Sociologie
8.2 Sociální problém - bezdomovectví
8.2 Sociální problém - bezdomovectví
Chudoba
Chudobu chápeme jako stav, kdy jedinec nebo určitý sociální celek nemůže z vlastních prostředků uspokojovat nejnutnější životní potřeby.
Nová chudoba je spojena s pozicí jedinců i celých sociálních kategorií na trhu práce.
Nejviditelnějším výrazem nové chudoby je právě rostoucí počet bezdomovců. Chudoba je velkým problémem, protože lidé bez domova přišli nejen o střechu nad hlavou, ale v mnoha případech také o finanční prostředky. Jedná se zejména o problémy se zadlužením, neschopností komunikace s úřady a s tím související problémy se získáváním podpory a jiných sociálních dávek.
Sociální vyloučení
Společenské vyloučení či vyloučení ze společnosti začíná ve chvíli, kdy občan nedokáže nebo nemůže uplatňovat občanská a lidská práva pro svůj zdravotní stav, věk, pohlaví, etnickou příslušnost, nedostatek majetku nebo pro jinou osobní příčinu. Společenské vyloučení nemusí být konečným stavem, má-li společnost sílu a vůli pomoci slabým. Může vyústit ve ztrátu přirozených osobních vztahů, ve ztrátu domova, ve ztrátu střechy nad hlavou, práce vlastní osobnosti bezdomovectví.
Sociálním vyloučením je v dnešní době ohroženo velké množství osob. Můžeme to přisoudit i vědomí, které souvisí s dobou v roce 1989 před převratem, kdy byla plná zaměstnanost. Tehdy měl každý občan práci zaručenou. Hraje zde velkou roli psychická a zdravotní odolnost jedince, zda se umí přizpůsobit požadavkům společnosti, které na něj kladou stále větší cíle.
Příkladem jsou narůstající požadavky na vzdělání, aby člověk mohl v pracovní pozici dosáhnout možnosti růstu a současně mít záruku navýšení mzdového příjmu. U lidí se sníženými mentálními schopnostmi, lidí nemocných fyzicky nebo psychicky nebo u lidí propuštěných z výkonu trestu či mladých lidí opouštějících dětské domovy a výchovné ústavy je velmi potřebná právě sociální ochrana. Zde je velice důležité, aby společnost v takových situacích fungovala, zejména pomoc ze strany státních orgánů a nestátních organizací.
Mezi sociální vyloučení musíme zařadit i jeden velmi závažný problém, a to etnickou příslušnost.
Diskriminace je v dnešní době skutečně závažným problémem a často se stává, že člověk jiné národnosti, přestože splňuje podmínky vzdělání, vede spořádaný život, je zdravý, nemůže ve společnosti právě pro svoji národnost uplatnit svá specifika, a takový člověk, který se díky této diskriminaci ocitne bez příjmu, může rychle přijít o střechu nad hlavou, a proto je potřeba v dnešní společnosti o tomto problému diskutovat.
Osoby společensky znevýhodněné
Společensky znevýhodněnou osobou je taková osoba, která má určitý handicap.
Může jít o problém, díky němuž se můžou dostat do obtížné sociální situace. Tady musí nastoupit pomoc státu nebo nestátních organizací proto, aby tyto osoby mohly být integrovány zpět do společnosti, a mohly být pro ni prospěšné.
Osobami společensky znevýhodněnými se zabývají tzv. sociální kurátoři, pracující na úřadech nebo na odborech sociálních věcí. Jejich klientelu tvoří zejména lidé bez domova. Tito kurátoři jim poskytují poradenský servis, tedy kontakt na úřad práce, informace k zdravotnímu pojištění a nárokům na dávky sociální péče. Dále je důležitá pomoc při vyřizování dokladů a speciální peněžité dávky.
Bezdomovectví
V očích veřejnosti je bezdomovec individuum polehávající na lavičce v parku nebo na zastávkách tramvaje, nocující v nočních dopravních prostředcích nebo v neobydlených budovách, které tráví den tím, že nedělá nic jiného, než požívá laciný alkohol, a jeho jednání lze označit za protispolečenské, v určitých okamžicích i jako protiprávní.
