
Výzkumy veřejného mínění slouží ke zjišťování postojů veřejnosti k vymezeným problémům. Jsou prováděny specializovanými agenturami a jejich využití je velmi často mimo sociologii. Uskutečňují se různými způsoby kladení otázek. V ČR se rozšířily až v posledních letech, např. v souvislosti s volbami.