Sociologie

10.3 Role sestry v současnosti

10.3 Role sestry v současnosti
 
 
Role sestry prodělala složitý vývoj v minulosti, ale mění se i dnes. Dosažení a udržení daných standardů péče vyžaduje po sestrách nové dovednosti, které se v minulosti nepožadovaly. Jde o širší spektrum dovedností, a to zejména ve vztahu k sociálním problémům, které obklopují nemoc a zdraví jedince nebo skupiny.
 
Poznání role sestry je nadmíru důležité, protože dokonalé osvojení může vyloučit na jedné straně rigorózní vázání se na pravidla a na druhé straně lehkomyslné porušování pravidel a chování.
Sociologicky participuje role sestry na základní orientaci na lékaře. Platí pro ni vzory chování, a to: funkční specificita, univerzalizmus, kolektivní orientace a emocionální neutralita.
 
Pro roli lékaře a sestry platí stejné vzory, můžeme vyvolat námitku, že nelze v sociologickém poznání dostatečně diferencovat mezi lékařem a sestrou. Naprosto chybný výklad by byl, že sestra může převzít roli lékaře a naopak. Jde o to, že základní jednání zůstávají u lékaře a sestry ve specifických činnostech stejná, liší se zásadně podle věcně-odborného obsahu činnosti. To znamená zcela odlišné kompetence pro sestry a pro lékaře.
Povolání sestry tvoří celý systém společenských rolí, které jsou různě horizontálně i vertikálně členěné. Při charakteristice činností sestry jde o vystižení činností funkčně odlišných, jejichž souhrn tvoří základ role sestry. Jedná se o činnosti, které musí být každá sestra připravena aktivovat, i když momentálně je nepotřebuje pro výkon té role, kterou zastává (PASEKA, 1971).
V podstatě jde o jednotlivé „dílčí“ role v následujících oblastech:
- ošetřovatelsko–pečovatelská
- expresivní
- výchovná
- instrumentální (technická)
- poradenství
- podpora a výchova ke zdraví
- organizace a administrativa atd.
 
Sociologicky správná míra jednotlivých rolí v sesterské profesi spočívá v optimálním kontaktu při ošetřování pacienta, v optimální funkci sestry v kooperační skupině
a v optimální rolové integritě. V souvislosti s transformací zdravotnictví budou probíhat taky změny role sestry.
 
Vlastní výkon je centrálním kritériem realizace profesionální role.
Realizace role sestry ztěžuje to, že je svou povahou vnitřně konfliktní.
Zdroj konfliktnosti vyplývá z toho, že pro výkon činností jsou stanoveny přesné normy, ale zdravotničtí pracovníci jsou nuceni je uplatňovat v jedinečných situacích.
Také z psychologického hlediska je rolová adaptace obtížná. Normativem role sestry je univerzalismus a kolektivní orientace. To znamená, že sestra je zásadně aktivovatelná vůči každému, koho je možné definovat za nemocného, je schopná zanedbávání vlastních zájmů, sebezapření. Přitom vyšla z prostředí, které není kolektivně orientované, její návyky a postoje byly individuální. Sestra si také musí osvojit emocionální neutralitu, která se chápe jako ovládání citů. To nelze uskutečnit jednorázovým aktem adaptace na roli sestry. Vyžaduje to velkou energii duševních sil, silnou motivaci, stálý trénink a vzdělávání se.
Adaptace na nové funkce a odpovědnosti, osvojení si role sestry a nových vzorů chování závisí na společenské prestiži povolání.