Můžeme ho hodnotit jako člověka, který přišel vlastní vinou o práci, rodinu a o střechu nad hlavou, jehož jediným smyslem života je popíjet alkohol. Ovšem špatně je bezdomovec ztotožňován s daným stereotypem tuláků a povalečů. Z právního hlediska je bezdomovec definován jako "občan bez přístřeší" a je zařazen do kategorie "občanů společensky nepřizpůsobivých". Jde o osobu, která nemá vlastní domov, není žádným regulérním nájemníkem, nežije v obydlí u rodiny, osoby blízké, nebo tento domov nemůže, nebo z vážných důvodů nechce užívat, či naopak jej užívá protiprávně.
Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Bezdomovci jsou tedy lidé žijící bez stálého bydlení a obvykle i bez stálého zaměstnání, bez finančních zdrojů.
Nejpoužívanější definice v Evropě zahrnuje mezi bezdomovce, které můžeme označit jako osoby bez střechy nad hlavou, také osoby, jež žijí v nedůstojných podmínkách, v různých sociálních zařízeních a ústavech, a osoby, jimž hrozí ztráta bydlení. Existují lidé bez domova, kteří nejsou schopni vzniklou situaci sami řešit a vyhledávají různé formy sociální pomoci. Je to projev extrémní chudoby.
Bezdomovectví je tedy životní situace lidí bez trvalého přístřeší, kteří sice z úředního hlediska trvalý pobyt „papírově“ mají, ale z určitého důvodu v něm nemohou žít, chybí jim pevný a pravidelný příbytek k přenocování.
Nejdůležitější skupiny bezdomovců
Lidé nejvíce ohrožení fenoménem bezdomovectví, kteří bývají námi občany nazýváni neschopnými, které označujeme jako ty, kteří selhali, lze rozdělit do několika charakteristických skupin:
a) osoby žijící na ulici, neschopné vytvořit osobní vztahy, trpící často mentální vadou, přítomnou nebo minulou
b) osoby nemocné mentální chorobou, osoby se somatickými či psychosomatickými chorobami
c) alkoholici
d) uživatelé omamných látek (drog), patologičtí hráči
e) osoby fyzicky postižené, skupina, do které můžeme zahrnout epileptiky a osoby postižené vrozenými poruchami
f) osoby společensky nebo mentálně neadaptabilní, charakterizované svou nestálostí a nestabilitou
g) osoby ve stavu deprese, úzkosti, sklíčenosti, hledající pomoc a radu
h) mladí lidé nečekaně se ocitnuvší na ulici, nezaměstnaní, hledající, destabilizovaní
i) osoby bez trvalého bydliště, navíc nezaměstnaní
j) ženy osamělé, s dětmi, těhotné, vyloučené rodiči z domova, ženy staré
k) děti ulice, děti týrané a jinak frustrované, děti sociálně deprivované
l) osamělí důchodci, toužící po lidském teple a pochopení
m) propuštění vězni
n) slepí a hluší
o) migranti
p) nemocní AIDS, HIV pozitivní
Problematika bezdomovectví
V naší společnosti není věnována bezdomovectví náležitá pozornost.
Tento problém se týká celé společnosti, protože lidé bez domova mají různé problémy a dostali se tedy do této situace z různých příčin.
„Bezdomovectví je problém, kterému veřejnost nevěnuje přílišnou pozornost a výzkumem se nikdo nezabývá. Bez znalosti příčin, rozsahu a forem bezdomovectví je těžké zvolit vhodná preventivní opatření.
Je potřeba stanovit pravidla a formy prevence a pomoci lidem, kteří se často ocitnou na cestě, jež vede k nedůstojnému životu a jsou ohrožováni různými formami deprivace, kriminality, závislostí, apod.
Změnou doby a životní stylu došlo k ekonomickému a sociálnímu rozdělení obyvatelstva a obzvláště zranitelné jsou osoby, které se nedokázaly novým změnám přizpůsobit. Jedná se o lidi, kteří nedokážou nést za svůj život odpovědnost a jejichž osobnost může být zneužita k tomu, že skončí bez materiálních prostředků a v určitých případech i bez přístřeší. Jedná se o lidi oslabené mentálně, tělesně, věkem, nízkým vzděláním, sociálním původem, frustrací z dětství, bez zázemí, neschopností navázat přiměřené mezilidské vztahy.
Bezdomovectví a příčiny vzniku
Faktory ovlivňující vznik bezdomovectví jsou tříděny na objektivní a subjektivní.
Objektivní faktory zahrnují celkové společenské klima, například politiku
zaměstnanosti, bytovou politiku, postavení etnických minorit, postoj většinové
společnosti k marginálním skupinám, sociální politiku daného státu a další dílčí
faktory.
Subjektivní faktory spoluutvářejí celkovou sociální situaci jednotlivého člověka, která je podmíněna zejména úrovní jeho vlastní schopnosti sociální adaptace.
V naší společnosti lze za hlavní příčiny přispívající k nárůstu počtu osob bez domova považovat neadekvátní politiku zaměstnanosti, nedostatek sociálních bytů a nevyhovující podporu znevýhodněných osob. Současný systém podpory v nezaměstnanosti spíše prohlubuje pasivitu a závislost.
Není využit potenciál institutu veřejně prospěšných prací, je snadné si ilegálně přivydělávat k podpoře v nezaměstnanosti, pro zaměstnavatele není výhodné nabízet částečné úvazky. Pracovní diskriminace starších lidí, žen a Romů je každodenní realitou, chybí podporovaná pracovní místa pro znevýhodněné osoby na trhu práce a nabídka rekvalifikačních kurzů je velmi omezená.
Skupina občanů s nízkým příjmem si nemůže dovolit platit standardní nájemné, poplatky u lékaře a stávají se z nich neplatiči a posléze lidé bez domova. Poptávka po všech formách sociálního bydlení mnohonásobně převyšuje nabídku a azylová zařízení ji nejsou schopna pokrýt.
„Znalost příčin bezdomovectví je základním předpokladem všech snah o řešení tohoto problému, protože samotné odstraňování následků bezdomovectví je značně neefektivní. Komplikací je zde skutečnost, že ne vždy lze spolehlivě rozlišit, co je příčinou a co následkem bezdomovectví. Alkoholismus může člověka dostat na ulici, někteří bezdomovci však začali pít až v době, kdy se stali lidmi bez domova. A místo alkoholismu si můžeme dosadit nezaměstnanost, kriminalitu, zadluženost, nebo například zdravotní problémy“. (Prudková, 2008)
Příčin vzniku bezdomovectví je nejspíš tolik, kolik je lidských osudů. Přesto lze mezi různými typy bezdomovců hledat nějaké společné rysy. Ne vždy je život bez přístřeší svobodnou volbou. Lidé ztrácejí střechu nad hlavou, protože nejsou schopni se přizpůsobit rychlým proměnám společnosti, v jejichž důsledku si nedokážou opatřit bydlení pomocí legálních i nelegálních praktik, někteří ztrácejí bydlení v důsledku životní krize, rozpadu manželství, ekonomického bankrotu a podobně.
Člověk, který si zvykne na příjem z podpory v nezaměstnanosti a je mu nabídnuta práce, za kterou by činila finanční odměna jen o něco málo více než je podpora, si velice rychle spočítá, že se mu pracovat nevyplatí. Ráno by museli vstávat, zadruhé by většinou utratil nějaké finanční prostředky za cestu do práce a vzdal by se většiny volného času. Usoudí tedy, že mu bude daleko lépe doma, když si k podpoře v nezaměstnanosti vydělá ještě nelegálně, například dvakrát či třikrát do týdne, kdy může pracovat “načerno“, další finance.
Bylo by skutečně vhodné, pokud stát práceschopnému člověku dává podporu v nezaměstnanosti, aby si tyto peníze člověk zasloužil například právě v rámci veřejně prospěšných prací.
Charakteristika bezdomovců
Na okraj společnosti se mohou dostat různí lidé s nestejnými problémy.
Podobní jsou si v důsledku: ve ztrátě domova a v životě na ulici.
„Někteří bezdomovci žijí zcela mimo civilizaci, v lesích, skalách, přespávají v různých boudách. Nemáme o nich žádné informace, lze se jen domnívat, že ve velké většině trpí psychickými poruchami, které způsobují, že nevyhledávají, ba úzkostlivě odmítají, kontakt s lidmi“. (Prudková, 2008)
Bezdomovci
Jsou to lidé z různých společenských vrstev, s různým vzděláním, invalidní důchodci, alkoholici, trestané osoby ale také lidé, kteří si tento způsob života zvolili sami. Ztráta domova souvisí vždy se spolupůsobením mnoha vnějších i vnitřních faktorů. Uvádí se, že mezi bezdomovci je poměrně vysoké procento rozvedených mužů.
Někteří z nich žili už v manželství rizikovým způsobem života, závislí na alkoholu, na automatech a jejich ženy podaly žádost o rozvod právě z těchto důvodů.
Bez domova se může ocitnout každý, kdo se důsledkem nějakého problému dostane do svízelné životní situace. Může jít o lidi úspěšné, vzdělané, o ženy či muže.
Rizikové skupiny
Bezdomovectvím jsou ohroženi lidé dlouhodobě nezaměstnaní, hendikepovaní, senioři, lidé adaptovaní na život v institucích, příslušníci etnických skupin a migranti. Ztrátou domova jsou ohroženi muži více než ženy, spíše lidé staršího nebo středního věku než lidé mladší. Menší podíl žen mezi bezdomovci se vysvětluje větší orientací žen na mezilidské vztahy. Ženy mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vytěžit její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará.
Muži, kteří jsou méně orientovaní na vztahy, se častěji ocitají osamoceni.
Dále mezi bezdomovci najdeme lidi, kteří jsou závislí na návykových látkách. Závislost na alkoholu samozřejmě může být příčinou, ale také důsledkem bezdomovectví.
Důvodů pro to, aby se stal člověk bezdomovcem, existuje celá řada. Pak velmi záleží na psychické síle člověka, zda dokáže nastalou situaci vyřešit. Může ji řešit formou pomoci v nějaké instituci a pak se vlastním snažením dokáže znovu včlenit do společnosti, nebo se obrátí na fungující rodinu.
Další pomocí může být pomoc od známých či přátel, kteří pomohou tomuto člověku překlenout tuto sociální a životní situaci.
Velké problémy mohou mít psychicky nemocní nebo mentálně postižení lidé, kteří nemusí pochopit tuto složitou situaci, bez pomoci mohou tito lidé zůstat na ulici i několik let, případně až do smrti. Dalším problémem můžou být lidé, kteří si nepřipustí, že se nedokážou postavit sami na vlastní nohy. Mají názor, že si pomohou sami a že od nikoho jiného pomoct nepotřebují.
Bezdomovectví je projevem selhání v oblasti socializace. Bezdomovci nejsou schopni odpovědného chování, nedokážou se standardním způsobem o sebe postarat. Přijetí role bezdomovce je výsledkem rezignace. Převažují náhodné kontakty s lidmi ze stejné komunity. Sdružování je většinou účelové, jsou vytvářeny jakési subkultury. Vztahy mezi skupinami těchto lidí bývají povrchní, je v nich nedůvěra a nejistota.
V důsledku ztráty citově hlubších vazeb bývají bezdomovci emočně oploštělí, často necitliví i sami k sobě. Riziko takového postoje zvyšuje citová deprivace, závažná negativní zkušenost, duševní nemoc, závislost na drogách a z toho vyplývající egocentrismus a bezohlednost.